Před mnoha lety na místě, které bylo obklopeno vysokými skalami a temným lesem, byla jedna vesnička.Lidé o této vesničce věděli ale raději se jí vyhýbali, říkalo se že tam žiji barbaři, svalnatí lidé co umí jen vybíjet zvěř a svou mohutnou postavou připomínající orky strašit kolemjdoucí.Nikdo o nich nic přesnějšího nevěděl a vlastně ani nechtěli.Už dlouho se místní lid snaží tyto barbary vyhnat z této země.Den ode dne přicházeli místnímu starostovy více a více dopisů, ve kterých lid žádá o vyhnání barbarů.Starostovi barbaři nevadili, ale protože si chtěl udržet své místo tak lidu vyhověl. Hned druhého dne svolal strážníky a zároveň nabídl lidu, že kdo chce muže jít s nimi.Většina lidí ani nezaváhala, popadli co jim přišlo pod ruku a šli se strážemi.Po dlouhé cestě temným lesem došli na místo, kde jen viděli pár chatrčí před vysokými skalami, ale ani stopy po něčem co by se dalo zabít.Všichni se rozběhli po okolí, ale nic nenašli. Když už byli na odchodu uslyšeli hlas "Tady sou,tady sou!Pojďte si pro ně!" Všichni co tam byli se otočili a běželi jak jen mohli za hlasem, který slyšeli vysoko ve skalách. Konečně našli cestu a bez zaváhání se vydali nahoru.Sotva vylezli na skálu uviděli na zemi tělo člověka na dvakrát přeseknuté a vchod do jeskyně.
Značně zpomalili a někteří lide radši i utekli při pohledu na rozseknuté tělo.Jen co se na krok přiblížili k jeskyni ve které byla úplná tma, tak se snažil první voják zapálit pochodeň, ale v tom uslyšeli "MROGROTH STÁT PŘI NÁS!" a vojáka zasáhla šipka přímo do srdce a padl k zemi.
Ze skály vyběhla tlupa barbarů a začal krutý a krvavý boj.Vzhledem tomu že se bojovalo na skále tak byli lidé ve značné nevýhodě. Mezi barbary byli mohutný válečníci, ale i děti a staří šamani. Zbraně jen řinčeli a po dlouhém a únavném boji se lidé dali na útěk.
Hrstka barbarů co přežila se shodli na tom, že budou muset odejít.Sebrali věci co by se jim mohli hodit a vydali se na cestu, dlouho šli temným lesem až narazili na cestu, po které se vydali.Dlouho jim trvalo než narazili na něco kde by se mohli usadit.Když najednou viděli nějakého malého barbara.Tak na něj zavolali "HEJ mladá barbar“ mladý barbar se očividně polekal, „kde vy sídlit?“ pokračoval barbar. Mladý barbar pohledem přejel tlupu a řekl "Jít za mnou já vám ukázat náš kmen." Barbaři ho následovali až došli k jeskyni, vlezli do ní a před ně skočili dva barbaři s bardychama v rukou "Heem? Co vy tu chtít?!" a mladý barbar pohotově řekl "Oni být zdaleka a hledat místo k usídleni, já je jít ukázat náš vůdce" „Když myslet“ Barbaři teda ustoupili. Když vylezli z jeskyně ocitli se na místě, kde bylo mnoho chatrčí a barbarů, kteří je pozorovali.
Mladý barbar je vedl k té největší chatrči, která byla uprostřed.Vlezli dovnitř, kde seděl nějaký barbar a rovnal si zbraně, mladý barbar se uklonil a spustil "Hu Kerral, já přivést barbar z jiná zem, oni hledat místo kde moct usídlit" Kerral přišel k mladému barbarovi a vrazil mu ránu až spadl k zemi "HARDOGH, Kolikrát já ti říkat že ty sem netahat cizinec! " Hardogh se držel za břicho a bránil se "Oni nebýt cizí oni být přítel z jiná zem" Kerral ho probodl pohledem a řekl "O tom tady rozhodovat já!ROZUMĚT!!!" Hardogh pokýval hlavou a odpotácel se z chatrče.
Kerral si zlostným pohledem prohlídl tlupu a řekl "No dobrá, když sem už vás přitáhnout tak já vás tu nechat žít.Tlupa se sebrala a beze slova odešla. Když pak zahlídli Hardogha tak mu poděkovali, že kvůli nim měl takové potíže.
Jednoho dne se v osadě pořádali souboje.Každý dostal dřevěnou zbraň a úkolem bylo donutit soupeře aby ležel na zádech. Hardogh dostal za soupeře syna Kerrala, věděl že to nemůže vyhrát, protože on se zbraněmi moc neuměl a jeho soupeř je stejně surový jako sám Kerral.
Když po rychlém boji Hardogh prohrál, přišel k němu Kerral chytil ho za ruku a táhnul ho za sebou.Když přišli k menší chatrči hodil ho dovnitř se slovy "Šaman, udělat ty s on něco, on být nemožný" a odešel zpátky k soubojům. Šaman si prohlížel Hardogha a vyptával se ho na různé otázky a konstatoval "Tak ty neumět bojovat, ale tupá nebýt já mít nápad co s tebou udělat, když uspěješ budeš silná bojovník" Šaman se usmál a chvilku mu něco vyprávěl a
radil.Na večer přišel šaman za Kerralem a pravil "Z Hardogha nikdy válečník nebýt, za to mít velká nadaní jako šaman"
Kerral se zamyslel a pak řekl " Ty mi tvrdit že ten nic neumětel má být šaman?!" šaman pokýval hlavou a odešel do své chatrče.Hardogh chodil každý týden aspoň jednou za šamanem aby ho opět něčemu přiučil.Jak roky plynuly, tak se z Hardogha stával chytrý šaman.Blížil se den kdy opět budou souboje a Hardogh si byl víc než jistý že opět bude bojovat se synem Kerrala. Den nastal a přesně jak si myslel tak se stalo, úkolem bylo položit nepřítele na záda, ale v tom se zvedl Kerral a řekl "Ale muset ho na zádech udržet dokud já neříct že to stačit" a se zlomyslným pohledem se podíval na Hardogha."Boj začít!" křikl Kerral. Nepřítel se na něj rozeběhl, a všichni s v tu chvíli mysleli že to nemůže přežít, ale v tom něco řekl a nepřítel se zastavil a vypadal jako by ho někdo vytesal ze skály, Hardogh se usmál přišel k němu a podkopl mu nohy, tak aby spadl na záda a jednou nohou si na něj stoupl a čekal až Kerral řekne že už to stačí. "DOST!" zařval Kerral , Hardogh ustoupil s nohou a opět něco zamumlal a nepřítel se už zase hýbal. Kerral se naštval a odešel, zato šaman se na něj usmál a uznale pokýval hlavou.
Od té doby co celému kmenu ukázal jakou moc má už na něj nikdo a především Kerral, nevztáhli ruku.A tak si poklidně žil ve svém kmenu mezi ostatními barbary.
Hardogh zde nalezl mnoho přátel, za které by byl ochoten položit život. Když jednou šel se svými přáteli, válečníkem Tuderem a lovcem Ryxem na lov, cestou je napadla parta lidí.
Bylo to pět mužů, kteří měli na sobě kroužkové zbroje doplňovány koženými rukávy a rukavicemi, tři z nich měli železný štít a široký meč a zbylí dva luk se šípy.
Jeden z mužů přistoupil a řekl "Jestli mi okamžitě neřeknete kde sídlíte, budem vás muset pobít". Ostatní členově skupiny se zasmáli.
Hardogh a jeho přátelé se začali okamžitě bít, Hardogh znehybněl jednoho lukostřelce, Tudor jednomu uštědřil ránu, po které upadl do bezvědomí. Ve chvíli kdy chtěl Ryx vystřelit z luku jeden ze zbojníků ho strhl k zemi. Tuder mezitím bojoval se zbojníkem. Hardogh chtěl pomoct Ryxovi na kterém ležel jeden ze zbojníku a chystal se ho probodnout, ale ve chvíli kdy řekl část kouzelné formule dostal šíp přímo do hrudi, mezitím Tuder usekl hlavu jednomu ze zbojníků a vrhl se na střelce.To už Ryx ale neudržel váhu zbojníka který na něm ležel a meč, kterým ho zbojník celou dobu ohrožoval mu projel břichem.Zbojník se zvedl a utíkal pryč, po chvíli utekli i ostatní zbojníci.Hardogh a Tuder okamžitě přiběhli k Ryxovy, ale jeho zranění bylo příliš vážné, Hardogh i Tudor mu pevně sevřeli ruce a přísahali, že se pomstí.. po chvilce ticha se Ryxovi zavřela víčka a přestal dýchat.
Jeho tělo odnesli do vesnice, kde mu na jeho počest připravili a uspořádali rituál. Spousta barbarů skákajících okolo obrovského ohniště, kde bylo uprostřed Ryxovo tělo. Po chvilce přistoupil Kerral k ohništi s zapálenou pochodní a přiložil ji k suchému dřevu, to začalo ihned hořet.
V tom okamžiku do vesnice vtrhlo asi dvacet elfů a třicet lidí.Každý z lidí na sobě měl plátovou zbroj, velký železný štít a dlouhý meč, elfové stáli opodál, každý měl elegantní elfskou zbroj, na které byli vyryté nějaké znaky a dlouhý elfský luk.Všichni barbaři se zastavili, zatímco oheň se rozhoříval. Kerral vzteky vykřikl „Co vy tady chtít?!“ z davu lidí vylezla silnější postava než ostatní, měl na sobě stříbrnou zbroj a dlouhý meč se stříbrným štítem, a spustil: „Bylo tu na vás vyslyšeno nemálo stížností, zabíjíte zvěř v našem lese, kde je lov zakázaný..“ Do řeči mu skočil Kerral: „My muset něco jíst!“ muž pokračoval: „ ..neplatíte daně a utočíte na jiné obyvatelé, této země. „Jen když my se bránit“ řekl opět Kerral.
„Tímto vás žádáme abyste se dobrovolně vzdali ať tu zbytečně neprolíváme krev“ řekl muž ve stříbrné zbroji. Hardogh byl tak naštvaný, že už neudržel vztek v sobě a zaútočil. „Za Ryxe! Explosio!“ a muž ve stříbrné zbroji a dalších pár lidí v jeho okolí byli silně popáleni. Ostatní barbaři popadli co měli zrovna po ruce a ač byli lidé v přesile, vrhli se na ně.Strhla se obrovská řežba, padaly hlavy i končetiny. Po více než tříhodinovém boji, kde padlo mnoho životů, zbyla už jen hrstka barbarů, Hardogh vysílený kouzlením, Kerral, který mel řeznou ránu na ruce a šíp v noze, a dalších pět značně oslabených barbarů. „My bojovat dobře“ řekl Kerral. Lidé svazovali zbylé barbary, zatímco elfové na ně měli pořád namířeno, poté je někam vedli. Když se zastavili byli u nějaké brány, která se pomalu otevírala. Když vešli dovnitř začali jim místní obyvatele dávat čím dál tím větší pozornost. Než došli až na náměstí byli obklopeni celým městem. Zde také z velkého domu, který vypadal velmi dobře, vylezl nějaký muž menší postavy a šel k veliteli. Hardogh si všiml jak mu předává plný měšec, a následně ho poklepal na rameno. Po té něco řekl a odešel zpět do svého domu.
Pokračovali v cestě až k vězení, když každého dali do malé cely, přišel k nim velitel a řekl: „Takže vy parto tupců a budižkničemů, ta vaše banda mi zabila celkem dost mužů, takže teď dostanete za vyučenou a až uznám že budete mít dost tak vám řeknu co s váma bude dál“ velitel, teď už ve zmačkané stříbrné zbroji se posadil na židli a zapískal. Přiběhli tři muži, velitel jen ukázal na celu s Hardoghem, každý z mužů vytáhl dřevěný obušek vešli do cely a začali do Hardogha nelidsky mlátit, asi po dvou minutách řekl velitel že to stačí. Vešel do cely sám a skoro mrtvému barbarovi dal tři pořádné pěsti do obličeje, teď už se Hardogh nehýbal vůbec. „To máš za to popálení“ řekl velitel a kouknul se přitom na ruku. Pak ukázal na ostatní barbary a tři muži je také surově zmlátili, Kerral se bránil, ale neměl šanci a pak akorát dostál ještě jednou tak velký rány. Když se Hardogh ráno probral, cítil nesnesitelnou bolest po celém těle.Po chvilce se zeptal barbara vedle něj co že se s nimi bude dít, ale nic nevěděl. Asi po hodině přišel nějaký starý chlap a hodil každému z nich kus chleba a vodu, hned za ním přišel velitel a pravil: „Takže vy tři budete převezeni do Lordaeonu, kde budete popraveni“ a ukázal na Hardogha, Kerrala, a dalšího barbara. Za chvíli už byli na cestě do Lordaeonu. Ale najednou vůz zastavil, barbar se podíval přes mříže a viděl jak tři muži vlezli do hospody, ale viděl také moře. Dřeva, kterými byli obklopeni byli většinou už prohnilá, takže nebylo těžké se dostat ven, když se dostali ven utíkali rychle k přístavu, mezitím si jich ale stráže všimli takže se chopili luku a začali střílet. Barbara trefily oba šípy do zad, takže se skácel k zemi. Hardogh s Kerralem už skoro byli u lodi, která zrovna odplouvala, ale v tom Kerrala zasáhl šíp a on značně zpomalil, Hardogh se chtěl vrátit, ale Kerral mu přikázal ať se zachrání, že loď už odplouvá, Hardogh chvíli váhal, ale poté co viděl jak Kerral bere kus dřeva, který ležel vedle něj a vrhá se na strážné, věděl že kdyby neutekl zemřel by zbytečně. Jen tak tak stihne loď která se už rozjížděla, kouká na Kerrala, kterého trefily další dva šípy, jak padá k zemi...
Hardogh se schoval na lodi a zamyslel se nad sebou. Kerrala nikdy nějak v lásce neměl, ale když viděl jak pro něj obětovává svůj život, jen pro to aby mohl utéct bylo mu to líto. „Kerral byl dobrý vůdce a ještě lepší válečník nech Mrogroth ochraňuje jeho duši.“ Jak se mu žilo dobře, jaké měl přátelé...Ryxe, Tudora a mno dalších barbarů, všechno vypadalo dobře dokud je nenapadli lidé a elfové, domov, dětství, přátelé…. to všechno je teď pryč…
Od této doby k smrti nenávidí elfy a lidi.
Na lodi si Hardogh ukradl nějaké jídlo a vodu. Když po týdnu na moři, připlouvali do přístavu, skočil do vody a plaval mimo město. Po chvilce chůze se ocitl na nějakém rozcestí, doprava Andor, doleva Havant…vydal se doleva když přišel k Havantu procházel si okolí a hledal něco kde by mohl žít, narazil na obrovskou skálu, ve které byla menší puklina, vlezl dovnitř bylo tam kupodivu dost místa. Venku ulovil nějakou zvěř aby měl co jíst a z kůží si udělal přikrývku.I když noci tu nebyli zas tak studené. Ve skále se mu líbilo, ač mu to trochu připomínalo dětství.
Když jednou vyšel na lov pro nějaké to jídlo, potkal člověka, když viděl jak vyplašený člověk začíná řvát o pomoc a utíkat, neváhá a ihned mu různými kouzli zkracuje život, po chvilce člověk padne k zemi, přijde k němu a vezme mu jídlo a tělo zapálí a tichým hlasem řekne: „To být za kmen a přátele“ a odejde zpět do jeskyně.
A tak žije v Havanském okolí a mstí se lidem a elfům za to co provedli jeho přátelům a kmenu.
Zásoby jídla a pití už zase pomalu docházeli a Hardoghovi nezbývalo nic jiného, než zase vyrazit na lov elfů aby je připravil o nějaké to jídlo a pití. Naběhl do města elfů a skryl se za silným listnatým stromem. Zanedlouho už po cestě běžel nějaký elf a v jeho šlépějích černý vlk. Hardogh dlouho neváhal a skočil elfovi do cesty. "Dej sem jídlo a pití, nebo tě zabiju" řekl hned. Elf ale na něj poslal vlka a sám se chopil luku a začal střílet. Hardogh něco zamumlal a elf se ani nehnul, vlk k němu doběhl a kousl ho do nohy, přetáhnul ho holí a ten se dal na útěk. Přišel k elfovi a začal mu prohrabávat kapsy. Vzal si jídlo, pár zlatých a nějakou pálenku kterou u něj našel. Když se už chystal vyslovit smrtelnou kletbu, znenadání se tu objevili další dva elfové v zelených tunikách, na koních a s dlouhými meči. Začala honička, jelikož ale elfové měli koně netrvala dlouho. Když ho dopadli svázali mu ruce pevným provazem a přes pusu mu převázali šátek. Jeden z elfů se chytil provazu a vyskočil na koně. Hardogh trmácející se za koněm se svázanýma rukama nemohl nic dělat a už se viděl na šibenici. V tom se stalo něco absolutně pro Hardogha nepochopitelného. Elf v tmavě červené róbě a stejně obarveném kouzelnickém klobouku napadl ty dva elfy jeden spadl okamžitě k zemi a druhý vytasil meč a rozjel se proti němu, naneštěstí zrovna ten který držel provaz, takže to s Hardoghem trhlo a už se válel za koněm, který běžel proti neznámému elfovi. Dlažba po které se brousil mu způsobila nemalá zranění. Když se konečně zastavil zdvihl hlavu a uviděl jak elf v zelené tunice padá k zemi a meč s ním.Postavil se na nohy a začal se obvazovat obvazy které nakradl z dřívějších výprav.Elf v tmavě červené róbě k němu přišel a podal mu lektvar „Vypij to, pomůže ti to“ Hardogh nejdříve zaváhal, a chtěl namítnou že elfům nevěří, když mu ale v okamžiku došlo co pro něj právě udělal usoudil že by ho asi teď nechtěl zabít. Vypil lektvar a ošklivé rány se mu pomalu zacelovali a po chvíli se cítil zase svěží a plný sil.
Elf pokynul hlavou ať ho následuje. Asi po deseti minutách cesty dorazili do hospody která byla temná a vypadala jako by v ní žila spodina celé Andarie. Sedli si ke stolu a objednali kořalku a elf spustil: „Asi tě teď napadá nejmíň milión otázek proč jsem to udělal, ale já se jim pokusím předejít a vysvětlím ti to.Takže já už tě sleduji celkem dlouho, vím že elfy nemáš přiliž v lásce, ale taky vím že máš celkem pozoruhodné schopnosti, magii ovládáš celkem dokonale.A já teď mám momentálně nevyřízené účty s jednou bandou zlodějů, nejspíš tě potěší že mezi nimi jsou i elfové, na které sám nestačím,doufal jsem že když ti pomohu, že ty pomůžeš mě.“ Hardogh si slova několikrát přehrával v mysli ale poté souhlasil, nebýt jeho byl by ve spárech elfů. „Jinak já jsem Kel“.
Ten elf měl všechno dokonale promyšlené, věděl kde se schovávají, kdy mění hlídku, kolik jich je, kdo co ovládá. Evidentně mu udělali něco co ho hodně zranilo, ale radši o tom nemluvili.Dne kdy vyráželi namíchal zase ty zázračné lektvary pro případ že by se něco v jeho dokonalém plánu nepovedlo. Když došli na místo, které vypadalo jako nějaká zřícenina špatně postaveného hradu, obcházeli ho dva muži v kroužkových zbrojích s palašem a dřevěným štítem. Oba se přiblížili k zřícenině a každý rychle popravil strážný. Prohledali těla, vzali potřebně věci a šli dál. V zřícenině nebyla na první pohled ani noha, ale elf přišel do rohu místnosti a otevřel dřevěný padací dveře. „Tudy“ řekl a začal slézat po žebříku. Když oba byli dole viděli jen jedny dveře. Elf řekl „Teď se připrav, bude to vo hubu měla by tam bejt větší místnost s asi třema lidma a třema elfama. Připraven?“ Hardohg kývl a řekl „Elfy si beru já." Elf zašeptal „Explosio“ a dveře se roztříštili a poranili jednoho muže který stál těsně za nimi. V místnosti zavládl zmatek a toho využili. Začali pohotově říkat jednu kletbu za druhou a zloději, kteří se chopili zbraní padali k zemi až zbyl jen jeden ten se dal na útěk a Hardogh začal vyslovovat kletbu. V tom ho elf přerušil. „Ne! Ten je můj“ Člověk který na sobě měl stříbrnou drátěnou zbroj vytasil široký meč a vrhl se na elfa. Ten ale s ledovým klidem zamumlal formuli a meč mu vyklouzl z ruky a dopadl na druhou stranu místnosti. Elf se přibližoval k muži a pořád opakoval „Arrosio“ muž klekl na zem, začal se svíjel v křečích a prosil o odpuštění. Elf se sehnul k muži strhl mu z krku nějaký amulet a řekl „Tohle ti nepatří…“ zvedl se a mířil k východu, Hardogh už šplhal po žebříku, ale v tom se elf otočil a řekl „Jo a něco sem zapomněl, pozdravuj ho tam… Explosio!“ zazněla rána jak z děla a muži se končetiny oddělily od těla a shořely.
Když vylezli z zříceniny hradu elf navrhl jestli by Hardoghovi nevadila jeho společnost. Zakroutil hlavou a podal mu ruku, elf mu ji pevně stiskl, oba se usmáli a Hardgoh řekl: „Tak koho zabijem teď?“ s lstivým výrazem ve tváři a elf mu odpověděl „No já už mam účty vyřízené" a sevřel při tom amulet "takže bych to viděl na nějaký zbohatlíky, kteří maj zbytečně moc těžký měšce“ oba se zasmáli a kráčeli cestou zpátky k Havantu.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Sith - 2
A jak se dostal na andarii? Jinak gramatika a slohove provedeni :/ Myslneka spatna nebyla....
