Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

An Ara

-> Charakterník

obrázek postavyŽila jsem na kraji malé vesničky se svým bratrem Harandirem a otcem. Otec byl řemeslník a Hara se od něj učil. Matku, překrásnou lesní vílu, jsem vubec nepoznala. Bratr trávil hodně času s otcem, ale já raději chodila do lesa na lov nebo na procházky.
Jednou, po návratu domů, mě jala hrůza. Okna domu vybité, dveře vyražené. Bála jsem se, co tam uvidím nebo koho tam ještě najdu. Ale strach překryla starost o otce a bratra. Vešla jsem tedy dovnitř. To, co tam bylo, to vídávám za temných nocích až do dnešní doby. Tělo. Zkrvavené, zmučené tělo. Tělo, mého otce. Nevěřila jsem. To není přeci možné. Můj otec. Proč né radši já? Proč se to stalo mě? V tom něco zavrzalo. Rychle jsem se schovala. Čekala a když se chvíli nic nestalo, usoudila jsem, že to byl jen vítr. Vyběhla jsem s pláčem, strachy z možného prozrazení tlumeným, ven. Vběhla jsem do lesa a tam se schovala a rozplakala naplno.
Slzy mi ztékaly z očí a já se zalykala, než mě zachvátila nová vlna strachu a starostí. Můj bratr. Doma nebyl, v okolí domu také ne. Kde by mohl být..? Les, dřevo. Hara šel určitě na dřevo. Rozběhla jsem se k místu, kam často chodil na dřevo, strachujíce se, jestli je v pořádku. Strach. Smutek. Toto mnou teď zmítalo. Bála jsem se že i bratr... Bála jsem se i o sebe. Běžím a najednou vrazím do něčeho. Ne, do někoho! Celá ochromena jsem spadla na zem a snažím se poznat o koho jde. Nepoznávám. Jenom slyším slova. Chlácholivá, milá slova. Harova slova. Uvolnila jsem se, bratr žije a je se mnou. Jak jsem se vzpamatovala, řekl mi, že běžel k naší hořící vesnici. Vesnice, a hořící? Toho jsem si předtím nevšimla. Z přemítání mne vytrhla otázka, co se stalo. Znovu mě zachvátila beznaděj a strach. Koktajíce jsem mu vylíčila otcův osud. Utěšoval mě, i když i on byl zdrcený.
"Měli bychom jej pohřbít," řekl.
"A co ti vrazi?" namítla jsem ze strachu, leč jsem věděla, že má pravdu.
"Budeme si dávat pozor."
Čekali jsme, jestli neuslyšíme nebo neuvidíme nějaké známky nebezpečí.
Pomohl mi vstát na má roztřesená kolena a vedl mě směrem domů. Na dohled domku jsem řekla, že radši počkám v lese. Odešel tedy do domu a já zatím připravovala hrob, neustále se rozhlížejíc po okolí, očekávající známky nebezpečí. Za chvíli se vrátil bratr s otcem přes rameno. Odvrátila jsem se. Neměla jsem odvahu se opět podívat na to bezvládné otcovo tělo. Bratr dokončil hrob, zatímco já plakala. Uložili jsme otce do hrobu a pomodlili se. Hara zahrnul jeho tělo hlínou a kamením. Já zapíchla křížek do země a plakala. Plakala jsem pořád. Pak mě bratr odvedl hlouběji do lesa, kde jsme se chtěli schovat a přečkat noc.
Lehla jsem si tam a chtěla usnout, ale nezamhouřila jsem oka. Blahodárný spánek a nevědomost mě zachvátily až dlouho po půlnoci. Ráno jsem se probudila unavena, jako bych vůbec nespala. Stále mi bylo hrozně a měla jsem hlad. Bohužel jsme žádné jídlo neměli. Jindy by to nebyl problém, něco ulovit, ale teď jsem neměla chuť se byť jen zvednout na nohy. Přála jsem si zemřít. Smrt. Smrt si nevybírá a přichází nepozvána. Smrt. To slovo ve mně vzbudilo zase strach.
Z vesnice stále šlehaly plameny a stoupal hustý černý kouř smrti. Smrt a ti kdo ji sem přinesly mohou být ještě někde tady. To ve mě vzbudilo alespoň tolik síly abych se s bratrem zas vydala na cestu.
Šli jsme hodinu nebo dvě, když jsme uslyšeli hlasy. Divné, hluboké skřípavé hlasy. Nepřátelské hlasy. Vrhli jsme se do houštin. Ani jsem nedýchala. Přitiskla jsem si kolena až k bradě a objala je rukama, snaže se, aby snad nepřítel nezaslechl bušení mého srdce. Seděla jsem, nedýchala a dávala pozor. Čekala co se stane. Kdy už se objeví? Všimnou si nás?
Strach. Smrt. To se objevilo. Hnusné stvoření, hnědozelené kůže a srsti, páchnoucí po smrti a vzbuzující strach. Seděla jsem, ale vevnitř jsem utíkala na míle daleko. Křičela jsem, ale nevydala ni hlásku. Strach. Strach, šílený, strašný, mozek týrající a plíce trhající nedostatkem vzduchu. Takový strach ty nestvůry vzbouzely. Ty hnijící tesáky. Ty krvavé zbraně. Ty po smrti toužící oči. Ty malé prasečí očka. Hloupé, ale schopné a toužící zabíjet. Rozhlédly se kolem. Jako by věděly, že jsme tam před chvílí stáli. Zkoumaly okolí. Pomalu a pečlivě. Až se natočily směrem k nám... Strach. Vraždící strach. A pak tma.
Konec? Jdu za otcem? Otec. Třeba jej znovu uvidím. A při vzpomínce na otce se vybavila jiná. Bratr. Snažila jsem se v té tmě rozhlédnout a najít jej. Nikde není. Hledala jsem jej, až se mi jeho tvář ukázala přímo přede mnou.
"An, jsi v pořádku?" slyším," Už jsou pryč."
Konečně jsem se vzpamatovala a následně rozplakala, "Harečku, já chci odtud. Já chci pryč. Pryč z téhle hnusné země. Pryč za moře."
Tehdy jsme se rozhodli, že odplujeme jinam, aby nás ty příšery nenašly. Vydali jsme se tedy do přístavu a po několikatýdenní snaze jsme se dostali na loď. Bylo mi jedno kam odplujeme, hlavně, ať je to co nejdál. Plavili jsme se asi měsíc. Měsíc, kdy se mi každou noc zdálo to, co jsem viděla a zažila. Často jsem se budila, volajíce o pomoc. Naštěstí tady byl bratříček. Aspoň, že on přežil. Zamyšlena nad tím a jsem si až teď uvědomila že jsme vlastně sirotci. Cesta, až na noci plné nočních můr, uběhla celkem dobře. Na konci plavby jsme zakotvili v přístavu v cizí zemi, daleko od smrti.
To jsem si myslela, že jsem unikla smrti, že už mi a mým blízkým nehrozí. Mýlila jsem se...

-----------------
V této zemi začal můj život téměř znova. Potkala jsem zde spousty lidí, o kterých budu také někdy vyprávět.

________________________________________________
Doopravená diakritika. Drobné úpravy v pár slovech.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Milli - 4

Hezké jen ta diakritika mi chybí. Proto 4
Druid - 4

Tak tohle už je mnohem lepší :)
Droam - 4

Diakritika ( i když já mám teda co řikat ) , ale je to hezké .
Iris - 4

diakritiku sama nepouzivam, ale pribeh bez ni bych asi nenapsala... jinak se mi to celkem libi :)
Sith - 4

Ta uprava znamena par bodu nahoru.
Raist - 4

Pěkné některé momenty. Docela emotivní a hezky popisné doplňky.
Martul - 3

Pekne pasaze, dobry smysl, pro pipis nekterych pasazi. Kdyby tak byl celi pribeh, je to jasna 5.
Fafner - 4

Za 4 ;)
Vesi - 3

Hezký příběh. Ach ty přechodníky...a pár dalších chyb plus je to chvilkama docela kostrbatý....dopíšeš a přepíšeš? pak bude i víc než 3,5 :)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 0: 1x
známka 1: 1x
známka 3: 4x
známka 4: 14x
známka 5: 2x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist