Orfeus se narodil v městě zvaném Antia v rodině známého lékaře. Jeho otec byl ve svém oboru tak dobrý, že léčil i samotného krále. Orfeus se odmala učil základy léčitelství, ale když dospěl, seznámil se ve městě s alchymistou Geradimem, svým pozdějším mistrem. Po pár návštěvách alchymistické laboratoře si Orfeus uvědomil, že více než v léčení důvěřuje v pomoci lidem alchymií. Jeho otec byl rozhořčený, že se jeho nejnadanější syn chce stát potupným alchymistou. Snažil se ho několikrát přesvědčit, aby zanechal míchání lektvarů a věnoval se léčitelství. Bohužel bez úspěchu. Orfeus už byl rozhodnut, co chce ve svém životě dělat, v alchymii viděl obrovskou možnost, jak může lidem pomáhat.
Orfeus žil s rodinou až do jednoho osudného dne. Tento den mu už nikdo nevymaže z paměti. Orfeova matka byla těžce nemocná, ale otec musel odjet léčit krále. Všichni bratři, včetně Orfea, vyhlíželi otce celý večer, ale ten se pořád nevracel. Matce se mezitím přitížilo natolik, že sama cítila, že už se smrt blíží. Zavolala k sobě Orfea a poprosila ho o lektvar, který by jí pomohl. Orfeus odmítl, byl v alchymii takovým začátečníkem, že si na to netroufl. Uplynula hodina a otec pořád nikde. Matka bojovala s nemocí, ale už i Orfeus pochopil, že sama tento boj nezvládne. Rozhodl se tedy, že se jí pokusí pomoci. Namíchal lektvar a i když si nebyl jistý obsahem, donesl ho matce. To, co následovalo, si Orfeus vyčítá dodnes. Místo aby se matka po vypití lektvaru cítila lépe, začala křičet tak nahlas, že Orfeus musel utéct z místnosti. Po chvilce řev ustal a Orfeus se odvážil k návratu do pokoje. To, co viděl, mu zůstalo v paměti navždy. Matka ležela na posteli úplně ztuhlá a nejevila známky života. Orfeus ve své začátečnické nerozvážnosti namíchal lektvar zkamenění. To, co následovalo, když se otec vrátil, není třeba příliš popisovat. Orfeovi nikdo nevěřil, že ho matka o lektvar prosila a že by stejně zemřela. V záchvatu zuřivosti otec zničil všechny alchymistické potřeby. Jeden lektvar dokonce po Orfeovi hodil. Lahvička vybuchla tak nešťastně, že mu popálila celý krk. Proto nikdy Orfea neuvidíte jinak než s plnovousem a dlouhými rozpuštěnými vlasy, aby zakryl všechny popáleniny. Poté otec Orfea vyhodil z domu s tím, že už ho nepovažuje za svého syna.
Orfeovi nezbylo nic jiného, než jít za svým učitelem alchymie a žít u něj. Po celou dobu se učil vše o alchymii a hlavně se snažil přijít na lektvar proti zkamenění. Po dlouhou dobu takto žili, a Geradimovi se dokonce povedlo, že oblíbenost alchymie u lidí stoupala. Hlavně král si ho oblíbil. Proto také, když se jednou král vrátil z boje a měl vážné zranění, poslal okamžitě pro Geradima. Ten vzal nejlepší lektvary, jaké měl, a pospíchal ke králi. Bohužel už však bylo pozdě a panovník zemřel. Ihned po jeho smrti se vlády chopil jeho bratr, který kouzla a alchymii nenáviděl, a proto obvinil Geradima, že krále zabil. Soud byl rychlý a Geradimus byl odsouzen k upálení, což také bylo vykonáno. Orfeus se s ním ani nemohl rozloučit.
Trest neminul ani jeho samotného, jakožto Geradimův učeň byl vykázán z města pod pohrůžkou upálení. Tak se Orfeus dostal do lesů, kde se usídlil a prvních pár měsíců se mstil na královských vojácích výbušnými a jedovatými lektvary. Král proto vypsal na Orfea odměnu, takže musel zmizet úplně ze země.
Orfeus hledal město, kde by mohl v alchymii pokračovat. Dlouho nemohl nic nalézt, až se od tuláka dozvěděl o Andarii s hlavním městem Andorem. Okamžitě se vydal na cestu s nadějí, že najde možnost, jak vyrobit lektvar pro svou matku, a se snem, že se stane nejznámějším alchymistou světa.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Druid - 5
tohle mě prostě zaujalo, u mě maximum
Raist - 4
Moc pěknej.
Sith - 5
Tak tady nevaham. Napad, zpracovani....proste 5.
Enari nom - 4
Zajímavé, jen neukončené. Mělo by se pokračovat.
Vesi - 5
Jojo, moc pěkný, tento příběh jsem toužila ohodnotit už dávno...chci polračování! :)