Od dětství jsem měl na růžích ustláno. Chodil jsem do kvalitních škol, kde jsem se učil od těch nejlepších mistrů. Hlavně jsem se věnoval hudbě, hraní na nástroje. Dokáži zahrát téměř na cokoliv.
Když jsem byl u posledního mistra hudby, tak si mě velice oblíbil. Ukazoval mi různá tajemství hudby, o kterých jsem neměl tušení. Že jistý druh hudby uklidňuje a jiný povzbuzuje je jasné, ale že budu moci hudbou zaměřit něčí vztek proti někomu konkrétnímu mě nikdy nenapadlo. A jde to. Úplně mě to očarovalo a je se ponořil do studie hudby ještě více.
Když jsem se vrátil ze studií domů. Otec se mě ptal co plánuji dál, jestli taky budu vydělávat peníze. Chápete to? S tím co dovedu já přeci nemusím pracovat, já přeci můžu manipulovat s lidmi, donutit je jednak jak chci. Ale otec na nic podobného neslyší. Že bych se měl věnovat výrobě nástrojům jako oni, samotným hraním se prý rozumně uživit nedá. Že je to žebrota. Ale já jim dokážu že se o sebe zvládnu postarat a budu k tomu využívat jen mou hudbu.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Od dětství jsem měl na růžích ustláno. Chodil jsem do kvalitních škol, kde jsem se učil od těch nejlepších mistrů. Hlavně jsem se věnoval hudbě, hraní na nástroje. Dokáži zahrát téměř na cokoliv. 