Asi si nikdo nepamatujete ty první okamžiky po narození, ale ty její krásné zelené očička mám v paměti zaryté dodnes. Narian, má sestřička, moje dvojčátko. Narodily jsme před se 22 lety v jednom městě zvaném Lerdona.
Protože se naše matka jmenovala jak již jsem zmínila Valenarie a byla vždycky spravedlivá a férová, tak mě i mojí sestřičce přenechala něco ze svého jména. "Vanesa a Narian se budou jmenovat".
Z vyprávění mojí maminky vím že to byla jasná a teplá noc, kterých v Lerdoně za celý rok moc nebylo. U porodu musel asistovat jeden knež z tamnější akademie, protože se vědělo že to bude komplikované. Přecejen dvojčata za tamnějších podmínek počít snadné nebylo a navíc neměli jsme ani otce, který by maminku při téhlé těžké chvíly podržel. Možná proto jsem si vybudovala lehké pohrdání mužů, protože můj otec byl údajný pobuda a idiot, který maminku mlátil. Nakonec ho ale stihl spravedlivý osud a při jedné rvačce v hospodě, kde furt chlasta, mu jeden Elf vrazil dýku do boku a on následně vykrvácel.
I bez otce jsme měli plnohodnotné dětství a ikdyž matka byla navšechno sama, tak jsme byli šťastní. Něměli jsme sice moc peněz, ale máma se snažila jak nejvíce to šlo. Poskytla nám dokonce i tamnější vzdělání v akademii magického umění. Mnohdy to nebylo snadné ani nás, jelikož jsme na akademii byli nejchudší, tak si z nás mnohdy dělali bohatí machýrci srandu. My jsme si z toho ale hlavu nedělali, měli jsme jedna druhou a to nám stačilo.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Kapitola I. "Dětství"