Tady je tma jak… Proč já jsem nezůstala doma, stálo mi to za to? No stálo, usmívat se budu ještě za týden. Ten s těma hnědýma očima a zelenou kazajkou, hmm. Ovšem jeho kamarád líbá ještě líp. Propána, to mi něco sáhlo na nohu?? Hloupost, zamotala jsem se do křoví. Rychle upravit punčochy a nohy na ramena, na zábavu i na kluky se mi stejně bude líp vzpomínat až doma v posteli.
„Ještě víc budeš vzpomínat na svý nejhezčí cetky. Ty už ale na rozdíl od těch cápků neuvidíš.“ Svítí to i ve tmě, moc pěkný. Zelený kamínky, třpytivej kov. Perfektní do mý sbírky.
„Píchnu tě do bříška…“
Cože?? To už jsem únavou usnul a mám noční můru?? Štípám se do ruky a zabolí to, ne, sen to není. Tahle bažina… smrdí… jasně, to budou ty výpary, rychle pryč odsud!
„Utíkej, panáčku, vracet se nemusíš!“, úlisně se pochechtávám a házím si s měšcem, v kterým to pěkně cinká. Vlastně k čemu jsou ty chechtáky? Ti z města toho nadělají… Já z nich nic nemám, jenom radost, když se mi povede je čórnout. Ale ta pak stojí za to. Eště větší je, když si představím, jak se pak vztekaj, až zjistí, že o ně přišli. Skoro začínám bejt zvědavá… to by mi ale nesměli tak lízt krkem. Všickni, kromě Míti a Baby Jagy. No a Vasilisy. Zejtra za nima zajdu. Bába bude doma určitě. A má pivo.
Bába doma byla. A pivo měla. Míťa taky. A Vasilisa povídala, že na trhu posledně viděla tolik nádhery, že jí až oči přecházely a peníze nestačily. Těma kecama mě tak nakrkla, že jsem se sebrala a chtěla to vidět taky.
„Fuj, to sem se lek! Co ty seš zač? Volezlý, jak kdyby to vylezlo z močálu…“ „Však taky jo. Nezacláněj, jdu zkoumat.“ Šourám se dál a to jelito tam s vodevřenou hubou čumí snad ještě dodneška.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý