Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Borivoj

-> Charakterník

obrázek postavyRod

Příběh přenesený na poslední pokolení ústní formou vypráví o předcích jako nevýznamném zemanském rodu v zapomenutém království Bo...ia?

V Rodovém listu dominuje jméno Bořivoj, přenášené z otce na syna, jako naděje na lepší zítřek, památka na hrdinného děda, zvaného ironicky pro svoji vytáhlost do jisté doby Malý Jakub.

Jako mladý jinoch, byl vykázán do světa svojí rodinou, která nemohla dále živit více krků, ať zkusí štěstí sám. Dobrodružná povaha ho svedla do náruče verbířů.
Tak bojoval v mnohém tažení pod korouhví království a svými skutky si vysloužil přízvisko Bořivoj.

To za zásluhy později přijal jménem spolu s zemanským postem a lénem na tvrzi petrovické. Celé jeho jméno po vstupu do šlechtického stavu od té doby zní, Bořivoj Malý Jakub, Zeman na Petrovicích.
Tato tvrz byla sídlem rodu "Kubíčkovců" po několik generací. V době největší slávy táhlo pod jejich erbem devět jízdních a na čtyřicet opěšalých kopí.

Avšak nic netrvá věčně, neúroda a následný hladomor v zemi zažehl nepokoje a supi čekající na svoji hodinu udeřili.
Občanská válka rvala království, zubatá s kosou tak sklízela žně místo rolníků. A rolníci v roli obilí skýtali velkolepou úrodu. Válka, Mor a Hlad vázali snopy z mrtvol, hroby se plnily, sýpky zely prázdnotou.
Lupičské bandy, rebelantské bojůvky, hordy krvelačných hrdlořezů drancovaly bezvládnou zemi celá léta. Královské bašty hasly jedna po druhé, ne jen vesnice a tvrze, celá města lehla popelem.
Tak se stalo, že i petrovická jedné noci padla antikristovým vojům. Jen nemnozí vyvázli holým životem. Mezi nimi i nejmladší zemanův syn Bořivoj, kterému jeho blízcí neřekli jinak než "Malý Bořa".

Vnuk

Odtud se píše příběh sirotka, zapomenutého, skrytého v lesích. Rváče o holý život, holobrádka s jedinou touhou v srdci. Dostat se co nejdál od spáleniště které pohřbilo jeho blízké, co nejdál od míst, co vzbuzují vzpomínky, spáry drásající duši dítěte.

Vyvarovat se přátelství, nezamilovat se. Nenechat si nic přirůst k srdci, nestojí to za utrpení, které přináší nevyhnutelná ztráta.
Putoval z místa na místo, hlavně se příliš dlouho neohřát. Jen vítr v korunách stromů a cesta bez konce.

Z chlapce v junáka a z junáka v mladého muže. Od holé brady k chmíří, od chmíří k trčícím štětinám.
Nejlepší léta života v samotě. Pozorovatel okolního hemžení, lidské malosti i velkodušnosti. Role nezúčastněné osoby, jako když čtenář hltá knihu, divák pozoruje scénu. Smířená kapka směřující k nekončícímu oceánu zapomnění. A okolo bují život.

Tragédie mění člověka. Ten kryje se v koutě s psíma očima, nebo ztvrdne na kámen a nic ho nezastaví. Baží po pomstě, běsní, podlehne svodům temné stezky, či se dá na cestu smíru, porozumění a spravedlnosti.
Vždy je na výběr, proč a jak, kdo našeptává při této volbě?

A tak Bořivoj bez cíle, očekávání nebo touhy. Netušíc ničeho, dozrává do osudem určené role. Zkouška za zkouškou, rána za ranou.

Poznání

Sedí u hasnoucího ohniště, pozoruje vadnoucí plameny, okolní houštinu a vzrostlý les, noční oblohu posetou příběhy, mihne se stín letícího dravce. Ticho protne kvičení další oběti. Jako první tón jímž minesengr začíná svoji píseň. A on pozorně naslouchá, čemu však?
Tma rozostřuje vidění, na pochod vyráží bujná fantasie, v první linii známé, časem však zastřené tváře......
Jak jiní bdí ve dne a v noci spí, on spal ve dne a v noci bděl. Nutkavé myšlenky nedopřály mu klidu. Pak dny i noci beze spánku, bez pokoje.....
Oheň dávno uhasl, nic k jídlu, jen ranní a na noc padlá rosa k zvlažení vyprahlých rtů.
A v dálce vytí hladových vlků. Jak dlouho ještě....?
Uzřel nakonec svůj úděl i toho který vedl jeho kroky. Avšak příliš pozdě, na prahu vlastní smrti. Po dlouhých létech mu poprvé kanuly slzy a jejich proud ho uložil ke spánku, tomu poslednímu zdá se....

Pokora

Nakřáplenec: "Hej mrkni na toho smradlavca, ten bídák to snad přežije, už se vrtí Šmejd."
Buran: " já tě říkám prach a broke, darovanýmu koňovi na zobe nehleď. Boď chcípne a máme aspoň jeho hadre a nebo ne a bodó proklatě cinkat zlaťáke."
Nakřáplenec: " No zdá se že má tuhé kořínek, jesi nehebne teď tak přikované u vesla vydrží aspoň půl roku, muhehe."

Klapou kopyta a rachotí povoz po kamenné cestě. Mříže, slamník, vozka na kozlíku, hýkání muly.
S vědomím přibývá rozhled, kaše a chléb. S jídlem kopanců a dalších hrubostí.
Je cítit sůl v povětří a v dálce něco duní, není vidět dál jak na pár metrů, všude okolo trnité keře a vyprahlá půda. Křičení racků, moře, pach města....trh s otroky.
Bořivoj záhy mění své pány, řádně vykrmen a znovu při síle, bude jí třeba, a hlavně vytrvat, cesta je dlouhá.

Dřevěná rakev, ruce do krve rozdrásané, v nich těžké nespočtem předchozích oleštěné veslo. Zpocená záda veslaře před ním, funění za krk toho co nevidí. Pach potu se mísí s pachem výkalů.
Pravidelně dunící buben, nepravidelně práskající důtky a řinčení okovů. Kolik dní?

Vyřvanej krákora: "Šest uzlů vy parchanti nebo nedostanete nic k žrádlu, chrocht!"
Dusot posádky nad hlavami veslařů, vrzání staré galéry, chechot námořníků a hukot moře.
Bořivoj: "Vím, je to trest za moji zatvrzelost, za to, že až na prahu smrti jsem uzřel Tvoji tvář a svoji cestu. Takhle však sloužím toliko jim a především sobě pro vlastní přežití!"

Toho dne se strhne ukrutná bouře, přes všechen hluk není slyšet vlastního slova. Podpalubí se plní vodou, vlna za vlnou se přelévá přes ořechovou skořápku a ta tančí svůj tanec smrti na zpěněných hrotech a v černých údolích mezi. Celou tu scénu osvětlí mohutné blesky když protnou oblohu a hromy jako trubky jezdců apokalypsy hřmí nad oceánem.
V přibývající jistotě nevyhnutelného, agónii a smrtelném třesu hříšníci vyjí jako hladoví psi. Najednou se nikomu nechce do pekla, konec chvástání a keců. Ve strachu o budoucnost své bídné duše je čas dobrých skutků. Někdo uvolňuje okovy, řetěz rachotí, i otroci teď mají šanci zaplavat si svých posledních pár temp.

Cesta je cíl

Písek vrže mezi zuby a mořské řasy se vlní v rytmu vln. To lechtání na noze, asi nějaký krab nebo jiná havěť. Chvilku dávím slanou vodu, pak přijde na řadu kontrola končetin, pak okolí, pak ten krab. Hlad je hlad. Následuje plíživě pajdavý průzkum. Zdá se že jsem pěkně v ...... no, pořád lepší než ta proklatá rakev.
"Kur..!" Peprná slova ve stresu, balzám na duši, plivanec na zemi.
Tak se motám nějakou dobu podél pobřeží a na noc kamsi zalezu.
Ráno co nevidím, nevídané hradby! V bederní roušce, no to teda bude terno, "snad mě neukamenujou," nebo tak něco. Tak nenápadně prokličkuju až k bráně, ale co jsem všechno po té krátké cestě viděl. Ten chlápek ve špičatým klobouku, fousiska až do pasu, klacek v ruce. Ne rači na něho moc nečum, kdoví co je zač. A hele koně a jezdec och, ta blýskavá zbroj!
Jezdec:"Hej chlape to nemáš co na sebe? Takhle nám tady běhat nebudeš!"
Vidím že si rozumíme. A pán je pohostinný, dá mi nějaký šaty, no trošku velký...jsem hubeňour. A jídlo. Asi vypadám hodně zbídačeně, to že smrdím tomu neubírá. Do domu mne nepustí.
"Co je tohle za město?"
Dobrá duše: "Thyris co jinýho"
Hmmm neznám a škrábu se na bradě, jsem zarostej jako loupežník..........

"Stvořiteli, vládce všehomíra, kam směruješ mé kroky? Hryžu přitom zemi, rozpláclej kdesi na paloučku. Další hráz dřeva nachystán, další srna stažená z kůže. Co to má být, co to znamená? Jo, kus poctivé práce. "Pro vydřiducha!". Lidi jsou všude stejní, modlím se za jejich duše.
Divná země, divná stvoření, divná jména. Kam se vrtnout, jak ukojit svůj hlad, zalepit tu díru, uvolnit to nesnesitelné pnutí na hrudi?

Jsem na cestě už několik týdnů, hory, pustina, bažiny. Neznám tuto zemi, jdu stále na sever.

Poslední kapka

Zabil jsem! Musel jsem se bránit. Kroutí se na zemi a kvičí jako vepř. Byl víc v prdeli než já, možná proto ta zběsilost. Bez bot. Ty já mám, Jestli se tomu tak dá ještě říkat.
Koukám na svoje špinavý palce trčící z jejich zbytků. Pohled sklouzne na vyvalený střeva v trávě, v tom raním chladu se z nich kouří. Nejdřív se vybliju a pak o zem otřu zkrvavené ostří sekyry.
"Holka doteď to byly jen stromy," dneska jsi pila krev a já jsem zabil člověka! Je mi na nic.
Co sis vlastně myslel, že spasíš svět? "Pche!" Musel jsem, buď já nebo on, nedal mi na výběr. Přesto, vždycky je víc řešení. Aspoň ho zahrabu. "Pokoj jeho duši." Ta moje si ještě počká, a to kdoví jestli. "VRAHU!"
Co teď s tebou? Jsi špína před kterou prchals!

Veď moje kroky

Dny běží, nepočítám je, k čemu. Každý nový den jiným směrem.
Porost lesa houstne, jdu bez cíle. Prodírám se křovím, že by louka, konec lesa? Vykukuju na ušlapanou pěšinku a bezmyšlenkovitě se po ní vydávám. Cesta, lidi, problémy, "čichám průser."Přesto kráčím dál, hlavu na špalek...
Les končí a pěšinka se vine loukou, na jejím konci skála a o ni se opírá hradba dřevěné tvrze. Z těch pár komínů se valí kouř, všude ticho jen občas zařehtá kůň.
"Kosa", halím se hlouběji do zbytků pláště a pomalu vykračuju k ležení. Vede mě především vůně pečenýho masa, větřím jako vlk, tak se i plížím. To musí být ale pohled "checht."

Dusot kopyt přerušuje moji přibližovací tragédii. Těžký válečný kůň, celý bílý,kopyta rvou drny slehlé trávy, z nozder mu valí pára v mohutných oblacích. Prudce přibrzdí a začne mne neklidně obklusávat. Frká a pohazuje hlavou, o bok mu rytmicky pleská jezdecký štít. Hlasitě polykám a měřím si jezdce na jeho hřbetě. To mě teda..... v takovým bordelu bílý plášť, stříbrná zbroj se blýská, na hrudi krvavý kříž.
Je poskvrněn, má na svých rukách krev tak jako já, poznám to, jsem přece vrah!
V očích mu plane, pozoruje svůj cíl.
"Co si myslíš trhane? Pryč s tou sekyrou sic tě zadupu!"
Instinkt je instinkt, ani nevím jak se mi dostala moje Vražda do rukou. Jistý je že se cítím bídně a vypadám uboze. Možná bych se zmohl na nějakej důlek v jeho zbroji, nebo přetnout koni šlachu....Sekyra padá do trávy a svoje špinavý dlaně ukazuju jezdci. Křoví je příliš daleko. Zdá se mi to nebo se dobře baví? Možná bych měl něco říct, kdyby to jen šlo.
"Za mnou chlape!"
A už mlaskl na svého koně, ani se neohlídne. Jdu v jeho stopě, ve stopě templáře.....


Nojo, pravopis není moje silná stránka, to spíš chybopis :-), ale něco sem opravil...

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Fafner - 3

Na svou délku pěkný příběh.. jen je to krátké.
Vesi - 3

Dynamický, chytlavý, nepochopitelný...pěkný, ale chyby až moc bijící do očí...3 plus
Nexus - 5

Opět dalš íchytlavý a zajímavý příbeh.
Nero - 4

Většina chyb zdá se opravena, za 4*
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 2x
známka 4: 1x
známka 5: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist