Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Karstaag

-> Charakterník

obrázek postavyKarstaag - zrození zhrzené mysli.

Nosferatův hlas poprvé uslyšel, při jednom pokusu s mrtvou tkání, tehdy vytvořil svého prvního nemrtvého, temná vlna mu zalila celé tělo a on upadl do bezvědomí s podivnými sny. V těch snech viděl Nosferata, hrdého muže se šlechtickým vzhledem, oblečeným v drahých černých a rudých šatech. Nosferatu se na něj podíval a řekl chladným hlasem: "Přišel jsi do mé říše, ale já tě pošlu zpět, budeš mým poslem, aby všichni ve vašem světě poznali jak to celé je. Jaké hry si s nimi bohové hrají a že jediný klíč ke svobodě je smrt, pouze ti kdo následují mou cestu bude o soudném dni spaseni a přivedeni do mé říše, ti kteří uctívají bohy zůstanou lapeni v nekonečné agonii, která nikdy neskončí. Budu ti vkládat slova do úst a ty je budeš vkládat na pergamen. Půlelfe, tvým novým pánem je Nosferatu!"
Poté k němu Nosferatu přistoupil a dýchl mu do obličeje, Karstaag si ještě všiml výrazných špičáků, než se probudil na podlaze sklepení, kde prováděl pokus. Kostlivec stojící opodál se na něj díval s očekáváním. Karstaag vyběhl ze sklepení a snažil se na vše zapomenout, ale Nosferatu ho nenechal…
"Přijdou elfové, lidé nebo barbaři a zničí vás, protože svazek mezi elfkou a člověkem je nesvatý pro jejich božstva, musíš jim ukázat, že přes tebe nikdo neprojde, povolej si služebníky, kteří jim to dokáží….“
Ale Karstaag jej ignoroval, až do té noci…


Karstaag se díval na hořící dům, věděl, že jeho rodiče jsou mrtví. Sevřel ruce v pěst a tichý hlas v jeho mysli mu zašeptal:
"Říkal jsem ti, jak to skončí, měl jsi mne poslechnout. Kdyby jsi je zabil tvoji rodiče ještě mohli žít."
Do nosu ho štípal pach spáleného masa smíšeného s hořícími bylinkami. Karstaag poklekl, oči nepřítomně zatemněné. A hlas v jeho mysli mluvil dál.
"Od teď už budeš navždy poslouchat můj hlas, budu tvůj rádce a vůdce, budu tvůj bůh. Společně dosáhneme každý svého cíle, ty získáš moc a já získám věřící. Ty Karstaagu jsi prvním z elfí krve, který uslyšel můj hlas, je to tvůj osud."
V Karstaagových očích se odrážely výjevy, které viděl ve své hlavě: stíny, hořící domy, těla na kůlech naražená, krev a chlad. Výjevy smrti.
"Žij dle mých slov, tvým pánem je nyní Nosferatu."
Karstaag míšenec elfky a člověka, tehdy ztratil část své duše.
A Karstaag žil dle jeho slov.
Obětování zvířat ve svitu měsíce, znesvěcování míst zasvěcených Nistře, přivolávání mrtvých. A Karstaag žil setrvačností, o ničem moc nepřemýšlel, prostě vykonával Nosferatovu vůli.

Uplynul nějaký čas a Karstaag potkal Sylvanas, elfku tak krásnou, že probudila tu část duše která tehdy zmizela. Karstaag procitnul z apatie. Zamiloval se do ní.
"Je to dítě Nistry, nezačínej si s ní nic, nedokáže pochopit tvé potřeby a touhy. Opustí tě a zlomí ti srdce." šeptal mu Nosferatu.
Ale Karstaag na to nedbal a pozval Sylvanas do svého skromného příbytku, kde s ní sdílel nejen lože. Staral se o ní a ukazoval ji různá místa Andarie. Na svých cestách potkal řemeslníka Eliase, ačkoliv barbary nesnášel, tenhle mu byl užitečný. Chtěl po něm ať Sylvanas ušije šat a tak je seznámil. Až do smrti si tu chybu vyčítal.
Elias sváděl Sylvanas a ta s ním flirtovala, Karstaagovi pěnila krev v žilách.
"Vidíš to, já ti říkal, že tě zradí, zabij ji, zabij je oba. Zabij je ve jménu pomsty a v mém jménu."
Ale Kar nedokázal Syl ublížit, a tak dál snášel vše a doufal, že se to změní. Ale jak čas plynul bylo to na něj čím dál tím víc zničující. Hádal se se Sylvanas a když se obořil i na Eliase Sylvanas jej zavrhla a utekla mu s Eliasem na sever.
Když mu sdělila své rozhodnutí, objevila se mu v ruce ohnivá koule, ale nedokázal ji ani přesto usmrtit, ve vzteku zabil alespoň jejího mazlíčka kralíka a poté se odebral domů, kde se strhl boj v jeho hlavě.
"Zabij ji, zabije je oba, prolij jejich krev na psověcené půdě, pokřti ji v mém jménu"
A Karstaag hlas poslechl, vyčkal až budou spolu a poté přešel do akce.

Stalo se to za bílého dne, na náměstí Andorském, věděl že stráže dávají pozor a tak si připravil lest, vešel do města pod rouškou kouzla a zneviditelnil se nedaleko Eliase a Sylvanas, kteří se k sobě tulili. Vytáhl magickou hůlku, kterou získal z jednoho rebelského kostlivce a přivolal na ně přízračné čepele. V minutě byli oba zmasakrováni, Kar si ještě vzal jejich náramky jako trofej a poté se vytratil z města.

Karstaag sepsal knihu Nosferatovo Evangelium, aby šířil jeho slova a později napsal i knihu Modlitby k Nosferatovi, kde vepsal slova rituálu k jeho uctění. Ale ten kousek duše v něm zůstal. Po dlouhé době se se Sylvanas usmířil a doufal, že dřív nebo později se k němu vrátí a tak hraje tuto hru aby ji získal zpět.

Karstaag díky své slabosti pro mrtvé, získal post Andorského hrobníka, tato práce v něm vzbudila pocit jistého uspokojení a naplnění. Stal se jakýmsi strážcem mrtvým. Karstaagova dřívější zuřivost se změnila ve výstřednost ze zaujetí do své práce. Nosferatovi žádosti se upokojili a on si žije dál svůj život ve své víře v mrtvé a Nosferata.
A tak tu před vámi stojí, celý v černém, nepříčetný úsměv, v jedné ruce Dekret Andorského hrobníka, v druhé ruce lopatu a utěšuje vás:
"Nebojte se mám pro vás připravené skvělé místečko! Hezky pod břízou s výhledem na jezírko, budete spokojen!"



Přišel soumrak hrobníkova života, jeho milovaný hřbitov byl zamořen magicky vytvořenými nemrtvými, tou nejhorší verbeží. Praví nemrtví jsou úplně jiní, ale lidé kvůli těm bestiím umělým, nenávidí všechny. Musel s tím něco udělat. Ale věděl, že to nejspíš nepřežije, přesto to musel udělat. Je to jeho poslání. Sepsal závěť, kterou vhodil starostovi do schránku, vše co najdou v pronájmu a na jeho účtě připadne městu, z peněz na účtu ať mu udělají pohřeb. Poté přivázal hřbitovního koně u Sylvaniných dveří, vhodil ji do schránky svitek s vysvětlením a klíč s tím ať si vezme co uzná za vhodné z jeho pronájmu. Konečně stál před tou zdí. Šíleně se zasmál a vytáhl runu, pohladil ji. Hrobník se vždy dostane na svůj hřbitov. Aby na svou stranu naklonil štěstí obětoval laň a kozu Nosferatovi. Nevšímal si muže, který ho pozoroval se směsicí strachu a nejistoty. Dal si své poslední pivo a přemístil se. Ocitl se mezi bezduchými kostlivci, lichy a spektrami. Pokusil se přivolat pravé nemrtvé, ale ten kdo tu pohromu způsobil se o to postaral, nedokázali mu pomoci. Karstaag kolem sebe metal oheň, ale kostlivci se dostávali stále blíž, jeden ho chytil za hlavu zezadu a několik dalších se na něj vrhlo. Krev a cáry masa s kůží se váleli kolem, když Karstaag vypustil svou duši, odešla za Nosferatem, zodpovídat se.

Pro muže jenž vše pozoroval venku to byla pouze minuta, ale pro Karstaaga to bylo několik let. Smrt má jiné zákony než život. Objevil se jako nehmotná postava na místě kde zemřel. Rozhlédl se.
"Jak mistr přikázal, musím dokončit své poslání a ukázat lidem pravdu. Varovat je zprávami ze záhrobí. Nemůžu získat zpět své tělo. Musím si přivyknout této podobě a pak naplním svůj osud. Osud Posla Smrti."
Karstaag se rozplynul mezi hroby. Byla to jenom šalba? Klam? Nebo je opravdu mezi námi a varuje ty, kteří to potřebují? Snaží se spasit živé, aby pochopili pravou podstatu smrti? Nebo jenom zešílel a bloudí uvězněný v tomto světě? Jedno je jisté, o Karstaagovi, kdysi andorském hrobníkovi, teď již Poslu smrti, jsme neslyšeli naposledy...

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Danik - 5

Podle mě perfektní příběh. Temnej jak ranní černá káva. A řekne o postavě hodně.
Vesi - 5

Pohled z druhý strany - skvělý. (Ale oprav si překlepy.) Ráno bez pitvy je jako máslo bez chleba! :)
Nexus - 5

Nemám námytek.
Raist - 5

Dobře napsané (až na párpřeklepů) a se skvělým nápadem.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 5: 4x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist