Jednoho dne v zimě, bylo to asi dva týdny od oslav nového roku, se král Káradlin rozhodl uskutečnit výpravu po širém moři. Avšak neměl vůbec žádnou posádku, která by byla schopna řídit loď. Tak si usmyslil, že si zajistí schopné muže z místní pořádkové jednotky. A v tuto chvíli vstupuje do tohoto příběhu mladičký a nezkušený Athaeniel. Athaeniel byl v pořádkové službě ten daloby se říci nejnižší co se hodnosti týče, avšak mnoho i starších strážníku se za ním chodívalo radit, co a jak by se dal obelstít aby se jim zadařilo v životě jako jemu, jenž se dostal do posádky lodi.
Jednoho krásného dne král zavelil. Zítra za stmívaní vyplouváme. Směr? Kyrské království.
Začalo se stmívat, námořníci se sbíhali z hospod, avšak Athaenil spal v pekárně u komína, kde pracoval jeho dlouhodobý kamarád jenž mu dovolil aby se před vyplutím vyspal. Ale ouvej... Jeho kamarád po obědu, když šel Athaeniel spát, zavítal do místního "Veselého domu" a již se nevrátil a Athaenil spal jako zabitý. V tom *BUCH* *BUCH* *BUCH*, někdo zabouchal na dveře. Přišel skladník z lodi, na níž mněl Athaeniel plout, a chtěl si vyzvednout pečivo jenž mnělo být napečeno. Athaeniel se podíval ven, zatajil dech a vykřikl... "To snad nééé, to už se stmívá?" rychle na sebe nahodil nějaké oblečení, a nepřipraven utíkal k lodi, která se už tak tak chystala odrazit od břehu. Počkalo se už jen na královského úředníka, který nesl královské mapy, posvěcené královskými mnichy. Loď v klidu vyplula na širé moře a posádka šla spát.. jenom Athaeniel ještě přemýšlel na zádi lodě, zda tato cesta dopadne dle očekávaní krále, a zda dokážou navázat s Kyrem obchodní vztahy. Nu v tom si řekl "A co mi je vlastně po tom... Stejně by se na mém životě nic nezměnilo. Leda bysme se ztratili a já všechny na tédle lodi zachránil." Domumlal si a šel také spát
Velice brzo ráno druhého dne se držela na obzoru silná mlha. Navigátor v lodním koši neviděl lautr nic, takže námořnici nevěděli kam plují. V tom se vynořil z podpalubí nenápadný Athaeniel a koukal, přoč že je taková mlha? V tom muž v koši zvolal "Zeměěě, zeměě, vidím pevninuu!!!" Všichni námořnici se nahrnuli k pravoboku lodi a zírali do dáli. Kapitán zavelil aby se loď vydala k objevené pevnině, avšak se stalo to, co nikdo nečekal. *Vřísk* *Vřísk* Něco zavřískalo z okolí lodi, námořnici dostali obrovský strach. Říkali si co to tak může být. V tom Athaeniel nakoukl do vody a spatřil obří vodní příšeru, jak krouží okolo lodi. Athaeniel neváhá a vykřikne. "Nabít všechny dělááá" Námořnici nakouknou také do vody a jakmile spatřili mořskou obludu tak neváhali a učinili dle Athaeniela. Ten se ohlédl a hledal kapitána.. Ten se svíjel strachy u vytažené kotvy. Athaeniel nad ním mávl rukou a řekl "Ty že jsi kapitán? Budeš jeho předkrm pokud se tomu nepostaviš čelem." Tak kapitán nařídil natočit loď čelem k pevnině a čekat na vhodnou chvíli kdy vypálit. Jak tak číhali, zvedl se vítr a loď se dostala do rychlosti kdy přišera nedokázala předhonit loď, tudíž námořnici zaměřovali děla a kapitán vykřikl "PÁAL" Z lodních děl vylétla salva ocelových koulí, přímo na příšeru. Po chvíli ticha... než se uklidnila voda... na hladinu vyplavaly části těla příšery a námořnící jásali. "Hurá, Hurá..." Ale jaksi všichni zapomněli skásat plachty... a tak se loď nekontrolovatelně řítila k břehům neznáme pevniny. V tom loď narazila do vodního útesu. A bylo zle. Loďi se prorazil kýl a podpalubí se začalo rychle plnit vodou a loď šla nekontrolovatelně ke dnu. Athaeniel nelenil a vyskočil z lodi a začal plavat směrem k pevnině, vůbec se neohlížel jen aby už stál na suché zemi. Když už byl relatvně blízko, že došlápl na dno, viděl věže hradu královského města Andor..... Nikoho z posádky jž v dáli neviděl a může jen tajně doufat, zda se někdy zase dostane domů...
A tady začíná pravý přiběh Athaeniela v zemích Andarijských.....
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý