Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Elluniel

obrázek postavyPrvní vzpomínka: Stojím na okraji mola u neznámého města. Vše je tu cizí, nezvyklé.
Kde jsem? Jak jsem se sem dostala? Nevím, nevzpomínám si. To, co bylo, dosud zakrývá neproniknutelný závoj připomínající hustou mlhu, v níž lehce zabloudíš.
Kdo jsem? ("Ani to nevíš?") Hledám v paměti, chci proniknout mlhou… Najednou mi hlavě zazvoní dětské hlásky: „Ellu, poběž s námi...“ ; přeruší je káravý hlas: „Elluniel, jsi přece elfka..“ Trvá okamžik, než je mlha pohltí. Jsem tedy elfka, Elluniel. Hraničářka. („Jak jsi na tohle přišla?“) Prostě to vím.
Rozhlížím se. Kousek ode mě stojí rybář a také jakýsi mohutný otrhaný muž. Vyjeveně se rozhlíží ("To si myslíš, že vypadáš lépe?"). Později se dozvídám, že je válečník Ulfi Ovisson, barbar ("Barbar?").
Podíváme se na sebe. Aniž bychom se domlouvali, odcházíme z mola. Daleko jsme se nedostali, když nás oslovil jakýsi elf s nabídkou pomoci. Solior, tak se představil, se nás ujal, i když byl ve městě také krátce. Rozhodli jsme se vzájemně si pomáhat.
Po boku řemeslníka Soliora a válečníka Ulfiho Ovissona se začal v Andoru psát můj příběh.
Dny naplněné lovem, prací, občasnými výpravami proti lapkům, skřetům a dalším potvorám v širokém okolí Andoru. Dny plné shánění peněz na zaplacení skromného nájmu na předměstí. Hodiny a dny získávání zkušeností, posilování (Proč jsou mé paže tak slabé, že zvládnou jen nejmenší luk a ani střelba není nic moc? -"Vidíš , a to tvrdíš, že jsi hraničářka.", ozývá se zase ten potměšilý hlas. Kdyby mi raději pomohl vzpomenout si - "Na co si asi tak chceš vzpomenout? Kdo jsi? Odkud Jsi? Co se stalo, než jsi sem přišla?"..."Zapomeň, stejně se nic z toho nevrátí.")
Čas plyne a začíná být o trochu lépe. Seznamujeme se s některými obyvateli města, jedním z nich je pan Kaelthas, válečník, jenž nám pomáhá v bitkách i radou. A také Soliorův bratranec, lovec Curan. Stěhujeme se do domu v Obchodní čtvrti, stávám se občankou Andoru ("Už někam patříš, přestaň se snažit vzpomenout si na minulost."- Zmlkni, chci vědět, kdo jsem.). V našem ("Pronajatém!") domě se občas objeví potulný kněz Jan Tack, přespí tu, pobude a zase na nějaký čas zmizí. Je dobrým léčitelem a zarputilým bojovníkem proti zlu. Barbar Ulfi se tu už nějakou dobu neukázal. Vyrazil kamsi za dobrodružstvím a dosud se nevrátil. Tak se tu nejčastěji potkávám se Soliorem.
Poznala jsem i další ctihodné Andořany pana Arana Finwese, cechmistra Menel Sangy, a pana Yaga Walldezze. Ukázali mi část Cesty elfů, kouzelný Pramen Růže.
(Mlha zahalující mé vzpomínky se na několika místech roztrhla a odhalila tím střípky vzpomínek - "Copak se ti vybavilo?" - Malá elfská dívenka schoulená v teplé náruči laskavé ženy... ne, není to matka, její lásku jsem vůbec nepoznala... už vím, byla to hospodyně v domě mého otce, léčila mé bolístky, pozorně mi naslouchala, vždy pro mě měla vlídné slovo, v její milující náruči se malá divoška Ellu mohla ukrýt před celým světem.... Otec?...příliš jsem ho nevídala,... vážný, zasmušilý elf... v jeho očích jsem vídala smutek a bolest....Maminka?...zemřela prý krátce po mém narození a jsem jí snad hodně podobná.....ještě jedna žena se mi vrací do vzpomínek... starší přísná elfka, nebyla na mě zlá, jen mě "svazovala" nesmlouvavými pravidly... - "To je všechno? Mohlo by ti to stačit. Co bylo, se už stejně nevrátí.")
Andor pro mě postupně přestává být bludištěm, ovšem stejně většinu času trávím v okolních lesích získáváním zkušeností v lukostřelbě, lovu, stopování ochočování zvířat... Jenže naděje na klidný život rychle mizí. Pod náporem nepřátel padl Margaard a ohrožen je i samotný Andor, do něhož přicházejí uprchlíci nejprve z Margaardu, poté i odjinud. Netrvá dlouho a je napaden i Andor . V bitvě bojovali všichni obránci nesmírně statečně, přesto byla část území zabrána nepřítelem.
Mé dny jsou i nadále naplněny stejnou činností jako dříve. Jen mi navíc přibyl úkol prozkoumat, zda je v lesích bezpečno...
Zatím je všude klid, místy až podezřelý. Ovšem v Andoru je rušno, veškeré dění se podřizuje přípravám na obranu, protože nebezpečí útoku nepřítele trvá a roste. Když se nedávno při veřejném zasedání na hradě na hradě řešila situace, připadalo mi najednou vše povědomé..
("Vzpomněla sis?" ... Ne, nic se mi nevybavilo jasně, jen pocit, že jsem někdy něco podobného zažila..)


návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x

© Copyright 2002-2025 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist