S úsvitem slunce přichází do opevněné vesnice muž v hnědém rouchu s krucifixem na krku. Podpírá se o hůl, i když to vzhledem ke svému věku ještě rozhodně nepotřebuje. "Je tu klid" pousmál se mladý mnich v duchu. "Ileren, tolik jsem toho o tomto místě slyšel... Jistě jsou zde větší města, přesto..."
Viděl toto místo poprvé, věděl ale přesně kam má jít. A to již od nešťastných událostí, jež ho postihly na univerzitě v Al Abbas.
Vurcius byl synem bohatého měšťana Senadijské republiky. Byl? Ano, jsou místa ve Vurciusově životě, o kterých nemluví, přesto se můžeme domnívat, že byl vyděděn a snad i nepřímo způsobil smrt členů své rodiny. A snad to nějak souviselo i s rychlým a velmi nebezpečným opuštěním republiky...
"...přesto si Bůh vybral právě toto místo jako základnu těch, které hledám" Otočil se a zamířil k palisádě, před kterou stálo stavení, známé dokonce i v daleké východní republice. "Komenda vznešeného Řádu rytířů Templu. Konečně." Bez váhání zaklepal.
"Salve, kaplanus!" Mladý mnich se spěšně uklonil. Pár slov latinsky jistě povzbudí zájem elfa ve dveřích. Už z jeho očí poznal, že se jedná o velmi mocného čaroděje, možná jednoho z nejsilnějších na Andarii. Jeho domnění podtrhovala i diamantová hůl a heroldská šerpa onoho Templáře. A bílá róba, znak čistoty, byla nezaměnitelným atributem řádového kaplana.
"Salve. Co pro tebe mohu učinit?" To byla první slova, která Vurcius uslyšel od Herolda Finarfina, jeho nového učitele a mistra.
"A tak jsem se stal templářským čekatelem, na odříkání a práci jsem zvyklý. Snad odčiním své hříchy a Bůh mi odpustí..." Ať se snažíš sebevíc, žádné další podrobnosti o svém životě ti mnich nechce prozradit. "Přeci si nemyslíš, že řeknu vše cizímu člověku..."
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
S úsvitem slunce přichází do opevněné vesnice muž v hnědém rouchu s krucifixem na krku. Podpírá se o hůl, i když to vzhledem ke svému věku ještě rozhodně nepotřebuje. "Je tu klid" pousmál se mladý mnich v duchu. "Ileren, tolik jsem toho o tomto místě slyšel... Jistě jsou zde větší města, přesto..."