Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Radeghast

-> Charakterník

obrázek postavyvyprávění první, „Proč“

...únava, znudění z moci, vlivní přátelé a zkorumpovaní rádci…pryč…jen to jediné mi v hlavě zní…pryč. Ale kam? Co si počít a kde najít svobodu a smysl života pro stárnoucího šlechtice ničeného bohatstvím a neupřímností svých nohsledů? Pryč…odejít a dokázat, že ještě nepatří do starého železa, že jeho paže ještě udrží meč a že nepotřebuje své peníze k tomu aby žil. Ano pryč, odejít a začít znovu, ale kde? Komu záleží na stárnoucím muži, jež drahná léta sice mečem vládne a v područí má spousty poddaných, ale sám sobě poručit nedokáže? Kdo se ohlédne za začínajícími šedinami? Nikdo! A tak je to možná správné…..

A tak se stalo, že na svých cestách po své zemi jednou narazil na dva mladé bratry. Byli tak stejní jako rozdílní, jeden z nich s láskou ke zbraním a chutí dosáhnout na nejvyšší rytířské mety a druhý? Ten ve svém mládí toužil jen po životě bez hranic, po volné přírodě, kde lidská chamtivost a zloba nemá tolik prostoru pro své reje. Snad ze slušnosti, snad ze zbytku obdivu k jeho šlechtickému původu... možná ze soucitu…ztratili tito bratři pár slov se stárnoucím panovníkem. Zpočátku jim něco bránilo mluvit přirozeně, možná nechtěli moc povídat kam odchází z jeho země, možná jim ho bylo líto….možná měli strach z pomsty, povídá se o něm všelicos. Ale když poznali, že s nimi mluví upřímně a že nemá potřebu se jim mstít….prozradili…. jejich kroky vedou společně do Andarie.

„Andarie? Kde to je? A co je tam lepšího než v mé zemi“? Sklesle jsem se jich zeptal a přemýšlel kolik lidu ještě zbývá v té mé zemi? Kolik těch poctivých a upřímných bych našel, kdybych hledal? A byl bych ještě ochoten vůbec hledat? Proč? Kdo mohl už stejně odešel a kdo nemůže ani odejít snaží se v mé zemi alespoň přežívat a nebo přitakává a donaší těm zlotřilým rádcům a proradným šlechticům v mém okolí. Ale za tohle všechno mohu já a můj otec, kterého jsme až příliš nechal mluvit do mých rozhodnutí, který měl ař příliž dlouho vliv na výběr rádců u mého trůnu. Možná sám netušil, kam dojde tato doba? Možná sám nevěděl, že zatlouká klín pod naše dveře a určitě ani ve snu netušil, že můj skvělý bratr se chopí první příležitosti a začne brojit proti mně hned při mém prvním tažení mimo moji zem….Moji zem…je ještě vůbec tahle zem moje? Ne není…věřit mohu jen hrstce lidí, majetek mi sice patří ale co z něj, když jeho správci jsou na bratrově straně? A otec? Ve své stařecké slepotě už neví co je den a co noc? A já? Já tady mluvím ke dvěma mladíkům, co mají v hlavách jasno a odchází z mé země pryč. Ale nezlobím se na ně. Zavidím jim, to je ten správný výraz pro moje pocity…závist. Závidím jim jejich svobodu, jejich odvahu rozhodnout se a jít…nemyslet na zítřek, ale žít pro dnešek. A dnes se rozhodli odejít. Jakobych zase o trošku více cítil prokvétající stříbro v mých vlasech a vousech, jako by na mě dolehla ta samota uprostřed stovek lidí…..“Pojď také do Andarie.“ Jakobych slyšel naději, jakoby na mě někdo mluvil a říkal mi něco příjemného, něco nadějného a osvěžujícího….. „Slyších pane? Pojď s námi“ Probírám se a najednou jsem zpět, kousek od hradu za vlčí stezkou…..Ano to jsou ti dva co odchází…kam že to jdou….co mi to ten mladík říká? „Pojď s námi pane“ Mé skoro čtyři křížky věku jsou náhle pryč….. „Jak to myslíš jít s vámi? Copak mohu jen tak odejít do nějaké cizí země? Můžeš pane. Jsi volný a svobodný člověk a můžeš téměř všechno!“ Vlastně…ten mladík má pravdu… ale… „To mám všechno nechat tady a jít někam, kde nikoho neznám? Někam kde nazná nikdo můj původ a mé bohatství? Někam, kde se snad ani nedomluvím? „Pane ani my tam nikoho neznáme, ani my nespoléháme na svoje známosti a původ? K čemu je ti původ, když naříkáš na svoji rodinu? Všechno se dá naučit, boje ani práce se nebojíš tak proč ne?“

A tak jsem se rozhodl… Bez jediného pohledu zpět jsem vyrazil se dvěma skoro cizími bratry o nichž jsem věděl jen to, že dříve jednají než myslí a že se na ně v budoucnu nebudu možná moci vůbec ani spolehnout. Můj majetek zustane už asi navěky mému bratru. Můj otec nejspíš zemře a já se to nedozvím… ale možná…třeba…ještě včera bych neřekl, že zahodím svůj drahý šat a vyrazím na cestu s cizími lidmi, je možné že se ještě nenapsala poslední slova v mém životě v této zemi, ale jisté je, že teď se začíná psát jiný příběh…Příběh ve kterém mám šanci na nový začátek, příběh, ve kretém musím znovu poznat pocit jaké to je živit se a bojovat sám za sebe. Příběh, ve kterém budu možná lepší a možná také ne. Ale to nechme na Andarii jak přijme svého nového obyvatele a na něm jak se zhostí své nové šance.

A když osud dá a já dojdu až tam kam jsem si vytýčil, není tohle určitě poslední z mých příběhů…..naopak….ty se začínají teď znovu psát. A nic na tom nezmění, že mladí bratři již dávno nekráčí po mém boku, že jejich mládí je hnalo tak kupředu jak oni chtěli a asi už mají jiné životy v nové zemi. Sám dojdu a nezáleží mi na tom jak rychle a jsem si jistý, že o jménu Radeghast ještě uslyšíte….


Vyprávění druhé, "Přátelé"

...již několik měsíců pobývám v nové zemi, není velkých rozdílů v zemích a není velkých rozdílů v panovnících....jak toto myslim nechť každý sám posoudí, ale žabomyší války, které mne donutili odejít z mé vlastní země jsou asi všude. Chuť jedněch vládnout druhým a pustošit a zabíjet je také i v této zemi lidem vlastní.....Ale již nehodlám odcházet a hledat další domov. Teď je čas setrvat a branit svůj majetek a své přátele. Těch se v nové zemi objevilo po čase hned několik a jsem jim vděčný za pomoc i za to že vůbec jsou.....
...kromě přátel se ale na scéně objevil i někdo jiný...z naší staré země odešla a mě zde našla moje dcera...o starost více, al ezase to že se vzepřela mému bratru a odešla z míst kde měla plno bohatství a jistý kousek moci...mi udělalo radost. Takže ji pomáhám a snažím se aby nikdo nepoznal, že ona nebo já pocházíme z královské krve. Moji noví přátele jsou lidé na které je spoleh nejen v boji ale i v tomto ohledu, za to jim patří velký dík. Již nejsem jen bezbranný muž toulající s epo lesích a za většinu svého bojového umění a svých současných statků vděčím právě svým přátelům a dobrým lidem....
Přátele mne naučili bojovat, přátele mi dali jist a oni byli ti kdo mi ukázali různé nastrahy této jinak krásně země...Věřím, že kdyby s emi něco stalo na mých výpravách, že s edokáží postarat i o moji dceru a tak vždy ulehám s pocitem, že je tady kromě mého boha i někdo, na koho s emohu spolehnout.....přátele díky......

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Raist - 4

Je to zvláštní druh psaní, takové promlouvání sám k sobě.
Vesi - 4

Povaha postavy moc pěkně vykreslená, ani moc nevadí, že tam není žádná dynamičtější akce, ale co ty překlepy na konci?
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 2x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist