Nafrius, prvorozený syn, strávil věčnost válčením a sledováním válek vedených ve svém rodu Duccus. Ať už to však byly války za účelem dobývání nebo msty, oprávněné nebo neoprávněné, všechny skončily krveprolitím. Stejně jako jeho otec Themižhón, ani Naf v tomto uspokojování svých nejnižších potřeb neviděl nic špatného a zkázu nechávanou za sebou přehlížel. Jak ale léta plynula, sobecké chování jeho otce a vlastně i všech ostatních v rodu Duccus, kteří Nafriusem pohrdali, přestalo stačit. Válčení pro nic za nic najednou nedávalo smysl a prvorozený syn poprvé za celý svůj nesmrtelný život začal pochybovat, jestli ostří jeho kopí směřovalo proti správným nepřátelům. A hle, řešení bylo nasnadě: musí vést válku, která má skutečný smysl a inspiruje k něčemu víc než jenom barbarství a utrpení. Musí si nárokovat své prvotní právo a stát se vůdcem. Jenom tak doopravdy nalezne klidu a jako nevyzrálý vojevůdce otce alkoholika půjde ostatním ve válce příkladem.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Lilien - 2
Trošku moc stručný. Působí to jako upoutávka na příběh samotný. :)