Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Bivoj

-> Charakterník

obrázek postavyBer všechno a nevracej nic …. myslíval si …. Proč mají ostatní mít a já ne … říkával si ….. možná ani nebyl schopný domyslet důsledky činů kterých se dopustil když začal své myšlenky uvádět v realitu. Nejprve zkoušel práci poctivou ale ruce ho z ní bolely, práce byla těžká a dlouhá. Po večerech v kantýně když se u škopku opíjel a pozoroval šum, i přepadla ho myšlenka. Proč já bych celé dny za pár zlatek makat měl, musím být chytřejší než ostatní …. řekl si. I dal si ještě pár škopků na kuráž, vyhlídl si jednoho postaršího muže okolo pětačtyřiceti let, znával ho z obchodu poblíž Ilerenského náměstí. Věděl, že se živí jak truhlář a obchod mu prosperuje. Byla tedy šance, že by mohl mí u sebe pěkných pár zlatek. Vidějíc jak obchodník odchází s myslí zakalenou alkoholem vydal se nenápadně za ním. Byla jasná tichá noc, ulicí by slyšet sem tam smích ze šantánů jindy jen vzdálené mňoukání koček. Bivoj čekal na svou chvíli, cíl byl jasný, přepadnout, okrást a rychle zmizet. Dech a krok Bivoje byl stále rychlejší, posílen alkoholem nacházel dostatek odvahy. I vidina snadných peněz mu ulevovala od stresu. Již byl od obchodníka pár kroků, ten se však náhle otočil slyšejíc nekoho za sebou, ještě stihl vyděšeně otevřít oči a polohlasně vykřiknout. Další co v tomto momentu ucítil, byla již Bivojova pěst a chlad z dláždění Andorských ulic. Bivoj obchodníka ve spěchu prohledal a lehce se ušklíbl, když mezi prsty nahmatal tak známý tvar zlatých dukátů. Našel u obchodníka také pár popsaných pergamenů, váček s čímsi a za pasem dvoupalcový zabiják v koženém pouzdře. Sotva tyto předměty pobral, začal se obchodník probírat. Bylo by možná vše dopadlo jinak, kdyby nebožtík obchodník zůstal ještě chvíli omráčen … Časně z rána probudil obyvatele města křik a řev. Již v poledne jsme se mohli po celém městě doslechnout o strašném zamordování nebožtíka obchodníka. Jak plynul čas stávali se podobné situace častěji a častěji. Bivoj ač sám ze sebe zezačátku překvapen zjištoval, že ačkoli si přichází na slušný výdělek z lupu, nachází spíše zalíbení v ohavném a krutém mordování Andarijských obyvatel. Putoval z města do města, časem začal přepadávat i za bílého světla pocestné obchodníky, či jen tak pro radost nevinné sedláky či horníky. Charakterem jeho činů byla vždy neuvěřitelná krutost. Po dlouhou dobu se mu dařilo zůstat v utajení, až časem při jednom loupežném přepadení byl vyrušen cizinkou, již se lekl zaskočen jejim nenadálým zjevením, zrovna v rukou třímajíce bezvládné tělo malé dívčiny jejíž otec sedlák zbaven všech končetin pomalu umíral opodál sledujíce smrt svou a své dcery. Cizinka pronesla několik slov a v jejím hlase byla cítit zlost a hněv stejný jako vycházel z Bivoje při jeho přepadeních. Slova, jež vycházela z jejích úst doprovázela nesmírně silná energie, jež proměnila blízko stojící povoz na hromádku čoudícího popela. Cizinka se dala do neuvěřitelného smíchu a pokynula Bivojovi ať ji následuje. Po čase společných výjezdů se oba velmi sblížili, spolu byly ještě silnější než když putovali sami. Cizinka jež se později po prvním setkání představil jako Annie učila Bivoje správně používat magii a novým způsobům zabíjení. Bivoj zdatný v klamání lidí a získávání jejich důvěry zase učil Annie dovednostem svým. Po dlouhé době kdy získali svým ohavným konáním plné truhly zlatých mincí, magických předmětů, vystavili obrovská sídla a okradli či zabili mnoho obyvatel Andarijské země, nasyceni bohatstvím a pocitem sebeuspokojení, jakoby se v tomto čase trochu odcizili. Po vesnicích se vypráví o těchto násilníkách a vrazích dlouhé příběhy a o jejich konci se povídají především dvě verze. V místech jejich paláců jakoby ze dne na den vše zmizelo, zůstali jen prázdné truhly a opuštěné domy, prý před sebou ve své zvrácenosti a nenasytnosti své cennosti ukryly a pak se vzájemně pobili. Také se vypráví, že snad nenasytný Bivoj jednoho dne vše sebral a odjel daleko za moře, do zemí Kelevarských kde prý většinu majetku zpeněžil a neznán místním obyvatelstvem schovává se jako obyčejný bohatý kupec. Ať už to bylo jakkoli na nějakou dobu běsnění utichlo. Po několika letech klidného života obyvatel prolétla krajem zpráva o masovém vyvražďování sedláckých usedlostí, přepadech ozbrojených královských transportů, sabotážích na nejvyšších královských místech. Vše bylo přisuzováno propuknutí magie tak temné, že obyčejný smrtelník hynul již jen při setkání s ní. Prý tato magie čerpá sílů ze zamordovaných lidských duší, nikdo přesně neví kdo, či co je za vniknutím této magie na holý svět, nicméně se říká, že bylo vybráno několik zvrácených, bohem zatracených osob, jež byly uvedeni do služeb této magie. Duše těchto osob musely být tak zkažené, tak černé a toužící po krvi nevinných, jak si ani ti nejodpudivější padouchové neumí představit, protože kdyby nebyly takto hluboce temné, nemohli by nikdy přijmout sílu a schopnosti jež jim magie propůjčuje k realizaci svých vlastních zvrácených cílů. Jisté je jen jedno, a to že široko daleko v krajině Andarijské se takovýchto duší nachází jen pár a traduje se, že těsně před smrtí po střetnutí s jezdci Temného kultu uvidíte osobu, jež se nad vás skloní a s ďábelským úsměvem vám prořízne hrdlo …..

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist