Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Borek

-> Charakterník

obrázek postavyJe zima. Pole jsou ukryta pod nánosy sněhu, stromy ověnčené jinovatkou. Děti nemají co dělat, a tak sedí na peci, zachumlané v kožešinách, a čekají, až začne vyprávět starý Kaska, kterému nikdo neřekne jinak než "děda".
Nikdo vlastně neví, kolik mu je let. Říká se o něm, že zažil doby, kdy skřetí armáda obléhala Thyris. Přestože je tak starý, je jeho mysl bystrá a jeho vůle silná, i když už, jak sám s oblibou říkává, nedokáže sesílat taková kouzla jako za mlada.
„Dědo, vyprávěj nám o něčem“, prosí jeden klouček. Dědovi zaplanou v očích veselé plamínky nacpávaje si dýmku odvětí: „A o čem bys chtěl slyšet?“ „Vyprávěj nám o tvém dědečkovi, o Bořkovi“, řekl klučina a všechny děti se začaly smát. „Myslím, že by nebyl moc nadšený, že mu takhle říkáte. Bořek mu směli říkat pouze jeho přátelé – ve skutečnosti se jmenoval Borek.“, řekl, usmál se a zapaluje si dýmku začal vyprávět:

Jeho otec byl zvláštní muž, jenž se vyučil mnoha povoláním a nalezl zalíbení v práci samotné – výrobě jen tak, pro radost. To se ovšem nelíbilo jeho zákazníkům, neboť, když se mu nechtělo, trvalo dlouho, než vyrobil objednané zboží.
Proto vzal své úspory a nářadí a odešel do hor, aby tam v klidu řemeslničil. Časem se u něj vyvinula nechuť chodit do města a pokud tam musel, třeba pro bavlnu, dělal tak velmi nerad a vždy se snažil svůj pobyt ve městě co nejvíce zkrátit.
Postavil si srub a nalezl vnitřní mír.
Občas ho navštěvovala zvláštní žena. Bydlela sice ve městě, ale mnohem raději se toulala přírodou. Ráda u něj přespávala, protože se jí nechtělo chodit až do Andoru. Její návštěvy se postupně prodlužovaly až u něj nakonec zůstala. Někteří mu vyčítali, že si ji nevzal v Andorském kostele, ale on na to říkal:
„Proč bychom chodili do Andoru? Oddal nás poustevník, který tu žije, a to nám stačí. Hlavní je, že se máme rádi.“
Netrvalo dlouho a jeho žena byla v očekávání a porodila dvojčata – Borka a jeho sestru.

Už odmala to byla nerozlučná dvojka. Jen co trochu povyrostli, už se toulali po lese. Když člověk potkal na mýtině jednoho, věděl, že někde poblíž pobíhá i druhý. Rádi také sledovali co zrovna otec vyrábí, obzvláště Borek se rád díval, jak z obyčejného kusu dřeva vznikne třeba stolička. Ovšem nejvíce obdivoval nádherný mramorový stůl, u kterého se scházela celá rodina, aby se najedla. Bylo proto přirozené, že jak Borek vyrůstal, začal ho otec učit svému řemeslu. Jeho sestra mu to zazlívala, protože už se s ní netoulal tak často po lese, a začali se odcizovat.

Jednoho dne k nim přišel nějaký cizí muž, aby si promluvil s otcem Borka. Mluvil s ním o samotě, ale Borek, i když by se to nemělo, poslouchal za dveřmi a vše slyšel.
„Potřeboval bych aby jste mi vyrobil jednu speciální věc. Tady je návod.“
„Hm, to je zajímavé. Máte materiál?“
„Tady je krvavý mech, katovy kukly, kosti démona a nějaké další magické suroviny, dřevo tu doufám máte…“
„Dobrá, normálně sice zakázky neberu, ale tohle je výzva. Vraťte se za týden.“

Výroba probíhala dobře, ale poslední dva dny vypadal Borkův otec ustaraně. Pak přišel zákazník ale tentokrát se pohádali.
„Víte nějak se mi nelíbilo, co to provádělo, když jsem to vyráběl, tak jsem to radši zničil. Tady máte návod a peníze za suroviny jděte prosím pryč.“
„Jenže žádný jiný řemeslník není natolik zkušený, aby to dokázal vyrobit. Když mi to vyrobíte dám vám 1000 zlatých.“
„O peníze mi nejde, mám tu vše, co potřebuji. Tu věc prostě nevyrobím. Ve špatných rukou by nadělala obrovské škody a to nedopustím.“
Tajemný muž začal křičet. „Jak je libo, ale budeš toho litovat!!!“
„My si tykáme?“
Tu Borek ucítil mravenčení na zátylku, naskočila mu husí kůže a uslyšel slova v nějaké neznámé řeči.
Zněla dost zlověstně. Sice pochopil, že promluvil cizinec, ale nepoznával jeho hlas. Bylo slyšet kroky ke dveřím a jen taktak se stačil schovat, neboť cizinec právě vybíhal ven, vyskočil na svého černého koně a odcválal pryč.
Borek vběhl dovnitř, aby se srazil s matkou, jež právě ošetřovala otce. Vypadal strašně. Po celém těle mu naskákaly boláky plné hnisu, bělma měl úplně krvavá a na čele měl krvavý šrám vytvářející zvláštní obrazec.

Matka Borkovi řekla: „Je to černá smrt. Je to velmi nakažlivé, chci, abyste se od něj drželi dál.“ Sestra matku poslechla, ale Borek postřehl, jak mu otec dává znamení. Poslechl ho a když později vešel do pokoje, viděl svého otce, celého zafačovaného, jak si chystá hůl. „Jdu do hor za poustevníkem. Ten jediný mě ještě může pomoci. Půjdeš se mnou, viď?“
„Dobrá tatínku.“
„Pamatuj si dobře kudy půjdeme, abys našel cestu zpět.“

Vyrazili a zmizeli ve skalách. Cestou otec Borkovi vykládal o Andoru, jak to tam chodí, že si má dát pozor na temné uličky a podobně – prostě mu dával rady do života. „Naučil jsem tě základům od každého řemesla, které znám. Dál už se musíš učit sám. Jestli ti mohu poradit, jdi do Andoru, tam je mnoho slušných řemeslníků.“, pravil klesajíce na kolena. „Tys vždy obdivoval náš mramorový stůl, viď?“ „Ano tatínku.“ „A nenapadlo tě někdy, kde jsem ten mramor vzal?“ „Vždycky jsem si myslel, že jsi ho koupil v Andoru.“ „Kdepak, v Andoru na něj narazíš maximálně v pokladnici královny. Já jsem totiž tady… v horách... našel.. mramorovou… rokli.“ Vysoukal za sebe a ukázal na stezku do hor. „Ale já… už dál… nevydržím… pohřbi mě tady…“ Lehl si na zem a zavřel oči. „Slib mi, že… se mě nebudeš… snažit… pomstít. Skončil bys jako… já.“ Promluvil a vydechl naposledy, takže Borkovo „Slibuji“ už slyšeli jen orli hnízdící na osamocené skále, pod kterou Borek pohřbil svého otce.

Borek vrátiv se domů nalezl jen plačící matku. Jeho sestra utekla, neboť se nějak dozvěděla, že otce zemřel. Borek utěšil matku, vzal svou bedničku s nářadím a řekl: „Sama bys mě a mých šest sourozenců neuživila. Jdu do Andoru do učení. Budu vám nosit jídlo. Mám tě rád.“ Odešel sice se vzpřímenou hlavou, ale honily se mu v ní podivné věci, neboť během pár dnů ztratil dvě milované osoby. A ta ztráta ho změnila, přinutila ho dospět.


„Tak to je vše.“, pravil děda vyklepávaje si dýmku. Jestli budete chtít, můžeme zítra pokračovat.

/*3.11.05 Drobné úpravy příběhu od okamžiku, kdy Borkův otec je proklet... */

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Postrach - 3

No schyluje se nám to na zajimavý příběh.
Eliska - 4

Jen pokračuj a 5 se dočkáš, aspoň ode mne
Borek

Kdybyste měli nějaké poznámky (např ohledně pravopisu) napište je sem anebo mi napište SZ na fóru.
Raist - 4

Je to docela pěkně čtivé.
Heratrix - 4

Skoro až za 5, jen je tam trochu rušivá ta uteklá sestra na konci. Nechceš napsat pokračování? Ohledně pravopisu OK, akorát čárka se píše ještě v uvozovkách, ne až za nimi :-)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 4x
známka 4: 6x
známka 5: 6x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist