Daeldaer
-> Charakterník
Narodil jsem se ve městě Praag jako syn bohatého alchymisty. Můj otec byl elf a
matka člověk. Otec prodával po celém městě lektvary, byl několikrát zvolen
alchymistou roku, ale jednou se stala chyba. Otec zrovna míchal lektvar a
najednou vybouchl sud s lektvary, sudy byly schovávány nahoře v komoře. Dům zač
al hořet. Já jsem se zrovna vracel, domů z lovu když sem to uviděl. Rychle jsem
vypil lekvar ocelové kůže a vběhl do domu. Žár byl velký, ale zvládl jsem to. Na
zemi jsem našel mrtvolu matky černou jako noc. Rychle jsem bežel do sklepa, kde
měl otec dílnu. Našel jsem ho tam s šípem v hrudi. Ještě žil, rychle jsem se ho
zeptal co se stalo, on jenom: "byl to byl to" a najednou zemřel. Začalý bouchat
sudy s lektvary, rychle jsem běžel z domu ven. Když jsem stál před domem celý č
erný od sazí. Přiběhl ke mě neznamý muž a obvinil mě, že sem dům zapálil, tomu
sem odporoval, ale on vytahl kuš. Vrazil mi ránu do hlavy a já omdlel. Když jsem
se probral, ležel jsem zavřený ve věznici. Celý udivený jsem se ptal, proč tu
jsem, jako odpověď jsem dostal ránu do obličeje a slova: "ty hnusnej vrahu
rodiny, ty parchante!" Jídlo jsem celou dobu neviděl a tak jsem omdlel vyč
erpanim. Když sem se probral byla noc. Uviděl jsem stážného jak spí a tak jsem
se rozhodl vzít mu klíče. V rohu cely jsem nasel kost. Tou sem se snažil získat
klíče, ale když už jsem je měl střážný se probral a začal na mě řvát, co to děl
ám. Udělal, ale chybu přišel blý ke mě než měl. Rychle jsem ho udeřil do hlavy
tou kostí. Složil se k zemi a ja si klíče vzal. Když už byl omráčený tak sem si
vzal i jeho zbraně a oblečení. Svázal jsem ho a hodil do cely. Vyšel jsem před
věznici a co nevidim před věznicí je uvázaný kůň! To je ale štěstí. Odvázal jsem
koně a hned sem se řítil pryč. Když jsem byl daleko od města rozhodl jsem se že
bych si měl odpočinout, ale měl jsem hlad. Uviděl jsem laň, vytáhl jsem dýku,
kterou jsem vzal strážníkovi a hodil jsem ji po ni. Laň padla k zemi, ale řešil
jsem velký problém jak si ji mam udělat, když nemám oheň. Tak sem začal jíst
maso syrové. Bylo to hnusné, ale hlad je hlad. Najedl jsem se a usnul, když jsem
se problal bylo rano, krásný den. Kam se ale vydat, kde budu spokojený. Po
dlouhém rozjímání jsem se rozhodl, že pojedu na sever. Jel jsem celé měsíce,
když jsem uviděl brány města Andoru. Doufám, že v Andoru začnu nový život, život
ve kterém mě nebudou honit za to co jsem neudělal.
návrat na seznam příběhů Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Podrobný rozpis získaných ohodnocení: známka 1 : 1x známka 2 : 1x známka 3 : 1x