Mezi špínou a psími výkaly se cosi pohnulo, stará babizna co bydlela těsně u hradeb v nuzném příbytku co každá bouřka skoro zničila, se vydala tím směrem. Měla jedinou vidinu. Najít něco k snědku. Možná je tam zraněný králík, nebo havran.....polévka...nebo aspon opečenej kus masa....Šla dál a sbíhaly se jí sliny na jídlo které ještě neuvařila. Hlad a hnusné počasí udělaly své a stará žena nemyslela na nic jiného než jak zase zaleze do špinavých ovčích kožešin ve svém brlohu....hromádka hadru se opět pohnula, babizna se napřáhla holí a ......rána nedopadla, místo králika se najednou z hadrů vynořilá nepřirozeně bílá ruka malého dítěte....babizna nevěřícně koukala....a přemýšlela...přemýšlela jestli ji někdo vidí a jestli v jejím životě bude dlaší hřích zapomenut nebo ne.....něco se v ní pohnulo a ruku s holí spustila k zemi, pak se sehla a vzala nahého chlapečka do naručí i se špinavými hadry.......
Anaricibus.....tohle jméno dostal, bylo mu asi deset roků když stará Mariel umřela, jednoho rána prostě ležela mrtvá na zemi a nikomu to nevadilo, komu také. U staré hradby malokdo chodil a nikoho by nenapadlo pohřbívat starou bláznivou ženskou. Zjistil, že z jejího mrtvého těla nemá strach, že mu to vůbec, ale vůbec nevadí. Každé jiné dítě by plakalo, Anar nikdy neplakal, snad to ani neuměl, přežíval ze dne na den a smrt byla častou návštěvnicí v těchto místech. Prohlížel si její starou tvář a nacházel v sobě divný pocit klidu a smíření, nemohl z mrtvoly spustit oči a to jej děsilo. Několik hodin jen civěl na mrtvolu staré ženy, věděl že to není jeho matka, ale nevěděl toho o ní moc, snad jen, že někdy bývala krásná a sloužila na hradu...ale to bylo dávno, teď tu leží mrtvá a jeho tady nic nedrží......
Protloukal se světem jak to šlo a spíš byl na pokraji smrti než života, ale měl dar, dar který mu umožnil přežíz z ničeho a strádání se mu stalo běžným životem. Rychle se učil, kdyby se neučil byl by mrtvý. Každou zkušenost si hned zapamatoval a chyby dělal jen jednou a zatím žil....a pak...měl také neuvěřitelné štěstí....při jeho cestách po zemi se ho nedlouho po smrti jeho staré skoro matky, jak ji sám pro sebe nazýval ve vzpomínkách, ujali mniši z jednoho kláštera a tam žil doteď....a žil by dál, nebýt starého mnicha co na něj žaloval a nasazoval jak to jen šlo.....a ten mu zařídil, že musel sbalit své věci a po deseti letech opustit stěny kláštera a jít svojí cestou....ale už to nebyl nezkušený hošík co nic neumí, znal psát, číst, míchat léky i jedy a o bylinkách věděl už víc než starý převor......a teď šel do života...nebál se, byl zvědavý a skoro se těšil...jen by ho zajímalo jestli ten nový jed co namíchal mnichovi způsobí takovou bolest jak si představoval a jak zkoušel na toulavých psech...přecijen..byl to nový jed a mrzelo jej, že neuvidí jeho účinek na člověku...jedy měl odjakživa rád.
Celý život se toulal a pracoval, tu někde, tu jinde....zestárnul, pracoval a míchal leky co zachránily nejeden život a míchal jedy co zabili nejednoho člověka či nestvůru...a pak přišel k velkému městu a náhodou našel hezký dům...jeho první dům v životě....žádná barabizna u hradeb, ale krasný piskovcový dům....a najednou po něm lidé chtěly práci a dávali peníze a věci a jídlo...stíhal platit nájem a ještě mu zbylo....že by na stará kolena začal žíty? Možná, ale tohle město plné života mu dělalo starosti, jak se budou dívat lidé na jeho zalibu v mrtvých a v kostech a jeho kouzla take zavánějí spíš smrtí než životem....no uvidí, snad jej nevyženou jako to bylo před léty a nebo nedávno, když oživil pár koster na hřbitově...snad ne....ale to se teprve uvidí.....
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 4
Jsou v tom pěkné pasáže, nechceš to ještě trochu rozpracovat?
Fafner - 3
Slušný příběh, ale možná bych trochu omezil ty nedokončené věty... A pak některé výrazy (jedy ty ho dycky bavily)... více příběhově, spisovně...
Vesi - 3
Pěknej námět, ale docela krátký a nesouvislý, dost překlepů, ale ráda bych dala o stupeň větší, když to trošku předěláš :)
Mezi špínou a psími výkaly se cosi pohnulo, stará babizna co bydlela těsně u hradeb v nuzném příbytku co každá bouřka skoro zničila, se vydala tím směrem. Měla jedinou vidinu. Najít něco k snědku. Možná je tam zraněný králík, nebo havran.....polévka...nebo aspon opečenej kus masa....Šla dál a sbíhaly se jí sliny na jídlo které ještě neuvařila. Hlad a hnusné počasí udělaly své a stará žena nemyslela na nic jiného než jak zase zaleze do špinavých ovčích kožešin ve svém brlohu....hromádka hadru se opět pohnula, babizna se napřáhla holí a ......rána nedopadla, místo králika se najednou z hadrů vynořilá nepřirozeně bílá ruka malého dítěte....babizna nevěřícně koukala....a přemýšlela...přemýšlela jestli ji někdo vidí a jestli v jejím životě bude dlaší hřích zapomenut nebo ne.....něco se v ní pohnulo a ruku s holí spustila k zemi, pak se sehla a vzala nahého chlapečka do naručí i se špinavými hadry.......