Příběh velkého kouzelníka a básníka, Theodora El Žemle
Jednou večer v severské tvrzi
„Huu, huu, huu, huu…čego!“. Všichni barbaři pohlédli ke dveřím na blonďatého mládence. Všechna zábava najednou byla pryč. Blonďák se nervózně rozhlížel až nakonec hlubokým tónem vyhrkl:“Huu!“. Zábava pokračovala…“Jít posadit se k nám žlutá hlava!“ vykřikl rostlý barbar, kterému se přes celá prsa tyčila hluboká jizva zakrývaná jeho dlouhými hnědými vlasy. Blonďák přisedl k jejich stolu a zapojil se do hry v kostky.
„Podvádět žlutá hlava!“ naštvaně vykřikl rozzuřený barbar, který právě před chvílí přišel ve hře o svou manželku. Vytasil sekeru a vyrazil vpřed proti blonďatému mladíkovi. Jeho pohyb nebyl tak rychlý, jelikož už něco málo požil, avšak síla, kterou předvedl, byla obrovská. Zasekl svou sekeru před mládence do stolu, který se následně rozdělil na dvě půlky. Blonďák s klidnou hlavou pronesl povýšeným tónem:“Nepodvádím!“. Celá hospoda se začala chechtat a uznání blonďatého mládence, u proslulých barbarských válečníků, bylo znát.
Po hře se začali bavit mezi sebou o svých hrdinských výpravách. Slyšeli, jak udatný Throk skolil hadího válečníka sám, bez pomoci. Jerg, který zrovna přišel z výpravy , se honosil hlavou kyklopa, kterého se svoji bandou porazili. Přišel na řadu blonďatý mladík.“Tož to jsem se procházel po lesích, probádal jsem hory…doly…ale na jedno setkání nemohu zapomenout.“. Barbaři napjatě pohlíželi na mladíka. „Dostal jsem za úkol, vyhledat nějakou babku. Když jsem to tak slyšel, říkal jsem si, že to bude hračka!“. Barbaři kolem se jen pousmáli a bedlivě poslouchal každé mladíkovo slovo. „Jenže to jsem netušil, že ta babička bude jaksi kouzelná!“ Barbaři strnuli hrůzou. Jeden z barbarů se odvážil vložit do vypravování:“Jak kouzelná?!“ Blonďák ho zpražil pohledem a pokračoval dál. „Přicházel jsem do sídla babičky. Všude byla cítit síra. Málem jsem se z toho poblil. Vzhlédl jsem k vysoké citadele a v okně zahlédl hrůznou babu!“. „OOOHHH!“, ozvalo se z hloučku kolem blonďatého mladíka. „Ano! Viděl jsem ji, ale o chvíli později mě hned přišli navštívit její mazlíčci…DRACI!“ Barbar, s černými vlasy uvázanými do copu, vykřikl zoufale: „Cože?! Draci?! Ty nikdo neviděl už několik staletí mladá žlutá hlava!“. „Já vím, já vím“, odvětil mládenec „a proto mě to tak překvapilo. A hádejte, jak to dopadlo?“. Z hloučku se začali ozývat různé návrhy:„ Utéct ty! Zemřít ty! Spadnout do jámy s krokodýli ty!“. „Ne!“ hlasitě utnul hulákající hlouček barbarů. (Přehled souboje mezi blonďatým mladíkem a babčinou bandou-viz. Druhý díl: „Žemlomasakr aneb zabití babky a jejich mazlíčků“) Vyndal z kapsy kostěný náhrdelník a řekl: „Tyto kosti jsem vyrval z dračích těl…ze všech draků, které jsem skolil. A tenhle zub“, ukázal na malý lidský zub, „ten jsem vyrval z huby další bestii, té hrozné čarodějnici, kouzelné babičce.“. Na chvilku se odmlčel a pak chladně bez emocí řekl: „A to je konec příběhu!“. Barbaři na něj hleděli s otevřenými ústy
...Čas letěl…a každý z barbarů se s mladým blonďákem chtěl bavit…až do doby jeho odchodu.
V té krčmě a vesnici se ještě dlouho mluvilo o mladém blonďatém chlapci s nadlidskými schopnostmi.
Tento chlapec nyní pokračuje ve svých výpravách a nikdo pořádně neví, kde je mu konec. ..
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 4
Čtivé, vtipné, originální, jakžtakž bez chyb... OK :-)
Příběh velkého kouzelníka a básníka, Theodora El Žemle