Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Bivojus z Kazina

-> Charakterník

obrázek postavyBivojus z Kazína

“Hej, ty přetrhdílo…” ozvalo se dnes už potřetí za mladíkovými zády. “K čemum ty jsi, kluku?” stěžoval si mistr sám pro sebe. “Jsi jako trpaslík v porcelánu, nemůžeš být elf. Nemáš v rodokmenu šotka?”
Ani toto nebyly nejhorší nadávky a urážky které mladík slýchal. Je pravda, že dneska se mu opravdu nedařilo. Jeho směna začala před pouhou hodinkou a už mistral krejčího naštval třikrát. Jestli to tak půjde dál…
“Ne, já na Tebe fakt nemám nervy, čas ani peníze. Koukej na Filakta a Nuinu. Ti dva tu jsou kratší dobu a umějí vice a mnohem lépe, než Ty. Je mi líto, ale tady prostě budoucnost nemáš. Jdi domů a zkus se zajímat o něco jiného. Krejčovina je delikátní umění a Ty na ni prostě nemáš vlohy.” “Ale mistře Umbare, zkus to ještě se mnou, prosím. Já se zlepším”. “Ne, Filinte. Tuhle písničku už poslouchám druhý cyklus a už na to nemám náladu. Pokud si dobře vzpomínám, tak se Ti nevedlo ani u jiných mistrů ve vsi. Zkus se příště začít věnovat jinému řemeslu. Ruce máš silné a hbité, ale trpělivost Ti zchází…”. Mladík svěsil hlavu a zvedl se ze stoličky. “Díky za Váš čas a trpělivt mistře. Omlouvám se, že jsem Vás zklamal” . “Tím se netrap” odpověděl elfí krejčí.
Když chlapec vyšel na vzduch z temné díly krejčovské, mělo by mu to být líto. Neuspěl už ve třetím zaměstnání. Byla to sice větší katastrofa, než hornictví a kovářství, ale něco vevnitř jeho male duše bylo nezlomeno. Tentokrát ne. MOhlo to být těmi slovy, co prorokoval poslední mistr? Měl by opravdu koukat spíše po jiném oboru? Tyhle myšlenky se mu honily hlavou, když za sebou zaslechl známý pohrdavý hlas. “Tááák, už tak brzi z práce, nebo se to zas nevyvedlo?” Mladík se otočil a spatřil, co už beztak tušil. Za ním stál jeho vrstevník Alexi. Alexi byl synem místního barona. Nafoukané děcko, co nic neumí, nebo umí, ale dobře to skrývá. Nikdy netušil proč ale tenhle obejda si jej vybral za terč svých urážek a ponížení. Ale jak se zdálo, to se mělo brzo změnit. Mladému elfovi, Filintovi, se po dnešním nezdaru zdálo být vše už jedno. Bylo mu jedno, zda ho někdo uvidí, jak se pere, bylo mu jedno, že jeho otec toto chování neschvaloval, ani netrpěl. Ne, tohle už muselo prstě přestat.
“Tak jak to je, fousku? Zas jdeš z kazína? Co?” uchechtl se Alexi. Tuhle urážku, Filint opravdu nenáviděl. Nemohl přece za to, že jehla šila jinde, než oko chtělo. Nebalo jeho chybou, že kladivo ztupilo další špičku hrotu, na které s mistrem pracovali celý večer. NE, tohle muselo už přestat. Co Alexi nevěděl, bylo že Filint něco umí, že má skrytý talent na jednu jedinou věc. Nikdy ji neužil, nemohl. Ale to se mělo velmi brzi změnit.
“Tak jáák to s tebou je ? COOO??” Opakoval zas Alexi s pohrdavým úšklebkem na tvář. “Je to zas ten Kazín co? Mám pravdu, že? Jsi k ničemu kluku. Až budu bar…” Nedořekl to. Nestačil, jelikož jeho úšklebkový ústa se z ničeho nic spojila s letící pěstí naštvaného chlapce. Úder byl silný a přesný, ale hlavně nečekaný. Nikdo nikdy neviděl, že by se Filint začal bránit. Alexi se natáhl, jak široký tak dlouhý do kapradí u hlavní pěšiny elfí vesnicí. Krásná, malebná scenérie okouzlující dokonalosti elfí vytrvalosti a architektury, jenž je obklopovala, byla vmžiku zapomenuta a nejsilnějším dojmem byla jen bolest.Na jedné straně kývající se zuby a na druhé pěst. “JO, zas jdu z Kazína”, ale možná jsem našel lepší uplatněníní” sykl Filint prozkoumávaje svou pěst, jenž začala měnit barvu z alabastrové na tmavě červenohnědou až fialovou. “Možná mým úkolem je očistit tuhle vesničku od provokatérů a posměváčků, co sami nic neumí a místo práce se poflakují venku jen proto, že jejích papí je bohatý”. “To si piš, že jsme bohatí a taka ž budu bar…” nedokončil větu. Nestihl to. Jakkkoliv velký pech mohl být, že jeho urozenost, baronet Alexi, nemohl dokončit svou myšlenku již podruhé za krátký čas, mělo se stat něco horšího. Jejich rvačka, jakkoliv jednostranná neunikla pohledu ozbrojeného elfa, který náhodou vyplul zpoza stavení. “Tak dost pánové.” Jako šíp je oba zasáhl nehlasítý ale presto mocný hlas veterána z války s trpaslíky z doliny. Byl to Elvyr, starý a ostřílený voják ve službách koruny, co se ve vesnici objevil nedlouho tomu a jenž s baronem vyřizoval nějkaé královy záležitosti.
“Napadl mě, napadl mě. Ten špinavý Kazina, mě napadl. Jsem baro…” “Mlč mladíku, vím kdo jsi a taky jsem vás oba viděl a oba slyšel. Co se Ti stalo Ti tak trochu patřilo. Znám tyhle šarvátky a předpokládám, že Tvůj útok zezadu, promin mi ten výraz, ne zrovna fér útok, nebyl první že?” “Já jsem budoucí bar…” “Opravdu, opravdu si myslíš že by král strpěl v čele jeho vesnic takové elfy, jako ty jsi mi tu teď ukázal? Nestrpěl.” Obořil se na stale na zemi ležícího mladíka válečník. “Máš štěstí, že jsi mladý, máš dost čaasu na nápravu, ale radím Ti, zači s ní hned. JInak z Tebe baron nikdy nebude”. “A teď se zvedej a sypej po svých záležitostech, s otcem budu mít ještě dnes řeč…” Výrazně pozvedl obočí Alexiho směrem. Mladík se sbíral rychle, ale presto a se zadostiučiněním zaslechl, jak bojovník pokračuje s jeho sokem.
“Tak a teď ty. CO sis myslel? Takhle se prát na ulici? Kdo si myslíš že jsi?”obořil se vahou své authority na Filinta. Alexi ve spěchu opouštěl scénu. A stačil ještě zachytit, jak voják říká “Toho budeš litovat. Teď půjdeš se mnou a …” pak byl konečně pryč.
“Teď půjdeš se mnou a trochu si promluvíme. Pojď” dodal Elvyr už trochu klidněji a vykročil k hostinci. Otevřelmu dveře do svého pokoje a popostrčil mladíka dovnitř. “Posaď se!” ukázal na židli. Sám si sedl naproti na postel a začal. “Co to bylo?” Tázavě pozvedl obočí a vyčkával.
Mladík chvíli přámýšlel, ale pak odpověděl. “Tenhle kluk, Alexi, je provokatér a už mě to zkrátka nebavilo”. Podíval se vojákovi do očí. “Já vím, je to zmetek. Dobrá ukázka zkaženého floutka,a le co jsem řekl je Pravda. Možná z něj ještě něco bude. Ale teď k Tobě, mladíku. Začni tím, jak se jmenuješ a pověz mi rovnou celý příběh téhle věci.” Nařídil klidně ale důrazně Elvyr. Filint chvíli zvažoval své možnosti, ale nakonec svému soudci pověděl o zkažených pracech, o posměšcích a zmínil se I o své neschopnosti najít uplatnění. Elf chvíli přemýšlel a řekl “S tím mladíkem venku to může být polízanice, ale zkusím to spravit. Mohl by Ti zavařit. Ať se Ti to líbí nebo ne, jeho otec je hlavou vesnice a tak ses měl chovat asi trochu jinak. Na stranu druhou, proto že jsi se zachoval, jak jsi se zachoval je asi čas aby jsi se poohlédl po svém osudu. Viděl jsem tu ránu pěstí, byla přesná a jasná. Technyka nic moc a mohl tě složit k zemi, kdyby to uměl. Ale zdá se, že jsi talent. Zkus se poohlédnout po této práci. Baron s Tebou asi bude chtít něco udělat, a I v tom mohu pomoci. Zkusím mu navrhnout, yba využil tvého talentu a nechal tě pracovat pro místní gardu. Dobrý bojovník se vždy hodí. ” S tím vstal a otevřel dveře. “Teď jdi domů a snaž se vyhnout dalším problémum, prosím”. Filint s povděkem, sice trochu zaraženě, ale presto uctivě poděkoval a utíkal domů. Nevěděl proč, ale ten pocit, co cítil po východu od krejčího, se opět vrátil a naplňoval jeho duši. Bude z něj válečník, jako Elvyr. Hrdina elfího království. To bude něci. Prej dobrá rána, honilo se mu hlavou, no uvidíme. “Asi bych si měl vymyslet jméno…” honilo se mu hlavou. “Budoucí voj elfí armády by měl přece mít zvučné jméno, Budoucí, budoucí vooooj”, prozpěvoval si mladík cestou domů. “Co to? Bivoj, co to je?” ozval se otcův hlas z kuchyně.”Říkal jsi bivoj, Filinte? To je další pokus o povolání? Soudím tak, dle tvého brzského návratu do…” Mladík sice otce slyšel, ale nevnímal. Už na to přišel. “Bivoj z Kazína” to je přiléhavé…

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2025 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist