Lehký povzdech se nesl mrazivou tmou a plameny drobného ohně osvětlovaly kruhový stan potažený z několika kůží. Čtveřice koní s jedním mezkem se tiskla k sobě snažíc se udržet si teplo. Ticho prořezával závan ledového severního větru nesoucí sněhové vločky. Postava u ohně se stále nepohnula. Lněná kápě přes hlavu skrývala obličej mladého muže se špinavě blond vlasy. Jeho jasně safírově modré oči se dívaly do plamenů. Teplé oblečení z houní skýtalo dostatečné teplo a pohodlí. Hlavou mu bleskne vzpomínka na svou sestru sedící dlouhé hodiny na studené kamenné podlaze jejich sklepa. Častokrát jí pozoroval a hledal sebemenší záchvěv. Nikdy nic, dívka jen seděla oči upřené před sebe a jediný pohyb skýtalo mládě fretky choulící se v jejím klíně. „Arki“ pronesla dívka s dlouhými vlasy spletenými do copánků. „Vím, že tohle cvičení nesnášíš, ale musíš ho pochopit“ Chlapec kolem sedmi let seskočil z kamenného stolu. „Ne nemusím, já budu jinej než ty.“ Odsekl Arki a popadl lucernu osvěcující místnost. „ Jdu za strýčkem do krámu.“ A vyběhl po schodech. Dívka si povzdechla a tma jí obklopila.
Pohled Arkimu padl z ohně na jeho klín. Klín kde líně polehávala fretka. Už je tomu dávno co se Konki přesídlila na jeho klín. Drobný úsměv se objevil na jinak dokonalé ovládané . Arki stočil pohled na koně a blesklo mu hlavou, ještě několik takových dní a ty koně padnou. Pohled se opět stočil do ohně a myšlenky se začali otupovat jak noc postupovala. „Jsem na řadě, jdi si lehnout“ Pronesl ohromný barbar a natáhl k Arkimu ruku. „Díky Gondare“ odpověděl Arki a s pomocí podané ruky se postavil na nohy. Barbar zaujal jeho místo u ohně a zahleděl se do tmy. Arki se zastavil před stanem a pohlédl na barbara. Tahle zima byla pro něj jako návrat domů. Pohled Gondara skýtal uspokojení nad nehostinnou krajinou. Kulatý štít a bastardem na zádech zakrývala mohutná ramena. Arki znal Gondara už několik let. Za tu dobu měl jasno. Nikdy se mu nestavět do cesty pokud drží vytasený meč a nezradit ho, odplata by byla příšerná. Arki zalezl do stanu a pohlédl na další bytosti v něm, modrá divná kočka a ocelot ležící u nohou svých pánů, elfky a elfa. Jí měl rád, čistou bytost s duší dítěte, za to z něj měl strach, magické schopnosti ho vždy děsily. . Arki ulehl na své místo a usnul.
Ráno přišlo příliš brzo. Únava byla znatelná a bolest svalů se dostavila hned po ránu. „Vypadáš hrozně Arki“ Pronesla vlídně mladá elfka. Její blankytně modré oči zářili více než ty Arkiho. Přistoupila k Arkimu a pomalu si ho prohlížela. Kaštanové rovné vlasy podtrhávaly ladnost krásy její rasy, která byla znatelná i přes silnou vrstvu teplého oblečení.“ Až večer zastavíme, uvařím ti čaj, ale zatím to musíš vydržet.“ „To zvládnu, neboj se o mě.“ Odpověděl Arki s odhodláním, která však mělo spíše uklidnit jeho samotného. Ledové peklo nesláblo a podle elfa nebyli ani v půlce cesty. Arki se vyhoupl do sedla svého koně a uvelebil se v sedle. Tábor byl už zbořen a naložen na mezka. Skupina se vydala dál, postupovala pomalu, počasí se zhoršovalo, koně se bořili do závějí a jejich tempo zpomalovalo. Kolem poledne se nedalo už pokračovat. Gondar sesedl z koně. „Tady zůstaneme. Dál to koně nezvládnou a my už taky ne“. Arki těžce seskočil s koně a poplácal ho po hřbetu. „Vydrž“. Zašeptal ke koni, i když cítil, že chlácholí sám sebe nežli koně. Gondar se mezitím chopil stavění stanu. Dělal to už po několik dní. Elf s Elfkou vybalovali potřebné věci ze sedlových brašen. Arki stočil pohled do dálky a popošel několik sáhu do bílé tmy, když jeho levou nohou, projela jako nůž ostrá bolest. Skácel se k zemi s tichým stenem, obličej dopadl do měkkého sněhu. Pokusil se chytit za nohu ale jeho zkřehlé prsty sjely po horké krvi valící se z rány. Arkimu se před očima objevila tma. Co se to …. . Byla poslední myšlenka, které byl schopen než upadl do bezvědomí a agonie bolesti. Cítil vnitřnosti, jak se mu svírají a jeho smysly otupují. když náhle vše ustalo.
„Strýčku, strýčku pojd se podívat“ hulákal Arki ze sklepení. Po schodech do sklepa sestoupil šlachovitý muž vysoký dva sáhy. Jeho rysy byli podobné Arkimu, jen vlasy měl upnuté do jednoho culíku. U kožených kalhot z ještěří kůže se pohupovala stříbrná dýka s erbem rodu na Hlavici. Hedvábně bíla košile byla dokonale čistá, až nezvykle. „Doufám, že je to důležitý synovče, pokud to nevíš, máme hosty.“ Arki přikývl a ukázal k rohu místnosti, kde stál cvičný panák. Darin došel k panákovi a zahleděl se na něj. „Jaké je čtvrté pravidlo pro úspěch?“ Zeptal se náhle. Arki ztuhl. Věděl, že nastanou potíže a pomalu se rozhlédl po místnosti. „ Ne strýčku, teď ne prosím Hosti“ Vydral ze sebe prosebně. I když věděl předem výsledek. Na prázdno polkl a pokrčil se v kolenou. Hodnocení situace. Protívník silnější, rychlejší, zkušenější. Daný předmět je u pasu připásán koženým řemínkem. Zbraně nejsou, magie nepřítomná. Výhoda překvapení není. Takže uklidnit. Arkiho hlava se vyčistila a on přivřel oči. Náhle vyrazil, jedním skokem se odrazil od stolu před Darinem. Saltem vpřed se pokusil dostat za něj. Když ho uprostřed letu zasáhla, ochromují bolest do zad. Bolest byla tak veliká, že znemožnila dopad a Arki padl na zem. Obličej jen plácl o kamennou podlahu a ozvalo se zakřupání v levé ruce. Arki nebyl schopen vstát zlomené zápěstí to nedovolovalo. Sténal na podlaze, ale přesto se donutil, zvednou hlavu k Darinovi. „Čtvrté pravidlo pro úspěch zní, nikdy nenech zbraň protivníkovi na dosah.“ Darin kývl hlavou a otočil se na panáka. „Myslím, že pro dnešek jehly můžeš vynechat. Dobrá práce. Teď zajdi ke kněžce, ať ti tu ruku dá dohromady a přijď se rozloučit.“ Po té se otočil a odešel. Arki se s bolestí v zápěstí postavil na nohy a přešel k panákovi. Pravou rukou vytáhl devět jehel z devíti smrtelných bodů. Bolest přehlušil pocit vítězství. Věděl, že od teď už ho bude strýc brát jinak. Uklidil jehly do koženého pouzdra posetého šupinami baziliška. Poté pouzdro položil na stůl a klidným krokem vyšel po schodech. Dlouhé kamenné schody končili v malé místnosti plně polic s knihami a velkým obrazem muže stojící vedle mrtvého černého draka… černé dubové dveře byli naproti schodům. Za nimi se rozpínala prostorná hala osvětlena několika lucernami. Arki prošel halou ke vstupním dveřím a vyšel na ulici. Tarask bylo divoké město plné rozličných kultur a obyvatel. Arki se vmísil do davu a dral se směrem k okraji města. U západní brány stál kamenný dům s černou doškovou střechou. Arki zabušil a vešel dovnitř. Vůně mísící se bylin ho praštila do nosu, vonná svíce poblikávala na pultu. Za pultem seděla v tureckém sedu mladá elfská dívka, měla bíle dlouhé rovné vlasy a smaragdové oči. Oči, které zářily laskavostí. V klíně ležela schoulená mourovatá kočka a vrněla, dívka zvedla hlavu a usmála se. „Arki, zase ty. Tak pojď, podíváme se na to“. Arki se posadil vedle dívky a zadíval se na ní. „ Annet zase se mi to nepovedlo, ale už jsem to skoro měl.“ „Musím si s tvým strýcem promluvit, tohle nejde, vždyť tě jednou zabije.“ „Ale ne Annet tohle je součástí výcviku, musí na mě být tvrdý. „ Kočka se líně zvedla a odešla. Arki natáhl ruku a Annet se hluboce nadechla. Své ruce semkla kolem zlomeného zápěstí. Arki sykl bolestí a jeho ruka začala mravenčit. „Uzdrav ho prosím Nistro. „ zašeptala kněžka a z jejich dlaní se začalo vyzařovat bíle světlo. Když světlo ustalo Arki pomalu zakroutil, zapěstím. Bolest i mravenčení bylo pryč. „Děkuji moc Annet , můžu pro tebe něco udělat?“ Elfka se usmála a pohladilo ho po vlasech. „Jen na sebe dávej pozor, vím, v co tě cvičí, jsi nástupce rodu a musí to být, ale nelíbí se mi to.“ Arki vyskočil na nohy, a protáhl se. „Musím jít, dneska odjíždí Anka na tažení na ještěry, chci se sní ještě rozloučit.“ Annet pomalu vstala ze země a přešla k velké železné truhle a otevřela jí. Zalovila v truhle a vytáhla malou lahvičku, tu podala Arkimu. „Tohle dej sestře, chtěla to po mně.“ Arki kývl a schoval lahvičku v záhybech svého oblečení, poté se otočil a vyběhl ze dveří. Arki se rozeběhl ke svému domu. Když se blížil k domu, zpomalil. Něco není v pořádku. U domu stálo několik vojáků v rudých tunikách, „ co tu dělaj hradní straže?“ „ať si táhnou na hrad“. Znělo od okolních občanů. Arki pomalu přistoupil k vojákům. „Co tu chcete?“ Zeptal se klidně stojícího muže. Kroužkovou zbroj překrývala rudá tunika se znakem knížete. U pasu se houpala šavle a v ruce držel kopí. „Vypadni skrčku, přišli jsme si pro tu couru.“ Arki vytřeštil oči. „Nee, Anku ne „ Vykřikl Arki a chtěl se rozeběhnout do domů. Voják ho chytl za krk a zvedl do vzduchu. Arki začal kopat a lapat po dechu. Bolest přicházela, jak vzduch odcházel. Arkiho oči se začali točit vzhůru, když s ním voják hodil o dům. Arkiho záda narazila o kamennou zeď a jeho tělo se sesunulo dolů. Bolest zad byla příšerná, Arki zalapal po dechu.
„Vodu, prosím“ vydralo se Arkimu z úst. Pomalu otevřel oči, ležel ve stanu. Jeho tělo bylo jako v ohni, bolest všech svalů se mísila se pocitem nevolnosti.
„Nehýbej se, máš horečku a tvoje noha ošklivě hnisala.“ Arki sebou cukl, nohou mu projela děsivá bolest. Pomalu se zkusil podívat dolů, ale bolest to nedovolila.
„Co, co se mi stalo?“ Zeptal se Arki těžce. „Pod sněhem spal ostromour, jeho jed je otrávil a mMáš štěstí, málem jsi přišel o prsty.“ Arki zasyčel bolestí a lehce se nadzvedl na lůžku.“
A cos mi s tím udělala Lano?“ „Zacelila jsem ti to pomocí magie. Ale kůže je ještě slabá. Pár dní budeš muset zůstat ležet.“ Odpověděla rázně elfka. Její hlas Arkiho uklidnil a jeho tělo se přestalo třást.
Elfka tiše seděla nad ním a prohlížela si jeho obličej. Její rovné kaštanové vlasy byli sepnuté elegantní sponou ze zlatého drátu ve tvaru růže. „ Lano pojď sem.“ Pronesl Vysoký elf v tmavé robě sedící v rohu stanu. Lana se pomalu zvedla a ladně přešla k Elfovi. U nohou elfa líně ležela safírově modrá kočka a spokojeně podřimovala.
„Mluvil jsem s Gondarem. Budeme muset, co nejdříve vyrazit docházejí nám zásoby a tady nic neulovíme.“ Pronesl tiše elf. „Jak je na tom?“ pohlédl na Arkiho. Lana otočila hlavou směrem k Arkimu. „Abych řekla pravdu, může tomu mrazu poděkovat. Zachránil mu nohu. Dejme mu den alespoň“.
Elf kývl a pomalu vstal. Jeho kočka vyprskla a vyšla spolu se svým pánem ven ze stanu. Gondar stál u koní a nepřítomně hleděl do dálky. Hrobové ticho nesoucí se bílou pustinou rušilo pouze křupání nohou elfa v novém sněhu.
„Arki bude v pořádku a pozítří podle Lany můžeme vyrazit.“ Řekl elf tiše k barbarovi. S Gondarem to lehce škublo a jeho ruka sjela k meči. „ To je dobrá zprava Arwe. Dneska večer nikam ty svoje kočky neposílejte.“ Odpověděl Gondar a ukázal prstem do dálky. „Od rána nás vyhlíží smečka vlků.
Nevím přesně kolik jich je, ale viděl jsem jich kolem pěti .“ Arweth se podíval směrem, kterým Gondar ukázal. Několik vlků klidně sedělo ve sněhu a sledovali tábor. „ Myslíš, že zaútočí Gondare?“
Ne dnes ještě ne, nejspíš ucítili Arkiho krev a budou vyčkávat. Ale raději dneska v noci zůstanu vzhůru, kdyby se jim zachtělo koňského masa.“ Odpověděl Gondar a poplácal svého koně. „Dobrá jak chceš, kdybys potřeboval vystřídat tak mě probuď.
Musíme to vydržet, ještě tak tři dny a jsme pryč z téhle ledové plotny. Řekl Arweth a znovu vešel do stanu. Lana opět seděla u Arkiho a držela v ruce jeho nohu. „Šlachy jsou v pořádku, chodit budeš jako předtím.“ Laniny ruce jemně přejížděli po Arkiho chodidle a masírovala kůži.
Její ruce pomalu kontrolovaly, zda jsou prsty již v pořádku, když se jedna z rukou dostala až ke kotníku, Lana ztuhla. Lehce se nahnula k Arkimu a podívala se na kotník. Na jeho vnitřní straně byl vypálen cejch, cejch dýky v kruhu s dračím ocasem. „Arki co je to?“ Arki ucukl nohou a stáhl jí pod deku. „Nic co by bylo důležité.“
Arweth se podíval na Lanu s Arkim a chvilku je pozoroval. Arki zvedl pohled na elfa, pomalu se posadil a otřel si čelo do deky. Lana se uvelebila a jemným pohybem zavolala svého ocelota. Kočka se uvelebila vedle ní.
„Venku se objevila smečka vlků, nejspíš mají zálusk na Arkiho. Gondar si ale myslí, že dneska v noci nezaútočí.“ Pronesl klidně Arweth a upravil si svou róbu. „Jen dneska v noci kočky musí zůstat ve stanu“ Dopověděl Arw a podíval se na Lanu.
„Až dorazíme ke Kramarku rozbijeme tábor a vydáme se do hory.“ Řekl Arweth ve chvíli kdy do stanu vstoupil Gondar, S jeho přítomností se stan naplnil, Gondar se posadil hned do vchodu a svůj bastard položil do klína.
„ Kramark“ spustil Arweth. „Je hora, vlastně malá pevnost. Dřív tam žili Goblini, kteří vyhnali skřety po tom co se zapletli s démony. Aquacull, zrcadlo které rozbil válečník Achimel ukrutný .“ Arw se zhluboka nadechl, ale přerušil ho Gondar“
Stínač hlav, jak bylajeho zbraň známa, je zbraň něco mezi obřím mečem a šavlí, tuhle zbraň vykovali naši předkové z rudy, kterou vyvrhla matka země. Trvalo desítky let, než jí naší kováři zdolali a vytvořili zní první meč.“Arweth pokýval.
„Máš pravdu Gondare, Achimel osvobodil Natrezima z jeho vězení, ale padl při jeho ochraně a stínač zůstal u jeho těla. Pokud vše půjde dobře, najdeme Achimelovi ostatky sebereme stínač a ten předáme Natrezimovi.“
Dopověděl Arweth. Arki tiše polkl a podíval se na Gondara. Musím mu to vysvětlit, ale ne teď až na místě. Jeho pohled přejel po Laně a Arwovi. On mi to nedovolí, budu ho muset zabít a to ona nezvládne, zničím jí tím. Těžce sevřel víčka a semknul pěsti. Poté položil hlavu a zavřel oči. Musím něco vymyslet.Arkiho myšlenky lítaly sem a tam v područí horečky, mysl pomalu spadala ve spánek.
Arki se ztěžka nadechl a otevřel oči. Voják stál zády k Arkimu a hlasitě se smál. Trojice dalších vojáků držela mezi sebou Anku, dívka měla ruce svázany provazem. Stála klidně, hlavu svěšenou a dívala se do země. Její plavé vlasy zakrývaly obličej, na sobě měla koženou zbroj a vysoké kožené boty. Dva z vojáků měli stejnou kroužkovou zbroj, ten třetí naopak byl oblečen do rudé roby a v ruce dřímal temně rudou hůl. Eskorta s Ankou pomalu kráčela k hradu. Arki zamrkal a jeho pohled spočinul na dýce v holince vojáka stojícího před ním. Arki se ušklíbl a natáhl se po dýce. Zkušenosti ze sklepa…. Blesklo Arkimu hlavou, když držel dýku v ruce a voják neměl ponětí. Arkiho ruka s dýkou vyjela jako had proti vojákově kolenu, hrot dýky projel do kolení jamky a vojákovo tělo se začalo kácet k zemi. Arki vyskočil na nohy a rozrazil dveře do domu. Voják začal řvát a bolestí se svíjel na zemi. Anka se ohlédla a zahlédla Arkiho mizícího v domě. „Néé Arki ne“ Eskorta sebou cukla a ohlédla se na ležícího vojáka. „Kerte, sakra“ Zavrčel voják v robě. „ Dělejte, doveďte jí do hradu Natrezimus čeká. Já se postarám o toho Spratka“. Anka sebou začala škubat, ale eskorta byla silnější a začala jí táhnout pryč. Klidným krokem vyšel muž v robě k domu, zastavil se u Kerta, který řval bolestí. S opovržením se na něj podíval, pozvedl hůl a spodním koncem udeřil Kerta do hlavy. Hlava s křupnutím praskla, z nosních dírek se vyvalila krev a Kertovi oči se protočili. „Ubožáku“. Procedil zkrz zuby stojící čaroděj a zvedl pohled na otevřené dveře. Lehkým krokem překročil Kertovo tělo a vstoupil do domu, v hale se rozhlédl a ušklíbl se. „Kde je?“ vyštěkl na Darina. Darin seděl na schodech se svěšenou hlavou. Jeho vlasy byli slepené krví, po tváři mu stékal pramínek krve z levého spánku. Pomalu zvedl pravou ruku a ukázal na boční dveře do sklepa. „Tam“. Zašeptal hlasem zlomeného muže, čaroděj začal sestupovat ze schodů do sklepa. Arki tiše polkl a podíval se na strýce skrz mezeru pootevřenou truhlicí, ten stále seděl na schodech a nereagoval. Arki čekal, až čaroděj sestoupil do sklepení a opatrně vylezl z truhly. Darin zvedl hlavu a roztáhl ruce, v klíně mu leželo mládě fretky. Arki popadl fretku a vyběhl ze dveří ven, venku vyhrkl, když málem zakopl o Kertovo tělo. Fretka sebou začala cukat a pískat. „Pssst notáák, buď zticha“ zavrčel Arki a rozeběhl se do boční ulice.
Sss auvajs. Zavrčel Arki a promnul si zapěstí do kterého ho kousla Konki. Fretka mezitím vyplašeně pobíhala okolo. S loupnutím v zádech Arki vztal a rozhlédl se po stanu. Dva kroky do středu stanu ho stáli hromady bolesti. Ale přesto se dostal se svému luku pověšenému na středové tyči. Lehky kožený toulec hodil přes záda a s lukem v ruce se otočil na vchod stanu. Venku zahřál kůň tak hlasitě, až mu zuby zadrkotali. Poskočil na zdravé noze ke vchodu. Obraz, který se mu naskytl byl ohromující. Obrovský barbar stál na zmrzlém sněhu jen v koženách kalhotech a v rukách dřímal svůj meč. Meč ,po kterém teď proudili žilky zelené energie které se napojovali na Gondarovo tělo a obklopovali i jeho ruce a hruď. Arkiho zrak se upřel na postavu předním. Stála zahalena šedou robou s kapí. Ale jeji oči fialově žhnuli, před postavou seděl klidně obrovský bílí vlk. V pozadí obcházela smečka čítající desítku jedinců. Arki utrhl pohled od Gondarovích zad a hledal Elfy. Oba stáli u koní. Lana s dýkou v ruce se snažila promlouvat ke koním. A Arweth žmoulal jakýsí amulet a tiše něco drmolil. „ Nemáš tu co pohledávat barbare. Tohle území patří ledové smrti a ta si nepřeje, abys jí rušil.“ Postava lehce zvedla ruku a vlk vyrazil. Dvěma mocnýmí skoky se dostal před Gondara a vyskočil. Barbar pozvedl svůj meč nad hlavu a protočil se dokola. Vlk dopadl za něj a dalšim skokem se dostal z místa kde prosvištěl Gondarův útok. Vlk se prudce ve sněhu otočil a zavčel. Gondarovi oči ho upřeně sledovali. Spustil spičku meče do víšky očí vlka. Vlk vyrazil ještě prudčeji, tentokrát však skočil po Gondarovích nohách. Barbar jen na prázdno machl mečel a zavil bolesti, jak mu vlkovi obrovské zuby projely do masa na lítku. Hruška jeho meče zasáhla vlka do čelisti a s křupnutím ve vlčí tlamě zvíře povolilo stisk. Dva ze zubu zustali v Gondarově mase. Vlk zaknučel a vrhl se na Gondarovu ruku . zbylí špičák projel masem a v te chvili kdy se vlk pokoušel trhnout hlavou . obejmula jeho krk svalnatá ruka. Barbar se zaklekl pod sebe a stahl vlčí hlavu k zemi. Leticí šíp zasakl mladého vlčího samce ve skoku. Jeho tělo dopadlo vedle Gondara. Náhle se oteplilo a modrá záře osvítila horizont a další dva vlci zavyli bolestí. Jejich řev se promísil se smradem spáleného masa. Zvuk zlomeného krku zazněl do mrazivého ticha. A celá smečka se dala do pohybu. Gondar odhodil bezvladné tělo a vytočil se na nohy s mečem pozvednutým vzhůru. Smečka se stočila směrem ke koním. Arwert zabodl hůl do sněhu a ta začala jasné zářit a jisrkřít. smečka se s knučením sesypala k zem. Gondarův pohled se stočil na stojící po stavu a spustil meč k zemi.Opravdu si myslíš Barbare, že tím, že jste zabili pár zvířat jste vyhráli?. To co hledáte, tam musí zůstat. Pro dobro všech, pronesla postava s ledovím klidem. Arki zamířil svůj šíp na krk, šíp se s rezonujícím bručením odrazil od neviditelné bariery sáh před postavou. Její ruce se semknuli a zmizela v namodralém světle. V té chvíli se znatelně oteplilo. Gondar se otročil na Arkiho. „Co jsi jako zkoušel, hlídače nemůžeš porazit“. Zamračil se o prohledl si vlky, svou dýkou vylomil špičák bílému vlkovi a uschoval ho v torně. Arwert se podíval na Gondara, někdo nás musel prozradit. „ Pokud nás očekává hlídač, musíme zmizet“. „NE“ odsekl Gondar. „Musíme svůj úkol splnit“. Arki se s namáhou vrátil do stanu, svalil se zpět na lužko a usnul.
„Já bych to nedělala“ . Arki sebou škubnul, až mu ruka sjela po dříku šípu, který právě zasazoval do svého luku. Lehkým úskokem se přirazil ke kamenné zítce spustil luk se šípem a do volné ruky mu vjela dýka. „Hihi Omlouvám se“ .Zašvitořila mladá dívka v zeleném kabátku a hnedých kalhotách. Seděla na náhrobku a měla přehozenou nohu přes nohu. Arkiho ruce jako by zkoprněli. Dívka si prohrábla modrozelené vlasy a mile se usmála. „Nechtěla jsem tě vyděsit.“ „Bojíš se mě?“ .Její hlas zněl vlídně a klidně. „Ne-e nebojím, ale jak ses tu vzala?“. Odpověděl tiše a nepatrně se ohlédl přes zíťku. Stále tam byla, bytost oděná do temně černé roby s holí v ruce. Její holá lebka jasně bíle svítila. Jeho pohled se stočil zpět na dívku. „Já jsem Zarathuštra, jsem cestovatelka“. „V čase“.Arki na prázdno polkl. „Cestovatelka v čase?“ „A co chceš odemě?“ „Nic?“ Opět se usmála a otočila pohled na nekromanta. Postava stála nad hrobem a zhlížela dolů, dvě malé postavičky hrabali drápy do hlíny a odhazovali ji všude okolo. „Proč ho chceš zabít?“zeptala se tiše. Arki zastrčil dýku zpět a sjel jí očima. Dokázal vycítit magické schopnosti a tady jeho šestý smysl řinčel jako o závod. „Je to nekromant.“ „Kouzelník co se otočil ke svému řádu zády a ztělesnění zla.“ Opět zasadil šíp a nadzvedl se nad zíťku. „Aha a já myslela, že pro tu odměnu co je na něj vypsaná“ Odpověděla Zarathuštra nepřítomně. „Podívej se pořádně.“ „kdyby to byl nekromant, kde má své nemrtvé?“ „Co já vím, ale teď nějakého vykopává.“ Zavrčel Arki. Bytost se otočila jejich směrem. Žluté oči zářili, Zarathuštra mu lehkým pohybem ruky zamávala. Postava se opřela o svou hůl, který zářila rudými runami. „Co ty tu děláš Zar“.Zavrčel skřípavým hlasem. „To co vždycky.“ Zašvitořila se a usmála. Postava se podívala směrem na Arkiho. „Měla jsi ho nechat vystřelit, pokud si naivně myslel, že by mi mohl ublížit.“ Dvě malé postavičky vyskočili s díry. Jedna se omotala kolem nohy svého pána a ta druhá vyskočila po ruce až na rameno. Zelená kůže tvorečků se napnula na kostnatém těle. Jedna postavička napnula ručičku s drápy směrem ke svému pánovi. V nepřirozeně velkých drápech svírala jakýsi prsten. Ruka čaroděje ho uchopila volnou rukou a pozvedla ho. Žluté oči se upnuli k prstenu. Zlatý prsten s erbem blesku se zatřpytil. Postava si prsten nasadila na volný prostředníček. Arki si všiml že jeho ruku zdobí dva další stejný prsty, vždy s jiným erbem… Zarathuštra seskočila z náhrobku a otočila se na Arkiho. „Nedej vždy na první dojem.“ Na krátko se odmlčela a pak se zasmála. „Uvidíme se.“ A s tichým křach zmizela v oblaku namodralé mlhy. Postava se otočila k Arkimu zády a mávla holí, před ní se vytvořil zelený kruh ověnčený plameny. Impové radostně zavýskli a jeden z nich se otočil k Arkimu. Sepnul ručičky a z nich vyletěla ohnivě rudá koule. Arki stihl uskočit na zem, když se oheň rozprskl o zíťku. Pak postava prošla portálem a ten se za ní rozplynul. Arki se zvedl ze země a pomalu došel k vykopanému hrobu. Rakev byla rozbita v horní časti a trčela z ni ruka. Ruka s urvaným prostředníčkem, který ležel vedle. Zvedl hlavu a podíval se na náhrobek. Angelus Garghan, čaroděj světla a mistr léčitel. Hlasitě si oddechl a padl kolenem na zem, zatímco mu srdce bušilo tak přemýšlel co dál. Z tranzu ho vytrhl nedaleký štěkot psa. Vyskočil na nohy a několika hbitými kroky zmizel ve tmě.
Po několika minutách se došoural do hospody posadil se ke stolu a hlavu si opřel do rukou. Hostinec smrděl jako obvykle. Zvětralé pivo a hniloba. „Tak co to bude?“ Pronesla usměvavá dívka a vycenila na něj své velké nažloutlé zuby. Aniž by zvedl hlavu objednal si pivo a dál nechápavě zíral na suk ve stole. Pivo přistálo na stole a sním i kalich teplé medoviny. Její vůně Arkiho probrala a ten zvedl hlavu. Naproti němu stál mladý muž, oblečený v mnišském rouchu. Stříbrný křižek se mu houpal na krk. Čistě oholená tvář kontrastovala s rozčeřenými černými vlasy. Mnich se bez pozvaní posadil a na stůj položil svůj pohár s medovinou. „Na zdravý přiteli.“. Pronesl pevným hlasem, až to Arkiho donutilo pozvednou svůj pohár a přitakat. „Na Vaše a díky otče.“ Oba se rádně napili a Mnich položil kalich i ruce na stůl. Upřeně se podíval Arkimu do očí a tiše pronesl. „Tvůj dluh ještě nebyl splacen.“ A Po stole k Arkimu přisunul kožené pouzdro. Arkiho ruce pouzro přejeli dotekem a následně ho otevřeli. Deset jehlic bylo na svém místě. Ostré, naleštěné, tak jak je před lety zanechal. „ Jak.“ „Jak jste mě našli?“ Mnich se zasmál. „nikdy jsme tě neztratili z dohledu. Od tvého útěku z Tarasku máš stále v zádech naše lidi“. Arki praštil rukou do stolu tak prudce, že se jeho pivo převrhlo. Několik Lidí se otočilo a čekalo, co se bude dít dál. Mnich se jen lehce usmál. „Darin chce, aby ses vrátil.“ Arki se ušklíbl a odtáhl se od stolu. „Dva roky jste mě nechali honit jako nějakou krysu. A dalších šest let jsem se skrýval.“ Mnich se zvedl od stolu a otočil se ke dveřím,. „Pojd semnou, všechno vysvětlím“. Arki vztal, hodil na stůl několik mědáku a vyšel ven za mnichem. Stále byla hluboká noc a městečko spalo. Tiše došli k městské bráně. „Otevete prosím, Já a můj přitel odcházíme.“ Pronesl mnich k strážnému. A Ten bez řečí otevřel dřevěnou bránu. Společně vyšli před ní a vydali se prašnou cestou směrem na sever k Tarasku. Když i poslední světlo z městské strážní věže nechali za sebou, mnich konečně promluvil. „Mé jmeno je Sorgggrhh.“ Krev se mu začala valit do úst a on se chytil za krk. V tom mu trčela z boku dýka v rukou Arkiho. Druhou rukou jeho tělo přidržel a položil ho do prašné cesty. „Tiše Sorby, vím kdo jsi“ Zašeptal k němu Arki. „Taky vím, že pracuješ pro Natrezima.“ Sorbyho oči se znatelně rozšířili a pak vyhasly úplně, tělo sebou přestalo cukat a znehybnilo se. Arki prohledal jeho tlumok i mnižskou robu. V jednom vnitřním ohybu nalezl svitek opatřený již zlomenou královskou pečetí. Svit měsíce stačil k tomu aby písmena byla čitelná .
Já Anka, jediná paní našeho vládce Natrezima. Tímto uděluji pravomoce k vykonání rozkazu svému věrnému služebníkovi Sorbimu, za činy které bude muset spáchat ke splnění svého úkolu nenese zodpovědnost. Jest jeho úkolem vypátrat a odstranit tyto Osoby.
Darin, kupec z města Tarask
Leiliana Darinova žena.
Drarin a Loral, synové Darina a Leiliany.
Arki Mourek. Darinův synovec. Na útěku
Armados Kruas. Písař z města Tarask.
Inrea Naiso. Elfka kovářka pobyt neznámí.
Heliodor Redic. Posádka lodi Lergacio.
Arkiho pohled zkameněl. Věděl že Darin a Leiliana jsou mrtvý, ale netušil, že je poslední na seznamu. Svitek sroloval a uschoval v torně. Ze Sorbiho věcí si přivlastnil už pouze křížek a pár kousků sušeného masa. „Ať jsi mě chtěl zavést kamkoliv nemělo to být daleko co?“ pronesl naposledy k chladnoucímu tělu a zvedl se. Pohledem se stočil na město a pak se vydal smeřem na východ, pryč z cesty, ušel několik mil když se začali objevovat první paprsky slunce skrz stromy a Arki se rozhodl že si musí odpočinout. Přešel proto zbytek malé mýtiny a posadil se ke stromu. Zakrátko usnul….
S cuknutím vyskočil na nohy. „Co tu sakra chceš.“ Vykuckal ze sebe Arki směrem k postavě, která seděla v tureckém sedu vedle jeho torny. Elf měl zavřené oči a hlavu nastavenou ke slunci. „Mara re přiteli, jen tě hlídám před zvěří.“ Ustal jsi si u velkého Dubu tohoto hvozdu. Arki se rychle rozhlédl. A opravdu tento dub byl jiný, jediný v širokém okolí. Působil starší než okolní stromy. „Omlouvám se Druide.“ Odpověděl Arki opatrně. „Byla již tma, když jsem se zde ubytoval. Nechtěl jsem zneuctít hvozd.“ Rty Elfa se protáhly v úsměv. „Nejsem Druid a hvozdu jsi nevadil. Kdyby ano, už nikdy by ses neprobudil.“ Arki se pomalu posadil do tureckého sedu vedle něj, nadechl se a chtěl promluvit. „Měl by jsi pomlčet člověče.“ řekl elf tiše. „Poslouchej.“ Arki vypustil vzduch z plic a zavřel oči. Zpěv ptáku, cvrlikání brouků v trávě. Nic co by Arkiho zaujalo… až najednou. Tiché pískání.. Arki otevřel oči a podíval se na Elfa. V jeho klíně se choulila fretka. Byla to Konki. Arkiho oči se rozzářili. „Konki, je to opravdu moje Konki?“ Zašeptal tiše. Elf otevřel oči. „Ano je, ale ublížil jsi jí, prodal jsi jí, za kus chleba.“ Řekl Elf s hořkostí v hlase a pohladil fretku. Arki sklopil hlavu a zavřel oči. „Doufal jsem, že jí bude, lepe.“ Elf uchopil fretku do rukou a položil Konki Arkimu do klína. Pak pomalu vstal a podíval se na ty dva. „Tvůj pach ucítila již před několika dny. A trvala na tom, že tě musí najít. Je úžasně vnímavá. Vstaň a pojď semnou.“ Arki zvedl hlavu a kývl. Konki vyskočila a po ruce mu vyšplhala za krk. Elf ještě pohladil dub a svižným krokem se vydal hlouběji do lesa, Jo a tu mrtvolu jsme uklidili. Řekl elf jen tak mimochodem a překročil vyvrácený strom.
Ranní paprsky byly neuprosné. Arki pomalu otevřel oči v očekávání bolesti. Lehkým pohybem se pokusil zahýbat nohou. Prudká bolest projela kotníkem a on zasykl. „Skvělé právě ti praskl strup, nemůžeš alespoň dávat pozor?“ Vyštěkla na něj elfka, ale v jejím hlase byla spíše obava nežli hněv. “Omlouvám se.” řekl Arki a posadil se. “Gondar venku chystá koně, po tom nočním..” Elf který zrovna vcházel do stanu se zastavil v půlce věty a pohlédl směrem s Arkimu. “výborně, už jsi vzhůru, můžeme vyrazit.” Arki pokýval hlavou a pomocí středové tyče stanu se postavil na svou zdravou nohu. Lana jen zakroutila hlavou a sklonila se k jeho zranění. Dotkla se rukou prasklého strupu a začala tiše zpívat. Arkiho tělem projela vlna tepla a on cítil jak se kůže znovu zaceluje. “Tentokrát to nenechám náhodě.” Pronesla rázně Lana a z torny vytáhla dva dohladka obroušené klacíky a pruh vydělané kůže. Přiložila je k Arkiho kotníku, každý z jedné strany a nohu stáhla je kůží. “To by mělo stačit” Řekla Elfka a vstala. Arweth to celé sledoval jeho pohled dával jasně najevo, že nesouhlasí. Když Lana skončila, otočil se a vylezl ven ze stanu.
Za půldruhé hodiny již byli připraveni vyrazit. “Ten včerejší útok měl jednu výhodu.” Pronesl barbar když vzal do ruky otěže prvního koně a dal se do pohybu. “Myslíš to maso a kožešiny?” Odpověděl Arweth a znechuceně se podíval na koně kterého barbar vedl. Na jeho hřbetě se houpala dvojice vlků přivázaných za zadní nohy ke koni. Arki jako jediný koně nevedl, ale seděl v sedle, přesto byl nejpomalejší ze skupiny. Kopyta jeho koně se bořili do sněhu. A dokonce i Konki se přestěhovala na krk Elfky kde mohla v klidu odpočívat. Cestovali tiše a Arkimu se v hlavě pomalu zažal rojit myšlenky.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Lehký povzdech se nesl mrazivou tmou a plameny drobného ohně osvětlovaly kruhový stan potažený z několika kůží. Čtveřice koní s jedním mezkem se tiskla k sobě snažíc se udržet si teplo. Ticho prořezával závan ledového severního větru nesoucí sněhové vločky. Postava u ohně se stále nepohnula. Lněná kápě přes hlavu skrývala obličej mladého muže se špinavě blond vlasy. Jeho jasně safírově modré oči se dívaly do plamenů. Teplé oblečení z houní skýtalo dostatečné teplo a pohodlí. Hlavou mu bleskne vzpomínka na svou sestru sedící dlouhé hodiny na studené kamenné podlaze jejich sklepa. Častokrát jí pozoroval a hledal sebemenší záchvěv. Nikdy nic, dívka jen seděla oči upřené před sebe a jediný pohyb skýtalo mládě fretky choulící se v jejím klíně. „Arki“ pronesla dívka s dlouhými vlasy spletenými do copánků. „Vím, že tohle cvičení nesnášíš, ale musíš ho pochopit“ Chlapec kolem sedmi let seskočil z kamenného stolu. „Ne nemusím, já budu jinej než ty.“ Odsekl Arki a popadl lucernu osvěcující místnost. „ Jdu za strýčkem do krámu.“ A vyběhl po schodech. Dívka si povzdechla a tma jí obklopila.