Korneus

-> Charakterník

... „Utíkej !“ slyší volaní své matky, „BJEEEEŽž... !“ volá hlas otce. Malý elf ale už nemůže. Přes rameno vidí svého otce i matku obklíčené hradbou plamenů ohně. Vidí jak zelený kouř spaluje skřetí kůži. Otec spěšně zlým, temným hlasem odříkává slova, věty, které mladý elf v životě neslyšel a raději by ani slyšet nechtěl. Vůbec poprvé zaslechl z úst svého otce něco tak zlověstného a temného... Cosi mu dodalo sílu. Obrací se a uhání kupředu. „NEZASTAVUJ SE !!!“ slyší voláni za svými zády. Co chvíli se ohlíží, jestli už ho rodiče následují. Přes nazelenalý, smradlavý kouř není ale vidět téměř nic. Doběhl k lesu a z posledních sil se prodírá houštím na malý vršek nad vesnicí. Potřebuje oddech. Se slzami v očích se pozoruje dění v dálce - u jejich domu. V oblaku dýmu zahlédl siluetu matky. Mlžné postavě vyšlehl z dlaní rudý plamen. O kus dál, vstávají ze země spálená těla skřetů. A některá ještě v plamenech obracejí se zpět proti vlastním řadám. Teď teprv vidí co se děje. Hordy malých ohavných tvorů pobíhají mezi elfskými příbytky a ničí, zapalují, boří a zabíjejí co jim pod ruku přijde. Cítí bezmocnost. Jeden skřet padne, ale dva další přes něj s křikem přeběhnou. Pozoruje jatka. Sousedé z celého okolí bojuji semknuti jeden vedle druhého aby dali svým rodinám šanci uniknout před zrůdami. Avšak přesila nepřátel se i přes jejich velké ztráty stále zvětšuje. Malý elf pláče.

„Hej, psst !“ ozvalo se z křoviska za ním. „Dělej ... sem !“ je slyšet tlumený hlas. Avšak malý elf nevnímá. Jen pozoruje s tichým brekotem spoušť v údolíčku. Náhle cítí jak ho někdo chytá zezadu, ale než by stačil vykřiknout silná ruka mu ucpala pusu. Neznámé paže ho táhnou vzad přes pahorek k lesu. V dálce ještě zahlédl jak rozrůstající se armáda skřetů a kyklopů dostala mezi něj a obránce vesnice. Pak mu větve a křoviska zakryla výhled. Po chvíli se zastavují. Z elfího pláště na něj koukají neznámé oči. „Pššš“, ujišťuje se cizinec, že malý elf nebude křičet a pouští ho „Tiše pojď za mnou !“. Malý elf bez rozmýšlení plní příkaz a následuje postavu v plášti někam dál, do lesa. Jdou mlčky hodinu, dvě.. tři ? Kdoví, čas není důležitý. Zastavují se až v malé roklině uprostřed hustého lesa. Tak hustého,že by člověk nikoho nečekal. A tam u řeky, spatřil skupinku sedící u ohně. „Musíme vyrazit ! Už jsou na kraji lesa u Sancamënu.“ řekl spěšně průvodce v plášti hloučku u ohniště. Postavy kolem ohně se začali rojit. „Ty tu počkej.“, nechápavý elfík byl usazen u ohniště. V očích stále slzy, bezmyšlenkovitě čučí do plamenů. V hlavě mu probíhají vzpomínky na vše na co si jen dokáže vzpomenout. Jak s maminkou běhal po lese, jak se strýcem a jeho ženou zpívali za úplňku elfské písně, jak otci rozbil kouzelnickou hůlku a málem podpálil barák. To přece nemůže být pravda, to nemůže být pryč. Jak se tak myšlenky honí hlavou, vždy vrací poslední pohled na rodiče a rodnou Sancamënu. Sedí jak smyslů zbavený, nenávist a zlost tiše plní mladičkou elfí mysl. Soustředí se na plamen a cítí jako by ho uvnitř něco spalovalo. Chtělo se mu křičet... „POJD !“ strčil do něj někdo neomaleně, „Musíme to stihnout dřív než....“, postava se odpotácela. Myšlenky i soustředění jsou náhle ta tam. Malý elf se otočil, a uviděl hlouček ne více jak čtyřiceti postav, jak odchází podél řeky. Vstal a bez přemýšlení následoval houf.

Ve skupině byly mladí a staří elfové, chlapci, dívky, ženy. Jeden by řekl, že se jedná o poutníky na své cestě. Jedinou podivností bylo 14 postav v zelených pláštích a kápích přes hlavu. Některé byly vysoké, zřejmě elfové. Jiní zas urostlejší, ale menší postavy s velkým mečem u pasu. Mlčky sledovali koryto řeky jdoucí údolím. Neodvážil se promluvit, nikdo nemluvil. Jen tu a tam zaslechl od postav v pláštích elfským jazykem pár slov o spěchu, válce, Meliamne, Draghoru a Andarii... Zase přicházeli myšlenky a vzpomínky, smíšené pocity. Po několika desítkách minut dorazili ke kraji lesa. Skupina se zastavila, jen několik elfu šlo dal. Po chvíli se jeden vrátil a dal pokyn k pokračování směrem přes louku. Malí elf si uvědomoval že cítí strach, nenávist i neznámé zlo, které se blíží každou minutou. Nechráněni lesem elfové spěšně doběhli k nedalekému brodu. Začali přecházet na druhou stranu mělké, ale široké řeky, jenže něco bylo špatně. Když byli v bezmála v polovině, objevila se na břehu před nimi skupina skřetů s několika kyklopy. V okamžiku, zazněla z úst tří elfů kvapná formule a na břeh dopadlo z nebe několik blesků. Pět skřetů padlo. Jiní elfové, obklopeni vodou vytáhli luky a začali střílet. Kyklopové se však nezalekli. Zatarasily výstup z vody a skřeti se za nimi schovávali. „Nemůžeme zpět !„ volal jeden z elfu vzadu „Musíme projít !“. Malý elf se otočil a zahlédl jak se za nimi z lesa valí armáda. Z břehu létali šípy a silné postavy s meči padali nazpět do vody uhýbajíce před těžkými palicemi kyklopů. Situace vypadala beznadějně až najednou jeden s kyklopů padl a oslabena skupinka se začala prodírat na břeh a bít se se zbytkem skřetů. Záhy i druhý kyklop byl obklíčen a sražen několika dobře mířenými ranami do vody. Mali elf se brodil vodou, která mu sahal po prsa, někdy i pod bradu. Jedna starší elfka se mu snažila pomoci, ale sama měla problémy, zvláště u kraje, kde se museli prodírat mezi mrtvými těli svých spolucestovatelů. Mali elf cítil teplo její dlaně, které mu připomínalo ruku maminky. Cítil se v bezpečí. Když byli skoro na břehu, začali svištět vzduchem první šípy od lesa. Jejich počet se navyšoval každou vteřinou. Šplouchali do vody jak kapky deště. Malý elf se držel ruky a nechal se táhnout kupředu. Hladina vody se už začínala sahat po pás, když náhle ruka přestala táhnout. Malí elf zapadl za mrtvého kyklopa. Jen pozoroval jak se elfce zabodávají do těla další šípy. Ruka, která mu dodávala před chvíli sílu teď ležela bezvládně v narůžovělé vodě. Opět se vrátila beznaděj, nenávist, slzy... zlost. Pocity se střídali jeden za druhým a to ze předvoj skřetího vojska se začíná brodit přes reku už nebylo důležité. Jen ležel na půl ve vodě schovaný za obřím tělem. Tupě koukal na jeho zkrvavenou palici. Zuřivost v jeho mysli jenom vřela.

Mezitím skupina elfů a několika lidi, co až nyní odhalili své kápě bojovala o život opodál se zbytkem skupinou nepřátel, jenž jim zatarasili cestu před brodem. I ženy bojovali jak mohli. Děti a staří se snažili uniknout podél řeky. Šípy jim svištěli kolem hlav. Už nebyl čas ! Skřeti se s rykem dostávali přes brod. Prvních několik proběhlo kolem mrtvoly kyklopa aniž by si všimli malého tichého elfa. Nikdo si ho nevšímal. Jen další zuřivá temnota přicházela do jeho mysli. Posledních osm bojovníků stálo v bojovém kruhu a bránili se přesile. Obklíčení už dávno ztratili naději na přežití. Jen zuřivě sekali, stříleli, dva mágové uprostřed kruhu sesílali kouzla jedno za druhým a upalovali nejsilnější z nepřátel. Další bojovník padl do vody. Malí elf se zadíval do jeho zkrvavené tváře, očí... poslední kapka zlosti naplnila pohár v jeho mysli. Přestal se ovládat. Klečel ve vodě, bezmyšlenkovitě a zlostně zíral na bojující hlouček a začal si dětským hláskem šeptat. Šeptat slova o kterých ani nevěděl že zná. Jeho hlas byl náhle hlubší, nevnímal okolí, jen mluvil a s rozpaženýma rukama koukal do nebe. Mluvil stále hlasitěji. Pár skřetů to sponzorovalo a rozeběhli se k němu. ".... CORNË-USTAaa !" zazněla poslední slova dítěte nad hlukem boje. Už to nebyl slabý uplakaný hlásek. Vzduchem se nesl silný temný hlas, ze kterého šel mráz po zádech. Elf ucítil mrazivý chlad na rukou potom na celém těle. Cítil, jak z jeho rukou vyšlehl černý plamen. Padl na záda do zkrvavené vody.

Ucítil jemné pleskáni do tváře. "Kdo jste ? co chcete ?" zmateně se rozhlíží. Elfí ruka držela ho za ruku. Vidí tvar člověka a pohybující se ústa "Jsi v bezpečí, jak se jmenuješ ? Odkud jsi ?". "Nevím, nevím, já nic nevím...". "Cornë-usta" zaznělo obdivně z hloučku stojícího opodál. Malí elf se rozhlédl a uviděl spáleniště. Kolem místa kde před chvíli měli padnout poslední z prchající skupiny elfů a lidí v kápích byl tmavý doutnající kruh z mrtvých ohořelých těl skřetů. Protější břeh byl pokrytý popelem a roztaveným kovem. Téměř polovina louky před lesem byla spálená. Udiveně se podíval na elfku, která mu držela ruku a zavřel oči.....

….......

Jiný příběh vypráví o tom, že ve chvíli nejtěžší hlasitě a zle zazněl křik dítěte ".... CORŇË-UŠTÁáá..". Nepřátelé se s hrůzou otočili avšak místo temného kouzla, jenž znají jen nejmocnější z temných mágů, zjevil se jim na břehu v blátě docela malinký kroužek z černých plamínků. Ten se prý během pár vteřin srandovně rozprskl do mlaých barevných kuliček, až někteří ze skřetích bojovníků se i smát začali. Prý právě tento malý okamžik pomohl sebrat přeživším uprchlíkům síly, vymanit se z obklíčení a společně s elfím klukem prchnout do nedalekého lesa.

….......

Třetí podoba příběhu vypráví o dvou temných postavách jenž stáli na nedalekém vršku a v okamžiku kdy malý elf vykřikl magickou formuli, svou mocí znásobili následky ohnivého kruhu a zastavily postup nových nepřátelských sil přes řeku. Avšak o existenci a osudu temných mágů nikdo nemá žádné zprávy. Snad jen může být pravda co pravil jeden muž - že to sami rodiče ochránili svého syna a skupinu uprchlíků před jistou smrtí. Pravdu se však asi už nikdo už nedoví.

….......

Uplynuly stovky let a elf, učeň magie a alchymie, jemuž se říká elfsky „Cornëust“ nebo častěji lidskou řečí „Korneus“ dorazil v potrhaných šatech, do města zvaného Andor.

….......

návrat na seznam příběhů Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý	Borwen - 1 ty zacatky sou dost casto stejny Raist - 3 Chybičky a přepisky se sem nějak zatoulali. (-1) Jinak docela pěkné, zvláště části různého příběhu.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení: známka 1: 1x známka 2: 3x známka 3: 4x známka 4: 1x známka 5: 1x