Vytoužené dítě postaršího, zámožného páru, po několika neúspěšných pokusech o početí děťátka, se konečně dočkali úspěchu. Male novorozeně byla zdrava a krásna holčička, pojmenovali ji po vzdálené příbuzné, „Nox“ jednoduchých, ale vznešeným jménem.
Bohužel jejich radost netrvala dostatečně dlouho, pro jejich práci a závazky, neměli dostatek času na výchovu malé Nox. Sehnali ji na hlídání chůvu, postarší paní z chudinské části jejich města. Tato paní, které již po několika týdnech neřekl nikdo jinak než Babička, se starala o Nox jako o vlastní, vyprávěla jí pohádky, hrála si s ni, učila všemožné triky a začala ji zasvěcovat do základům nynější Alchymie. Nerozmazlovala ji, ani netrestala. Bohužel jen její rodiče, snad aby na ně nezapomněla, jí stále posílali nějaké dárky a hračky, proto z Nox postupem času vyrostla rozmazlená a nafoukaná dívka. Do práce ji nikdo nedonutil, o vybraném chovaní nechtěla ani slyšet.
Jednoho pozdního večera, když už chtěla jít spát, hledala Babičku, aby ji zase vyprávěla pohádky, které beztak už znala na zpaměť, hledala dlouho, v zahradách, ve všech pokojích paláce, ve vinárně, v altánku a zašla i do pozemních prostor paláce. Co uviděla ji nepřipadlo zvláštní, i když viděla babičku nad hromádkou oživlých kostí, které ji poslouchali na slovo. Pro svou povahu proto klidně bez zaklepání vstoupila a ihned se dožadovala aby ji toto umění Babička naučila. Dostalo se jí jediné odpovědi „Až se naučíš slušně chovat a jednat s lidmi, ráda tě naučím všechno co umím.“ řekla Babička. Poté ještě zablábolila nějaká pro Nox neznáma slova a vytratila se v oblaku páry.
Uběhlo dost let, ale Nox ne a ne naučit se jak se slušně chovat k lidem, pořád se ji vracel sen o té oné hromádce oživlých kosti a o Babičce a jejích slovech.
Znenadání se za jedné měsíčné noci probudila a viděla u postele sedět jakousi skroucenou postavu, podívala se bliž a uviděla … neviděla nic, jen prázdnou kápi, vyděsila se, „Kdo jste??“ vyhrkla ze sebe, ještě rozespalým hlasem. Postava neodpověděla, jen podala Nox jakýsi kus potrhaného papíru a rozplynula se. Na papíře stalo nějakých neznámým písmem cosi napsáno. Nox to nedokázala přečíst. Snažila po zbytek celé noci, ale prostě to nešlo. Druhý den ráno ji našla její matka, schoulenou v křesle v podivně popsaným papírem v ruce. Ihned poznala magickou formuli na papíře napsanou a udivila se, probudila Nox a vysvětlila jí oč se jedná. Nox nemohla pochopit proč by zrovna ona měla být vyvolena k obětovaní nějakému bohu. Celý den byla jako na jehlách a ke konci dne už neměla sil ani chodit, začala stonat. Její nemoc byla jen jakási zkouška, kterou pro ni připravila její chůva, která už nemohla čekat a své znalosti už potřebovala někomu předat. Touto zkouškou se Nox naučila jak se chovat k ostatním lidem, a uzdravila se.
Hned následujícího dne přinesl poštovní holub jakýsi balíček. Byl určen pro Nox. Otevřela ho. Uvnitř byl podobný potrhaný kus papíru a jakási malá dřevěná věc, která vydávala slabé namodralé světlo. Pokusila se přečíst magikou formuli, jako zázrakem hned při prvním pokusu začalo kus dřívka zářit čím dál víc, až ji nakonec světlo obklopilo celou. Probudila se v jakési malé dřevěné chýši a před sebou uviděla, již starou, ale dobře známou osobu, byla to Babička.
Aniž stará paní cokoliv stihla říct, Nox promluvila „Prosím babi odpusťte mi mé minulé chovaní, už sem se naučila jak slušně jednat s lidmi, a proto vás teď prosím, naučíte mě vaším tajemstvím?“. Babička jen kývla, neřekla nic jen zvedla ruce a Nox upadla do spánku.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Vytoužené dítě postaršího, zámožného páru, po několika neúspěšných pokusech o početí děťátka, se konečně dočkali úspěchu. Male novorozeně byla zdrava a krásna holčička, pojmenovali ji po vzdálené příbuzné, „Nox“ jednoduchých, ale vznešeným jménem. 