Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Maleficus

-> Charakterník

ÚVODNÍ BÁSEŇ

Žije ve stokách, tam slunce nesvítí,
obklopen vším čeho andorští se štítí,
otrokem Gaudů již dlouho je,
útěk po mnoho let plánuje.

Cesta na povrch je těžký test,
selže-li, čeká jej krutý trest.
Pasti na cestě ke světlu kladené,
ve stínech číhající stvůry vražedné.

Štěstí však na straně jeho stojí,
krví, potem vykoupí svobodu svoji.
Lehký krok se s klusem střídá.
východ ven se před ním skrývá.

Již jen pár chvil napětí
poklop otevřen jest v zápětí.
Čerstvý vzduch se do plic vhání,
slunce svit do očí pálí.


MALEFICOVI ZÁPISKY

I.

Tak sem konečně vylez z teho vodpornýho kanálu na povrch, ale byla to fuška, kór dyž se mě chytl v jedný temný výhybce takovej vychrtlej podvraťák a začal si ho vo mě brousit, když sem se zrovna ploužil přez ty hovna pupkatejch Andoráků, kerejch sou plný skotky.
Naštěstí sem měl kudlu co sem čórl vožralýmu Emíliovi. Šmejd jeden, chcel si ze mě zrobit hulibrka, ještě že měl svoju kudlu tak proklatě nízko u pasu. Mnó dyť já vlastnějc kvůli těm jeho ufiknutejm kulím zdrhám. Asik bych dopad za to ještě hůř než von, ikdyž vostatní Gaudi ho taky moc nežrali, holt kripl zvostane kriplem.
Ale abych nevodbíhal vod jádra pudla, toho pitomýcho čokla sem zaříz a byla to moja první chálka tůdlenc na povrchu. Šak dyž sem vylez z toho kanálovýho smradu, musel sem rychlo zdrhať, bo ňáká nafintěná kráva začla vřískať a volat strážnýho jako bych byl ňákej blbej Kartánec či co. Vodploužil sem se do lesa a v klidu si vopek to nadžený psisko, ikdyž moc sem se toho podvraťáka nenažral, byl vychrtlej jak stará gaudská matróna. Musím se rychlo zvorijentovať po tom Andoru nebo brzo pojdu hladem.


II.

Celej prokletej tejden se poflakuju po Andoru a jeho vokolí, fajnový místo musím řict. Je to tu samej navoněnej frája obalenej hedvábím...kdyby to Emilio zmerčil, ještě néž přišel vo svý přihřáty kulky, asik by samou radosťou roztál.
Čuju z tohodlenc fleku samý dobrý kšefty. Onehdá sem potkal takýho pořeza, že by mě jednou prackou vejpůl přetrh, kdyby se mu zachtělo. Mluvil tak trochem jako debil, než mi docvaklo, že to je pravej nefalšovanej barbar. Teda připadal mi, že se cejtí střašně důležitej s tou svojou barbarštinou. Bude dobrej tah se naučit taky tu jejich blbštinu. Podobně mezi Gaudama mluvil Uruk Dutohlav, všici si mysleli, že je to úplnej blb a von to byl asik taky ňákej barbar.
Čuju, že bude ještě dost šancí tydlenc vopičáky vo něco pumpnout. Vona ta blbština pomůže vodbourat tydlencty rasový předsudky.
Taky bych se měl naučit mluvit tak jako tydlencti zazobaní měšťáci, bo když promluvím na ňákýho teho zazobanýho andorskýho páprdu, čumí na mě jako bych snad ani nebyl elf či co. Gaudskej slovník tudlenc na povrchu asik nebude to pravý vořechový.

III.

Čas vodtejká jak vody v andorskejch kanálech, bude to už měsíc co se poflakuju po tej Andorskej zemi, sem tam se vydaří ňáká ta čórka a mám zas co do huby, vobčas potkám v šmejda co mi plivne do ksichtu a řekne "Poď za město!", takže sem si přišel tímhle způsobem už na pěknejch pár šlupek. Určitě si za to koupím ňákej utrejch, bo jak tak koukám, nebude vobčas na škodu někoho řádně votráviť.
Nedavno do mě zas hustil jeden blb, pobíhal po městě zamnou jak vocas a vyřvával že sem mu čórl ňákou jeho knihu bo co. Jako by to nestačilo přídal se k němu další blb na herce a žeprej mu mám vrátit tu pitomou knihu. Dopadlo to tak, že ten na koňovi do mě začal rejt, že su srab a že s nim mám jít za město. Tak sem s tím chacharem vyšel za hradby města, bo už mi fakt lezl na nervy. Brána zaklapla a já vytáh svoju zánovní kušu a žačal sem do toho chachara šit jak nejrychlejc sem to sved. Týpek poznal, že moje kuša má věčí ráži než ty jeho čáry máry a začal se dekovať z dostřelu, ještě že mám tak rychlé hnáty, doběh sem tu jeho herku a kopím nebohýmu zvířeti vodlehčil vod špatnýho jezdca. Pobral sem co měl v báglu a zdrhal pryč než se stih voběvit zas ňákej trapnej blb.
Holt jak já říkám "Kdo chce kam, pomocme mu tam!".

IV.

Poprvý sem se vydal na vejpravu s bandou vod Milderothu, že prej chcou dat na hubu Kartáncům a vyčórovať jim jejich nasyslený poklady. Tož cosi sem čul vo tim, že to sou svině zazobaný. Že hluboko v tym zatraceným podzemí syslej poklady z kerejch by se aj ta zazobaná flundra Killias vokotila.
Tož sbalil sem svoju věrnou kušu a kopí a šel čekať k milderoťáckýmu bejváku. Netrvalo moc dlouho a z baráku vylezla banda hrdlořezů v čele s takým nedospělým soplákem, kerej se prej menuje Archeros. Čekal sem, že to vižle zaklepe bačkorama hneď jak uvidí prvního krysáka, ale to byla mejlka. Ten smrad hneď na začátku vytáh z kapse ňákou špejlu a to se pak děly věci. Ze země vyskákali elementálový vobludy a začly drtit svejma velkejma kamenejma prackama krysáky na kašu. Krev cákala po zdech, stropě a po nás všech. Taká jatka sem v životě ještě nečul. Krysáků bylo ale neurekom, takže vyšlo pár terčů aj na moju kušu a co sem nepostřílel to sem nabodal na kopí.
Takhle sme se prosekali hloubš do podzemí, kde vobčas prej hlídaj Gaudi. Půlky se mi seřely vod strachu, když sem se to dozvěďěl. Nerad bych zas skončil jako votrok. Archerosovi vyčarovaní poskoci však svoju šichtu odvedli aj na Gaudech a tak sme se konečně probili až do Kartánskýho brlohu.
Urvaný hnáty a vnitřnosti lítaly vzduchem, krev trejskala na všecky světový strany. Bojovej řev utichl až v kartánský pokladnici. Jednu truhlu sem vypáčil a narval šecko co v něj bylo do báglu, ale do tej druhej sem se za boha nemoh vlámať. Asik pul hodiny sem tu ludru páčil, ale mrcha nepovolila. Nakonec sme rači brali kramle dřív než stihly přijít kartánský posily.
Než se tam vydáme znova, budu museť máknout na svojim zámečnickým umění, bo cejtím, že v tej truhle bude něco extra, když to ti šmejdi maj tak extra pojištěný.

V.

Štráduju si to takhlenc po andorkým náměsti a vopakuju do zblnutí zdvořilý věty, kerý andoráci obvykle říkaj, když chtěj někomu pochlebovať, najednou ale přerušil můj skvělej monológ takovej navoněnej trubač co se postavil doprostředka placu a zatroubil na tu svoju zaplivanou troubu až mi z toho uši málem zalehly a pak začal vyřvávat cosik vo tom, že ňákej rytíř foun Cháva co je prej navíc šéf tohodlenc vyfintěnýho města hledá experta skrz zámky a mordýřství. Tak mě tak blesklo hlavou, že by nebyl špatnej kšeft makat pro tak mocný zvíře. Původně sem sice chtěl najít pár šikovnejch holek a vodevřít si takovej malej bordýlek, ale to možu udělat dycky. Aspoň si teď votestuju ty fajnový hlášky co sem tak urputně trénil. Hned zejtra toho foun Chávu musím najít....

VI.

Zjitil sem, že bude krapet problém setkat se s tim papalášem, bo porád lítá po svejch akcích, tak sem se rozhod mu napsať dopis. V krámu sem nakoupil stoh pergamenů a z nejbližší slepice natrhal několik pořádných brk. Asik po deseti zmrvených pergamenech a dvouch voškubaných slepicích sem zmákl ucházející lejstro. Za ty léta v kanálech sem skorem zapoměl psať. Paprča mě z toho sviňskýho čmárání bolela ještě dva dny.
Cirka po tejdnu sem ve městě uslyšel vytrubovat trubače , že mě Cháva zve do paláce na slovíčko. Tak sem se odhodlal a zabušil na vobrovský železný vrata vod tý jeho rezidence. vodevřel mi plešatej chlápek vyfešákovanej v temný zbroji. Pozval mě hned dál a po celkem krátkým pohovoru řek, že mě bere. Ještě mi stih ukázat pevnost kerou zabral pro jeho družinu a pak zas běžel vyřízovat svojě veci kamsik do dža.

VII.

Jako člen chávovy tlupy zatím nemám moc do čeho píchnout. Šéf schání další pohůnky a na vostatní nemá moc čas, proto sem se jedno nedělní utahaný vodpoledne rozhod, že pudu zkouknout trhy, jesik nebude ňáká příležitosť pro dobrej kšeft nebo ještě líp pro dobrou čórku. Chvilu sem pendloval kolem stánků se zbožím a prohlížel si ty jejich krámy co vystavujou.
Stál sem zrovna u Kulgurskýho stanu, prohlížel ty jejich předražený krámy a přemejšlel jesi něco zdekovať do kapsy, když sem zvednul palicu a rozhlíd se jesik někdo nečumi, zmerčil sem škvírou ve stanu dvě nahý roštěnky jak si to tam rozdávaj. V tu chvilu sem úplně zapoměl že sem chtěl něco čórnout. Jenom sem stál jak zkoprnělé a čumel. Byly asi fakt nadržený, bo s tím co předváděly, by měl problém aj trénované akrobat vod cirkusu. Po chvili si mě jedna všimla ale jenom se usmála a zas se věnovala načnutý kámošce.
Ještě pár chvil sem stál a čumel, ale pak sem si řekl že už bylo dosť čumendy a šel sem si rači sednout na lavicu u východu z tržiště s tím, že voberu ňákýho troubu co pude kolem.
Jak sem tak vyhlížel svoju budoucí voběť, přisla ke mně z Kulgurskýho stanu už voblečená barbarka co mě zmerčila když sem ji a její kámošku vočumoval. Sedla mi na klín a řekla, že chce abych jí to udělal na tý lavici přede všema. Přišlo mi to jako dobrej nápad, nebejt toho, že by se to určitě doneslo mojmu novýmu šéfovi, kerej by z toho nebyl zrovna nadšenej. Tak sem ju jednoduše vodtáh do pevnosti, kde bylo liduprázdno a tam jí to na nejbližší posteli udělal jak se sluší a patří.

VIII.

Poslední dobou se cejtím jako bych plul po rozbouřeným mořu, osud semnou houpe nahoru a dolu a to celkem rázným kalupem. Za poslední dva tejdny sem nejmíň třikrát přežil skoro jistej funus a vyváz sem z toho pokaždý jenom s holou prdelí.
Jednou uteču z hostiny vobrovskýmu kanálovýmu pavoukovi, aby mě na druhej den skorem rozčtvrtili přerostlý mloci s vobrovskejma halapartnama. Už sem si myslel že bych hůř ani dopadnout nemoh, ale to sem se spletl po tim co sem málem skončil ve sbírce nemrtvejch poskoků ňákýho šáhlýho nekromanta co si dělal nároky na andorským hřbitovu.
Naštěstí osud semnou houpe aj nahoru, takže sem veškerý tyto držkopády stih dorovnať skutkama, kerejma se kdejakej chachar nepochlubí. Cháva ze mě udělal šéfa několika bídáků co nabral v poslední době, takže mám fčíl pod palcem flanďáka, jeptišku, plešatýho hajnýho a hérečku. Myslím by se semnou ráda pelešila, ale ještě se uvidí.
Mimo jiný sem si u šéfa udělal voko tím že sem vochránil jeho skovanku vod jistrý ztráty nevinnosti s ňákým vochmelkou co ju chtěl klátit v jedný zapadlý andorský ulici.
Jo a taky sem asik získal celkem respekt výhrou v gladiátorkej aréně. Všecky ty rádoby mocnáře sem zešvihal nahromadu bejkovcem.
Když vo tím znova zapřemejšlím, tak ty poslední dva tejdny nebyly tak zlý. jenom bych si měl pro příšte vodpustit pády na hubu z velkejch vejšek.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Martul - 5

Skvele napsaný, je to něco jiného než co tu kdy bylo. Podle mého skvělý nápad a zaslouží si plný počet.
Mrakoplas - 5

tak tohle je super
Raist - 5

Výborný příběh, má nápad, štávu a je velmi chytlavě napsaný.
Heratrix - 5

Báseň mě až tak nezaujala, ale ten zbytek to bohatě dorovnal! Čtivé, strhující, dobře rozčleněné, tak akorát dlouhé a oceňuju obzvlášť schopnost autora udržet si stejný styl od začátku do konce, což bývá kámen úrazu.
Lilien - 5

Jsem rád, že se příběhy nemažou po smáznutí postavy. Tohle nemá chybu. :)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 5: 5x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist