Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Tamifa

-> Charakterník

obrázek postavyTamifa

Jmenuji se Tamifa a jsem nejspis posledni zici barbar z kmene Tholl z dalekeho ostrova Ron a nyni vam vylozim svuj pribeh.
Stalo se to jiz pred davnymi lety kdy jsem se po ztroskotani probudila na pobrezi zdejsiho kralovstvi, ale to bych predbihala.Poslechnete si muj pribeh pekne od zacatku.
Vyrustala jsem v male kmenove horske vesnici.Nase vesnice ani nas kmen nepatrili k nejmensim bylo nas tak akorat abychom si dokazali v klidu obstarat obzivu a prezit pres zimu ktera je u nas vzdy tuha a dlouha.Kazdy v nasem kmenu dokazal krome starosti o hospodarstvi ovladat i nekolik zbrani.Ma nejoblibenejesi kombinace uz od detskych let je mec a stit.Sarvatky jsou totiz u nas na denim poradku.Uz od mladeho veku bojujeme o preziti s divne pomalovanymi najezdniky na zvlastnich lodich a pak take samozrejme s dalsimy kmeny ktere si narokuji nase uzemi pripadne dalsi posetilosti.Pokud se zrovna nebojuje je cas na zlepsovani obrany vesnice a tak jsem se naucila tezit drevo dobyvat kovy ze zeme a take je pouzit k vytvareni obranych valu palisad a dalsich roztodivnych staveb.
Dny tydny a mesice plynuli jeden za druhym v neustalem kolotoci sarvatek a oprav a tak jsem postupne ziskavala zkusenosti z boju ktere se kolem me odehrali.Nekolik pratel z kmene padlo a odeslo k nasemu stvoriteli to nas ostatni jen vzdy vybicovalo k vetsimu odhodlani udrzet nas prusmyk pred najezdniky.
Jednoho dne bylo to nekolik dni po zimnim slunovratu kdy od more val ledovy vitr a vlocky snehu vyvorili bile peklo vsude kolem se vesnici ozval poplasny zvon ....
Zvon uz od nepameti pouzivala hlidka pro upozorneni na blizici se nebezpeci, ale proc zrovna dnes? Kdo ma odvahu zautocit v takovem necase? Rychle se oblekam a spesne dopinam reminky od hrudniho platu instinktivne beru mec i stit a rozrazim dvere sve chyse.Venku jiz stoji nekolik pratel pripravenych na boj tak jako ja a postupne kazdy znich miri na sve misto. A do toho zas to proklate zvoneni od prusmyku.Ve vesnici neni zadny zmatek jak to byva jinde. Ne ne zadny chaos. Kazdy znas vi co ma delat a kde je jeho misto me je u prusmyku kousek od brany tak nabiram na rychlosti a ritim se na sve stanoviste nesmim preci nechat sve pratele bez pomoci.Dobiham akorat vcas zvon pomalu dozniva a strelci jiz pali z kusi pres palisadu kamsi do bile tmy.V odpoved se ozve nekolik vykriku a o mrknuti oka pozdeji narazi cosi tezkeho do kridel nasi brany ktera se cela chveje.Muj vnitrni hlas mi rika ze dnes neni dobry den na boj ale bohuzel .....
Nasi strelci maji jiz nabito a zvovu pali. Po nekolika uderech srdce najednou boure na okamzik uticha vlocky se snaseji line k zemi a vtom oblohu ozari mracno horicich sipu ktere se jako ohnivy dest snesou na nase domy a i na nas.Diky tomuto prekvapeni umira nekolik mych spolubojovniku ihned s horicim sipem ve svem tele.Nechapave se rozhlizm kolem sebe jak je toto mozne? Z myslenek me vytrhl dalsi uder do brany. A ve stejny okamzik se stala jeste jedna vec.Snehova boure se znovu rozpoutala v silene sile. To nemuze byt dilem nahody stihne mi proletnout hlavou driv nez se brana s silenym praskotem rozpada ve spoustu malych casti.V nasledujicih okamzicich cekame priliv nepratel ale nic se nedeje ani valecny stroj ktery nam rozbil branu neni videt.Bohove cim jsme si zaslouzili vasi neprizen tazi se sama sebe a spolecne s dalsimi soukmenovci vybiham pres zbytky brany ven postavit se nepratelum.Vsude kolem viri snih sve roztodivne tance a tak jen doufam ze vte vanici spatrim nepritele driv nez on me.Uz jsem za branou v obranem strehu rychle postupuji vpred jeste krok dva tri a .....
Najednou zniceho nic vytupuji z vanice kolem je nadherny den slunce mne uhodilo svoji silou do oci a ja stojim a ziram oslepena tim prilivem svetla. Obrany postoj je ten tam a tak ani nespozoruji utok ktery odnekud prisel. Rana do hlavy a milosrdna tma.
Procitam v desne tme.Je tu vlko divne slano a drevena podlaha se podemnou houpe sem a tam slysim vitr a splouchani vody.Ze by ten utok na vesnici byl jen muj sen? Ne ne a jeste jednou ne.To se mi nezdalo.A pokud ano proc mam svazane ruce okovy a na desne dunici hlave velkou bouli.Ne nebyl to sen pomalu procitam a pote co me oci si privyknou na tmu ktera neni uz tak temna zjistuji ze zde nejsem sama. O dvere se zady opira nejaky strazny. U pasu se mu houpe mec a vedle sebe ma kus a z druhe strany zaveseny zvon.Rozhlizim se dal a zjistuji ze zde nejsem sama kousek odeme je svazany Thon a o kousek dal Blur tamhle je i Gruuf a o kousek dal jeste par dalsich z nasi vesnice. pomalu mi dochazi co se stalo. Padli jsme za obet otrokarum a ted se plavime kdovi kam. Co snami bude jaky je nas dalsi osud? Vesnice tedy nejspis padla? pomalu se posouvam k Thonovi ktery stejne jako ostatni jeste spi. Lod sebou najednou smykne a ma pouta zachresti. Strnu v pohybu ale je pozde strazny si vsiml ze jsem vzhuru a ihned na me uprel svuj pohled a cosi vykrikl a ukazal na me misto z ktereho se snazim posunout pryc. Ignoruji jej a snazim se jeste o kousek co mi uvaz u pout dovoli posunout k Thonovi a dloubnout do nej. Strazny cosi zavresti cizi reci zazvoni dvakrat na zvon a namiri na me kus. No dobra vyhral jsi kus s osklive vypadajici sipkou me presvedci vratit se na misto. Zase si lehnu a delam ze spim ale strazny si na me dava uz pozor sakra.Po parti desitkach uderu srdce prichazeji dalsi dva strazni v rukou maji mece a take maji misku s divne pachnouci tekutinou kterou mi prikladaji k ustum. Snazim se vzdorovat a vrtet sebou kdovi co to do me chteji nalet. Tak jednoduchy to mit nebudete. Vrtim sebou a tak straz pridava par kopancu do zeber nasleduje zamereni spicky jejich mece na muj hrudnik. Vzdavam to a prijimam tu pachnouci brecku a temer ihned se mi zaviraji oci. Posledni myslenka ketra me provazi je ze tohle si svami jednoho dne vyridm jen pockejte ........
Probouzim se diky pichlavym paprskum slunce. Kde to jsem? Safra houpu se na necem drevenem jsem cela mokra kolem me skuci vitr do nohou mi narazi priboj a ta slana chut na jazyku ......
Oteviram jedno a nasledne druhe oko a zjistuji ze to nebyl sen vse se odehralo myslenky mi ukazuji co se vsechno delo. Vybavi se mi bitva v me vesnici pak lod na ktere me veznili a take si dobre vybavuji chut te brecky kterou do nas soustavne lili. Brrr oklepu se hnusem pri tech vzpominakch co vse se jeste na lodi delo.Ja mela " stesti " nemusala jsem sedet u vesel jako ostatni pratele z me vesnice kteri u nich byli prikovani.Me si vybrali pro uplne jine sluzby na ktere bych radeji ihned zapomela. Pak prisla ta osudna noc s bouri kdy lod nasich unoscu narazila na nejake skalisko a nasledne se potopila. Pamatuji si tram ktereho jsem se chytla nejspis diky nemu ziji. Hlavou mi viri vzpominky a myslenky na ostatni. Prezil jeste nekdo nebo jsem se zachranila jedina? Postupne se snazim rozhybat ztuhle a skrehle telo. Pomalu se posouvam na vyhraty pisek a pak na kraj lesa. Kde to jsem? Je zde bezpecno? A hlavne CO BUDU JIST mam desny hlad. Na kraji lesa jsou kere s nejakymi bobulemi chvili vaham ale hlad je silnejsi zkousim jich nejdrive jen par chutnaji vyborne tak se zacinam cpat nasledne vycerpanim usinam. Probudil me nocni chlad. Neni zas tak strasny jako byva doma ale kozesina na zabaleni by se hodila. Bohuzel nemam nic takze do rana musim vydrzet pak se uvidi co dal. Rano prislo brzy dala jsem si par bobuli a vratila se na plaz. Pres noc more vyplavilo nejakou truhlu, chvili sni zapolim a oteviram jsou vni saty par pro me neznamych minci dale dyka a nekolik dalsich veci. Beru si vse co jde a vydavam se na pruzkum lesa ....
Bloudim lesem rozhlizim se po neznamych stromech a opatrne smeruji k vychodu. Nekdy po poledni narazim na vyslapanou cestu vydavam se po ni a po case dojdu k velke pouzivane ceste.Tak a kam ted? Pujdu na sever ale lesem. Tak se vydavam houstim na dohled od cesty podel ni na sever ujdu zase nejaky ten kousek cesty kdyz tu vidim divne kamenne staveni prehrazujici cestu opatrne se plizim kolem ale pod nohou mi zapraska vetev.
A najednou kde se vzal tu se vzal muz v roztrhane halene a kalhotech. Ani nepozdravil a uz na me utoci.Nu coz mam dyku ikdyz on ma savli. Postavila jsem se do strehu dyku za zady a pockala. Vedom si sve prevahy priskocil ke me a to byla jeho chyba. Jen co se naprahl a zautocil proklouzla jsem mu pod sekem smerujicim mi na rameno a zasadila mu prozatim jen pratelskou ranu pesti do zeber. Snazim se vzdalit bez krveproliti jenze uz se kousek predemnou hybe housti a znej zacina vykukovat luk. A sakra tak takhle jednoduchy to mit se mnou nebudete. Bleskurychle se presouvam aby puvodni utocnik znemoznil strelbu. Povedlo se sice po me dvakrat seknul savli ale kde jake barbari mlade se dokaze ohanet savli lepe nez tenhle hejsek.Tak a co ted letelo mi hlavou pokud jsou tu dva muzou byt i tri nebo i vic a ja mam stale pouze dyku.Dalsi utok prisel na levy bok.Kotoulem se dostavam z dosahu savle a zaroven zapadavam do trniteho rosti. Ach jo jedine siroko daleko a ja do nej musim spadnout.A tvrde do neceho narazim a ejhle clovek slukem.Podrazim mu nohy a pesti jej posilam do sladkeho bezvedomi.Nos krasne krupnul za tu ranu by me Gruuf urcite pochvalil kdyby zde byl.Co se mu stalo utopil se nebo zije? Ze vzpominek me vyrusilo rozhrnuti rosti vedle me a vidim toho prvniho se savli nad hlavou. Utoci na me nesikovne prisel zas moc blizko kopanec do rozkroku ho usmernil v pohybu a uz se vali vedle sveho druha v trave a narozdil od nej upi a narika. Savle lezi opodal v trave zbiram se ze zeme dojdu si prohlednout savli a neni divu ze stim krumplem neumi zachazet nema na ni dostatecnou silu zatimco me by vyhovovala jeste malinko tesi. Nu coz lepsi lehka savle nez zadna beru si savli zdravim oba povedene lupice a opatrne mizim v housti a pokracuji dal smer sever. Po chvili se cesta staci a pak zase a hle reka a kameny most opatrne prechazim most a mirim dale na sever vedle mostu je nejaky pilir a na nem cosi naskrabano. Znacky nevypadaji nebzpecne a tak pokracuji dal.Odpoledne se prehouplo v brzky podvecer a ja mam zase hlad musim neco jist snad brzy uz narazim na civilizaci a tam se najim. jdu dal az najedou ucitim kour.Odbocim z cesty a mirim lesem ke kouri. Dochazim na kraj lesa a vidim nekolik staveni a u toho nejblizsiho sedi na lavici clovek a neco tam vytvari na zaprazi.O kus dal jsou dalsi staveni a cily ruch opatrne obchazim domy aby me nikdo zatim nevidel a pokracuji dal na pruzkum.Cesta se klikati a v dali je videt velky kameny hrad a hradby mesta.Optrne se plizim nespatrena az k brane a sleduji srumec mesta.Brana je sice hlidana ale dovnitr i ven straze pousti kazdeho kdo jde kolem jen nesmi byt vidtelne ozbrojen. Me oci zaplesaji kdyz vidim dalsi brabary prochazejice branou hura nejsem tu sama treba Ukryvam savli do rosti a za jednim vozem s hrnci se vydavam do mesta. Ano straze me pustili dal bezpovsimnuti. Zvlastni kraj to by se u nas nestalo.Jdu s davem a prichazim na namesti s velkou budovou v jejim cele.Usedam na lavicku a rozhlizim se kolem sebe.Nikdo si me moc nevsima a to je prozatim dobre ......

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Raist - 4

Docela pěkně se to čte. Snad jen semtam diakritika a trošku pošoupnout hrdinku do situace, kde bys ji více vylíčil.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist