Huu. Já chtít povyprávět můj příběh. Jak já žít v malá ves. Můj táta mě a moje máma živit lovem, moje máma mě vychovávat a vařit mi dobrá papu. Já mít i kamarád a my si hrát na rytíř a cvičit se zbraň. Vždy být nejlepší. Ale jednou, když otec zrovna lovit medvěd, ves napadnout hnusná skřeťák. Já bojovat jako lev aby já ochránit mámu. Já si půjčit tátův meč, ale být na mě těžký, a já nedokázat ubránit moje máma. Skřetů být moc a moc a navíc oni být vycvičený válečník. V ten okamžik já se obrátit, a vidět jak máma dostat do hruď skřetí šíp. Nemít se ohlížet, protože dobrý skřeťák využít situace a omráčit mě svým kladivo. Když se probrat, vidět jen trosky a vypálená vesnice a já mít krev na zátylek. Já sevřít jílec otcův meč, který mi zůstat ležet v ruka, a rozběhnout se do les, aby já najít otec. po hodině běhu já najít otcovo rozpárané tělo. To mě naprosto zdrtit. Já se zhroutit a začít brečet. Potom já pohřbít všechny mrtvé ve vesnice a vydat se do svět. Po třech dnech putovat já najít stan. Být postavený na kraj cesta. Já se zaposlouchat, ale nic neslyšet. Asi nikdo nebýt uvnitř. Tak já si sednout a čekat, protože být zvědavý, kdo tu bydlet. Po hodině přijít nějaká elfka. Nic na sobě nemít, tak se vyděsit a rychle se snažit zakrýt rukama. Být asi zrovna na koupel, protože být mokrá. Já se hned otočit a omluvit se. Já totiž nic proti elfům nemít. Jak se obléct, tak se seznámit a popovídat, jak to že tu být. Nakonec usoudit, že být lepší aby cestovat spolu. Tak já jí pomoct sbalit stan a vyrazit na cesta. Když putovat, několik dní, tak jednou najít na cesta vrk. Já vytasit otcův meč a postavit se před elfka. Vrk skočit. Já být připravený k úder, ale minout. Vrk mě přeskočit. Já se otočit a vidět, jak vrk zahryznout se do krk elfky. Já nabodnout vrk na meč, ale hned potom odvalit bezvládné tělo vrk. Jen vidět jak elfka mít protržené hrdlo a tryskat z tepen krev. Hned se k ní sklonit a poslední co od ní uslyšet být: "Nikdy nedopusť, aby ses nechal..." a dál to nedoříct. Já se postavit a začít řvát: " PROČ! PROČ ZROVNA ONA! CUPIDUS, PROČ TO DOPUSTIT!" a pak sevřít jílec meče a běžet. Minuty, hodiny, mě to připadat jako dny. Pak ztratil vědomí. Když se probrat, zjistit že být nedaleko od jedna vesnice. Dojít tam a od místní kovář si za těžká práce v kovárně dostávat jídlo a nocleh. Po pár letech se vydat zase na cesta, aby pomstít matka a ta elfka. Takže pomstít se skřetům. Když doputovat do Andaria.... a to už být jiný příběh. Tento příběh já začínat se stále neuhasínající nenávist vůči skřet, tak já se rozhodnout že další etapa život já prožít s meč v ruce. Nebýt jistý nekromant co mi pomáhat, mi trvat moc dlouho sehnat svá první plátová zbroj. Já vědět, že pokud chtít svá pomsta naplnit co nejlépe, muset se nejdříve zdokonalit v bojovnické umění. Proto já strávit moc čas u cvičná figurína a dřít na své tělo. Potom se seznámit s jedna bardka. Mezi ta bardka a mým starým přítel nekromant být plamen láska. Já žít s nimi v dům a chodit s nimi i zabíjet potvora i na společenská akce, kde se já ale necítit moc dobře. Poté já se chtít hlásit k Husitům, ale když já plnit úkol, shánět kůže, tak já se ztratit v bažina a dlouhá doba já tam bloudit. Myslet, že už být navždy ztracen, ale nakonec konečně najít cesta ven. Se starý přítel, který být teď vysoce postavený, už se skoro nesetkat, ale bydlet nějaká chvíle sám v Havant a někdy někam jiít s ta bardka, ale my být jen přátelé. Poté já se na malá chvíle bydlet v Thyris, ale tam se mi nelíbit, tak já se přihlásit do cech jméno Legati Cruentas co nově vzniknout v Andor, protože oni uznávat božstvo Fides Legati, do kterého patřit i bůh Cupidus. V tento cech já poznat má první láska, ale nevědět, zda ona mou lásku opětovat. Od ta doba já se snažit ještě víc pomáhat lidem než dosud. Nedávno já poznat několik nová přítel, nejvíce se přátelit s jeden hraničář, co zde být nový, a snažit se mu pomoct, protože si vzpomenout jak začínat já.
Postupem času, kdy jsem žil výhradně mezi lidmi a elfy, jsem se přeučil na jejich styl mluvy. Přesto jsem si jako vzpomínku na můj domov ve svém slovníku ponechal typické Huu a Grum. Žiji pro cech a pro lidi v něm, pro město Andor, pro blaho Andarie. Dokonce se mi podařilo získat funkci herolda Andorského, kterou budu zastávat s co nejlepším svědomím a co nejdůkladněji, protože kriminalita musí ze srdce císařství odejít pryč. Poznal jsem pár nových přátel, někteří se dokonce později přidali do načeho cechu. Toť ve zkratce shrnuty události z posledních měsíců, také ej to nejspíše poslední zápis v mém deníku. Už nemám potřebu si ho vést. Sbohem.
Podepsán: Vulnus Morthir, barbar, co má slabost pro opačné pohlaví a pro jeho ochranu i zemřít, jen aby se nedopustit stejné chyby.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Fafner - 3
Vtipné, pěkně napsané, i pravopisně správné... Takhle jsem se u příběhu už dlouho nezasmál ;) Za takhle dlouhý příběh obvykle trojku nedávám :) jen se rozepiš ať mám co pak hodnotit lépe.
Huu. Já chtít povyprávět můj příběh. Jak já žít v malá ves. Můj táta mě a moje máma živit lovem, moje máma mě vychovávat a vařit mi dobrá papu. Já mít i kamarád a my si hrát na rytíř a cvičit se zbraň. Vždy být nejlepší. Ale jednou, když otec zrovna lovit medvěd, ves napadnout hnusná skřeťák. Já bojovat jako lev aby já ochránit mámu. Já si půjčit tátův meč, ale být na mě těžký, a já nedokázat ubránit moje máma. Skřetů být moc a moc a navíc oni být vycvičený válečník. V ten okamžik já se obrátit, a vidět jak máma dostat do hruď skřetí šíp. Nemít se ohlížet, protože dobrý skřeťák využít situace a omráčit mě svým kladivo. Když se probrat, vidět jen trosky a vypálená vesnice a já mít krev na zátylek. Já sevřít jílec otcův meč, který mi zůstat ležet v ruka, a rozběhnout se do les, aby já najít otec. po hodině běhu já najít otcovo rozpárané tělo. To mě naprosto zdrtit. Já se zhroutit a začít brečet. Potom já pohřbít všechny mrtvé ve vesnice a vydat se do svět. Po třech dnech putovat já najít stan. Být postavený na kraj cesta. Já se zaposlouchat, ale nic neslyšet. Asi nikdo nebýt uvnitř. Tak já si sednout a čekat, protože být zvědavý, kdo tu bydlet. Po hodině přijít nějaká elfka. Nic na sobě nemít, tak se vyděsit a rychle se snažit zakrýt rukama. Být asi zrovna na koupel, protože být mokrá. Já se hned otočit a omluvit se. Já totiž nic proti elfům nemít. Jak se obléct, tak se seznámit a popovídat, jak to že tu být. Nakonec usoudit, že být lepší aby cestovat spolu. Tak já jí pomoct sbalit stan a vyrazit na cesta. Když putovat, několik dní, tak jednou najít na cesta vrk. Já vytasit otcův meč a postavit se před elfka. Vrk skočit. Já být připravený k úder, ale minout. Vrk mě přeskočit. Já se otočit a vidět, jak vrk zahryznout se do krk elfky. Já nabodnout vrk na meč, ale hned potom odvalit bezvládné tělo vrk. Jen vidět jak elfka mít protržené hrdlo a tryskat z tepen krev. Hned se k ní sklonit a poslední co od ní uslyšet být: "Nikdy nedopusť, aby ses nechal..." a dál to nedoříct. Já se postavit a začít řvát: " PROČ! PROČ ZROVNA ONA! CUPIDUS, PROČ TO DOPUSTIT!" a pak sevřít jílec meče a běžet. Minuty, hodiny, mě to připadat jako dny. Pak ztratil vědomí. Když se probrat, zjistit že být nedaleko od jedna vesnice. Dojít tam a od místní kovář si za těžká práce v kovárně dostávat jídlo a nocleh. Po pár letech se vydat zase na cesta, aby pomstít matka a ta elfka. Takže pomstít se skřetům. Když doputovat do Andaria.... a to už být jiný příběh. Tento příběh já začínat se stále neuhasínající nenávist vůči skřet, tak já se rozhodnout že další etapa život já prožít s meč v ruce. Nebýt jistý nekromant co mi pomáhat, mi trvat moc dlouho sehnat svá první plátová zbroj. Já vědět, že pokud chtít svá pomsta naplnit co nejlépe, muset se nejdříve zdokonalit v bojovnické umění. Proto já strávit moc čas u cvičná figurína a dřít na své tělo. Potom se seznámit s jedna bardka. Mezi ta bardka a mým starým přítel nekromant být plamen láska. Já žít s nimi v dům a chodit s nimi i zabíjet potvora i na společenská akce, kde se já ale necítit moc dobře. Poté já se chtít hlásit k Husitům, ale když já plnit úkol, shánět kůže, tak já se ztratit v bažina a dlouhá doba já tam bloudit. Myslet, že už být navždy ztracen, ale nakonec konečně najít cesta ven. Se starý přítel, který být teď vysoce postavený, už se skoro nesetkat, ale bydlet nějaká chvíle sám v Havant a někdy někam jiít s ta bardka, ale my být jen přátelé. Poté já se na malá chvíle bydlet v Thyris, ale tam se mi nelíbit, tak já se přihlásit do cech jméno Legati Cruentas co nově vzniknout v Andor, protože oni uznávat božstvo Fides Legati, do kterého patřit i bůh Cupidus. V tento cech já poznat má první láska, ale nevědět, zda ona mou lásku opětovat. Od ta doba já se snažit ještě víc pomáhat lidem než dosud. Nedávno já poznat několik nová přítel, nejvíce se přátelit s jeden hraničář, co zde být nový, a snažit se mu pomoct, protože si vzpomenout jak začínat já. 