Mlhou zahalený les tiše šuměl, když se Albar tiše pohyboval mezi stromy. Jeho kroky byly lehké jako vánek, téměř neslyšné. Byl lovcem, ale ne zabijákem – spíše pozorovatelem. Miloval klid divočiny, zpěv ptáků při ranním rozbřesku a tichý šepot větru ve větvích.
Dnes však nešel jen za krásou přírody. Hlouběji v lese našel stopy neznámého tvora. Byly velké, s hlubokými rýhami od drápů. Albar poklekl, promnul si bradu a tiše si povzdechl. „Toto není jelen ani vlk,“ zamumlal si pro sebe. Něco cizího vstoupilo na území, které chránil.
Vytáhl svůj precizně vyřezávaný luk, jediný skutečný společník, kterému věřil. Tětiva tiše zaskřípala pod napětím, šíp byl připraven. Následoval stopy až k řece, kde voda líně tekla mezi balvany. Kolem byly ulámané větve a hluboké rýhy v kůře stromů.
„Co jsi zač?“ zašeptal do větru, když v tom zaslechl jemné zavrčení z houští. Neznámý návštěvník si ho už také všiml.
Albar se pousmál. Ticho bylo jeho spojencem. Ať už ho dnes čekal lov, souboj nebo jen další příběh do jeho kroniky, byl připraven.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Enari nom - 0
Nemyslíš vážně toto... Nejen gramatika, ale i styl.. Tohle není nic co by stálo za to číst poprvý, natož podruhý.
Mlhou zahalený les tiše šuměl, když se Albar tiše pohyboval mezi stromy. Jeho kroky byly lehké jako vánek, téměř neslyšné. Byl lovcem, ale ne zabijákem – spíše pozorovatelem. Miloval klid divočiny, zpěv ptáků při ranním rozbřesku a tichý šepot větru ve větvích.