„ozval se hlasitý výbuch“
Pištění v uších,štiplavý dým a velkou bolest,to bylo to jediné na co si mladičký učeň alchymie vzpomíná…po několika minutách se mladý žák zvedl z prkenné podlahy nasáté neznámými látkami a rozhlédl se….všude byl cítit pach z nebezpečně odpařujících se kaluží…chlapec zaslechl sténaní z hromady suti ve vedlejší místnosti,začal hrabat až spatřil vrásčitou tvář muže…prosil ho aby nemluvil a šetřil sily ,chlapec stále odhazoval kamení..starec mu stihl prozradit,že se stal velký omyl…..při pokusu namíchat nový lektvar… a poprosil chlapce aby si vzal ponaučení …mladý kluk,horlivý zachránit svého mistra… hrabal několik minut …minuty se prodlužovali na hodiny…a hodiny na celé dlouhé dny…v očích slzy si mladičky žák ani nevšiml,že jeho mistr už zemřel po tíhou kamení…po dvou dnech práce bez jídla a piti vytáhl muže ze zřícené chalupy ,položil ho na svoji hruď a ještě celou další noc ho držel v objetí…ráno celý prokřehlý ,začal kopat hrob…do hrobu na tělo mistra vložil několik knih s alchymistickými recepty a návody,stříbrné šperky a poslední dva zlaťáky pro převozníka k světu mrtvých…hrob zakopal,svázal malý kříž …další dny se chlapec snažil vzpomenout co bylo před explozí,přemýšlel kam má se uchýlit,jak se jmenoval ten stařec…kdo ho k němu odvedl…kdo je jeho rodina,nebo jeho rodina byl právě onen starý muž?tyto otázky si kladl stále dokola,ale na nic si nevzpomněl…
Ještě jednou tedy prohledal zříceninu a rozhodl se toto místo opustit,na cestu si vzal trochu jídla , stařeckou hůl a knihu s podivnými texty.Naposledy se rozloučil nad hrobem ,ukázal na jasnou zářivou hvězdu a rozhodl se jít. Doufal že snad narazí na osadu,vesnici nebo aspoň malý tábor…Putoval dlouho ,dny už ani nepočítal,každou noc spal pouze na mechu nebo kapradí…a každou noc se mu zdál ten samý sen ..v němž neznáma žena volá na chlapce Redhe a dává mu na tvář pusu..podle toho si začal říkat…“Redhelorn“:to se mi líbí,zvolal mladý chlapec pustým lesem …. odpovědí mu bylo pouze vytí vlků.
Za nedlouho snědl téměř všechno jídlo..a na dně batohu zahlédl onu záhadnou knihu,otevřel a začal předčítat…zprvu se nic nedělo,ale chlapec si byl jist ,že v rukou drží víc než pár obyčejných svázaných svitků…a jeho míněni se naplnilo …vyslovil :“Tenebrae Perspicio“ a noc se proměnila v den…:“Dynamis“a zesláblý chlapec byl jak po dobré hostině a dlouhém spánku…
Každou noc cvičil až jednoho dne při své cestě narazil na oplocená pole a první příbytky..opatrně postupoval dál …. v ruce pevně svíral mistrovu knihu…po pár krocích potkal prvního elfa a ten ho pozval na pořádný oběd…chlapec hltal aniž by se stačil představit ,mezitím ale poslouchal vyprávění muže,ten ho seznámil se zdejšími zvyky,pověděl mu že je ve městě Havant a že existuje plno dalších měst v tomto zdejším kraji,naučil ho i pár dalších kouzel a především ho seznámil s nebezpečím některých zaříkávadel …z chlapce se brzo stal opravdový muž,osamostatnil se –pronajal si svůj první pokoj v ubytovně.Jelikož byl chlapec velmi zvědaví a toužil po seznamovaní… procestoval zdejší kraj ,našel si první přátele …..a zkusil nabídnout své služby zdejšímu společenství Řemeslníků …po několika minutách rozhovoru se představil,dostal pro dokázaní svých schopností několik zkoušek,které následně úspěšně splnil… po té se stal pravoplatným členem Řemeslníků a tím je do dnes…
…..a toto je příběh „bezejmenného “ chlapce ….
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
„ozval se hlasitý výbuch“