Ze severních promrzlých lesů pochází tento muž.
Starý vrásčitý obličej poznamenaný krutou zimou schovávající se za plnovous a tělo hory svalů zocelených těžkých prací.
"Pryč z této mumroty!" zvolal ze snu.
Dajíc se na předtuchy opustil zmrzlou pustinu a vydal se na jih. Jediná cesta vedla po širém moři. Zúročil roky tvrdé dřiny v lesích a lodí se pustil na pouť.
"Co je to za zářivé město?" zamumlal vyčerpán po nekonečné plavbě, kdy se v dáli zableskla hradba města.
Loď, kterou sestrojil poslal svou cestou dál. Zem, u které přirazil, mu připadala jako sen. Jen kdyby rozuměl tomu divnému jazyku, kterým tu všichni mluvili.
"Andaria..." konečně porozuměl jak všichni této zemi říkají.
Putujíc krajinou, zlepšil, i krom jazyka, schopnost jednat s lidmi, kterou v pustině nikdy nepoznal. Zjistil ale, že ne zcela je vše tak, jak se ve snu zdálo. A rozhodl se usadit v odlehlé osadě, kde zatím setrvává. Všichni ho znají jako řemeslníka, jméno má krátké a tvrdé jako krajina ze které přichází "Drum".
Jak již bylo zmíněno, Drum se odevzdal věčné práci. Učí se novým věcem a řemeslům. Většina jeho znalostí je podepřena vírou v sama sebe a tvrdé dřině.
Samota, která ho provázela celý život, zanechala svůj následek. Nedůvěřuje skoro nikomu, ale kdo mu nastaví dobrou tvář a pomůže, tak se mu vždy odvděčí.
Nyní v nocích není slyšet Drumův křik, už se nebudí hrůzou. Našel svůj nový domov!
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Ze severních promrzlých lesů pochází tento muž.