Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Theseus

Život Thesea začal v lesích Lewanských.
Narodil se Agrielovi a Selene v dobách míru a klidu kde okolní svět sužovala jen občasná nemoc nebo stáří.
Theseus měl velké štěstí. Narodil se jako jeden z posledních ve svobodném Lewanu. Avšak sám si z něj pamatuje málo.
Když uběhlo 14let od jeho narození rodiče se rozhodli že ho pošlou mimo zemi Andarijskou do kláštera kde se bude učit všem tajům kněžské magie a léčitelství. Bylo to v době kdy se začali objevovat zprávy o skřetech, avšak k Theseovi samotnému se žadná taková nedostala. Rodiče ho natolik milovali, že se ho raději vzadli než aby viděli jak umíra pod sekerou nějakého skřeta. Theseus se mnohokrát ptal proč má odjet.Pokažde ta otázka zněla téměř stejně. A pokaždé dostal stejnou odpověd.

"Maminko a proč mě posílate pryč, já tu chci zůstat s vámi. Tatínku že tady můžu zůstat. Knězem se přece mužu stát i tady v Lewanu. Tak proč vás mám opouštět?"

"Srdíčko už jsem ti nekolikrát říkala že máš v sobě neskutečnou sílu ktérá potřebuje opravdu moudré učitele. A sám dobře víš že naši nejlepší jsou nyní v Imeru, protože se tam stalo veliké neštěsti."

"A proč mi neřeknete co se tam stalo. Taky bych jim chtěl pomoct když mám v sobě tu velkou sílu jak říkáte."

"Už jsem ti to říkal několikrát synu. Jseš na to ještě moc malej. A sílu v sobě sice máš ale moc toho ještě neumíš. Proto musíš odjet aby jsi se toho naučil hodně a my na tebe mohli bejt hrdí.
A už se neptej pořád na to samé. Vidíš přece že maminka je z toho taky celá nešťastná že tě nebudem mít doma."

"Ale,ale...
Když mě se nikam nechce jet. A kam že to vlastně pojedu?"

"Do Goldaeru. A kolikrát ti to máme opakovat? A ještě jedna otázka a budu se už vážně zlobit."

A takhle to pokračovalo asi týden než Thesea odvezla poslední loď z Lewanu.
A co je vlastně pravdy na tom jak rodiče Theseovi odpovídali? Dalo by se říct ze všechno ale je to spíše něco mezi pravdou a polopravdou. Asi nejmenší zrnko pravdy by se dalo najít v tom jak mu rodiče říkají že má v sobě neskutečnou sílu. Spíše je to naopak. Co se síly jako takové týče tak to je Theseus takovej malej chcípáček a co se týče síly pro nějaké nadání tak tu má uplně stejnou jako každej jinej elf v jeho věku. Ale pravdou je ze v Imeru se stalo veliké neštěstí. Objevili se tam skřeti a podobna havěť která přišla z Liaru ale to je už jiná historie.
Vraťme se ke dni kdy Theseus odjiždí do země tak vzdálené že ani nikdo neví jak je vlastně daleko. Rodiče se s Theseem v slzách rozloučili a ve vzajemném obětí sledovali jak loď mizí za obzorem.
Tak započala Theseova plavba která byla dlouha několik měsíců ale nikterak zajímavá. Za zmínku stojí snad jen to že se tam seznámil s postarším mužem. Ten muž měl namířeno jinam a když se s Theseem loučil v jednom přístavu s přáním klidné plavby mu daroval starou, téměř rozpadlou knihu a řekl mu:

"Tuhle knihu teď schovej a jestli budeš mít chuť ji otevřít raděj skoč přes palubu. Teď by jsi jejimu obsahu stejně moc nerozuměl a možná i umřel hrůzou. Ale až budeš v bezradné situaci tak se posaď na klidné místo a knihu si přečti. A podle toho co se z ní dovíš se rozhodni co budeš dělat dál. A pamatuj! Nikomu ji nedávej ani neukazuj."

Theseus učinil tak jak mu ten muž přikázal. Ne však z poslušnosti ale ze strachu kterej mu kniha naháněla. A tak plul dál až konečně dorazil do Goldaeru. V přístavu už na něj čekali nějací lide, kteří ho ihned odvedli do kláštera.
Tam se Theseus učil několik let všem věcem co kněz potřebuje znát. Theseus se velice snažil přesto jeho znalosti nebyli dostatečné. Ale učitelé měli trpělivost a Theseovi pomáhali jak mohli. Až na jednoho. Thesea neměl rád,vlastně neměl rád nikoho ale byl to nejlepší učitel alchymie jakého klášter mohl mít. Ten učitel se jednou rozhodl ze se Thesea pokusí zbavit. Snad to bylo pro to že alchymie šla Theseovi ze všeho nejlépe a učitel se začal obávat o své místo ale to jsou jen dohady. Pravý důvod se asi nikdy nedozvíme. A jak že se ho pokusil zbavit? Samozřejmě že ho nezabil. Udělal neco horšího. Poslal ho do přístavu koupit nějaké bylinky na lektvary. Theseus jako jeden z mála měl do přístavu vstup zakázán. A to z důvodu aby se nedozvěděl nějaké zprávy o Andarii. Všichni učitelé vědeli odkud Theseus pochazí a také měli i některé zprávy o tom co se v Andarii děje. Ale na příkaz Theseových rodiču se o tom jejich syn nesměl dozvědět. A kam jinam má člověk zajít když chce slyšet nové zprávy? Samozřejmě že do přístavu. Proto ho tam ten učitel poslal a doufal že tam Theseus něco zaslechne.
Theseus z toho měl jak se patří radost. V přístavě byl naposled před 11lety tak se tam rád vydal. Cestou nijak zvlášť nepospíchal. Procházel se po přístavu, prohlížel si kotvící lodě a pomalu mířil k místnímu obchodníkovi. Když už byl sotva dvacet kroků od krámku zaslech rozhovor dvou námořníku co postávali u mola.

"Tak je to vážne pravda že dobili už i zpátky Havant?"

"No jo, vždyť ti to říkám, když jsme vyráželi z Thyrisu tak Havant už byl zase svobodnej."

Theseus si nejdřive myslel že se baví o nějake zemi kterou nezná a zmínka o Havantu byla jen náhoda ale když ten druhej řekl že vyrážel z Thyrisu tak už nepochyboval o tom že se baví o Andarii. Nenápadně k nim přistoupil blíž,koukal do moře a snažil se zaslechnout co nejvíce z jejich rozhovoru.

"Tak jak to teda u nich teď je? Andor už neni ohroženej ne? Thyris je volnej a jak ty říkáš tak i Havant."

"Přesně tak, teď už jen aby se jim povedlo osvobodit Imer, Lewan a ještě nějaké ty jejich ostrůvky. Ale nejsem voják to přece víš, takže netuším kdy se jim to povede. A těch skřetů je tam pořád hodně."

A když tohle Theseus slyšel tak už nevydržel jen tak nenápadně stát a koukat do moře. Otočil se na ty dva a začal se vyptávat.

"Vy jste vážně mluvili o Andarii a o Lewanu? Co se tam stalo? Co má znamenat to že by bylo dobré kdyby se jim tam povedlo osvobodit Lewan? Vždyť Lewan je svobodnej, vzdycky byl a vždy bude."

Namořníci se na něj otočili a jeden z nich se rozesmál a pravil.

"Kdy jsi se probudil hochu?Už je to skoro 12let co skřeti obsadili skoro celou Andarii.A když řikam skoro celou tak to myslím tak že jediné území co zůstalo volné bylo v okolí Andoru.A Andor samotnej."

"Ale...
Jak je to možné? Před 11lety jsem přijel z Lewanu a tam byl klid a mír. To přece nemůže bejt pravda."

"Jo tak to máš sakra štěstí hochu že jsi se sem vůbec dostal.Co vím tak Lewan padl jako jedno z prvních území.A nemyslím si že to tam někdo přežil."

Ale to už Theseus začal zuřit a rozkřikl se na toho námořníka.

"Ale já mám v Lewanu rodiče! Oni nejsou mrtví,nemůžou bejt! Nesměj bejt mr..."

To už však nedořekl,protože mu začal selhávat hlas když si uvědomil že jeho rodiče nejspíš už nežijí. Theseus nevědel co má dělat. V hlavě se mu honila jedna myšlenka za druhou. Ani si nevšim jak si ho ty dva námořníci prohlížejí.Když v tom ten jeden začal zas mluvit.

"Tak to je mi líto chlapče ale nedělej si zbytečné naděje. Jen málo takových jako jsi ty přežilo."

Theseus se vytrhl ze svých myšlenek a podíval se na něj.

"Naděje ale umírá poslední. Vždycky přece musí bejt nějaka naděje! Musím se dostat domů! Hned teď !"

"Tak to tě asi zase sklamu hochu. Blíží se bouře a v té žádná loď nevypluje. Ale když si mě najdeš až se vyčasí tak ti možná i zajistím místo na nějaké lodi.Nečekej žádne pohodlí ale domů se snad dostaneš."

Theseus na něj koukal s otevřenou pusou a když konečně promluvil tak se zakoktal.

"Tttto,tto,to by jste vážně udělal? Ale jak se vám za to odvděčím?"

"To je to nejmenší co pro tebe můžu udělat ale teď už si běž po svejch.Bouře tady bude zachvíli takže já si jdu do hospody dát pořádné pivo.Nebo raděj dvě."

Tak se s ním Theseus rozloučil. Chvilku ješte postával na míste a pak šel koupit ty bylinky pro které původně šel. Když dorazil zpátky do kláštera hned běžel odevzdat bylinky co nakoupil. Vrazil k tomu učiteli do pokoje a div po něm ten pytel nehodil. Se omluvou za takove vtrhnutí a se slovy že spěchá ke svému mistrovi co ho má na starosti zas zmizel dřív než zavřel dveře.Učitel se koukal do prázdných dveří a vítězně se usmíval.
To už ale Theseus doběhl k pokoji ve kterém přebýval jeho mistr. Zklidnil se, zaklepal a pomalu vešel dovnitř. Mistr se ho ptal co ho k němu přivádí. A tak mu Theseus odvyprávěl vše co se v přístavu odehrálo. Mistr nemohl uvěřit tomu že se přes veškerou jejich snahu Theseus dozvěděl co se děje v Andarii. Byl tím natolik překvapen že se ho ani nezeptal jak se dostal do přístavu. Tak na něj jen chvíli koukal, když konečne promluvil.

"A co po mě vlastně žádáš Theseusi?"

"Já...No já bych chtěl jet domů."

"Domů? Ty snad věříš těm řečem co ti napovídal ten námořník? Myslel jsem si že jsi rozumnější. Ale řeknu ti to takhle."

Mistr se nachvilku odmlčel, zahleděl se Theseovi do očí a opět začal mluvit.

"Domů tě nepustím ať těm řečím věříš nebo ne. Klášter není žádna hospoda ze které můžeš odejít kdy se ti zachce! Nezapoměn že tě sem rodiče poslali aby z tebe byl kněz.A když teď odejdeš co z tebe bude? Potulný lěčitel co dokáže vyléčit sotva sám sebe? Sám víš že se musíš ještě hodně učit.Domů tě pustit nemůžu ani kdybych chtěl ani kdyby ty řeči od toho námořníka byly pravdivé.A teď běž a zapomeň na to co jsi dnes v přístavu slyšel."

Theseus tedy odešel, ani se s mistrem nerozloučil, šel do svého pokoje kde se posadil na postel a začal přemýšlet co udělá. Po dlouhém přemýšlení se rozhodl.
Musi utect a odjet domů jen co to počasí dovolí. Začal si tedy aspoň balit věci. Vzal svůj starý baťoh a vyndal z něj vše nepotřebne, když v tom narazil na něco na co celejch 15let nemyslel. Našel knihu kterou dostal od toho postaršího muže co sím jel část plavby.
Theseus si knihu prohlížel a v hlavě se mu vybavila některá slova toho muže.

"Až budeš v bezradné situaci tak se posaď na klidné místo a knihu si přečti."

Byla to snad teď ta situace? Nebo snad měl Theseus čekat na něco ještě horšího? Ať byla vhodna doba nebo ne, Theseus knihu otevřel a začal v ní číst.
Psalo se tam o životě a o smrti. O opětovném vdechnutí života již dávno mrtvému až po povolávání nemrtvých. Byla to kniha o nekromancii. Z celého obsahu knihy Thesea mrazelo v zádech a však po dlouhém listování v ní nalezl zalíbení. Zjistil že samotné studium nekromancie je do jisté míry podobné studiu knězů. Samozřejmě až na jisté věci.
Po několika hodinách knihu odložil a vyhlédl z okna. Bylo už dost šero ale zjistil že počasí se už udobřilo a je vhodná doba k vyplutí lodí.Vzal si tedy baťoh, naskládal do něj nějaké jídlo, oblečení, něco málo zlatáku co měl a knihu. Odešl z pokoje a urychleně opustil klášter směrem k přístavu. Do přístavu dorazil už za tmy ale od jeho záměru ho to neodradilo. Šel najít toho námořníka co mu sliboval že mu zajistí odvoz domů. Měl štěstí, našel ho tam kde ho prvně viděl.

"Tak jsem si vás našel jak jste mi řekl" pravil Theseus dřív než se na něj namořník vůbec podíval.

"No to teda vidím. Koukám že domu váže pospejcháš co? Když jsi tady teď za noci. No co,jak jsem slíbil mám pro tebe loď, jede až do Thyrisu ale asi jim budeš muset cestou vařit. Kuchař co se na ní dřív plavil se utopil. Je to smůla, i když pro tebe asi štěstí co?"

"Ale... já nikdy moc nevařil!" Vyhrkl ze sebe Theseus

"To zas tak moc nevadí, něco snad zvládneš a zbytek se naučíš cestou. Vostatně jestli se nemejlim tak tam poplujete při dobrým počasí tři měsíce. Takže na vaření budeš mít času dost. A teď už mazej na loď ať můžete ještě dneska v noci vyrážet. A hodně štěstí mladej."

S těmito slovy od něj namořník odešel a Theseus se vydal na loď.

Jak se zdálo na lodi už byli všichni informováni o tom že s nima Theseus popluje. Nikdo se ho zbytečně na nic nevyptával a jeden námořník ho hned odvedl do kuchyně. Jeho nového domova na nejméně 3 měsíce. Loď vyplula dřív než se vůbec stačil rozkoukat. Cesta byla poklidná až na nějakou tu bouřku a Theseus se naučil tak nějak vařit. A nejen to. Svoji knihu měl už přečtenou nejméně stokrát. Takže když se mu obšas povedlo nahromadit dost kostí z jídel tak se odvážil po nocích udělat i nějakého toho kostlivce. Docela se u toho i bavil. Sice měl strach aby na to nikdo z posádky neprišel ale ty kostlivce už ovládal dokonale. Pokaždé když si svého kostlivce prohlédl jestli je každa kost na správném místě nechal ho aby uklidil celou kuchyň a pak ho poslal pekně přes palubu. Při pohledu na topícího kostlivce se nejednou málem potrhal smíchy. Ale víc než kostlivce zatím nesvedl. To už však byla plavba u konce. Thesesu se rozloučil s posádkou a vydal se na cestu Andarii. Chtěl se dostat co nejblíže Lewanu, vydal se proto do Havantu. Ale při pohledu na Havantskou palisadu která branila vstupu do Lewanu ho zamrazilo v zádech. Tak blízko byl k domovu a přeci se tam nemohl dostat. V Havantu si našel bydlení v hostinci kde se na nějakou dobu usadil. Častokrát se vracel k palisádě, přemýšlel co je s jeho rodiči a co by měl dělat. Vědel že je na to sám, lidem se stranil a když už byl v nějaké společnosti druhých nezůstával tam zbytečně dlouho. Ale to se brzo změnilo. Theseus potkal jednu pro něj velice důležitou elfku, díky které změnil pohled na žití. Častokrát jste je spolu mohli vídat a jestli se nic nezmění budete je vídat stále......



A tak jak stále teče voda, tak i stále plyne čas. Theseus si nemohl na nic stežovat. Staré rány odeznívali a pomalu zapoměl na hlavní důvod svého návratu. Však aby ne, vždyť poznal ženu svého života a stal se členem velké Tulácké rodiny. A však život má plno nástrah a překažek, kterými nas zkouší a připomíná že ho máme jen jeden. Stalo se mnoho, co Theseuse pozměnilo a jistě se ještě stane. Ale to co ho teď nejvíce tíží, je osud celé Andárie. Od chvíle kdy se zjevila Temna jízda, Syracus a Drakkarimové, je celý nesvůj a očekavá chvíle, kdy slepý lid Andarijsky doplatí na svoji neopatrnost. Naštěstí není sám, kdo si takovéto nebezpečí uvědomuje a tak se stale daří hrozbu odvrátit.....
A přestože se nad Andarii shlukují černá mračna, občas se najdou chvíle, kdy prosvitne slunce a osvítí životy těch co chtějí žít.
Ach ano...
Není to zas tak dlouho, kdy si Theseus vzal tu, jenž tak dlouho miloval. Od té chvíle se životy Thesea a Liliam spojili v jeden. A je jen otázkou času, kdy je tento společný život obdaruje tím největším darem, jaký si jen mohou přát. Ale přestože by si to Theseus přál co nejdříve, v duchu ví, že by to bylo jen bláznoství, přivést na svět potomka v takto težkých chvílích.
Ale čas...čas ukáže víc.


Tak jako každý jiný živý tvor, tak i Theseus udělal ve svém životě několik chyb. Některé menší jiné zas větší. Jedna z těch větších byla, ze se nechal poblouznit jinou elfkou a opustil kvuli ní svoji ženu. Přestože se zdálo, že jejich vztah bude dokonalost sama, skutečnost byla jiná. Žili spolu poměrně dlouho a zdánlivě i štastně ale když se Theseus vrátil ze své dlouhé cesty v Andarijských divočinách, nečekalo ho nic pěkného. Elfka nevydržela čekat a opustila ho. Pro Thesea to byla krutá rána. Ztratil poslední chuť do života. Ale na to aby se vzdal, toho zažil až přespříliš a tak přežíva dál. Sice bez naděje, přesto však žije.
A stále je tu Syrakus. Už jen ta myšlenka, že by se mohl objevit a ublížit těm na kterých mu záleží ho nutí žit dál.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 2x
známka 5: 3x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist