Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Radmilus

Byl příjemný vláhý podvečer a slunce,které celý den dávalo životodárnou energii prastarým lesům, zapadalo za zasněžené vrcholky hor a chystalo k odpočinku.Na nebi se
začali objevovat červánky.Zvěř se chystala po celodenním shánění se po potravě,sloužící k nasycení jejich stále hladových mládat,k odpočinku.Hlasy ptáků dosahovali
vrcholu,jakoby poslední opozdilci chtěli stihnout to ,co za celý den zameškali.Vše nasvědčovalo tomu,že den se chýlí ke svému zdárnému konci a nic nemůže narušit
každodenní všednost, s níž příroda ukončovala svůj cyklus střídání se světla a temnoty.
Obyvatelé starobyllé vesnice,neméně starobylého a bájného národa lesních elfů, rozkládající se v zdejších čarokrásných hvozdech od počátku věků,se chystali
poděkovat matce přírodě za laskavost,díky níž se zdejším lovcům podařilo ulovit dosti zvěře.Z domů¨,připomínajících obrovské lesní velikány sekvoje,se linula spokojenost,
spokojenost a radost ze života,kterého se elfům,díky všeobjímajícímu duchu lesa,dostávalo požehnaně.
Ale jak už to tak bývá, veselí a smutek se navzájem prolínají a to panovalo v obydlí elfího zaříkavače,držícího v náručí právě narozené elfí dítě.Jeho radost z tak dlouho
očekávaného potomka,kalila beznaděj a bezmoc pomoci své ženě, umírající po těžkém porodu,který provázeli i na elfí poměry, nezvyklé skutečnosti.Dítě se na svět dostalo
předčasně a jeho první vteřiny byly i na elfí mládě nezvykle tiché.Dítě nevypravilo ze svého hrdélka ani hlásku,který by zvěstoval ,že se těší dobrému zdraví a pouze mlčky
pozorovalo,na novorozence neobvykle bystrýma očima, svého udiveného otce.Elfí žena z těžka vzhlédla svým unaveným zrakem směrem ke svému milovánemu muži a z
jejich rtů spolu s odcházejícím životem se linulo,,Vítej na svět Radmilusi".Po té její nádherně modré oči začal pomalu obestírat závoj věčného klidu a pokoje.Její duše
putovala na ostrovi věčnosti .Ticho a smutek obklopilo mladého elfího muže a jeho synka, jen malý sýček se tuto pochmurnou atmosféru snažil narušit svým nočním
houkáním.

Moudrá příroda v elfích hvozdech již nesčetněkráte vystřídala všechny roční období a malí elfí chlapec dorostl v dospělého muže .Jeho dětství neprobíhalo nikterak zvláštně,
pominemeli skutečnost,že se jako malý stranil kolektivu svých vrstevníků a raději bádal nad otcovími knihami a jinými rukopisi,nacházejicími se po různu a zajímal se až
nezvyklé, o vše magické a nadpřirozené.Ovšem umění zařikávačů,které se v rodině jeho otce dědilo z rodičů na děti ,jakoby mu bylo odepřeno.Něco v jeho nitru jakoby mu
bránilo plně se soustředit na zaklínadla a různé rituáli,pevně spjaté s přírodou a životem.Ovšem pokáždé,když lovci přinesly do vesnice ulovenézvíře,vydržel dlouhé minuty
fascinován bádat nad mrtvěm tělem.Jeho počínání s nelibostí opatrně pozorovali někteří ze starších zaříkavačů,ale jinak chlapci v jeho zálibě nikdo nebránil.Otce sice
rmoutila hochova kratochvíle a snažil se všemožně malému Radmilusovi pomáhat v zasvěcení do zaříkávačského umění,ovšem vše bylo marné,chlapec čím byl starší,tím
vice se zabíval vším ,co se smrti týkalo a otcovo dědictví mu zůstávalo z větší části utajeno.

Na malé mytině,za řekou ,ohraničující elfí hvozdy nabité magickou vznešeností ,se pásl statný samec jelena.Dle jeho paroží se dalo usuzovat,že tento tvor mohutného
vzrůstu ,přečkal již nemálo zim a jeho šlachovité tělo a léty zkušenostmi vycvičené bystré smysli mu dávali obrovskou výhodu v bojích se svými rivaly při obraně svého
teritoria.Nyní však jeho zvýřecí instistinkty bily na poplach ,jako nikdy předtím.Zvedl svou hlavu a snažil se zavětřit to,před čim ho jeho smysli varovaly.Dlouho nic necítil,
ale najednou se výtr otočil a on nasál pach známí a také znepokojivý.Nebylo pochyb.Elfí lovec se k němu pomalu blížil v domění,že je utajen a jelena samotného zaskočila
jeho neobratnost.Kolem své hlavy náhlé uslyšel pronikávý svištivý zvuk a do stromu nedaleko se zabodl šíp.Radmilus v duchu proklínal tento nástroj ,elfi od malička
provázející a s nimy téměř srostlý.On však ke svému luku z neznámých důvodů nikdy nepřirostl.A ted ještě tohlé,prasklá tětiva nevěstila pro něj nic dobrého.Ztratil jedinou
výhodu,kterou měl nad zvířecím velikánem.Tento jako by vycítil ve svém pronásledovateli obavy,namísto toho ,aby se snažil utéci ,začal ráznými kroky ukrajovat vzdálenost,
která ho od něj dělila.Už bylo pozdě na útěk ,tasil tedy svůj nůž a očekával útok,který na sebe nenechal dlouho čekat .Elfí štíhlé tělo nemohlo soupeřit se skoro půltunou
svalů a šlach ozbrojených mohutným parožím.Radmilusovi se podařilo zmírnit zběsilý výpad uhybem do strany,přesto však pocítil pronikavou bolest v levé paži a následně
se jeho kazajka zalila krví.Pud sebezáchovi v něm vyburcovaly poslední zbytky sil a Radmilus se dal na bezhlaví útěk,jakého byl jen se svým zraněním schopen.Při běhu
jeho oči těkali po okolí a hledali spásu v podobě nějakého úkrytu.Za zády slyšel neustálé supění rozběsněného zvířete,když spatřil vchod do jeskyně ,okamžitě zamířil jejím
směrem.čím blíž byl svému úkrytu,tím mu bylo jasnější,že pokud se nestane nějaký zázrak,nebude mít to štěstí vidět příští jaro.Byl na pokraji svých sil .Najednou ,jakoby
se strach a hrůza ze smrti smísila s odhodláním a pevnou vůlí k životu,zastavil ,obrátil se proti svému sokovi.Pak slyšel sám sebe jak vykřikuje slova,která už svou
podstatou mrazila v zádech .Před přibíhajícím jelenem se v poslední chvíli zjevilo stvoření z kostí a napadlo překvapené zvíře.Radmilus neměl čas přemýšlet nad podstatou,
ani nad způsobem ,jak se mu ho podařilo vyvolat.Jeho jedinnou myšlenkou bylo dostat se co nejrychleji do bezpečí.
Čas pro něj přestal existovat.Připadalo mu celou věčnost,než se před ním oběvilo světlo,značící východ z temné jeskyně.Prosoukál se s námahou průlezem a ocitl se v
blízkosti lesní stezky kousek od nějaké skáli.Rozhlédl se kolem sebe Přepadl ho stísněný pocit z neznáma.Poté padl únavou a vyčerpáním k zemi a omdlel.
,,Cizinče,vstávej,,uslyšel ze sna hlas a čísi ruka sním nešetrně zatřepala.Z těžka otevřel oči.Před sebou spatřil člověka vyzbrojeného lukem ,držícího v ruce párek křepelek.
Byl příliš vysílený na to ,aby cítil strach .Zmohl se pouze na otázku:,,Kde to sem?,, ,,V zemi andarijské cizinče a nevybral sis zrovna dobré místo pro odpočinek.Po lesich
se potulují hordy skřetů,kteří mají pramálo pochopení pro znavené poutníky.Pojd pomohu ti k zdejšímu léčiteli,vypadáš že bys ocenil jeho společnost.Rána na tvém rameni
asi bude chtít ošetřit.,,Po těchto slovech pomohl lovec Radmilusovi na nohy a podpíraje mladého elfa,kráčel sním směrem na východ.V dáli bylo vidět světla cizího města.To
svými loučemi zdravilo přicházející poutníky město Andor.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Eliska - 5

Az na tu pultunu tam moc pekne
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x
známka 5: 3x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist