Les, stráň, malá dřevěnka a chladným podzimním vzduchem se ozývaly akorát rány sekerou, štípajíc dříví. Starý šedivý muž, Agell se jmenoval, upocený, až se z něj v chladném podvečeru skoro kouřilo, s vypětím sil a mocným funěním postavil další špalek bukového dřeva. "Krucifix, chtělo by to novou sekeru, kde je ta zatracená bába!" Uštědřil špalku mocný úder jenž ho rozťal vejpůl. "Kdyby ten Andorskej alespoň tu sekeru nabrousil" zamumlal si muž pod vousem a postavil další špalek. Pozvolna se z dáli začaly ozývat zvuky postavy prodírajíc se krapet zarostlou lesní cestou. "No to je dost" zabrblal muž a rozetnul další špalek. Přicházející postava byla žena, Milli se jmenovala, starší paní se šedivými vlasy né moc vysokého vzrůstu. Z půli prázdnou nůši na zádech, krátkou zástěru kolem pasu a v rukou jakýsi uzlíček, jenž se vším citem nesla v náručí. Dorazil až ke svému skromnému příbytku a jemně zvolala:
"Dědku!"
"No to je dost!" ozvalo se z poza rohu chatrče
Agell odložil sekeru, naložil si nějaké dřevo na levou ruku a vyšel větříc Milli. Jen obešel roh chatrče pohlédl na svou ženu a s užaslou tváří upustil dřevo na zem. Milli na něj pohlédla dojatýma očima, avšak v tváři s nejistotou. "Tohle je Thinion" Chovajíc uzlíček s novorozencem přistoupila k muži a pohlédla na mrně.
Agell, neschopen cokoli říci hluboce vydechl a posadil se na lávku vedle chajdy. Jen malou chvíli seděl mlčky, avšak Milli to připadalo jako věčnost. Nakonec pohlédl na svou choť a zeptal se:
"Čí to je?" stále s nevěřícným pohledem
"To netuším, na tržnici jsem prodávala ty tvoje sošky jako obvykle, jen jsem se otočila a byl tam"
" Jak byl tam?!" Trochu rozhořčeně odsekl
" Tiše, prosím tě! No prostě někdo mi ho odložil na pult, zahlédla jsem nějakou mladou holku prchajíc z tržnice, křičela jsem na ni, ale neohlížela se" Povzdechla si Milli a posadila se s dítětem k Agellovi.
"Byl u něj jen tento vzkaz" předala jemně popsaný útržek pergamenu Agellovi a pochovala dítě.
Agell pohlédl na vzkaz na němž stálo:
Jmenuje se Thinion, omlouvám se, ale nemohu se o něj postarat bylo by to nebezpečné jak mi tak i jemu, postarejte se o něj prosím.
"Zkusila si zajít za místním Heroldem nebo starostou?" optal se Agell, skládajíc v rukách pergamen na malinký čtvereček.
Milli nevěřícně pohlédla na Agella, on na ni a hned mu bylo jasné v jaké je situaci. Upustil vzkaz na zem, promnul si zbytky šedivých vlasů prsty a cosi zamumlal pod vousem.
O patnáct let později
"Nie!, Nie!"
"Kde krucinál ten holomek zase vězí!"
"Ano otče! Už běžím" přiběhl mladý elf se světle hnědými vlasy a modrýma očima. Nesoucí dvou-mužnou pilu.
"Ber ji, tenhle strom je náš" pobídl stařec mladíka
Pustili se do díla a mohutný jasan zanedlouho padl k zemi. Oba se následně pustili do díla a začali osekávat větve, každý jednu stranu.
"Dělej to pořádně! Musíš utnout hned u kmenu, jinak je ta práce k ničemu!" okřikl mladíka Agell.
"Víš chlapče, já už tu taky dlouho nebudu a tvá matka ... no vždyť víš."
"Taky mi chybí" tiše si zamumlal mladík
Pokračovali v díle, dařilo se jim. Uvázali kmen koni na postroj a táhli lesem.
"Já vím, že tě tenhle život asi nenaplňuje, ale něčím se živit musíš! Běhat po lese, hrát si na dobrodruhy a objevitele, to je hezký sen, ale důležité je mít kam složit hlavu, čím naplnit žaludek a postarat se o rodinu."
"Ale vždyť já vím otče"
"Ty víš všechno, ale děláš to tak?"
Hoch raději mlčel. Dotáhli kmen až k obydlí. Dřevěná chajda se za ty léta mnoho nezměnila, přes to bylo vidět že jí chybí ženská ruka. Pánové složili kmen, a starý Agell se posadil na lávku aby chvíli vydechl, bylo teplo, léto, avšak v lese bylo stále příjemně. Mladík se ihned odebral do světnice, chvíli tam rámusil jako by něco hledal a vystřelil ze dveří směr les.
"Kam běžíš?!" okřikl ho Agell
Chlapec se zastavil, sklopil hlavu, otočil se a odvětil: "Nikam"
"Ten kmen je třeba ještě pořezat, naštípat a složit, to to mám dělat sám?!"
"Né otče"
"No tak! Nebuď jako ostatní, nechat rozdělanou práci ležet, to umí každej! Odrbat to zvládne taky každej, ale chceš-li se uživit musíš pro to něco udělat!
Chlapec se znovu chytil pily a pustil se do díla. Agell ho chvíli pozoroval a pak se k němu zase připojil.
Už se setmělo, dřevo bylo složeno. Pánové seděli při svíčce ve světnici, mlčky. Po chvíli agell vstal a řekl:
"Jdu spát a ty bys měl taky, zítra jdeš na tržnici a pak tě čeká dvanáct nových topůrek pro sekery, jsem zvědavý jak to stihneš!" Odebral se na slamník a ulehl.
Následující ráno mladík vstal, naloženou nůši hodil na ramena, otáčejíc se ve dveřích pohlédl na Agella, jenž ještě ležel. Odešel na trh. Když se kolem poledne vrátil, otevřel dveře světnice všiml si že Agell stále leží, už se neprobudil. Mladík se slzou v oku si uvědomil, že zůstal sám. Do večera otce pohřbil vedle Milli, jak si to přál. Pár týdnů zůstal, pokračoval v normálním životě jako doposud, avšak brzy sebral nářadím, pár osobních věcí, koně a vydal se na cestu...
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
