Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Annita Valië

-> Charakterník

obrázek postavy Příběh sester


Měsíc nad lesem vyšel a vrhá své bělostné světlo na ztemnělý povoz, na kterém se k sobě krčí tři malé postavy. Muž, sedící na kozlíku, se díval před sebe, ve tváři prázdný výraz. Vzadu na voze se začal ozývat dívčí pláč a vzlyky.
"Kam nás to tatínek veze?", říkala mezi vzlyky jedna ze sestřiček.
Žádná z nich neznala odpověď.
Cesta pokračovala několik úmorných hodin, než vůz zastavil před velkým stavením, které bylo osvětleno loučemi. Z obrovských vrat vyšla ženská postava, která byla celá zahalená, byla to léčitelka. Přišla k muži a povídá mu:"Nebojte se, o vaše tři dcerky se postaráme. Dostanou velmi dobré vzdělání."
S těmi slovy obešla povoz a pokynula holčičkám, aby vystoupily. Děvčata poslušně poslechla. Chytily se za ruce, dávajíc tím najevo, že je nikdo a nic nerozdělí. Léčitelka jednu z nich vzala za ruku a tím všechny tři dovedla před otce. Dívaly se na něj smutným pohledem. Každou z nich políbil do vlasů.
"Dělám to pro vás, dcerky moje. Co vaše maminka odešla do nebe, na to sám nestačím. Tady vám bude lépe a postarají se o vás. Budou z vás výborné kněžky a budete moci pomáhat jiným. Mám vás všechny moc rád." Otočil se na patě, vylezl zpátky na kozlík a bez otočení na dcery odjel pryč.
Léčitelka pomalu odvedla děvčata dovnitř budovy. Prošly dlouhou chodbou, až se zastavily před dřevěnými dveřmi.
"Tohle bude váš pokoj. Je uspořádaný tak, abyste se tam vešly všechny tři." Usmála se na ně a odešla.
Sestry vypadaly vystrašeně, ale únava z cesty byla natolik veliká, že sotva stály na nohou. Jídlem, které pro ně bylo připravené nepohrdly. Najedly se a šly spát.
Druhý den, jen co se probudily je navštívila ta samá léčitelka, která se jim představila jako Erwyn.
Sestry se na ni usmály, poněvadž sama její přítomnost v nich vyvolávala klid a pocit bezpečí, možná to bylo tím, že byla tolik podobná jejich zesnulé matce. S děvčaty to nebylo příliš snadné, neboť jsou to trojčata, navlas stejná, až na jejich oči. Annet byla nejvíce průbojná, její oči jsou zelené jako smaragdy. Annita byla méně smělá, povětšinou poslouchala, její oči byly tmavě modré jako studánky. Annatis nemluvila vůbec, pouze psala. Trauma, které prožila na ni nechalo následky. Její oči jsou hnědé jako samotný topaz. Všechny tři nesou společné příjmení - Valië.


Annita Valië



Jak čas v klášteře plynul, stávala se z Annity krásná mladá elfí slečna. Nebylo zvykem, aby se oslovovaly jmény, proto se všem říkalo sestro nebo kněžko. Annita spolu se svými sestrami tohle porušovaly pouze, když byly v místnosti sami. Chodily na hodiny, kde se učily o stavbě lidského těla, ale i zvířecího, aby věděly, jak správně přikládat obvazy. Nejvíce, co Annitu bavilo byla výuka magie. Byla v tom hodně dobrá. Tedy ještě někdo byl stejně dobrý jako ona a to Annet.
Annet skládala zkoušky a po jejich ukončení měla opustit klášter. Strašná představa, že je opustí a půjde pryč. Všechny si slíbily, že se zase setkají a budou spolu. Annet byla rozhodnuta odejít do země zvané Andaria.
Odešla.
Annita si připadala jako by kus jejího já odešel s ní. I když měla u sebe Annatis, tak to nebylo ono. O to víc pilně studovala, aby byla schopna dokončit všechny zkoušky a mohla odejít za sestrou.
Dny se pomalu vlekly, až z nich byli měsíce a později to byl rok. Annita se ke zkouškám připravovala poctivě, chtěla být nejlepší. Přála si, aby na ni Erwyn byla pyšná. Jak si usmyslela, tak se taky stalo. Erwyn vypadala šťastně, poněvadž všechna tři děvčata měla ráda jako vlastní dcery, které nikdy neměla.
Annita si začala balit věci, plna očekávání, až uvidí sestru. Pořád si kladla otázku, kde ji bude hledat? Dodrží slib a budou všechny spolu? Ani na jednu otázku neznala odpověď. Před cestou si šla lehnout. Později odpoledne se chtěla vydat na cestu. Rozloučila se s Annatis a Erwyn a odešla na další pouť životem.


Cesta do země Andarijské a setkání s Annet


"Cítím se tak bezbranná, opustila jsem to jediné jisté, co jsem zatím měla", pomyslela si.
Den notně pokročil, nastal čas se utábořit. Sešla z cesty do lesa a snažila se udělat přístřešek ze dřeva. Po pár perných chvilkách se to nakonec podařilo. Ještě oheň, myslela si. Rozdělávání ohně nikdy nepatřilo mezi její přednosti, ale i přes to se zadařilo. Vytáhla z batůžku kousek chleba a sýra, který ji připravila Erwyn. Po hojné večeři se uložila ke spánku. Věděla, že jí žádná zvěř neublíží, proto usnula hlubokým spánkem. Probudila se a bylo vidět, že se již rozednilo, neboť lesem prostupovalo světlo. Zahladila po sobě stopy a vydala se na další cestu. Tohle se opakovalo několik dalších dnů, než došla k malé chýši, která stála u vody. Uvnitř seděl starý elf. Annita se ptala, kudy se má vydat, aby došla do země Andarijské. Muž ukázal oknem na malou loď. Annita jej poprosila, zda by ji tan nedopravil. Elf souhlasil. Nejdříve ovšem chtěl, ať se pořádně posilní na cestu. Vypluli v noci. Plavba trvala dva dny a dvě noci. Pevnina byla již na dosah. Annita byla velmi neklidná. Poděkovala elfovi a rozloučila se s ním. nacházela se ve městě, které bylo plné stromů. Již věděla, že je v Lewanu. Nepotkala nikoho, koho by se zeptala, zda neví, kde najde svoji sestru. Došla k portálu a náhodně stiskla magický kámen do Havantu. Během pár vteřin se ocitla na jiném místě. Všude kolem sebe viděla samé budovy. Rozhodla se město prozkoumat. Potkala několik lidí, ale nikdo sestru neznal. Vyšla ven z města a vydala se po cestě, která vedla mezi poli. Narazila na ukazatel, na kterém stálo "Královská obora". Odbočila z cesty a šla k oné oboře. Váhavě zazvonila. Nejprve myslela, že sní, neboť ji přišla otevřít Annet.
"U Nistry, tak ráda tě vidím." Vrhla se Annet kolem krku. Obě dvě byly překvapené. Annet ji vtáhla dovnitř a zavedla do velké chaty. Povídaly si několik hodin. Annita se dověděla mnoho o Lovcích a Havantu. Annet jí nabídla, že se zeptá Aishlyn, jestli může zůstat a později se stát členkou. Slovo dalo slovo a Annita začala plnit adeptské zkoušky. Byla velmi snaživá. Měla za úkol naučit se kouzlo, které všechny kolem ní uzdraví. Učení se magie pro ni bylo potěšením. Po splnění dalších úkolů byla přijata mezi Lovce. Do jejich řad ji pasoval Richius Wantar, zástupce Lorda Gryzzlyho, spolu s Aishlyn. Čas utíkal a sestry očekávaly, že by je v brzké době mohla navštívit třetí sestra - Annatis. Netrvalo to dlouho a očekávání se stalo pravdou. Annatis se ukázala u obory. Annita byla neskutečně šťastná, že má kolem sebe obě sestry. Annatis zase nemluvila, stávalo se to vždy, když se jí přihodilo něco zlého nebo z dlouhého cestování. Annita doufá, že se to spraví. Všechny tři na sobě musejí ještě zapracovat, aby byly nejlepšími kněžkami.
Čas u Lovců rychle plynul, všechny byly zaměstnané staráním se o jiné členy. Annita velmi špatně snášela chování některých členů, hlavně mužů. Ty jejich narážky na ni ji ničily. Jednou to dokázala Annet odrazit a to tak, že dala co proto jednomu barbarovi, když měl na Annitu nemístné poznámky a chtěl z ní udělat elfku, se kterou by mohl lehávat v posteli. Ne vždy sestra byla svědkem těchto oplzlých návrhů. Na Annitu toho bylo příliš. Rozhodla se odejít. Srdce se jí lámalo na dvakrát, měla opustit sestru, ale už to nemohla dál snášet. Řekla o svém úmyslu Annatis a ta řekla, že půjde s ní. Mohla si to dovolit, neboť nebyla ještě členkou Lovců.
Annita odešla. Přemýšlela co se sebou udělá, poněvadž jejím posláním je pomáhat druhým. Vzpomněla si, jak kdysi Erienne povídala o Gladii, tak to chtěla zkusit.



Adeptství u Gladie


Odešla jsem od Lovců a tedy i od mé sestry, pro neshody. Chtěla jsem poznat něco nového, co jen tak nepoznám – disciplínu. Gladie pod velením pana Gulorda neměla konkurenci, proto jsem se k nim přihlásila. Každých pár dní jsme měli bojový výcvik. Bylo to něco neuvěřitelného. Hodně mi to dalo, ovšem nic nemá dlouhé trvání. Po naléhání sestry jsem ukončila svoje záměry a vrátila se k Lovcům. Možná to bylo i dobře, protože v Gladii mi někteří dávali najevo, že tam nepatřím. Snad bych mohla dodat, že mi pan Gulord dal za úkol vybrat si jméno. Zvolila jsem si, aby mi lidé v zemi Andarijských říkali Lisso.

Návrat k Lovcům


Myslela jsem si, že to budu mít těžké, ale vzali mě mezi sebe docela dobře, až jsem se divila. Moje místo v cechu se nezměnilo, i nadále jsem se starala o jejich životy a dohlížela, aby si ublížili co nejméně. Se sestrou jsme se vídaly zřídka. Na společných výpravách ještě méně. Život šel dál …


Ze zápisníku Kněžky


**Nevím přesně kdy to začalo, vlastně nemohu říct, jestli se tak vůbec stalo. Přijde mi, že si o mě dělá starosti jeden elf. Škoda, že se nemůžu svěřit sestře, za jiných okolností by mi jistě poradila, ale tohle se NESMÍ nikdo dozvědět. Když nad tím přemýšlím, tak musím říci, že ani on mi není lhostejný, bojím se o jeho život víc, než o ostatní. Přijde mi, že tím zrazuji ostatní členy, ale nemohu si pomoct. Strachuje se o mě, jako by se bál i o sestru? Nebo je to kvůli mně? Nejvíc mě škádlí, když použije svoje schopnosti a přemění se v draka. Je to zcestné, ale já si na to začínám zvykat – neměla bych!!!
Achjo, co mám dělat!? Možná bych měla na pár dní odjet a udělat si od něj odstup. Bude mu smutno? Nad tím bych taky neměla přemýšlet. Napíšu mu svitek, aby věděl, že jsem v pořádku...**

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Gamer - 3

Nie je to zlé ale isto to má potenciál na niečo lepšie, dlhšie a prepracovanejšie.
Heratrix - 4

Milé, hezky psané a byť jednoduché, tak neotřelé. Žádná explicitní krev. Dobrý nápad s trojčaty, jen asi někde uvázla komunikace, když druhé trojče má úplně jiný příběh :D
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x
známka 4: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist