Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Kel Thuzad

-> Charakterník

obrázek postavyNěkdo zaklepal na dveře starého domu za městem. Lapka se probudil a podíval se oknem ven, byla jasná a teplá letní noc, měsíc rozséval po krajině stříbrný svit, doprovázen hvězdami na své noční pouti po obloze. Znovu se ozvalo klepání na dveře. Lapka sáhl pod postel a chopil se svého krátkého meče. „Že by mě někdo vyčmuchal?“ pomyslel si. Podíval se klíčovou dírkou kdo je za dveřmi. Nikdo tam nestál. Lapka otevřel dveře a rozhlédl se po krajině. Nikdo. Vtom se odevšad ale zároveň odnikud ozval ledově chladný hlas „Veneum“. Zbojník nechápal co se děje, najednou se ho zmocnila neuvěřitelná bolest, padl na zem a svíjel se ve smrtelných křečích. Ve dveřích se zjevila postava elfa v rudé róbě. Zavřel dveře, beze slov obešel svíjícího se zločince a klidně bez jakýchkoli výčitek nebo emocí se posadil na postel. Muž na podlaze se přestal hýbat,nedýchal..
Elf seděl na posteli a koukal se na svoje ruce. Hluboce se zamyslel a začaly se mu opět vybavovat jeho vzpomínky..
Ta temná magie byla vážně dobrá volba všechen čas studia se mi vyplatil, už po několikráte sem se přesvědčil jakou moc mi propůjčuje. A co teprve nekromancie kterou mě mistr naučil.. Hmm když o tom přemyslím nemusel sem ho zabíjet. Když si vzpomenu jak mě učil. Ta temná místnost… temná síla..

Chlapec se probudil v naprosté tmě. V temné místnosti byl cítit pach síry a tlejícího masa nic však nebylo vidět. Nechápal jak se sem dostal, nebál se, jen si nemohl vzpomenout jak se dostal sem. Začal přemýšlet a zkoušel si vybavit co se stalo. „Šel jsem nejdříve do kostela pomoci otci Lariusovi se mší, po mši jsem zametl u oltáře a vyšel ven do noci. Když sem procházel Starou ulicí něco se na mě přece rozeběhlo.. a teď jsem tady..“
Najednou se otevřeli dveře, místnost ozářil plamen modré pochodně. Vkročila postava s roztrhanou kápí přes hlavu. Chraplavým hlasem pronesla „ Pojď hochu dobrovolně. Mistr tě čeká.“ „Jaký mistr? Kde to sem?“ chrlil otázky chlapec,ale postava ho ignorovala. Mlčky kráčejíc temnou vlhkou chodbou za zakuklencem při svitu modrého plamene, honilo se hlavou chlapci mnoho otázek.
Vešli do kruhového sálu o poloměru 10 sáhů. Místnost byla vytesána do černé čedičové skály, na výšku měřila dobrých 5 sáhů a ve středu místnosti byl pentagram, byl ale obrácený než vídal chlapec v kostele. Po stěnách svítily pochodně a naproti dveřím na druhém konci sálu byl na vyvýšené podlaze posazen trůn na němž někdo seděl. Postava v kápi opět zachraptila „ Běž k mistrovi.“ Zakuklenec opustil místnost. Chlapec zůstal v sále sám s kýmsi na druhém konci. „Přistup Kele“ zazněl místností hlas neznámého. Chlapec pomalým krokem vykročil k trůnu. Teď už viděl lépe detaily, trůn byl z kostí a lebek, seděl na něm nějaký muž v rudé róbě, jeho vlasy byly černé jak uhel a pleť bledá jako měsíční svit. „Vítej učedníku“ tvář neznámého se zkřivila v úškleb, který měl být zřejmě úsměvem. Na tázavý pohled chlapce neznámý zareagoval ještě širším úšklebem. „Našel sem si tě protože máš v sobě něco výjimečného“ mistr se odmlčel. „ Jen se na sebe podívej, nebojíš se tady?“ „Nebojím“ odvětil mladík. „No vidíš Kele, už jen tohle tě odlišuje.. strach.. ovládáš ho a ne on tebe, jak výjimečná vlastnost smrtelníka.“ „Odkud mě znáte?“ „To je nedůležité hochu, podstatná jetvá vlastnost nepodlehnout ani zoufalství,hrůze, děsu či jiné podobě strachu.“ „Když si přítelem s jednou stranou mince co se lépe poznat i s druhou?“ „Co tím myslíte? Ehm mistře..“ „Že strach a smrt jdou ruku v ruce jakoby k sobe partily.“
Po několika letech života v pevnosti mistra, studia temných rituálů, zapovězených knih a oddávání se mistrovství alchymie nadešel mladíkův velký den.
„Nyní jsem tě Kele naučil všechno. Využít strach který uvidíš v duši nepřítele proti němu, jak destilovat magické přísady. Naučil jsem tě kletby temné magie a to jak oživit mrtvého aby se stal tvým sluhou.“ Mistr vzal do ruky flakón s rudou tekutinou. „Chybí už jen jedna věc.“ Učedník upřeně hleděl na flakón. „Neumíš se nechat prostoupit strachem a smrtí..“ Mistr se tajemně usmál. „Zajímá tě co je to za tekutinu vid. Je to krev démona přivolaného zoufalstvím tvé matky z toho, že tě ztratila.“
„Když byla v kostele,ptát se kde jsi a dozvěděla se že jsi zmizel proklela zdejší kostel a na jeho oltáři se probodla. To evokovalo temnou sílu aby vstoupila na svět jak dobře víš. Věděl sem že se to stane,proto měl můj sluha za úkol kromě toho přivést tebe i získat krev toho démona.Opravnu jen hrstce vyvolených se dostane do rukou takova moc jakou si obdržel ty a ještě méně lidem se poštěstí získat tuhle krev, která ti dodá vyjímečnou moc“
„Vypij to Kele a sám už budeš mistrem temné magie!“ Vykřikl starý nekromancer. Kel přijal flakón a jedním hltem jej vyprázdnil. Zmocnila se ho horkost, cítil jak ho krev démona prostupuje. „Cítíš tu sílu?!“ Kel padl na kolena. „Ano mistřeeeeee!“ začal řvát nelidsky hlubokým hlasem. Pocítil jak se mu celé tělo napíná. Začala se na něm trhat róba, ruce se měnily v pařáty a celé tělo mohutnělo. Kel padl na podlahu a svíjel se bolestí zatím co jeho tělo měnilo podobu. Po chvíli bolest ustala a opět nabyl vědomí.Měl zpět svou podobu. Uviděl jak se nad ním sklání jeho mistr. „Vstaň!“ Kel se beze slova postavil. Zavřel oči a začali se mu ukazovat strašlivé výjevy. Viděl plameny,úplněk,mrtvá těla, slyšel křik lidí v záchvatu děsu před smrtí , cítil bolest a utrpení. Opět otevřel oči a mistr mu znovu něco říkal. Kel nevnímal jen naprosto chladným tónem hlasu pronesl „Desidia Arcanum“ jeho mistr znehybněl. „Už nebudu dál snášet tvá poučování, už nebudu poslouchat tvé rozkazy !“
„Percussio Ignis!“ vykřikl Kel slova moci. Malou chvíli po kletbě se vznítilo tělo jeho mistra a učedník sledoval jak se v mistrových očích mísí překvapení s bolestí. Pár okamžiků na to padl mistr bezvládně k zemi…

Nekromancer se probral ze zamyšlení. Starý hlupák to byl. Důležitý je teď můj plán. Zítřejší noci ti hlupáci poznají.. Elf se pohroužil do hlubokého soustředění místo spánku..
Druhého dne za úsvitu začal pečlivě připravovat všechny elixíry potřebné k rituálu. Nachystal si magické regenty a všechna zaklínadla. Soustředil svou energii do potřebných hůlek a sám se vnitřně připravil na velké vypětí které ho čeká. Na sklonku dne, kdy na nebi byl už opět jen měsíc a hvězdy vydal se s tornou přes rameno k městu. Po půl hodině chůze došel k bráně, byla otevřená, strážnému hodil váček stříbrných mincí „ Jsem alchymista“ a pokračoval hlavní ulicí směrem k chrámu. U portálu chrámu stál válečník ve stříbrné zbroji. Nekromancer se zastavil opodál „Čekal sem vás tu vy paladinští blázni“ Pár kroků od chrámu byl hřbitov, elf směřoval své kroky tam. Zastavil se uprostřed, přehodil kápi přes hlavu a začal vzývat nemrtvé. Po chvilce stálo na hřbitově několik kostlivců v čele s kostlivým mágem. „Nonevidencia“ Nekromancer zmizel. V ten moment kostlivý mág přivolal z nebe blesk aby nalákal paladina. Válečník přiběhl s vytaseným mečem a okamžitě se vrhl na kostlivce. „Desidia Arcanum“ Zaznělo odnikud válečník znehybněl a kostlivci se zastavily. Nekromancer použil telekinezi a vytrhl paladinovi meč, hodil ho jednomu z kostlivců a přejel si prstem po krku. Kostlivec paladinovi uťal hlavu. Elf sebral válečníkovi klíč a vyšel k bráně, odemkl, otevřel a vstoupil následován posluhovači, kteří se v zápětí rozplynuli.
„Zatracenej kříž“ zaklel nekromancer a rychlým krokem vyšel k oltáři. Celý chrám byl pohroužen do tmy, celý chrám klidně spal nic netušíc co se chystá. Přišel ke kříži pocákal ho krví včera zabitého zbojníka a proklel oltář. Postavil se před znesvěcený kříž,vytáhl z torny hůlku a dvakrát s ní mávl. Zjevila se dvě obrovská okřídlená monstra, démoni. „Budete držet dveře napravo a nalevo od oltáře!“ „Teď vás“ rozptýlil ve vzduchu prach z hrobu a zašeptal magickou formuli, kostlivci se opět složili dohromady i s kostlivým mágem. „Vy budete držet bránu pokud se přes tohle dostanou, elf se zašklebil a sáhl do torny. Mrštil směrem k bráně flakón s ocelově šedou tekutinou. Těsně za branou se vytvořila vysoká kamenná zeď objímaná plameny . Kostlivý mág zatím ovládal ostatní nemrtvé otroky, kteří na podlaze před oltářem vykreslovaly obětní kruh. Světlo z hořící zdi začalo upoutávat stráže, před branou kostela byly slyšet hlasy. Nekromancer se chopil jiné hůlky a opět s ní dvakrát mávl. Podél celého sálu pod sloupovím vzplály pásy ohně.
Elf mrštil flakónem s modrou tekutinou do středu kruhu a kolem něj se vytvořilo zrcadlo ochrany proti kouzlům. Vstoupil do kruhu a vypil stříbrný lektvar z dalšího flakónu. Začali se ozývat rány na dveře hlídané démony, chrám se začíná probouzet. Nekromancer nerušeně pokračuje, vytahuje knihu se zaklínadly. Rituál započal. Nad chrámem je měsíční svit zahalen černým mrakem. Celé město se probouzí, všechny jednotky stráží směřují k chrámu. První kněží a paladinové prorazili dveře držené démony. První svatý rytíř padá k zemi s rozervaným torzem, kněze zachvátil děs. Rituál pokračuje dobře, kolem obětního kruhu a vyvolávajícího nekromanta se objevují nemrtví vojáci, kostliví rytíři a mágové. Vojáci volají na pomoc už i mágy kus zdi byl rozptýlen a nemrtví se střetli s obránci chrámu. V momentě kdy lidé získávají mírnou převahu přichází díky nekromantovi na svět další vlna hrůz. Několik démonů,rarachů a gorgon, které okamžitě zamířily ke stropu se svými luky, přichází na zemský povrch. Plameny podél stěn sílí, vřava boje se nese ještě nedávno stánkem božím. Z hlubin země se začíná ozývat hluboký hlas, nelidský a krutý, něco říká, rozumí mu jen nekromancer. „Pojď pane! Vstup a nech mě kráčet zahradou tvé moci!“
Moudrý arcimág Zaaron hlava města pochopil oč nekromantovi jde. „Svěcenou vodu na něj!“
Jeden z jeho bratrů čarodějů zrovna doplatil na zrcadlo okolo kruhu když byl zabit vlastním bleskem. Země v obrovské hale začíná pomalu pukat a z prasklin srší oheň. „Vstup pane! Dej mi tu moc!“ Vykřikuje nekromant do šíleného chaosu okolo. Boj je tuhý mnoho lidí umírá, a s obrovskou ránou i šlehajícími plameny kolem nekromantova kruhu vystupují na zemský povrch starší démoni. Pukliny se rozšiřují, hlas ďábla sílí a obránců ubývá. V tom do tmy a plamenů proniká bílé světlo. Mágové před chrámem chránění zbývající hrstkou paladinů přivolali samotného Velmistra řádu paladinů. Oslnivý bílý svit jeho zbroje zraňující démony se rozhostil chrámem. S vytaseným mečem, mokrým od svěecené vody rozjel se do chrámu. Následován přeživšími svatými rytíři. Pod údery démonů mnozí z nich padly jak se řítili chrámem k oltáři. Ke kruhu dojel jen sám Velmistr už těžce raněn doběhl do kruhu plamenů, jeho kůň ležel někde uprostřed haly. Vrhl meč po elfovi, sám však padl k zemi zabit nejsilnějším démonem v síni. Svěcená voda měla přesně ten účinek jaký arcimág zamýšlel. Plameny zahlcující chrám se změnili v modré chladné ohně. Nekromancer začal řvát nesnesitelnou bolestí, voda se na něm škvařila a jeho tělo vzplálo tím samým modrým plamenem. Hořet začali i jeho přisluhovači z černého mraku nad chrámem začaly šlehat blesky, zabíjely démony, zabíjely poslední mágy, byl to hněv Ďábla. Poslední záblesk zasáhl nekromanta. Jeho popálené tělo se sesunulo k zemi. Spustil se klidný letní déšť. Kapky čisté vody smívaly hrůzu a krev dnešní noci ze sutin chrámu. Jediný přeživší arcimág poklekl na zem a ztěžka začal oddychovat. Pronesl nad padlými hrdiny modlitbu a opírajíc se o hůl odebral se k věži mágů.. Domovu jeho bratrů, padlých hrdinskou smrtí.
Duše Kel Thuzada začala bloudit mimo chápání lidí. Mimo čas, mimo vesmír i astrální sféry. Plula temnotou.. Až do té doby kdy si ji smrt zavolala k sobě a uvítala ho na Andarii..
Jako slabého a mladého elfa. Z jeho ztracených vědomostí mu zůstaly jen základní útržky z umění která ovládal.
Kel Thuzada změnili lidé na Andarii ze zatvrzelého zastánce zla na elfa který jedná jen podle sebe.. Ani dobře ani zle, ale jak jemu se hodí. Však občas v boji se probere jeho téměř vymizelá podstata a při pohledu na nepřítele se mu do žil vlije jeho ztracená krvežíznivost..

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Raist - 4

Občas mi tam pár věcí nesedí a tak nějak je tam pár lomů.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist