Antar Fon byl postrachem hor i údolí. Nikdy nemiloval nikoho – jen boj, kořist a víno. Když se objevil ve vesnici, lidé se schovávali za dveře a modlili se, aby si vybral jiný cíl. Jeho meč byl vždy ostrý, jeho měšec těžký a jeho pohár nikdy prázdný.
Jednou v noci, po další vydařené loupeži, seděl u ohně a popíjel. Oči mu padly na krvavou čepel u pasu. Najednou se ho zmocnil zvláštní pocit – prázdnota. Co dál? Kořist mizela stejně rychle jako přibývala a všichni ho nenáviděli. Ale on nenáviděl je.
Ráno se probudil s těžkou hlavou, nasedl na koně a vyrazil. Za bratrem Mource Fonem – jediným člověkem, který ho kdysi znal jinak než jako stín s dýkou.
Co ho tam čekalo? Mír? Další boj? To už věděl jen on.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Gryfus - 0
Dvě věty nejsou príběh!
Theseus - 0
Skutečně úžasný příběh, napětí od začátku do konce. Ale teď vážne. Tohle má být příběh???
Antar Fon byl postrachem hor i údolí. Nikdy nemiloval nikoho – jen boj, kořist a víno. Když se objevil ve vesnici, lidé se schovávali za dveře a modlili se, aby si vybral jiný cíl. Jeho meč byl vždy ostrý, jeho měšec těžký a jeho pohár nikdy prázdný.