Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Geofrey Tarellon

-> Charakterník

obrázek postavyKvenýjská poušť, kus země rozžhavené doběla. Život zde nemá žádnou šanci, místo, na které byste nepustili ani svého nejhoršího nepřitele. Ale přece jenom někdo jí dokázal projít - postava v černé kožené zbroji. Jaké šílenství ji zaneslo na tuto poušť? Ale její příběh začíná mnohem dříve, za dob elfských kouzelníku a velkých hrdinských činů.
Kdysi dávno existovalo elfské město Failon. Nádherné město v korunách stromů, středem protékala říčka, elfům zde nic nechybělo. V okolních lesích bylo hojně zvěře, prostě ráj na zemi. A pokud se našel někdo, kdo měl problém , šel se poradit k Ninquië, velké elfí kouzelnici. Failon si žilo svým klidným životem, když jednoho dne se obloha zatáhla, vzduch zhoustnul, hladina v říčce klesla. Pár minut na to přijely temné postavy se stříbrně světlými vlasy, tmavé kůže, oděné do zbrojí z tmavého kovu, vykládaného mitrilem. Začali mluvit nějakým zvláštním jazykem, který vzdáleně připomínal jejich rodný jazyk. Nikdo tomuto jazyku nerozuměl, nikdo nevěděl, co jsou tyto temné postavy zač, nikdo až na Ninquië. Poznala, ze jsou to drowové, vyvrhelové elfů, kteří se před mnoha generacemi odtrhli od elfů. Začali pálit lesy, vraždit zvěř a začali se ukrývat ve velkých podzemních komplexech, kde studovali temnou magii. Ninquië vytušila, že se muselo stát něco velice důležitého, aby tito drowové vylezli ze svého podzemí. „Dejte nám 50 nejlepších zbrojí, mečů a zásoby lembasu na rok pro 100 osob, jinak zemřete a vezmeme si to sami.“ Pravil jeden z drowů. Ninquië věděla, ze toho jsou drowové schopni a že ani ona, ani žádný jiný elf se nemůže silou s drowem rovnat. Proto poradila Erunerovi, vůdci Failonu, aby jim vydal věci, které žádají. Po několik měsíců byl v Failonu klid a mír, takže si mnozí mysleli, ze mají od drowů pokoj.
To se po několika měsících změnilo. Opět se obloha zatáhla, vzduch zhoustnul, hladina v říčce klesla. Každý věděl, co to znamená – drowové se vrátili. „Potřebujeme dalsí zásoby,“ pravil jeden z nich, který vypadal na vůdce. „Dobře, ale chci vědět, proč po nás chcete naše věci? Copak nemáte zručné kováře?“zeptala se Ninquië. „Do toho ti nic není,“odvětil vůdce drowů. „Řekla bych, že ano.“ „Dejte nám to, nebo vás zničíme.“ „Pokud nás povraždíte, nebude zde nikdo, kdo by vás zásobil.“ Vůdce drowů dlouho přemýšlel. Po pár minutách řekl: „Nebudu se bavit s žádným valar.“ „Jednou vás ta drowská namyšlenost zabije.“ „Nenechám se od někoho, jako jsi ty, uřážet.“ Na vrcholu drowovy hole se začala vytvářet energetická koule. „Za svojí drzost zaplatíš, valar,“ Ninquië něco zašeptala. Vůdce drowů hodil po Ninquië energetickou kouli. V poslední chvíli, než by Ninquië byla usmažena, se na její holi objevil magický štít, od kterého se koule odrazila. Ninquië opět něco zašeptala a drowova zbroj spadla na zem. Na jeho tmavé pokožce viděla značné zranění. „Jsi raněn, potřebuješ moji pomoc, pravila Ninquië. „Ne, já nepotřebuji žádnou pomoc od.. nestihl doříct, než upadl do bezvědomí. „Rychle, odneste ho do mého domu.“ vyhrkla Ninquië. „Nedopustím, aby šel Vryn´rag do léčení valar.“ Odvětil jeden ze zbylých drowů „Potom zemře a vy také...“ Rány se díky schopnostem Ninquië rychle hojily. Už za několik dní byl schopen Vryn´rag mluvit a chodit a také začal být vstřícnější. Díky tomu se Ninquië dozvěděla, že ta věc, proti které drowové bojují, se nazývá Vzor. Proto zašla Ninquië do místní knihovny, aby zjistila co je zač ten Vzor. Hledala dlouhé hodiny, až v jedné staré knize o magii našla, že Vzor je vzor celé magie, čím více se na světě kouzlí, tím nabývá na síle. Proto se kdysi sjednotily sily dobra i zla a uzavřely Vzor do magické pasti, kde nemohla nikomu ublížit. S těmito informacemi se vrátila za Vryn´ragem, kterému řekla, co se dozvěděla. Společně se rozhodli, že vyrazí do války proti Vzoru , který se dostal na svobodu…
O několik dní poději už staly armády elfů a drowů po boku. Elfové v nablýskaných stříbrných zbrojích se zahnutými meči a elfími luky na zádech a drowové ve zbrojích z temného kovu a holemi vykládanými drahými kameny. Před touto armádou stanula armáda nemrtvých se Vzorem v čele. Ve vzduchu byl cítit strach, nikdo nevěděl, jak to může dopadnout. Vzor – červená, žhnoucí koule náhle změnila barvu na tmavě modrou a hned do armády elfů udeřil blesk a zabil několik ze statečných bojovníků. Další blesk byl namířen do řad drowů, ale ten se odrazil od magického štítu, který drowové vykouzlili. Tímto bitva začala. Elfové, jako jeden muž, vytáhli luky a vypálili salvu na nemrtvé. Mnoho nemrtvých se rozpadlo. Drowowé se nenechali zahanbit a vypálili salvu ohnivých koulí. Ale to už se nemrtvá armáda řítila. Bitva trvala dlouhé dny a noci, ale nakonec se spojené armádě podařilo vyhrát. Po Vzoru nebylo ani vidu ani slechu. Armáda se odebrala do tábora.
Pokud se armáda měla něčeho obávat, rozhodně to nemuselo být Vzoru, nýbrž vzájemné nenávisti mezi elfy a drowy. Strhlo se mnoho roztržek mezi těmito rasami. Když už to vypadalo, že se šarvátky zhroutí do bitvy, všimli si toho i Vryn´rag a Ninquië. Vryn´rag k tomu prohlásil: „Jen je nech, co je nezabije, to je posílí.“ „Obávám se, že tohle je zabije, ale ja to tak nenechám,“ prohodila Ninquië vycházejíce z velitelského stanu. „Drazí přátelé a spolubojovníci,“ začala, ale nikdo ji neposlouchal. Proto vykouzlila velkou žhnoucí kouly, čímž si získala pozornost většiny přítomných. „Draží přátele a spolubojovníci,“ znovu začala, „myslím, že poněkud zapomínáte, proč jsme tady. Opravdu to není kvůli tomu, abychom se tu navzájem povraždili.“ To už se ze stanu začal soukat i Vryn´rag, „Má pravdu, dlouho jste nespaly a ještě se chcete prát?! Zítra nás čeká další bitva, takže kdo bude dělat problémy tak se o něj postarám.“ Dav se pomalu začal rozcházet do stanů. Noc už byla celkem poklidná.
Příštího rána armáda vyrazila k Alyohtë, mýtické hoře, kde může byt Vzor uvězněn. Když tam armáda došla, tak to ve hrklo, Všichni, kteří padli v minulé bitvě, nyní stali před horou a naslouchali Vzoru, který levitoval u vchodu jedné jeskyně. Armáda Vzoru byla ohromná, mnohem větší než spojená armáda elfů a drowů. Bitva u Alyohtë mohla začít. Vryn´rag, Ninquië a několik nejlepších bojovníků se vydalo do jeskyně za Vzorem, mezitím boj pod horou propadl v masakr. „Vzore, tohle je tvůj konec“ zakřičela Ninquië, načež zacala odříkávat elfskou kletbu. Vzor mezitím začal likvidovat skupinku, která prisla s Ninquië. Hned potom přišel Vryn´rag a jeho drowové. Vryn´rag se hned přidal k Ninquië a v drowštině doříkával kletbu. Nejlepší bojovníci se pokoušeli zastavit Vzor, ale marně. Mezitím na úpatí hory Alyohtë už armáda Vzoru zatlačila nepřítele na ústup. „Nin, dos orn el whol rin'ov...,“ doznívala kletba. Následovalo ticho… Po mnoha dnech boju nastalo ticho. Vzor i cela jeho armáda se rozpadla. Všichni se radovali a přeživší se mohli vrátit domů…
O několik měsíců později se Ninquië narodila holčička. Pojmenovala ji Geofrey Tarellon. Mladá Geofrey se od ostatních elfských dětí v mnohém lišila. Děti si hrávaly s luky, dřevěnými meči a noži, ale Geofrey raději studovala magii a byla v opravdu dobrá. Měla kamarádku Írimë, která měla také velké nadání na magii a ráda se zabývala čistou magii, kdežto Geofrey raději zkoumala útočná kouzla.
Když se jednou děti vydaly do lesa, aby pozorovaly zvěř, našly stopu stáda jelenů a vydaly se za ním. Když na stádo narazily, mlada Geofrey zakouzlila… Exploze zabila dvě mláďata a několik dospělých jelenů zranila. Ostatní děti byly zděšeny tím, co viděly a nevěděly, proč to Geofrey udělala. Ani ona sama to nevěděla. A takovéto příhody ji provázely mnoho let, až do jednoho dne…
Bylo nádherné ráno, takže se Írimë a Geofrey rozhodly, že vyrazí někam do přírody. Každá si zabalila svojí hůl a kousek lembasu, osedlaly koně a mohly vyjet. Hnaly koně rychle mnoho hodin, až narazily na zvláštní jeskyni. Uvázaly koně a šly na průzkum. Jeskyně byla velice dlouhá a na konci byl oltář nějakého boha, jakých je po blízkém území plno. Když však začaly oltář blíže zkoumat Írimë řekla: „Nemam z toho dobry pocit, pojďme pryč.“ „Počkej ještě chvíli, už půjdeme,“ odvětila Geofrey a dále zkoumala oltář. A opravdu za chvíli šly, ale když byly zhruba v polovině chodby, Jeskyně se začala hroutit. Dívky se rozběhly, ale Írimë upadla. Geofrey věděla, že když se zastaví, nemusí stihnout utéct z jeskyně. Tak běžela, běžela, běžela…
Hned jak vyběhla, viděla, jak se za ni jeskyně uzavírá. Írimë to nestihla a hora ji pohltila. Geofrey nasedla na koně vyrazila k Failonu. Hned jak dorazila, pověděla co se stalo. Diky své pověsti podivínky se začaly objevovat obvinění: „No to určitě, beztak ji někde v lese zabila.“ Ninquië si Geofrey zavolala k sobě domů a začala: „Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěla o zničení Vzoru a o drowech?“ „Ano, pamatuji,“ odpověděla Geofrey. „Tak jeden z těch drowů je tvůj otec, jeho jméno zní Vryn´rag.“ Geofrey byla tak překvapená a zmatená, že ani nemohla mluvit. Rasa o které slyšela každý den, jak jsou špatní a zlý a jeden z nich byl jejím otcem. „Je to celkem přirozené co se stalo,“ pokračovala Ninquië. „Ale já jsem ji nezabila,“ bránila je Geofrey. „I kdyby to byla pravda a já ti věřila, tak ti venku rozhodně ne. Bude lepší, když odejdeš.“ Geofrey nevěřila vlastním uším. V jediném dnu se totálně změnilo vše, čemu věřila. Příštího dne si zabalila pár svých věcí a vyrazila na cestu do neznáma…

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Sith - 5

Hezky zpracovane a hlavne zapracovene do Andarijskeho vzoru. Zaslouzenych 5.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x
známka 5: 3x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist