Když se na hromadě srovnaného listí v chatrči nedaleko vesnice probudil dvanáctiletý elf, netušil, že dnes jedna cesta jeho života skončí, jiná začne.
"Halo? kde jste všichni?" Obvykle ho budili rodiče, ale dnes se nikdo neozýval. Robin si oblékl jednoduchou košili a krátké kalhoty. Začínalo léto, takže toho víc ani nepotřeboval. Nazul se a vyšel z přístřešku. Ptáci nezpívali jako obvykle a tak jsem už tehdá začínal mít tušení. Proto jsem vyrazil k vesnici. po pár minutách, když jsem vyšel z toho nejhustšího lesa cítil jsem neznámý zápach a po chvíli uviděl na obloze kouř. Tehdy jsem ještě nevěděl co se děje, ale utíkal jsem tak rychle, že jsem po chvíli zakopl o kořen a svalil se na zem.....
Když jsem se probudil, vytékal mi z hlavy proužek krve. Pomalu jsem si začal uvědomovat co se děje a pomalým krokem vyrazil k vesnici. Vlasy mi stály hrůzou když jsem uviděl tu spoušť. Kdybych toto místo neznal od mládí, určitě by mi přišlo cizí. Nezůstal snad kámen na kameni od té doby co jsem zde byl naposled. Několik domů ještě dohořívalo. Zbytek byl absolutně zničený....
Šel jsem pomalým krokem uličkami vesnice. Když jsem uviděl Oltarii, mou sestru, která byla o dva roky starší než já začal jsem zvracet. V hrudi měla tři šípy a chyběla jí jedna noha. Teprve teď mi pomalu začalo docházet co se děje a já začal brečet... Když jsem se vzchopil, pomalou chůzí jsem šel do středu vesnice a nepřestával vzlykat...
Nejmohutnější stavba celé vesnice, které jsme říkali Síň oslav, už nevypadala jako chlouba vesnice. Zbyly z ní pouze kamené základy pod spadenou střechou. Kolem této budovy bylo nejvíce mrtvých z celé vesnice. Cítil jsem, že sem mi chce znovu zvracet, jenže místo toho jsem se svalil na zem a omdlel...
V noci mě probudilo vytí vlků kolem vesnice, jenže příliš jsem se bál na to, abych utekl a tak jsem seděl schoulený za starým mlýnem až do rána. Když už jsem měl slunce skoro nad hlavou odhodlal jsem se zvednout a rozběhl se ven z vesnice. Všude se linul hrozný zápach a znovu jsem začal zvracet. Za vesnicí jsem si řekl, že půjdu domů, protože jsem doufal, že tam to ti útočníci nenašli...
Slyšel jsem divné zvuky a tak se začal pomaleji plížit. až jsem dorazil k louce která mě dělila na patnáct metrů od mého rodného domu. Tam ale stáli dvě divné příšery. Tehdá jsem ještě netušil, co je to zač.
----------->Přepisuje se - to co je pod touto čarou nečťete prosím, děkuji :-)
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Borwen - 1
jak ses dostal z Anglickeho Loxle do Andarijskeho Andoru?
Druid - 1
Mno, musim uznat, že je to příběh
Raist - 2
Jeden z nejhorších skřeťo-začátků co sem tu viděl a že jich nebylo málo. A ještě navíc nesouvislosti v dalším textu.
Vesi - 2
Přepisovala bych rychleji, být tebou...kde to má konec?
