Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

La Karnuke

-> Charakterník

obrázek postavyVálka. Válka je pořád stejná. Jako koštětem mete životy a rozhání sny. Tak krásný život to mohl být, v náruči rodičů vyrůstat, v rodinném kruhu prožívat strasti a radosti, objevovat první lásky, po boku otce se vyučit řemeslu a ve stáří na smrtelné posteli s úsměvem vzpomínat na to vše krásné co bylo. To by zcela jistě byly myšlenky dítěte, o němž má býti tento příběh, kdyby tehdy mohlo tušit, co se kolem něj děje.
To, že je právě s bratříčkem pohozen v lese, přikryt listím a během pár minut budou oba sirotami s mizivou šancí na přežití, však téhle životní cestě moc nenasvědčuje. Ach osude, ty stará mrcho.
Thys a Verona utíkali před nájezdem na jejich vesnici Karnuke. Nebylo zbytí. Možnosti byly pouze umřít při nájezdu nebo zkusit strastiplný útěk do lesů. Vybaveni pouze tím, co měli u sebe, když se rozezněly varovné rohy, sebrali své dva syny a beželi. Ruce i tváře ošlehané do krve od větví, šaty roztrhané, boty zničené a promočené od kamenitých stezek a bahnitých cest nasvědčovaly, jak zoufale se drželi své nitky života nepřipouštejíce si osud jim dán.
Na pokraji jejich sil si je ale osud všiml a nedovolil jim uniknout mu z drápu. Temné vrčení se rozlehlo tmavým lesem. Thys, uvědomujíce si, co se kolem něj děje, popadl nůž, hodil rychlou Sigmarskou modlitbu a zařval na svou milující ženu Veronu, aby utíkala dál. Sám se postavil útočícím vlkům, jako by jeden člověk měl šanci proti snad tuctu zuřivých bestií.
„Uff“, oddechl si kapitán Trossard, velitel pohraničníků, po náročném boji. Ve svých 40ti letech toho zažil mnohem více, než-li většina městských hejkalů za celý život. Byl docela znepokojen, přeci jen se v poslední době útoky dravé zvěře opakovaly čím dál častěji. „Zatracená válka himlhergot“ zaklel. Věděl, že zástupy banditů, vojáků i celé vojenské mašinerie těžce vydrancovávají přírodní zdroje, včetně zvířat. Vlkům, medvědům i jiným predátorům tak sebrali obživu a ti se tak hladovějící uchylují k jedinému co zbylo. K lidem.
Stál se svými pohraničníky nad hromadou mrtvých vlků a rozervanou mrtvolou ženy a až nevěřícně se díval na chlapečky, jenž ještě neuměli ani sami stát, jak se bázlivě a se strachem v malých, vykoulených očích snaží svými několika centimetrovými ručičkami bránit. Sehnul se nad obě siroty: „Čas dětství skončil. Přišel čas býti muži. Vaše paní máma za Vás dala život. Nebýt její oběti, už byste tu nebyli. I tak je zázrak, že jsme slyšeli zvuky boje a stihli příjít včas. Obávam se, že odteď to už lehčí nebude.“ řekl.
Roky plynuly do ztracena jako voda v potoce. Z kluků se stali muži, ramena velká jako polena. Kapitán Trossard se jich ujal jako vlastních, trénoval je osobně v umění boje, v tajích stopařství a lukostřelby. Časem ale usoudil, že jenom jeden z nich má sílu a charakter na to státi se bojovníkem. Staršího bratra pojmenoval La Karnuke, na počest vesnice, jež byla vypálená den předtím, než ho našel. Druhého bratra pojmenoval po svém dědečkovi Aloisseratan a v 17ti letech ho vyslal na misi na jih, za starým známým kouzelníkem, aby se vyučil za vzdělaného muže.
La Karnukeho ničím nešetřil, jeho trénink byl brutální i na tu dobu. Pohraničníků mnoho nebylo, už dávno musel každý z nich umět bojovat, ošetřovat rány, znát všechny silná i slabá místa svá i svých nepřátel. Umění kovat a opravovat si svou vlastní zbroj bylo naprosto nutné, jakožto i dobrý způsob zdokonalování osobních zručností.
La Karnuke trávil celý svůj život bojem, kováním, hlídkováním a chlastacími orgiemi ve volném čase, kterého ale moc nebylo. Byl to těžký, tvrdý život; ale byl to život spravedlivý a jednoduchý.
Ve svých pětatřiceti letech se přistihl, jak stojí nad mrtvým Trossardem v jeho smrtelné loži. „Po tolika bitvách si zemřít v klidu v posteli, to je docela výsměch.“ Pousmál se. „Ať je ti země lehká otče, děkuji ti za vše. Ať je ti země lehká.“ řekl. Položil mu do ruky jeho meč, přitlačil a zavřel mu oči, pomodlil se za něj a odešel.
Po smrti kapitána Trossarda se cítil, jako by na to místo už nepatřil. Zmizelo to, co pro něj dělalo tuhle tvrz jeho domovem. Po delším přemýšlení se rozloučil se svými bratry ve zbroji a vydal se do vzdáleného města na jihu Thyris.
Doufal, že tam potká svého bratra a znova si najde místo, které by mohl nazývati domovem.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2022 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist