Malá rybářská osada u pralesa na jih od Thyrisu, před 38 lety.
Vesnička plná lidských rybářů, tedy většinou lidských až na jednu elfskou rodinku na okraji vsi. Usídlili se tu už dávno, zdejší lidi si na ně už zvykli i když jim stále přišlo divné že se setkávají s přáteli své babičky. Žily klidně, ráno odjeli na moře a odpoledne se vraceli - žádný zločin, všichni se navzájem znali proto se nebáli, a to se jim zřejmě stalo osudným...
Vesnice neměla ani žádnou obranu, žádné stráže, nikdo kdo by to uměl se zbraní - možná až na jednoho nebo dva lovce co sem kdysi přišli kvůli blízkosti lesa. Jedné noci přišli oni, skrytí ve tmě, nikým nespatření dokud ve vsi nezačalo plápolat několik domů. "Nažentě je dohromady!" Zařval muž mávajíc s velkým kladivem a opravdu spoustu jeho podřízených začalo shromažďovat obyvatele na návsi. Kdo se bránil - byl zabit, kdo chtěl utéct - byl zabit, kdo byl moc pomalý - byl zmlácen a jestli nebyl schopen vstát, tak byl zabit také. Vesnice byla celá v plamenech - domy, stáje i lodě, přes praskání plamenů se tu a tam ozýval dětský pláč, smích otrokářů nebo křik znásilňované ženy. Všude až na jednom místě, v malé chaloupce nad vískou se sice svítilo, ale oslepující plameny to nebyly. Muž s kladivem ukázal na tři jeho poskoky: "Ještě tamhle jeden, cennosti pobrat, otroky sebrat a barák vypálit, pak nás doženete." Muži přikývli a vydali se tím směrem, horda otrokářů vedoucí jako dobytek ještě větší hordu otroků se dala do pohybu...
"Jdou sem!" Zakřičela zoufale elfka u okna. "Většina jich jde pryč ale pár jich jde sem!" Ze sklepa vyběhl elf s rezavím mečíkem v ruce "Kde je malej?" Zeptal se. "Vzadu ale..." nedořekla elfka protože se před chalupou ozvali kroky, prudce se otočila a ustoupila k elfovi, ten se postavil před ní. Dveře se rozletěli a tři muži vstoupili dovnitř "A hele co tu máme chlapy, špičatý uši" Řekl první "Zabijem je, koukej jak jsou vyzáblí ty chcípnou po dni práce..." Druhý nestačil dopovědět větu protože ho přerušil třetí "Ale takovej elf by měl mít hodně cenností ne? zabít a prohledat." Elfovi se třásl mečík v ruce, nebyl to bojovník byl to přece jenom rybář, tenhle zrezivelej kus železa patřil jeho otci, jeho otci za mlada a to byla už pěkná řádka let.
První z mužů udělal krok vpřed, elf se po něm ohnal mečem - minul. Ohnal se znovu ale tentokrát se mečík zastavil o tvrdou hůl, meč byl zkrátka příliš tupý, sklouzl po holi a elf ztratil rovnováhu. Druhá část hole ho udeřila do hlavy, elf se svalil na zem. Zbývající dva otrokáři celou scénu s úsměvem pozorovali ode dveří, jejich kolega s holý se rozešel k elfce. Zhruba v půli cesty se zastavil, pohled mu sklouzl k hrudi ze které mu čnil rezavý meč. Elf se sice sotva držel na nohou ale omráčeny, jak se po ráně do hlavy zdálo, nebyl. První z otrokářů padl na zem, elf vytáhl mečík a otočil se ke zbývajícím dvěma. Ti se bez váhání k němu rozběhli, první ránu schytal holý do břicha a druhou obuškem do zad, opět se svalil na zem a tentokrát definitivně. Otrokář z holý začal připravovat požár, rozlil olej z lampy a zapálil pochodeň, druhý přistoupil k elfce. Ta byla bez sebe strachem, klepala se a nemohla odtrhnout pohled od elfa na zemi. Oba otrokáři měli už dávno zmapovanou celou místnost, věděli že tady nic cenného nenajdou. Otrokář s holý chytnul elfku a strčil ji do sklepa, zavřel za ní padací dveře, před odchodem ještě obrali svého mrtvého druha o par mědáků co měl u sebe a při cestě ven odhodily pochodeň, dům během chvilky vzplál.
Poslední zbytky domů ve vesnici dohořívali, ale kousek za ní nyní hořel nový, dým stoupal vysoko. V elfí dům byl v plamenech, dětský pláč a zoufalý křik spojený s lomcováním poklopu od sklepa. Pláč se stále rozléhal ale křik ustával a do toho vešli do domu další tři muži, tentokrát to nebyly otrokáři. Jeden z mužů chytnul elfa ležícího na podlaze a táhnul ho směrem ven, druhý otevřel poklop a vytáhl nehybné tělo elfky, třetí vešel do zadní místnosti odkud vzal plačící dítě. Všichni se nakonec sešli venku "Bohužel mrtvý" Řekli první dva "tenhle ještě žije" řekl třetí ukazující na dítě. Muži i s dítětem zmiteli ve tmě pralesa.
V hlouby Thyriského pralesa, osada pralesních druidů, před 26 lety
Na velkém kmeni seděli v tranzu dvě postavy, dospělí člověk a mladý elf, meditovali, snažili se spojit s přírodou. "Uvolni se a neškubej tak se sebou, hlavní je přestat se hýbat, dostat pod kontrolu svůj dech, vnímat přírodu kolem a spojit se s ní." Poučoval člověk "Ale mistře! jak se mám přestat hýbat, vždyť to není přirozený!" Netrpělivý elf ztratil soustřeďení, vykřikl že to vyplašilo všechny ptáky kolem a upřeně se díval na mistra, ten pomalu, klidně otevřel oči a povzdechl si "S tebou to vážně bude těžký, od elfa bych čekal víc."
Elf stále před velkým stromem do kterého bylo zabodnuto několik šípů, mnohem víc jich ale bylo okolo, zezadu k němu přistoupil opět jeho učitel "Takže zase střílíš?" Elf sebou trhl a otočil se na svého učitele "Ale mistře, vždyť podívejte jak mi to jde" učitel si musel opět povzdechnout že se jeho student nevyvíjí tak jak by chtěl. "Jestli z tebe někdy bude druid tak to bude přírodní zázrak"
Učitel položil na zem hromádku kůži, zavřel oči a ukázal na ní holí, hromádka začala měnit tvar, nohy, tělo, hlava, čumák. Vlk se objevil jakoby z ničeho a elf vykřikl: "Pááááni, mistře že mě to taky naučíte? Že jo? Já to chci taky umět!" Učitel se pousmál, jeden z mála jeho úsměvů: "Ale jistě netrpělivče, ale pro začátek začneme s něčím jednodušším, třeba s užovkou..."
Brzké ráno, sotva vysvitlo slunce, elf znovu na procházce se svým učitelem. "Mistře takže i tenhle kmen stvořila příroda?" učitel si povzdechl, tolik otázek a pořád ta samá odpověď: "Ano" elf pokračoval "I tohodle motýla, oblohu, tuhle kytku?" elf kmital od všeho okolo "Ano všechno tohle, příroda stvořila nás všechny a všechny nás chrání."
Jeho učitel byl pro něj jako jeho otec, byl pořád s ním, ostatní druidi se k němu chovali podezřívavě, tohle byla osada lidských druidů. Pralesních druidů kteří byly od civilizace odloučení jako nikdo, někteří z nich ani druidi nebyly, byly to jenom divoši z džungle. Jediný kdo ho respektoval takového jaký je byl právě jeho učitel, ten druid který ho tehdy zachránil a který ho teď učil všemu co uměl.
V hlouby Thyriského pralesa, osada pralesních druidů, před 8 lety.
Na velkém stromu v pralese byl namalovaný terč, švist šípu předznamenal zásah přímo do středu, šíp pocházel od elfa stojicího opodál, v rukou držel luk pomalu větší než on sám. Zezadu k němu přistoupil nějaký muž, vypadal jako jeden z druidu, odkašlal si. Ani se neotočil, věděl o co jde, už dlouho věděl že to přijde, místo toho znovu natáhl tětivu. Muž se rozpovídal: "Mistr zemřel" Elf pustil tětivu, šíp se zabodl úplně mimo terč: "Kdy?" Muž zpozoroval elfův sklopený obličej: "Dnes ráno." Elf stiskl ruku v pěst: "Dobře, můžeš jít." Muž kývl a zmizel ve stínu lesa. Jeho učitel, ten jež pro něj byl otcem, kdo ho vychovával, učil a byl pro něj jediným přítelem tady zemřel. Byl už dlouho vážně nemocný, věděl že mu nikdo nepomůže, všichni to věděli, byla to jen otázka času. Přesto i když na to byl připravený ho to velmi zasáhlo, ani nečekal že tolik.
V hlouby Thyriského pralesa, osada pralesních druidů, před 5 lety
Druidí osada byla vystavěna kolem velké skály, ta jí obepínala ze všech stran krom úzké pěšiny vedoucí do pralesa. Na zemi stály malé chýše lidí z lesa, nebyly to druidi ale jen divoši z lesa kteří zde našli azyl, byly to vlastně služebníci druidů kteří se starali o vše potřebně a na oplátku je druidi chránili před nebezpečím z džungle. Na stromech a stěnách skály, vysoko nad nimi byly velké chýše druidů, největší z nich byla na nejvyšším stromě uprostřed osady, hala kde se scházela rada pralesních druidů. Zrovna probíhalo jednání, elf sedící na větvi pod malým oknem ho bedlivě pozoroval. Jednání bylo dlouhé a rozhodovalo se o velkých věcech. Civilizace stále dorážela na tyto naprosto odříznuté druidy, dřevorubci hledající kvalitní dřevo a dobrodruzi hledající kvalitní dobrodružství. Ti všichni se stále přibližovali k osadě, hrozilo její odhalení. Většina z hlavních druidů byla pro naprostou izolaci vesnice, jediný byl proti - Braenův učitel, ten který mu byl otcem. Jenže teď po jeho smrti neměli odpůrce, mohli svůj plán provést. Další den měla vesnice být odříznuta, navždy, skála na úzkou pěšinu svrhnuta a pečlivě zamaskována, aby osadu nikdo nenašel, aby dál žila svým životem, uctívajíc přírodu. Braen se rozhodl ještě toho dne v noci, uprchl a vesnici kde ho každý pro jeho elfství nesnášel, uprchl protože tam nechtěl být navždy zavřeny, uprchl možná i proto že chtěl poznat svět. Civilizace je zlo, ničí přírodu, pohrdá přírodou, to mi vždy vštěpovali, pralesní druidi byly opravdu radikální a o to víc ho poznání této "civilizace" lákalo...
Thyriský prales, před 3 lety.
Dlouho bloudil pralesem, předlouho, ač byl v něm vychován znal jen okolí druidské osady. Prales byl snad nekonečný mohlo mu trvat roky než by z něj našel cestu ven. Navíc ztratil většinu svých druidských sil, to zařídili vůdce jeho osady, se zrádci se takto jednalo, většina druidská magie byla pro něj nejspíš navždy ztracena. I když neměl magii, měl stále určitou moc nad zvířaty, přírodu uctívat nepřestal a ta mu díky tomu zanechala to co mu žádný sebesilnější druid sebrat nemohl. S magií by se snad z pralesa dostal rychle, ale takhle byl odkázán na luk a skrývání, šlo to těžko ale po 2 letech, 2 dlouhých letech se tak konečně stalo. Okraj pralesa byl jiný než si ho představoval, dlouhá mýtina od vykácených stromů, stromů které tu rostli stovku let a padly během hodin. Dlouhá mýtina až na horizont kde byly mnohem menší stromy obyčejného lesa. Byl to jeden z pohledů na které bude narážet ještě dlouho, ničení jeho milované přírody, ale tenhle první ho opravdu vyděsil. Pokračoval dál, až došel k velkému městu, hradby byly celé z pískovce, tohle byl impozantní první pohled na město.
Braenův pronájem v Lewanu, současnost
Ten samý elf jako už tolikrát předtím otevřel velkou knihu, prázdnou, prozatím. Tolik vzpomínek, kde jenom začít? Cechy a společenství kterými prošel - Hen Ichaer, Ti Nejhorší, Mysteria, Světlonoši. Tolik lidí co tu poznal, a ty věci na které už téměř zapomněl. Na svůj život mezi druidy ale ne, stále ho tížila ztráta kterou za svobodu obětoval, i když už ne tolik. Na velmi pozdní objevení bohyně Nistry, bohyně elfů kterou začal uctívat společně s přírodou, s vlastním názorem na rozdělení společné síly. Ale teď, teď chtěl být prozatím sám a na to si vybral právě Lewan, malý domek uprostřed velkého lesa, starých stromů které mu na tolika místech chyběli, ano prozatím zůstane taky, než ho cesta zavede zase někam jinam.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Sith - 1
Kdyz uz kapitoly tak bych cekal neco obsahlejsi, ani obe dohromady nevydaji za uvod.
Raist - 2
První kapitoli jsou nečtivé a heslovité. Tento styl se dá skousnout krátkou dobu, ne přes dva odstavce. Dále ta berlička v podobě kapitol sice dobře maskuje jinak nespojitý příběh, ale i přesto je hodně necelistvej.
Vesi - 3
Přílíš mnoho chyb...pokud projde "redakční korekturou", bude 4
Malá rybářská osada u pralesa na jih od Thyrisu, před 38 lety.