Elf procházející se kolem jednoho malého zapomenutého hřbitůvku se náhle zastavil a začal naslouchat tichu noci. Pomalu přešel ke hřbitovní zdi. Rozhlížel se kolem ale nic moc neviděl. Sáhl do brašničky za pasem a vytáhl malou lahvičku. Pohodil ji směrem na střed hřbitova. Lahvička praskla a jakmile tekutina vytekla začala silně zářit. Elf si prohlížel už osvětlený hřbitov. K rozlité lahvičce během chvilky dokulhal kostlivec. Elf začal tiše přeříkávat zaklínadlo. Když ho asi dvakrát zopakoval vystoupil spoza zdi a vykročil směrem k nemrtvému. Kostlivec jak ho zaregistroval cukl sebou a svižně vykročil směrem k němu. Udělal dva kroky a jakoby v něm cuklo. Zpomalil a klidně došel před elfa. V tu chvíli ze tmy na druhé straně vyběhl už trošku "živější" kostlivec ze starou rezavou sekyrou. Elf jakmile ho zahlédl postavil se do bojového postoje aby se mohl lépe krýt. Elfův kostlivec vykročil proti sekerákovy. Začal boj. Sice krátký ale boj. Kostlivec se začal pošťuchovat ze sekerákem a elf začal ustupovat. Začal mumlat zaklínadlo, mávl rukou a oba kostlivci v šarvátce vzplanuli jasným plamenem. Do malé chvilky na zemi zbyl jen prach, pár ohořelých kostí a hlavice sekyrky.
Elf se ještě jednou rozhlédl a sesbíral zbylých pár kostí a prášek. Vše schoval do brašny. Opustil hřbitov a vydal se směrem do lesa. Po nějakém čase elf došel před brány města. Hned za bránou ho uvítal nějaký pán se slovy „Vítejte v Andoru“. Když přešel náměstí a došel až do banky k bankéři. Začali sepisovat papíry pro získání andorského občanství. „Jméno?“ „Ish Taruk“…
Po chvíli shánění obydlí potkal jednu slečnu. Rozpovídali se a nakonec byl pozván k ní domů. Představil se všem v domě a jakmile mu bylo nabídnuto zázemí, neodmítnul. Potom už to sním šlo od desíti k pěti, čas plyne a plyne. Ve volných chvílích se věnoval svým choutkám a bůh ví jak je to sním dnes a co dělá. Občas se z jeho pokoje linul divný kouř nebo bylo slyšet klapání kostí. No řekněme že se nenudil a do dnes asi nenudí.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Elf procházející se kolem jednoho malého zapomenutého hřbitůvku se náhle zastavil a začal naslouchat tichu noci. Pomalu přešel ke hřbitovní zdi. Rozhlížel se kolem ale nic moc neviděl. Sáhl do brašničky za pasem a vytáhl malou lahvičku. Pohodil ji směrem na střed hřbitova. Lahvička praskla a jakmile tekutina vytekla začala silně zářit. Elf si prohlížel už osvětlený hřbitov. K rozlité lahvičce během chvilky dokulhal kostlivec. Elf začal tiše přeříkávat zaklínadlo. Když ho asi dvakrát zopakoval vystoupil spoza zdi a vykročil směrem k nemrtvému. Kostlivec jak ho zaregistroval cukl sebou a svižně vykročil směrem k němu. Udělal dva kroky a jakoby v něm cuklo. Zpomalil a klidně došel před elfa. V tu chvíli ze tmy na druhé straně vyběhl už trošku "živější" kostlivec ze starou rezavou sekyrou. Elf jakmile ho zahlédl postavil se do bojového postoje aby se mohl lépe krýt. Elfův kostlivec vykročil proti sekerákovy. Začal boj. Sice krátký ale boj. Kostlivec se začal pošťuchovat ze sekerákem a elf začal ustupovat. Začal mumlat zaklínadlo, mávl rukou a oba kostlivci v šarvátce vzplanuli jasným plamenem. Do malé chvilky na zemi zbyl jen prach, pár ohořelých kostí a hlavice sekyrky. 