Kdysi dávno, v jedné malá vesnici. Žil jeden malý hoch Duron. Žil většinu času v Klášteře, kde jej vychovávali. Vedli ho k pomoci druhým, učili jej šít ohýbat hrebíky a další užitečné věci do života a potřebné pro opravu kláštera. Po nějaké době i on dal slib knezům s tohoto kostela, že bude žít počestný a správný život. žil šťastný s knězy a ostatními vesničany, dokud jednoho dne se neobjevil drak. Nebyl nějak velký, či strašlivý,bylo to malé dráče, poraněné, jenž omylem zabloudilo do vesnice. Všichni se dráčka bali až na jediného, na Durona. Všichni pozorovali, jak mladý Duron, jde pomalu k rudému dráčku. Přibližoval se opatrně, z lehka, aby malého dráčka nevyplašil. ,,Neboj se kamaráde, neboj, ukaž mi co to máš tam pod křídlem." říkal milým hlasem Duron když se přibližoval. Když už byl úplně u dráčka spatřil jak má v sobe dráček zabodnutý barbaří šípku. Uchopil ji a pomalu začal vytahovat ven. ,,Už to bude hochu skoro je už venku." uklidnoval dráčka Duron. Dracek na něj ostražitě koukal, ale pochopil že mu mladý Duron nechce ublížit, ale jen pomoci. Když Duron vytahoval s dracka šipka poranil se sám o její hrot, a když byla šípka venku a viděl že drackovi vytéká moc krve snažil se mu zacpat ránu. Jenže při přiložení rukou k ráně, se najednou smíchala jejich krev. Najednou slyšel myšlenky dracka a naopak on slyšel Duronovi. Z ničeho nic se objevila záře, a dracek s Duronem byli zahaleni velkym oblakem dýmu a žáru. Duron se díval na dracka a dracek na nej, jako by mezi nimi vznikalo spojeni. A bylo tomu tak, jejich krev se promísila a draček ve svých myšlenkách řekl naposledy, ,,Využít mou sílu dobře a s rozvahou!" žár a oblak dýmu pomalu začal ustupovat a ostatní z vesnice viděli jen stíny, stíny co vypadali jako by drak vstoupil do Durona. Když oblak dýmu sesedl k zemi a rozfoukal jej i vítr, viděli vesničané jak Duron sám leží na místě kde byl i drak. Běželi k němu aby se na něj podívali a zjistili co sním je. Když přiběhli, viděli, že se mu v očích jako by mihl zrak draka. Statní muži z vesnice, Durona vzali a odnesli zpět do Kláštera, ostatní lidé vyhlíželi zda-li malé dráče nelítá ještě někde okolo vesnice, ale na obloze se nic neobjevovalo. Malé dráče totiž svou duši a sílu vložilo do Durona.
,,Je to zvláštní" řekl jeden z mnichů, ,,Podívejte se na jeho ruku, tu jizvu si nepamatuji. Nevypadá staře ale kde k ní přišel?" v tu chvíli co to dopověděl se Duron probral. ,, Ach moje hlava, co se to stalo pamatuji si jen hlas v mé hlavě a pak už nic." Všichni na něj zírali jaké že to hlasy mohl slyšet, jen jediný mnich tušil oč jde, řekl ostatním zkuste jej postavit na nohy a přiveďte ho za mnou do knihovny, oročil se a šel ven z místnosti. Ostatní netušili co se právě děje, ale pomohli Duronovi se obléct a sejít schody do knihovny za mnichem.
,,Aaaa Durone, posaď se tam na tu lavici, a prosím mi bratři zda-li by jste nás nechali chvíli o samotě. Jen ještě chvíli počkej Durone hned to najdu." řekl starý kněz jenž přehrabával knížky. Poté co usadili Durona na lavici, tak všichni opustili knihovnu. Duron netrpělivě čekal, a bál se toho co má přijít, když v tom uvnitř zaslechl zvláštní hlas, neboj nám nikdo neublíží s mou mocí jsi v bezpečí. Duron po tomhle ještě víc znejistěl. ,,Tady to mám!" vykřikl mnich, kterého nešlo pomalu před všechny ti knihy vidět. Přišel k Duronovi, a položil před něj již nalistovanou knihu. Duron se naklonil, a přečetl nahlas, Lidskodračí krevní pakt. Otočil se na na mnicha a řekl, ,, Co to znamená?" Mnich se jen pousmál a pokynul a by Duron četl dál.
Když Duron dočetl tuto kapitolu, přišel kněz k němu blíže, a zadíval se mu do očí. ,,No tak draku já vím že tam uvnitř jsi ukaž se mi." A v tom se jedno oko Durona změnilo v oko dračí. ,,Ha! já to věděl, já to věděl, já to věděl." opakoval stále kněz. Duron na něj jen hleděl a nechápal co se právě sním děje.
,,Co teď mam pro boha dělat?!" vykřikl Duron. ,,Vůbec nic jen se hlídat aby jsi neprobudil dračí moc, a draka v sobě. Řeknu ti co bys měl a neměl dělat." odpověděl mnich. Jejich rozhovor takhle pokračoval až do rána a Duron pečlivě naslouchal.
Uběhlo pár měsíců a Duron žil stále spokojený klidný život. Dodržoval co mu starý mnich poradil aby nevzbudil draka uvnitř sebe. Vesničané už na dráčka jen vzpomínali, ale Duronovi tím jak byl odvážný a jak dráček ho nechal projit až k sobě. Začali říkat Duron, odvážný jako ten dráček, a tak už mu říkali Duron Dráček, jenže nevěděli že vlastně vyslovují jméno Durona a opravdu Dráčka v něm.
Po dalších pár měsících klidu a míru ve vesnici, nastal na jaře náhlý zvrat, k bráně vesnice přijela skupinka barbaru, šlo vidět, že jsou to drakobijci. Vesničané si jich moc nevšímali, pocestní přes jejich visku procházeli často, vždy se napili najedli a pronajali pokoj v místní krčmě a pokračovali dál za svým pokladem. Ten den byl Duron na tržišti, přímo na proti této krčmy, zrovna když barbaři dojeli a sesedli z koňů. Otočil se a viděl toulce s jejich šipkami. Najednou v něm začalo být nějaké teplo. Teplo které znal pouze když jej někdo chtěl naštvat. A po dlouhých měsících se ozval opět ten hlas. ,, To jsou oni, oni jenž chtěli mou krev, mou kůži, zabít mě a rozřezat na kousky!" Duron cítil jak se drak snaží dostat jako by ven, otočil se a zakryl si tvář kápi roby. ,,Ne nesmíme jim nic udělat, navíc tady ve vesnici, žijí tu dobří hodní lidé a jim nesmíme nijak ublížit! " mumlal si Duron pro sebe, a najednou v něm ten žár začal ustupovat.
Šel rychlým krokem z tržiště rovnou za mnichem do knihovny aby mu pověděl co se stalo. mnich pečlivě naslouchal a doporučil mu ať do rána než tito cizinci odjedou nevychází mimo klášter, Duron jen přikývl a odešel do svého pokoje. Díval se přes okno na slunce a viděl že brzy zapadne, a tak usoudil že se nic nestane když půjde již nyní si lehnout.
Byla tma, hluboká noc, když v tom se ozvala rána jenž Durona vzbudila. Posadil se v posteli a chvíli poslouchal. Poté se zvedl že vyjde ven se podívat z pokoje. Přišel ke dveřím a slyšel křik jednoho z mnichů, rychle vzal za kliku a otevřel. Nevěřil co vidí, po klášteře, ve vesnici kde všichni žijí v klidu a míru, běhali oniž barbaři, řvali stále dokola ,, TAK CO KTERÝ TO JE KDE JEJ SCHOVÁVÁTE MLUV NEBO SKONČÍŠ JAKO OSTATNÍ!!" Duron se otočil, vzal si své kladivo jenž používal na výrobu či opravu věcí, a chtěl běžet knězi na pomoc, když v tom se ve dveřích zjevil jeden z barbarů. ,,Hahahaha" začal se smát, ty mi chtít ublížit ta malá palička na maso?! Barbar vytáhl velkou sekeru zpoza zad a začal sní mávat na Durona. Duron znejistěl, ,,Co teď, jak jim jen pomoct!" řekl v duchu si pro sebe, na což se ozvala odpověď, ,,Já jim pomoct mohu, ale budeme muset spolupracovat." ,,Ano!" vykřikl Duron, a v tu chvíli barbar stojící na proti němu znejistěl, viděl jak jeho oči se mění, jeho kůže začíná rudnout, a muž se pomalu ale jistě proměňoval v malé rudé dráče. Barbar vyletěl odhozen ranou, od Durona v jiné podobě přes balkón, a s křikem padajícího barbara k zemi se ozval mohutný dračí řev. Drak, mohutnější a větší. Strašlivější chcete-li začal bořit určité sloupy a zdi kláštera svou velikostí. Avšak všechny mnichy chránil ať už před padajícími kameny či barbary jenž chtěli pobít je i Durona.
Boj netrval dlouho, draček jenž sídlil v Duronovi, stále sílil a rostl, získával svou sílu, a díky Durona i další navíc. Když byli všichni mniši venku, až na pár z nich úplně bez újmy, stáli na náměstí vedle draka, před klášterem jenž byl pomalu celý v plamenech. Vesničané jen stali a zírali jak na draka tak na mnichy. Jeden barbar se vyplazil ven s kláštera, drak pomalu k němu šel a jak se k němu začal přibližovat stával se opět člověkem. Již už proměněný Duron, se k němu naklonil. ,,Co ty být zač!" ptal se skoro mrtvý barbar. ,,Já? Já jsem Duron a Dráček, ale říkej nám klidně Durone Dráčku. Vybrali jste si špatně, nechat toho dráčka být, nechat naši vesnici a klášter být, nikomu se nic nestalo. Ale po vraždě mých některých bratří, to už jsem vás musel zarazit!" odpověděl barbarovi, jenž se na posledy nadechl a zemřel.
Všichni vesničané zírali už jen na Durona, začali se bát, začali vykřikovat že je prokletý, Duron jen se snažil pochytit nějaká vlídná slova, nějaké pouhé děkuji, ale ne. Slyšel pouze výkřiky, a obavy. Mniši se kolem něj rozestoupili do kruhu, aby jej vesničané neviděli. Začali je uklidňovat, ale bylo to marné. Strach v lidských srdcích dokáže také pořádnou magii. Duron s kleslým výrazem sklopil hlavu, když najednou slyšel od starého mnicha ,,Běž Durone, uteč! Čekali jsme už jen na den kdy, se drak v tobě probudí, kdy vesnice tě bude chtít vypudit. Dole u řeky je nachystaná loď, jsou na ní zásoby. Přeplav na ní moře, ona to vydrží, je tam země kde můžeš žít v klidu. A tak zdatného výrobce jako ty tam určitě někdo zaměstná běž!" Duron jen pokývl hlavou, a začal utíkat do blízkého lesa, jenž vedl nejkratší cestou k řece.
A tak po dalších dnech, kdy Duron Dráček, jenž se plavil po řece a moři ze své rodné vesničky, zakotvil v městě Andor, kde další kapitola jeho života započala.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Raist - 0
Budu brečet. Další nešťastník s umřelejma,sežranejma nebo jinak zlikvidovanejma rodičákama.
Sith - 0
Alespoň že mu po rodičích zbyl kalendář....lidi příběhy mají být něco jiného....achjo.
Kdysi dávno, v jedné malá vesnici. Žil jeden malý hoch Duron. Žil většinu času v Klášteře, kde jej vychovávali. Vedli ho k pomoci druhým, učili jej šít ohýbat hrebíky a další užitečné věci do života a potřebné pro opravu kláštera. Po nějaké době i on dal slib knezům s tohoto kostela, že bude žít počestný a správný život. žil šťastný s knězy a ostatními vesničany, dokud jednoho dne se neobjevil drak. Nebyl nějak velký, či strašlivý,bylo to malé dráče, poraněné, jenž omylem zabloudilo do vesnice. Všichni se dráčka bali až na jediného, na Durona. Všichni pozorovali, jak mladý Duron, jde pomalu k rudému dráčku. Přibližoval se opatrně, z lehka, aby malého dráčka nevyplašil. ,,Neboj se kamaráde, neboj, ukaž mi co to máš tam pod křídlem." říkal milým hlasem Duron když se přibližoval. Když už byl úplně u dráčka spatřil jak má v sobe dráček zabodnutý barbaří šípku. Uchopil ji a pomalu začal vytahovat ven. ,,Už to bude hochu skoro je už venku." uklidnoval dráčka Duron. Dracek na něj ostražitě koukal, ale pochopil že mu mladý Duron nechce ublížit, ale jen pomoci. Když Duron vytahoval s dracka šipka poranil se sám o její hrot, a když byla šípka venku a viděl že drackovi vytéká moc krve snažil se mu zacpat ránu. Jenže při přiložení rukou k ráně, se najednou smíchala jejich krev. Najednou slyšel myšlenky dracka a naopak on slyšel Duronovi. Z ničeho nic se objevila záře, a dracek s Duronem byli zahaleni velkym oblakem dýmu a žáru. Duron se díval na dracka a dracek na nej, jako by mezi nimi vznikalo spojeni. A bylo tomu tak, jejich krev se promísila a draček ve svých myšlenkách řekl naposledy, ,,Využít mou sílu dobře a s rozvahou!" žár a oblak dýmu pomalu začal ustupovat a ostatní z vesnice viděli jen stíny, stíny co vypadali jako by drak vstoupil do Durona. Když oblak dýmu sesedl k zemi a rozfoukal jej i vítr, viděli vesničané jak Duron sám leží na místě kde byl i drak. Běželi k němu aby se na něj podívali a zjistili co sním je. Když přiběhli, viděli, že se mu v očích jako by mihl zrak draka. Statní muži z vesnice, Durona vzali a odnesli zpět do Kláštera, ostatní lidé vyhlíželi zda-li malé dráče nelítá ještě někde okolo vesnice, ale na obloze se nic neobjevovalo. Malé dráče totiž svou duši a sílu vložilo do Durona.