Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Lucni kvitek

-> Charakterník

obrázek postavyJsem elfka!

„Jsem elfka, jsem elfka, jsem elfka...“ Takto zní nejčastější slova na prvních stránkách dosti ošuntělého deníčku jakési dívky v pubertálním věku, který se shodou mnoha prapodivných náhod dostal do rukou jednoho z mnichů v zapadlém opatství zapadlého královstí. Po večerech svých dnů jinak rovnoměrně naplněných prací a svatým rozjímáním se uchyluje do tichého kouta studovny a překládá stránku po stránce z toho, co z deníčku zbylo. Tuto práci si v opatství objednala jedna ze starých elfský rodin. Proč? Inu, to se nikdo neptal. Veškeré případné dotazy umlčela královská cena, kterou elfové za překlad nabídli.
Deníček je totiž navzdory úvodní - a dlouhou dobu stále se opakující - proklamaci o původu autorky psán zvláštní směsicí několika lidských jazyků. Tento mnich, říkejme mu třeba Cadfael, je jedním z mála, kdo je všechny dokázal rozeznat a je tudíž sto deníček celý přeložit.
Práce mu ovšem zabere mnoho dní, protože překlad je i tak dosti úmorný a starý mnich se na některé velice „hovorové“ obraty musí pracně rozvzpomínat a pak ještě dlouho přemýšlet, jak je přeložit na jedné straně co nejvěrněji, ovšem na druhé straně také nejšetrněji vzhledem k vytříbenému vkusu zadavatele.

A jak je to tedy s tou elfkou?
„Jsem elfka, jsem elfka, jsem elfka... Tohle je moje každodenní modlitba od chvíle, co umím mluvit a co mi sestry v sirotčinci prozradily můj skutečný původ. Jenomže, jak mám někoho přesvědčit, že nejsem žádná nablblá barbarka „ huu a grum“, když mám typickej barbarskej ksicht po bastardovi, co kdysi dávno znásilnil mojí prapraprabábu?! Nikdy nikdo z jejích potomků prej nevypadal jinak, než jako elf, až najednou já musím vypadat takhle!!! Proč?! U všech ďasů, proč?! A proč zrovna já?!“

Po pár stránkách převážně hořekování nad svým osudem se dívka konečně dostává k popisu svého původu tak, jak se jej dozvěděla od sester starajících se o děti kteréhosi neznámého sirotčnice:
„Celá rodina, prej patří k váženým a starobylým rodům elfího lidu a ve svém lesním království je tedy nepochybně honorací. Všichni prej byli mým vzhledem tak vyděšený a pohoršený (no, ve skutečnosti byli prostě zhnusený), že se mě moji rodiče rozhodli hned po narození dát do sirotčince jako nalezence!!! A to nejlépe ve městě na opačném konci známého světa, aby o mě nikdo z okolí už nikdy neslyšel.
Někdy nevím, koho mám nenávidět víc. Toho barbarskýho bastarda za svůj prokletej ksicht, anebo svou drahou mamičku a tatíčka, kteří mě kvůli němu odkopli jak prašivýho psa?“

Z dalších stránek, jak je mnich překládá, je patrné, že nářky mladé dívky nejsou rozhodně neodůvodněné. Kvůli svému vzhledu je terčem častého příkoří od ostatních dětí, a tak není divu, že se dětského kolektivu při každé příležitosti snaží stranit.
Sirotčinec zřízený jakýmsi klášterem se nachází kus dál za vesnicí, blízko lesa. A právě tam směřují čím dál častěji kroky mladé dívky. Vzhledem může připomínat barbarku, ale elfí krev, která jí koluje v žilách, se nezapře a ji to do lesů neodolatelně táhne. Miluje jeho barvy, jeho tajemno a především ticho, které je přitom tolik bohaté zvuky.

„Včera jsem byla zase na svém oblíbeném místečku. Seděla jsem pod vysokou borovicí, měla zavřené oči a nic nedělala. Pak jsem pozorovala párek zajíců na mýtině. Jak panáčkují a schovávají se mezi drny trávy. A potom se objevila srnka i s kolouškem!!! Museli tam bejt kdovíjak dlouho, ale já je neviděla, protože se schovávali mezi roštím. Nejdřív vyběhl ten koloušek a za ním jeho máma. Jak ta se o něj starala! To bylo překrásné! Jak si ho oňufkávala, olizovala mu čumáček a jak ho pořád chránila svým tělem...“

Nebylo pochyb o tom, že pohled na zvířata žijící ve volnosti přírody ji uchvacoval. Navíc, jak si starý mnich se zájmem uvědomil, byla dívka dobrou pozorovatelkou a všímala si kdejakého detailu v chování zvěře. „Inu, je to přece jenom elfka,“ uculil se starý Cadfael pod vousy a pokračoval ve své práci dál.

Jak dny plynuly, z děvčete vyrostla mladá, asi sedmnáctiletá dívka, jež se nakonec dočkala možnosti opustit společenství sirotčince. Nikdo snad ani nebyl překvapen, když se na rozdíl od většiny ostatních mladých děvčat nerozhodla připojit k řádu sester, aby svůj život zasvětila řeholi. Její cíl byl zřejmý. Pryč od lidí, pryč do lesů. To byla její jediná touha. Začátky ovšem, jak starý mnich zkušeně předvídal, nebyly právě nejsnazší. Ale děvčeti rozhodně nechyběl elán a zápal pro věc:

„Včera se mi konečně povedlo vyrobit luk. No, není to nic moc, ale pro začátek dobrý. Jako tětivu jsem musela použít tkaničku od boty. Jsem zvědavá, v čem budu chodit v zimě. Na každej pád jsem ale ulovila prvního zajíce. No ulovila.... Umordovala k smrti je asi přesnější... Chudák malej. Asi už nikdy nezapomenu na ty jeho očička plný hrůzy, když jsem ho postřelila a pak mu šla prostě zakroutit krkem. Jenže já už měla ukrutnej hlad. Z těch bobulí, co tu všude kolem rostou, a ze kterejch mám pěknou sr..ku, jeden fakt nevyžije moc dlouho (zde mnich nemohl nalézt adekvátní výraz, a tak si přislíbil, že se k ožehavému místu ještě jednou vrátí a nějak ten termín obejde).
Jenomže těma očičkama to jen začalo. Pak jsem ho potřebovala napíchnout na klacek, abych ho opekla. Začala jsem zadkem, kde už dírku měl a jak jsem zatlačila na ten klacek, tak mu po chvíli vyjel ven, ale právě jedním tím očičkem!!! Bléééé!
No nic, rozdělala jsem oheň a začala ho opejkat. Tyjo, to blaflo, jak mu chytil kožich! Nešlo to rychle uhasit. A než jsem ho uhasila, byl celej černej a uvnitř syrovej. Blééé! To se nedalo jíst!!!! Já trubka ho asi měla nejdřív stáhnout!!!!! Ořezala jsem teda všechno to černý a začala ho opejkat nanovo. Teď už nechytnul. Na to jsem si dala sakra pozor. No, nebylo to nic moc, ale po těch bobulích, příjemná změna.“

Starý mnich se musel chtě nechtě usmívat nad kuchařskými začátky mladé dívky. „Pro dnešek ale musím končit, jinak bych zítra nebyl nic platný ani svým bratřím, ani Bohu,“ pokáral se za ponocování a odebral se do své ložnice.
Jistě se ale ke své práci zase brzy vrátí....

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Zvire - 3

Slušný začátek, ale chtělo by to pokračovaní, prozatím slabší 3
Theseus - 4

Pěkné, moc pěkné a chválím. Příběh sám o sobě mě zaujal i pobavil. Pro další motivaci dávám za 4 a pevně věřím, že příběh bude pokračovat dál.
Vesi - 3

Nápad skvělej, styl nic moc, uber vykřičníků a přímý řeči!!!
Heratrix - 4

Bezva! Konečně příběh, u kterého jsem se pobavila, je originálně pojatý, zajímavě psaný a ani chyb moc není;-) Naturalistické popisy králičí mrtvolky bych vynechala, ale budiž. Téměř 5*; přidám, bude-li dobré pokračování! :-)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 2x
známka 4: 2x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist