Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Krulian

-> Charakterník

obrázek postavy "Kruliane, poď už domů," rozlehl se ženský hlas po vesničce Faeron. Po chvíli se z lesního porostu vynořil chlapec asi metr nad zem s hustými černými vlasy. "Už běžím mami," ozvala se odpověď a chlapec pospíchal k chalupě. Přiběhl k matce, která ho k sobě přivinula, potom nabral pár polínek dřeva a oba vešly do domku.

V krbu krásně praskalo a proti venku tu bylo nádherně teplo a sucho. Na kamnech bublala polévka a u psacího stolu se ozývalo lehké škrábání pera. "Ahoj synu," promluvil na Kruliana otec:"Kde si byl?" "S Oronthorem u potoka, zkoumali jsme ryby, brouky a okolí." "Po těch všech vašich vycházkách a průzkumech by si člověk myslel, že už znáte širé okolí na zpaměť." "Vždycky se dá něco nového najít tati." "Dobrá, teď ti dá maminka polévku a koukej ji hezky sníst." "Vždyť já vždycky tati," chlapec si sedl za stůl a začal jíst. Znovu bylo slyšet jen pero praskání v krbu a klapání dřevěné lžíce o talíř.

"Tak synu," promluvil jednoho dne na Kruliana otec:"Už máš dost zkušeností z naší školy i ze života, přihlásil jsem tě na vyhlášenou školu magie v královském městě. Za týden odjedeš, rozluč se s vesnicí a kamarády." Krulian byl smutný, že musí všechny opustit zejména jeho dobrého přítele Oronthora. Hned po snídani vyrazil na jejich obvyklé místo srazu, kde už Oronthor seděl a hrál si s vodou. "Ore, za týden odjíždím do královského města na studim magie." Oronthor zděšeně vzhlédl:"Co já tady budu bez tebe dělat," šibalsky se usmál. "Taky nevím co budu bez tebe dělat." Oronthor, který byl vždy rozumnější a trochu rozvážnější řekl Krulianovi:"Neboj to zvládneš, poradíš si i beze mě. Třeba budu chodit na nějakou školu poblíž, tak se budeme moct vidět." "Dobře uvidíme, jak to bude," sklonil krulian hlavu. "Nech toho a pod si ještě užít než odjedeš." Krulian a Oronthor začaly běhat po lese kolem potoka a užívali si přírody.

Den před odjezdem do školy si krulian balil věci do cestovních kufrů a beden. Zabalil si perfektní sadu alchymie, kterou dostal od otce, jídlo na cestu, knihy do školy, psací potřeby, kouzlící nástroje a oblečení různých typů. Najednou někdo zaklepal. Byl to Oronthor! "Prišel jsi se rozloučit s Krulianem?" zeptal se ho Damel, Krulianův otec. "Ne, přišel jsem mu říct, že jdu na stejnou školu." Krulian to z vedlejšího pokoje a vyletěl jako šipka K Oronthorovi, aby ho objal. Oronthor jen tak tak udržel stabilitu a nespadl po nárazu Kruliana. "To je přeci bezva," usmál se Krulian:"Jedeš už zítra?" "Ne ještě nejsem připravený, přijedu za tebou asi za tři dny. To snad vyfržís ne?" pousmál se Oronthor. "Tak tě tam budu čekat"

Druhého dne z rána nastoupil Krulian do kočáru, který se sním rozjel ke královskému městu. Vyhlížel z okna a pozoroval jím skrz na skrz prozkoumané krajiny, ale po chvíli už nezřel ani jeden strom co znal a hnal se do jemu naznámých dálek království.

Po příjezdu do školy se ubytoval v prázdném pokoji pro dva a řekl si, že za každou cenu musí držet místo Orovi, proto pokaždé, když nově příchozí obcházeli pokoje, kde je ještě volno, vytvořil Krulian jednoduchou iluzi člověka v druhé posteli a odháněl ostatní s tím, ať ho nevzbudí. Začal chodit na hodiny alchymie, materiální magie, historie, bylinkářství, jazyka, matematiky, sportu a her....také chodil do školní knihovny, kde si přečetl něco málo co ho zajímalo. I když ho čtení moc nebavilo vždycky se našlo něco natolik zajímavého, že si to musel přečíst, občas to bylo i povinné, takže s tím nic nenadělal.

Konečně přijel Oronthor a ubytoval se u něj v pokoji, a tak byl Krulian štastný, že jsou znovu spolu. Společně plnili samostatné úkoly a chodili na hodiny různých předmětů. Jednoho dne si zavolala jejich hlavní profesorka Oronthora k sobě do kabinetu, a tak šel Krulian do knihovny. Zašel do jednoho oddělení kam se moc často nechodí, jsou tam totiž starší nepoužívající se spisy. Podlaha je tam mezi regály nestabilní, proto se musí chodit těsně kolem regálů. Krulian si prohlížel knížky a jedna ho svým nápisem zaujala. Opatrnějí vyndal, ale jak byla obrovská, převážila Kruliana dozadu a on spadl na záda. V leže zkontroloval jestli se kniha nepoškodila a jestli ho někdo neslyšel. Vypadalo to, že ne, a tak se pokusil zvednout. Opřel ruku o zem, ta se ale propadla a malá díra způsobila prasknutí podlahy.

Krulian padal asi pět metrů, když dopadl na několik matrací. zvednul se a rozhlédl se. Opět ho nikdo neslyšel, tak si řekl, že se tu porozhlédne. Chvíli prozkoumával okolí až našel dřevěnou truhlu pod haldou papírů a přikrývek. Zkusil jestli není zamčená. Nebyla! Když ji otevřel objevil uvnitř velmi starou knihu s divným nápisem v jiné řeči, které nerozumněl. Hrozně ho ale zajímalo co je v knize za tajemství, a tak vyměnil s knihou co vytáhl z regálu desky, knihu s deskami s nápisem dal zpátky do truhly, truhlu zakryl a zavolal o pomoc. Po chvíli přišla knihovnice, která přinesla knihovnický žebřiček, po kterém vylezl ven. Řekl jí co se stalo a poděkoval jí. "Nemáš zač chlapče," odvětila mu:"Ta podlaha už opravdu potřebovala opravit." Krulian ještě zašel do oddělení se slovníky a půjčil si ten , který měl v sobě podobné písmo jako kniha. Obě knihy ukázal knihovnici a odešel na pokoj.

Jen co uložil obě knihy objevil se ve dveřích Oronthor. "Profesorka mě jmenovala třidním vedoucím," oznámil. "To je skvělý." "A říkala, že jsem sice chytrý, ale ty jsi zase populární a zábavný, takže když se spojíme, půjde to hladce." Krulian přikývl.

Nad školou se objevil měsíc, všichni krom kantorů spali až na Kruliana, který při svitu slabé svíčky překládal onu záhadnou knihu. Zjistil, že je to kniha chaosu a smrti. Když překousal několi odstavců, řekl si, že tuhle knihu používat nebude a že jí dá Oronthorovi, aby ji dal Profesorce. Hodil knihu pod postel a uložil se ke spánku.............Za necelou hodinu se probudil a měl strašlivé nutkání číst knihu dál, učinil tomu tak. Každý týden tajně před všemi studoval knihu aniž chtěl a její text a znalosti se mu vrývaly do paměti.

"Kruliane, proč se ti tak zhoršily známky z materiální magie?" zeptal se ho jednou Oronthor. "Já ti nevím asi se soustředím víc na alchymii." "Aha." Najednou Kruliana napadlo, že by v té knize mohla být i alchymie. A taky že ano, avšak na tu byly potřeba vzácné a nebezpečné byliny. Proto se dále věnoval studiu temné magie.

"STUDENTI A KANTOŘI, NADEŠEL VELKÝ DEN VELKÝCH ZKOUŠEK. PÍSEMNÉ TESTY MAJÍ ŽÁCI ZA SEBOU, NYNÍ JE ŘADA NA SOUBOJI MEZI ŽAKY, ABY SE OVĚŘILI JEJICH SCHOPNOSTI V MAGII. NECHŤ SOUBOJE ZAČNOU!" Krulian se modlil, aby nedostal za soupeře Oronthora a mohl druhého žáka zrušit, aby bylo vidět, že je lepší. nebylo mu to nic platné. "PÁTÉ KOLO, KRULIAN PROTI ORONTHOROVI!" "Běda mi," řekli si oba pro sebe.

Krulian a Oronthor stály deset metrů od sebe připraveni vyslat první oslabující kouzlo. "ZAČNĚTE!" SVIST! Kouzla začala lítat z obou stran a diváci byli oslepeni a úplně vytřeštěni, takhle dva silné mladé kouzelníky ještě neviděli. Oronthor byl však chytřejší a po pěti minutách souboje začaly Krulianovi docházet síly. Boj se odehrával na památném náměstí, ve kterém byly do kruhu hroby významných lidí a uprostřed nich probíhaly zkoušky. Krulian upadl na kolena a bránil se. Oronthor mu nechtěl ublížit, proto vysílal jen slabá, ale účiná kouzla, to však Krulianovi pomohlo. Vstal a najednou byl jak magii odolný. Oronthor si všiml divného výrazu v jeho tváři. V Krulianovi se probudila temná skrýtá síla. Místo energetických a vodních útočných kouzel začal šlehat plameny na všechny strany. Když se k nim rozeběhli učitelé vytvořil kolem nich dvou ohnivý kruh, s kterým nikdo nic nenadělal. Krulian měl najednou chuť Oronthora zabít. Plameny lítaly a Oronthor se jen tak tak bránil. Krulian vyřkl neznámé zaklínadlo a z dvanácti hrobů, které stály kolem vylezly lidské kostry, obrovským skome překočily diváky i oheň a začaly obklopovat Oronthora. měl jen jednu únikovou cestu a to přímo na Kruliana. Rozeběhl se proti němu, to ale Krulian čekal, a proto už měl za sebou připravený portál, který ztěží vyvolal, protože to moc neuměl a ani nevěděl kam vede, jen chtěl Oronthora dorazit někde osamotě. Uhnul Oronthorovi, který spadl do portálu, jedním máchnutím ruky rozpadl kostlivce, skočil do portálu a ještě ho za sebou stihl zavřít.....

"Kde to jsem?" řekl si Krulian po tvrdém dopadu na hlínu blízko nějakého dlouhého mostu. "CO JSEM TO PROVEDL!?" Uvědomil si svoje činy, ale nemohl s tím nic dělat, jen byl rád, že udělal nedokonalý portál, který vymrštil Ora nekdě jinde a prokletí z něj zmizelo. Měl však stále knihu, originál a přeloženou, nemohl se jí zbavit. Pečlivě ukryl v lese originál a schoval si svou. "Nu což, vypadá to, že jsem nekdě v úplně jiném království a domů se jen tak nedostanu, doufejme, že je Oronthor aspoň ve stejném království a někdy se setkáme."


Tak začal žít Krulian svůj život na Andarii v Havantu, kde si našel pár přátel, spokojeně si žil a nakonec se přidal k cechu řemeslníků, který založil svoje vlastní město, ve kterém teď všichni žijou.


Krulian už objevil Oronthora, avšak mrtvého. Zjistil, že byl statečným válečníkem Pretoriánské gardy a zřejmě zemřel při Athonově zlobě. Avšak jeho stopu nenásleduje, má jiné plány se svou magií.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist