Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Litrop

-> Charakterník

obrázek postavy Všechno se mnou začalo co si vzpomínám v dalekých krajích kde naše osada žila v poklidu , na břehu moře , až na pár drobných potyček s piráty. Živili jsme se lovem , rybařením a krocením.Jak šli roky začal jsem se učit věci související s přírodou a životem v ni. Tyto zkušenosti se mi velmi hodili v pozdějších dobách ke kterým se dostaneme.
Ale nyní probíhal můj výcvik.Otec mne naučil vše co uměl z boje nebo kroceni či stopovaní moje matka mě zase naučila jak se léčit a pomáhat zvířatům i lidem .
Zdálo se, že se můj život odehraje v poklidných kolejích daleko od všeho, v temných hvozdech na pokraji velikého oceánu,ale osud či kdo tomu tak nechtěl.
Jedné temné podzimní noci se usínající vesnicí ozval poplašný křik "lodě na obzoru", kousek od naší osady přistála nějaká plavidla. Rychle jsem na sebe naházel výzbroj, stejně tak jak již nesčetněkrát jsem běžel na namestíčko,kde se již scházeli muži z vesnice. Hlídky vše viděli a tak, jak jsme byli zvyklí z nesčetných pirátských útoku jsme se rozdělili , jedna skupina šla "uvítat" návštěvníky, a naše menší skupinka vyrazila zapálit lodě a napadnout piráty zezadu. Tento plán nám již mnohokrát vyšel a trosky lodi i lidí doutnali do krajů několik dni.
Já spolu se svým přítelem Rasimem jsme vždy vedli naší skupinu.Skládala se z povětšinou zrovna dozrálých mladíku a naše strategie byla prostá, rychle napadnout lodě hořícími šípy a zase se stáhnout.
Na nic jsme nečekali a vyrazili postranní bránou aby jsme oklikou napadli lodě.
Popohnal jsem koně a spolu s Razimem a dalšími asi deseti jezdci jsme vyrazili po písečné pláži k siluetám černých korábu.
Mezitím se naše druhá část mužů vydala uvítat útočníky na širé pole, kousek od vesnice.Místo které jsme vždy vybírali na zteč bylo ideálně položené a od moře lehce rozmočené.Což bylo pro nás lepší a nepřátele nejednou zapadli do bahna a byli lehce postřílení.
Vše vypadalo dobře nikdo nebyl opili ani nijak moc unavený a vet šina z nás to brala jak rozptýlení.
Zatímco jsme se blížili k lodím po naší levé straně za malým kopečkem jsme zahlédli zablesknutí.Nevím proč,ale musel jsem vědět co se tam děje .
"Zajedu se tam podívat co se děje sejdeme se ve vesnici."Zavolal jsem na Rasima.Sice se netvářil moc nadšeně ale kývl,a já s ještě asi se třemi dalšími jezdci jsme stočili koně a oddělili.

Vjeli jsme do malého lesíka a rychle sesedli z koni a začali jsme se plížit k malému pahorku.
Když jsem pohlédl pod sebe do údolíčka,kde jak jsem čekal měli být naši muži pomalu už hotovi s nájezdníky nemohl jsem uvěřit svým očím.
Nejblíž ke mne stali tři postavy neviděl jsem jim do tváří ale úplně jsem cítil jak z jejich holí vychází mocná energie která jakoby sytila hustou mléčnou mlhu ,která se plazila údolím.
Uprostřed té mlhy stali v malých hloučcích naši muži a bojovali s jakými si divnými zvířaty.Co ale bylo nejdivnější bylo to že byli jaksnějak zpomalení nebo jako by neviděli nebo se dusili.
Chtělo to jasnou hlavu a rychlé rozhodnutí co udělat.Podíval jsem se po svých druzích a bylo mi jasné že rozhodnutí je na mne.
"Musíme rychle pomoct našim mužům","ne! do té mlhy nemůžem vraťme se do vesnice:"Takové a podobné návrhy tady padaly ale mne napadlo něco jiného.
Postavil jsem se , pevně sevřel svuj luk a pronesl jsem návrh."Samozřejmě se musíme pokusit pomoct našim otcům tam dole"a ukázal jsem na mlhou zalité pole,"ale nesmíme vjet do té mlhy možná by jsme z ní už nevyjeli,pojedem po jejím okraji až k těm třem postavám ,pokusíme se je skolit šípy ale myslím že nebudeme mít času víc něž na jeden výstřel,tak dobře miřte.Pote se sejdeme doufejme všichni zase u vesnice aby jsme pomohli s možnou obranou."
Podíval jsem se po svých druzích, pomalu jeden po druhem poklekli a položili svoji dlaň na zem a začali si melodicky odříkávat modlitbu před bojem.Sám jsem sevřel v ruce amulet a nasedl na koně.
Rozjeli jsme se tak jak to bylo naplánované a pomalu se blížili k postavám ,začínal jsem rozeznávat detaily postav,ale co bylo zvláštní oni nestali na místě ,ale jakoby mizeli a zase se o kousek dál objevovali. Rychlej pohled na mého koně mi řekl že již nemam mnoho času,od nozder mu začala odlétávat pěna s kapkami krve.Rychle jsem musel zamířit ,snažil jsem se najít místo,kde se objevuji nejčastěji a dříve než se mi zrak úplně rozmlžil jsem vyslal svůj nejlepší šíp ke třem postavám.Déle jsem se tady již nemohl zdržovat a otočil jsem koně k vesnici a pospíchal z téhle smrtící mlhy.Podíval jsem se za sebe a hledal své společníky ,pohled který se mi naskytl nebyl vůbec veselí dva koně již leželi na zemi a vypadali ze mají hrozná muka ,jejich jezdci zřejmě v bezvědomí leželi na trávníku vedle nich.Ještě jednou jsem otočil koně a vrátil se pro svého druha ,naložil jsem si ho přes sedlo ,jednou ranou meče jsem ukončil muka zvířat ležicich na zemi a tryskem vyjel k vesnici.
Když jsme přijeli na náměstí byl již Rasim zpět a čekal na mne.Rychle jsme si řekli co se událo,a já se dozvěděl Že se jim nepovedlo spálit lodě ,že vůbec nechtěli hořet a přiblížit se a proděravjet je ručně bylo čiré bláznovství,už takhle měli co dělat aby se od tamtud dostali.Stejně tam zůstali tři naši druzí.
Tentokrát jsme se unáhlili , nečelili jsme hrstce mořských vlků ale vytrénované armádě, zahalené v temné černi.
Nezbylo nám než se připravit k zoufale obraně vesnice. Boj to byl velmi rychlí vzhledem k tomu že nás na obranu zbyla jen hrstka,nemohli jsme Temné armádě čelit dlouho. Po té co se vyřádili v osadě, ji celou zapálili a začali hodovat na našich zásobách.Já sám jsem se probral až v ohradě se svázanýma rukama a nohama.
Začal jsem se rozhlížet kdo přežil a ke svému smutku jsem nezahlédl nikoho z rodiny.Po chvilce jsem si všiml mého kamaráda z mládí ,který byl se mnou do posledních chvil u brány než jsem omdlel. Pomalu se probíral tak jsem si mezi tím začal prohlížet neznámou armádu.
Byli to většinou lide z dalekých krajů a zemí o kterých mi občas vyprávěl dědeček.Mluvili neznámou řeči tak jsem toho moc nezjistil jen to že jich je mnoho ,během té doby doplouvali i další lodě . Začal jsem přemýšlet na co nás chytají a nezabijí hned a neustále mi to vrtalo hlavou.
Můj přítel jmenoval se Rasim se probral a pomalu se ke mně přiklonil,vypadal že není nijak vážně zraněný. Rychle jsme se domluvili na společném planu útěku, nabídli jsme to i ostatním ale vetšinou to byli starci ,ženy a děti asi odvezli dříve, nikdo se k nám nechtěl přidat ale řekli že pomůžou alespoň krytím našeho útěku.
Zubama jsme si navzájem rozvázali pouta ,tak jako jsme si malí kluci vždy hráli a pomalu skryti ve stínu jsme se vyplížili z ohrady.Proto aby jsme se dostali dost rychle pryč a přešli hory jsme potřebovali koně.
Počkali jsme až měsíc zašel a plížili se k hlídači který stál u stájí. K našemu štěstí asi oslavovali lehké vítěství a byl na mol opilí. Když jsme ho pomocí provázku z bot rychle a tiše uškrtili, jsme vklouzli do stájí.Jak jsem říkal zvířata jsou naši přátelé a koně obzvlášť,tedy jsme je zde nemohli nechat a radši je vypustili do přírody. Vybrali jsme si naše dva koně a ostatní odvázali pote jsme zapálili stáje a koně cejtící kouř se okamžitě vydali na úprk .Běželi hlava nehlava přes nepřátelské ležení ,proto pro nás nebyl problém utéct na druhou stranu.
Dostali jsme se do lesa a již jen chvátali k našim příbuzným kteří mají osadu dále v lesích Po dni a noci jízdy jsme dojeli jen ke spálené vesnici Se zlosti a nenávistí jsme se vydali po stopách nájezdníků. Druhý den na večer jsme zahlédli skupinku jezdců v temné černi.
Když na noc zastavili přiblížila se naše chvíle a mi skryti tmou ozbrojeni lukama a jedním mečem jsme na ně zaútočili. Asi nám pomohla chvilka překvapení a i to že nevěděli kolik nás je,protože naši koně neustále běhali okolo ve tmě a ržály a dupali , nevědět co to je tak se možná také bojím,nicméně po prvních pár minutách leželo po zemi asi patnáct sotva vzbuzených bojovníku.
Ostatní se ale rychle vzpamatovali a nastali krušné chvilky.S Rasimem jsme bojovali opřeni zády a u nohou se nám kupily mrtvoly.
Najednou jsem cítil jak Rasim začíná slábnout a poklesávají mu kolena, z vypětím posledních sil jsem se vrhl do útoku na posledních par válečníku ,kteří již také unaveni bojem pomalu ustupovali. To byla má příležitost a pár rychlých výstřelů z luku vše ukončilo.
Rasim na tom ale nebyl vůbec dobře ,byl posetý malými rankami, ale problém mi dělala velká rána kterou utržil do pravého boku .Z toho co mě matka naučila z léčitelství a s tím co jsem měl u sebe jsem mu vyléčil všechna drobná zranění ale tahle rána potřebovala lepšího léčitele .
Zapálil jsem všechny mrtvé a naložil Rasima na koně a vydal se na dlouhou cestu do města mezi lidi které neznám a kterým nerozumím.
Po třech dnech putovaní sněhem to můj přítel již nevydržel a s prosbou ať zjistím kdo to byl a pomstil jsem se za naše lidi zemřel. pohřbil jsem ho na vysoké hoře s nekonečnou propastí pod nim. Tak jak to naši lidé dělají od nepaměti.
Po měsících putovaní po horách jsem našel to co jsem hledal - ty cizí a vzdálené lidi.
-.Lidé nejdřív nevěděli jak se zachovat k elfovi který přichází z hor,kde již řadu let nikdo nežije,ale po par nechápavých pohledech si mne přestali všímat a já se začal učit žít tady abych vypátral vrahy svého lidu.
Jelikož nevěděli jak mi říkat a já své jméno po letech nepoužívaní již skoro zapomněl nazvali mne Likantropem, snad pro smečku vlku, která mne doprovodila až na kraj jejich osady. Poděkoval jsem za pomoc vydal jsem se pryč z hor do světa,poznat jaké je to jinde než v lesích kde jsem vyrostl.Jméno jsem si ponechal ale lehce zkrátil na Litrop aby se mne lidi nebáli*směje se*. Nyní se stále snažím a snažit budu najít ty co mi spáchali takové zlo a pak ať se třesou ať jsou čím jsou.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Raist - 4

silné zlepšení
Heratrix - 3

Není to sice můj šálek čaje, ale příběh je poutavý a vcelku propracovaný. Dám i čtyři, pokud ještě zmizí ty hrubky, aby se to dalo lépe číst.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x
známka 4: 1x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist