Calis. Mladý elf, plný energie. Seděl v malém lesním příbytku a zcela začten do knih. Do knih magických. Nejvíce jej zajímal element přírodní. Jeho otec se jej snažil vytáhnout ven, ale mladý Calis jej odbyl tím, že má zajímavější činnost. Jeho otec, hlavní lovec Groth, se tedy šel poradit do města, zdali z mladého synka nebude mág. Tehdy byl Calis doma sám, zahleděný do kouzel, když uslyšel podivné zvuky. Podíval se z okna, a protože bylo šero, ten obrovský stín nerozlišil. Ani netušil co to je. Ona věc ale měla cíl. Samotného Calise. Skočila po domku, který se zatřásl. Calis usoudil, že bude opravdu silná, když hnula s celým domem. Po pár krocích stál vprostřed místnosti a přemýšlel – snažil se přemýšlet, co udělá. Musel něco udělat, jinak zahyne, než se otec vrátí. Silně pochyboval, že by tuhle stvůru i otec zabil. Utéct z domu je jistá smrt, hleděl na dveře. Zůstat v domě je také jistá smrt, hleděl na strop. Když se podíval k oknu, zcela jej vyplnilo jenom oko té stvůry. Dokonale jej paralyzovala. Rudé oko. Slyšel ten sípavý dech a cítil tu krvežíznivost.
Tehdy se otec rychle vracel k domu. Dozvěděl se od elfů ve městě, že jej ohrožuje pekelný vlk, tak dva metry vysoký, se silou několika válečných koní a nekonečnou touhou po krvi. Hnal svého koně, aby se přesvědčil, že je Calis v bezpečí. Spílal si, že své jediné dítě, nechal o samotě. Spílal si, že opustil to jediné, co mu zbylo, když mu zemřela, milovaná Erin. Když dorazil k domku, byl v troskách. Přišel pozdě – pomyslel si a volal jméno svého syna. Calis vylezl z trosek. Byl vyděšený a trochu pošramocený, ale v pořádku a naživu. Grothovi se nalily slzy do očí a Calise objal. Objímal jej tak silně až Calis začal protestovat, že jej dusí. Nechal si povyprávět, co se stalo, protože Calis v ruce svíral luk.
Calis popadl luk a šíp. Viděl otce mnohokrát z luku střílet a jako maličký si to i zkusil. Risknul to a střelil šíp potvoře do oka. Kromě toho k šípu přidal i pár svých přírodních kouzel a přivolal si na pomoc i nějakého medvěda. Otec žasnul. Málem mu zařídil školu magie a chlapec je zatím opravdu nadaný. Byl na něj pyšný a Calis toho dne změnil názor. Groth jej začal učit, ale usoudil, že ani nemusí. Synek jako by to už dávno uměl. Požehnaný bohy.
Oba usoudili, že je na čase tu příšeru sprovodit ze světa, když byly přípravy hotové. Vydali se ji stopovat, až po týdnu nalezli její doupě. Kouřem ji vypudili z jeskyně. Obrovská černá stvůra se silou mnoha koní se bez váhání vrhla po tom malém a otravném hmyzu. Oba se dali na útěk, ale ne že by se lekli. Měli na ni připravené pasti. Jenže stvůra nebyla hloupá, když ji první pasti zranili, na další si dávala pozor. Tak se bohužel stalo, že dohnala Grotha. Než to Calisovi došlo, bylo už pozdě. Groth jí stačil alespoň zpomalit. Calis spustil poslední past. Zavěšený, do špice osekaný, kmen. Kmen pekelné stvůře projel lebkou jako nůž máslem. Protože po prvním setkání, neměla jedno oko, neviděla přicházející smrt.
Calis ji pro jistotu ještě rozseknul lebku a snažil se ošetřit otce. Nedařilo se mu to, protože byl opravdu zraněný. Vysadil otce na koně a hnal jej k městu. Tam jsou léčitelé, oni mu pomohou. Bohužel, ani oni už mu nebyli schopni pomoci. Královna Lyra odměnila jak Calise, tak i jeho otce výsadami a zřídila pohřeb hrdiny. Nabídla Calisovi post hlavního lovce v královském paláci, ale Calis s díky odmítl. Vše by mu připomínalo tu hrůzu, co zažil. Byl plný nenávisti k pekelným stvůrám a tak se rozhodl najít toho, kdo ji vyvolal. Poslední stopy končily v zemi zvané Andaria. Tady někde ten syčák bude. Já ho najdu a názorně mu předvedu, co to je peklo!
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Calis. Mladý elf, plný energie. Seděl v malém lesním příbytku a zcela začten do knih. Do knih magických. Nejvíce jej zajímal element přírodní. Jeho otec se jej snažil vytáhnout ven, ale mladý Calis jej odbyl tím, že má zajímavější činnost. Jeho otec, hlavní lovec Groth, se tedy šel poradit do města, zdali z mladého synka nebude mág. Tehdy byl Calis doma sám, zahleděný do kouzel, když uslyšel podivné zvuky. Podíval se z okna, a protože bylo šero, ten obrovský stín nerozlišil. Ani netušil co to je. Ona věc ale měla cíl. Samotného Calise. Skočila po domku, který se zatřásl. Calis usoudil, že bude opravdu silná, když hnula s celým domem. Po pár krocích stál vprostřed místnosti a přemýšlel – snažil se přemýšlet, co udělá. Musel něco udělat, jinak zahyne, než se otec vrátí. Silně pochyboval, že by tuhle stvůru i otec zabil. Utéct z domu je jistá smrt, hleděl na dveře. Zůstat v domě je také jistá smrt, hleděl na strop. Když se podíval k oknu, zcela jej vyplnilo jenom oko té stvůry. Dokonale jej paralyzovala. Rudé oko. Slyšel ten sípavý dech a cítil tu krvežíznivost.