Zima byla tenkrát dlouhá a krutá. Již celé měsíce byla osada bez zásob a lidé v ní hladověli, propadali panice a všude byl cítit zápach temnoty a chladné neúprosné smrti. Zoufalství se mezi lidmi prohlubovalo natolik, že v osadě zavládl chaos. Jednoho dne zlomily všudypřítomná bída a utrpení i starého Aegona, který v dobách králů patřil k nejstatečnějším rytířům a po boku legend vybojoval mnoho slavných bitev. Každý věděl, že vycházet za palisádu do lesů je akt rovný šílenství a rozsudku smrti. Nikdo se odtamtud ještě živý nevrátil. Věděl to i moudrý Aegon, nehodlal však čekat, až se ostatní ze zoufalství rozhodnou obětovat Aegona a jeho dvě děti. Předchozí den totiž panika ovládla matku mladého Maekara. Šílenství ji vyhnalo na náměšť, kde začala proklínat bohy za své utrpení. Každý tenkrát věděl o jejích schopnostech, byla to mocná kouzelnice. Dav rozzuřených a hladových lidí ji stáhl z kůže za živa a prohlásil ji za oběť bohům. Mladý Maekar utekl za hradby, každý věděl, že nepřežije. Další noc Aegon probděl. Již nemohl dál čekat. Rozhodl se. Té noci vanul zuřívý ledový vítr a měsíc zářil na noční obloze jasněji než kdykoliv předtím. Té noci se život mladé elfky Luthien nadobro změnil.
Otec oprášil staré brnění s rytířskou sigilou a oblékl jej. Když vzal po letech do ruky svůj meč, ucítil, jak se mu do jeho starých mozolnatých rukou navrací pradávná síla. Neváhal, vzbudil časně Luthien i jejího bratra. „Tady už nesmíme zůstat, oba dva si připravte loveckou výbavu, vezměte šperky od matky a přijdťe za mnou k bráně“ naléhal. Luthien nemohla té noci spát. Cítila nadcházející změny až v morku kostí. Viděla otce se oblékat. Viděla jeho zaváhání, když vzal do ruky meč. Viděla, jak s pláčem vhodil staré matčiny šaty do krbu. Ani nehlesla. Když jí vyzval k odchodu, předstírala spánek. Aegon to věděl, přesto se ji pokusil probudit.
Půl dne pochodu v ledovém lese všechny tři naprosto vyčerpal. Síla z upečeného divočáka jakoby se nemohla dostat do krve přes ten neúprosný ledový mráz. Bouře pořád neustávala.
K večeru již byli všichni na pokraji sil. Bratr Luthien – ačkoliv silný a statný mladík – vypadal, že každou chvíli upadne do bezvědomí z bolesti po omrzlinách. „Ještě vydrž, bráško, brzy najdeme ukrýt“ utěšovala ho. V několika dalších okamžicích ho síly opustily natolik, že nebyl schopen další chůze a svezl se k sněhem zasypané jedli. Aegon vzal syna kolem ramenou a řekl Luthien, ať mu pomůže. „Ta stará vojenská pevnost tady někde musí být!“ řval Aegon do dunění větru. Jeho hlas však k Luthien již nedolehl. Byla omámená mihotajícím se plamenem v dáli. Ta obrovská touha! Musela se k němu dostat. Cítila jeho teplo na míle daleko. Rozeběhla se. „Stůj! Luth! Sama zemřeš!“ volal na ni starý rytíř. Když ji se synem kolem krku dohnali, stála u krvavého pentagramu a nevnímala je. Zírala do plamene šlehajícího ze země a nemohla uvěřit té nadpozemské kráse. Aegon ji chytil za ruku: „pojď dcero! Tohle je temná magie, tady nejsme v bezpečí!“ V tu chvíli Luthien ze strachu natáhla ruku a plamen je všechny pohltil.
Chlad a drsný vítr se staly minulostí. Ocitli se v temné kobce uprostřed podobného krvavého pentagramu, jaký byl tam venku ve sněhu. Všude plápolaly magické plameny, ze kterých sálalo nevydržitelné teplo. Nebyly to obyčejné plameny. Mocný plamen hořel jakoby pozpátku a počínal se tvořit od středu. Oba sourozenci byli rádi, že jsou v teple a žasli nad tou mocnou magií. Prohledávali místnost s nadšením a zajímali se, co se ukrývá za kovovými dveřmi uprostřed jedné stěny s dalším pentagramem. „Táto! Podívej, jsme v nějaké pevnosti. Jsme zachránění! Pojďme se podívat do těch dveří!“ lomcoval s Aegonem jeho syn. Dveře byly pevně uzamčené. Luthien si však všimla, že na cípech pentagramu hoří pouze dva božské plameny. Pomocí svého šípu se jí podařilo zapálit ty zbývající – plameny se najednou začaly chovat jako plamen normální. Dveře se zachvěly ale nepovolily. Chybělo udělat ještě poslední věc. V každém křídle magických dveří byly tři noxové krystaly – v levém křídle tři zcela různé, v pravém křídle byly první dva naprosto stejné, ten třetí jiný – zvláštní a božsky mocný. Luthien věděla, co má dělat. Posypala krystaly svojí draselnou solí – ten poslední sedmkrát. Magický zámek byl prolomen ! Aegon moc dobře věděl, kde jsou, a taky věděl, že se odtud nikdy nedostanou. Poté, co uviděl Luthien prolomit mocné kouzlo, se jeho němý výraz z obličeje vytratil. Aegonovi se opět vrátila jeho odvaha, odhodil kožich, odplivl si a řekl: „Aspoň je tady teplo..“. Mrknul na Luth, vzpřímil se a šel rozrazit dveře svojí mitrilem okovanou podrážkou.
Nadšení mladých sourozenců se velmi rychle vytratilo. Poprvé v životě ucítili dotek smrti na vlastní kůži. Děs a hrůza se jim zařezávaly do jejich čistých duší téměř tak rychle a hluboko jako mitrilová čepel Aegona do kostí a uhnilého masa nemrtvých. „Nedejte se, bojujte! Jsou to jen posluhovači temné síly, zbabělá zahnívající monstra, která se bojí vyjít na denní světlo a nebo být vysvobozena soudem mého ostří!“ zařval Aegon a v tom okamžiku se navrátila odvaha i do srdcí obou sourozenců. Luthien vzala svůj lovecký luk po matce a šipy zapálenými v magických plamenech provrtala nesčetná těla zubožených kreatur. Pobila jich stovky.
Luthien se cítila, jakoby tam byli zavření celé týdny. Zásoby vody jim rychle docházely a čerstvé neprohnilé jídlo neokusil nikdo z nich snad roky. Bratr Luthien byl smrtelně zraněn a jen díky bylinkám z lesa ho sestra udržovala naživu. Životem se však již jeho stav nazvat nedal. Z jeho obličeje nezbylo nic než prosebný výraz o milosrdný chlad mitrilové čepele. Jiskra z jeho dříve nádherných modrých očí se již nenávratně vytratila. Luthien zažívala ukrutná muka, podruhé ve svém životě a tušila, že to není naposledy. Aegon byl bezradný. Od úniku ven je dělila ještě jedna, poslední komnata – komnata nejstrašnější a nejhrozivější, komnata temného pána. Vládce podsvětí věděl, kdo vkročil na jeho půdu. Tam venku v plameni si vybral dceru svého soka jako nástroj svojí pomsty. Čekal dlouho. A nyní je tady. Jeho přemožitel, ten, kdo samotného ďábla připravil o ruku již před dávnými lety v největší bitvě všech dob. Je tady a buší na jeho dveře svým svatým mečem, propouští jeho služebníky ke klidnému spánku a křtí jeho doupě světlem rytířské ocele. Ani dnes, na sklonku rytířova života, není v Aegonově tváři známka strachu. Aegon ví, že se jeho dny blíží ke konci.. Rozhodl se jít vstříc svému osudu. Lstivá msta temného pána bude této noci dovršena – s hořkou pachutí nezlomené odvahy v Aegonově vrásčité tváři.
Bratr Luthien svým zraněním brzy podlehl. „Luthienko, vezmi si můj náhrdelník.. Je po matce, dobře ho ochraňuj… Až budeš uvnitř, utíkej za světlem. Neohližej se! A neplač….. matka by na Tebe byla pyšná“ zašeptal Aegon, políbil Luthien na čelo a hrdě se vydal vybojovat svoji poslední svatou bitvu.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Zima byla tenkrát dlouhá a krutá. Již celé měsíce byla osada bez zásob a lidé v ní hladověli, propadali panice a všude byl cítit zápach temnoty a chladné neúprosné smrti. Zoufalství se mezi lidmi prohlubovalo natolik, že v osadě zavládl chaos. Jednoho dne zlomily všudypřítomná bída a utrpení i starého Aegona, který v dobách králů patřil k nejstatečnějším rytířům a po boku legend vybojoval mnoho slavných bitev. Každý věděl, že vycházet za palisádu do lesů je akt rovný šílenství a rozsudku smrti. Nikdo se odtamtud ještě živý nevrátil. Věděl to i moudrý Aegon, nehodlal však čekat, až se ostatní ze zoufalství rozhodnou obětovat Aegona a jeho dvě děti. Předchozí den totiž panika ovládla matku mladého Maekara. Šílenství ji vyhnalo na náměšť, kde začala proklínat bohy za své utrpení. Každý tenkrát věděl o jejích schopnostech, byla to mocná kouzelnice. Dav rozzuřených a hladových lidí ji stáhl z kůže za živa a prohlásil ji za oběť bohům. Mladý Maekar utekl za hradby, každý věděl, že nepřežije. Další noc Aegon probděl. Již nemohl dál čekat. Rozhodl se. Té noci vanul zuřívý ledový vítr a měsíc zářil na noční obloze jasněji než kdykoliv předtím. Té noci se život mladé elfky Luthien nadobro změnil.