Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Marcius

-> Charakterník

obrázek postavyČást první- Hledání nového domova

Chlapec ze severských zemí,
jenž bydlel v malé chaloupce,
myslel si, že je chytrý, ale nic neví,
hrál si každé ráno na louce.

Jednoho večera když seděla rodina u krbu
a bratr jeho učil se nekromancii,
řekl mu otec jeho:
„Pojď, jdeš se učit magii.“

A tak tento malý hoch,
začal kouzla znáti.
Znal kouzlo na zrychlení noh,
a nemusel se ničeho báti.

Žil šťastně s magií po boku
a o kouzlech věděl moc,
byl pořád šťastný
a bál se jen když začla noc.

Miloval tátu svého,
ale nežli magii jeho,
miloval jeho samotného,
a miloval jeho něhu.

Šel jednou jeho otec na lov,
do olovnatých skal,
když Marcius uviděl jednu z jeho sov,
a hned rozběhl se za ní.

Jeho táta choval sovy poštovní,
jako byla tahle,
ty sovy měli účel varovný,
když něco zvrtlo se náhle.

Ta sova nesla zprávu strašlivou,
otec byl zabit na lovu,
duše sov s jeho teď splynou,
a tělo pohřbeno v olovu.

Matka jeho nesnesla toto trápení
a odešla do vesnice blízké.
Bratr starší vzal si její hůl,
a vydal se na sever, k hoře nízké.

Mladší bratr vzal si věcí pár
a aby třeba něco nalez
i když nežil si zrovna jako král,
šel prozkoumat jižní prales.

A Marcius, aby nezůstal sám,
sebral kouzelných pomůcek,
a s myšlením, že není to klam,
vydal se pryč s větrem v zádech.

Prošel spoustu měst a vsí,
ve dne na slunci se vyhříval
v noci slyšel vytí psí,
ale někdo ho pobudou nazýval.

Stejně Marcius nevzdal se,
když cesta jeho byla zrádná
a nikdy zbabělcem nestal se
a odvaha jeho byla pravá.

Když prochodil spoustu těžkých let,
v severské zemi mágů kouzlících,
chtěl se jednou takhle dovědět,
jak vypadá to v krajích jiných.

Došel do malého přístavu,
jenž na kraji této země stál,
hledal do jiného kraje dostavu,
ale najednou se bál.

Nemá peníze na přepravu,
viděl však, že šéf se tu nudí,
začal pracovat v tomto přístavu,
a pracoval jako stavitel lodí.

Potkal tu kamaráda,
Ted znělo jméno jeho,
ten jednou měl takový plán,
aby šéf už nehučel do něho.

Ukradli s Marcim jednou člun
a odjeli s ním pryč,
když dojeli do kraje svého,
řekl Ted: „Jsi tu, tak křič!“

On myslel tím křik radostný
a Marcius začal křičet,
Ted, ten byl všeznalý,
ale najednou začal přemýšlet.

Byli oni v kraji podhorském
kraj tento se Andaria nazýval,
byli v Imeru, městě severském,
a zvuk jejich země už dozpíval.



Část druhá- Tulák po Imeru (již v nebásnické podobě)

Potom, co Marcius s Tedem přistály u Imeru, rozhodl se Ted, že se podívá někam dál. Tak se s Marciusem rozloučili a Ted odešel. Marcius byl tedy odkázán jen sám na sebe. Během pár dnů potkal několik více či méně zajímavých barbarů, ale nikoho dosti zajímavého na to, aby nějak výrazně změnil jeho život. Až jednou si všiml velké vily u Imerského portálu. U dveří byla nástěnka, na které bylo připevněno pár listů. Marciuse zajímal ten první, který říkal: "Cheš se stát členem našeho cechu? Vhoď svitek se svým jménem, povoláním a příběhem do zlaté truhličky v obchodě u vily."
Marcius tedy udělal to, co svitek říkal a vhodil svitek do truhličky. Po pár dnech znovu zavítal do obchodu a uviděl tam náboráře nově vznikajícího cechu. Chvíli si spolu povídali a náborář ho ujistil, že svitek předal cechmistru Albarovi. Poté mu také řekl, že se má stavit za Borgem Thar Tharogem, který vlastní dům pro adepty. Po několika dalších dnech konečně Borga v jeho domě zastihl. Marcius tedy dostal klíče od domu adeptů a seznámil se s dalšími adepty. Dostal od Albara zkoušku, vyvolat létající čepele, a tak Marcius cvičil, aby to zvládl.
Jednou, když zrovna cvičil, přišel za ním Borg a řekl: "Pojď, podíváme se do sídla otrokářu u Ilerenu, ať se trochu procvičíš."
Marcius souhlasil, a tak šli. Otrokáři nebyli pro Borga, a vlastně ani pro Marciuse nic těžkého. Jen ve druhém patře omylem vzbudily poplach. Jeden z otrokářu začal řvát a ostatní k němu přibíhali. Borg stál ve dveřích a mlátil se s otrokáři, zatímco Marcius do niich metal ohnivé koule. když byli všichni otrokáři pobyti, vzal Borg několik obvazů a ošetřil si menší zranění. Když vyšli před sídlo, uviděli po zemi přeletět obrovský stín. Vzhlédli k obloze a viděli velkého kostěného draka, který letěl směrem k Imeru. Pomocí run se tam oba dostali a viděli, že Imer je zamořen spoustou nemrtvých. Ochránci Imeru, kmen Kulgur a nově vzniklý cech, Severní jezdci s nimi udatně bojovali. Po chvíli zůstal jen drak, který padl záhy. Tak skončila Marciusova nejzajímavější výprava k otrokářům.
Borg byl někdo, koho měl Marcius opravdu rád, a tak ani moc nedělal zkoušky, aby mohl co nejdéle bydlet v domě adeptů. Borg se Marciusovi svěřil, že navzdory tomu, že on sám je barbar, nemá rád barbarskou řeč. Marcius si již dříve všiml, že Borg při bojích neprovolává jméno barbarského boha Mrogrotha, ale že bojuje za pro něj neznámého boha Sigmara. Marcius ale neuměl jinou řeč než barbarskou, a tak ho Borg začal po večerech učit lidskou řeč.
Když se Marcius připravoval na zkoušku, potkal v Imeru zajímavého muže. Dali se spolu do řeči a Marcius se nabídl, že mu pomůže s přestěhováním jeho domova do Imeru. Když se stěhovali, povídali si dál. Marcius se dozvěděl, že se jmenuje Sangur Grunwald a že se svými přáteli z dalekého severu, aby zde na Andarii založili nový cech. Marciusovi se Sangur zamlouval mnohem více než cechmistr Severních jezdců, a tak se Sangura zeptal, jestli by se k nim mohl přidat. Sangur mu řekl, že ho přijme hned, jak bude cech založen. Cech Vikingů byl založen hned druhý den a Marcius ke svému překvapení zjistil, že do něj odešla spousta členů Severních jezdců. Marcius byl u Vikingů spokojen a zdálo se, že nic nechybí. Sverní jezdci se po několika týdnech rozpadli a Vikingům přibyla spousta členů.
Asi týden po vzniku cechu Sangur přišel k Marciusovi a oznámil: "Dva členové cechu Řemeslníků urazili dva naše členy, a já jsem jim vyhlásil válku. Měl by sis teď dávat pozor."
Bohužel, Sangur se po začátka války ztratil neznámo kam a cechimstrování na sebe vzal jeho blízký přítel Faromir. Kvůli válce Vikingové přišli o spoustu členů a nedokázali vést proti Řemeslníkům vést věrší odpor. Museli se proto dívat na to, jak si nepřátelé vesele běhají před jejich vilou, kterou nestíhali platit, a báli se vyjít ven.
Byla tenkrát spousta cechů i jednotlivých bojovníků, kteří prohlašovali, že ve válce stojí na straně Vikingů. Žel, jen zlomek z nich svého slova dostál. A to ani v nejmenším nestačilo. Protože se Sangur stále neobjevoval, stal se cechmistrem válečník Faromir. Ten rozhodl, že z důvodu nedostatku financí, se cech přestěhuje do levnějšího domu na Tuláckých ostrovech. Řemeslníky konečně přestalo bavit čekání před domem, a tak válka neoficiálně skončila.
Faromir se rozhodl, že cech přestěhuje do Thyrisu. Bylo pár nových členů, ale Faromir přestával bavit jejich nezájem o cechovní věci a rozhodl se tedy pozici cechmistra předat Marciusovi.
Marcius se snažil o udržení cechu, ale cech s pěti členy za moc nestál. Navíc dva z nich byli zabiti v boji. Cech se třemi členy už vlastně ani není cech, a tak byl Marcius nucen cech rozpustit. Byl z toho tenkrát velmi zdrcen. Stále vzpomíná na svoje nejkrásnější Andarijské období, na víru v bohy Thora a Odina a na nejlepšího přítele, kterého kdy potkal, na Kina Mutaie.



Část třetí- Šaman Kulgur

Marcius se stále nemohl vzpamatovat z pádu Vikingů, přestože uplynulo již několik týdnů. Stálé přemýšlení, které k ničemu nevedlo, ho ničilo, a tak si řekl, že zkusí zajít na nedělní Andorské trhy. Toto rozhodnutí se ukázalo jako velmi dobré. Hned, jak se přemýstil na tržiště, uviděl Araine, dceru svého nedávno zesnulého bratra Kozliuse. Když ho uviděla, usmála se na něj a pronesla barbarské: "Huu!"
Marcius již dlouho neměl možnost tento pozdrav použít, a tak se k němu docela rád vrátil: "Huu!"
Araine se ho zeptala: "Jak to jít s Vikingy?" stále barbarsky.
"Rozpadnout se, mít málo členů," odpověděl Marcius a rozhodl se, že barbarštinu znovu začne používat.
"To být škoda," Araine se odmlčela, "ale nechtít to jít zkusit ke Kulgur?"
Marcius byl seznámen s tím, že jeho neteř dělá již asi měsíc náborářku pro největší barbarskou frakci. Myslel si, že navzdory tomu, že Vikingové nikdy neměli nijak valné mínění o Kulguru, a později ani o Imeru, mohla by být tato cesta novým začátkem nečeho velkého. "Ještě se rozmyslet," řekl nakonec Marcius.
"Grum," odvětila Araine a začal pomalu odcházet, "zeptat se tě znovu za tři dny."
Marcius ani zdaleka tolik času nepotřeboval, a proto za ní zavolal: "Už se rozhodnout, moct mi dát zkoušky."
Poté se Marcius s Araine vrátili do Imeru a Araine zadala Marciusovi zkoušku, aby namíchal silný léčivý lektvar a také mu dala klíče od domu pro rekruty. Marcius strávil několik dalších dnů cvičením dovedností alchymistyckých. Ukázalo se ale, že to není třeba. Jednou za Marciusem do rekruťáku přišel ám velký nakrul Axantur. Oba se již znali z dřívejška, kdy byl Marcius pozván na Kulgurské výpravy. "Vykašlat se na lektvar, jít s Ax do kmen a já tě přijmout," řekl mu.
Marciusovi nebyly důvody tohoto rozhodnutí jasné, ale to bylo vlastně jedno, důležité bylo, že je v kmeni.
V sídle Kulguru pak dal Ax Marciusovi kmenovou značku, a on se tak stal plnoprávným členem Kulguru, přestože k tomu ještě nic neudělal.

V dalších dnech však Marcius zjistil, že být u Kulguru není taková výhra, jak se zdá. Dny ubíhaly stále stejně. Nic se nedělo. Ax ani nikdo z vyšších členů se moc neobjevoval, a tak nebylo co dělat. Takhle to vlastně bylo až do doby, než se kmenem rozšířila zpráva, že Ax je vážně nemocen. Jeho dcera Syntinia se ho snažila všelijak vyléčit, ale on pár týdnů později se rozneslo oznámení, že velký barbarský vůdce podlehl svému stavu. Chystal se velký pohřeb v Mrogrothově jeskyni.
Na pohřbu se sešla spousta lidí, aby ucitli památku nejslvnějšího Kulgurského nakrula. Bylo proneseno několik slov o tom, co všechno pro Imer udělal a jak bude chybět. Poté si měl každý člen Kulguru sednout na Mrogrothův trůn, aby byl vybrán nový nakrul. Většina členů byla odvržena, sám Mrogroth tenkrát vybral nového nakrula, Axova nejlepšího přítele, Grega Warta.

Příběh bude pokračovat.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Vesi - 4

Je to tak 3,5, některý básnický obraty vůbec nezní básnicky, něketrý naopak. Celkově za originální formu a do očí nebijící chyby 4.
Theseus - 4

Také se kloním k 3,5. Originalita pěkná ale něco mi tam chybí. Jinak tu poznámku bych odstranil. Nepůsobí moc dobře.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 2x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist