Celý můj život se točí okolo Andoru, to město pro mě vždycky bylo na prvním místě. Jako malý jsem vyrůstal v domě, kde zároveň byla dílna mého otce.
Můj otec byl vyhlášený alchymista a toto řemeslo se u nás v rodině dědilo několik generací. Už jako malý špunt jsem běhal kolem lahviček a kádinek a slyšel jsem "Opatrně nic nerozbij".
Pamatuji si každodenní přípravu v hmoždíři a následné míchání, ten zvuk, když se naléval do lahvičky byl tak opojný. V našem obchodě bylo vždy rušno a potkával jsem zde všechny druhy povolání.
Obchod pěkně prosperoval a byl vyhlášený široko daleko. Vzpomínám si, že k nám chodili i rytíři, kteří jsou na kvalitu lektvarů obzvláště pečlivý. Bylo to krásné období mého života na, které rád vzpomínám.
Den jako každý jiný, bylo brzo ráno slunce zrovna vyšlo a nás to lákalo jít do lesa na sběr bylinek. Byl to takový náš rituál, kdy jsme se procházeli a hledali bylinky. Už už jsme se chystali vyrazit domů, když v tom se to stalo vyřítil se z lesa ohromný medvěd grizzly a zvedl se na zadní připraven k boji.
Zůstal jsem stát jako opařený a nemohl jsem se ani pohnout. Ohromné medvědí tlapy s drápy ostrými jak dýky...už jsem myslel, že je to můj konec. Otec se snažil stáhnout pozornost na sebe, ale medvěd ho dvakrát přetáhl ohromnou tlapou a odhodil ho velkou silou.
Vydrž doběhnu domu pro pomoc, hned budu zpátky... zakřičel jsem.
Běžel jsem do Andoru pro pomoc byla to dálka, ale věděl jsem, že musím něco udělat. Doběhl jsem celý uchvácený a prosil místního válečníka o pomoc. Dobře jsem ho znal od z obchodu, kam pravidelně chodil. Když jsme přiběhli na místo otec se nehýbal, všude bylo hodně krve a já cítil, jak se mi do očí nahrnulo tolik slz padl jsem na kolena do trávy a brečel.
Od pohřbu uplynulo několik let a já se musel postarat o náš obchod, míchat už jsem uměl celkem obstojně a zákazníci si opět naučili k nám chodit. Jednou do krámku přišel nějaký bojovník, že hledá lektvary ocelové kůže, jestli je umím namíchat.
Prohlédl jsem si pána, který měl na sobě rudě sytý plášť s odznakem cechu Husitů. Ano tento lektvar umím namíchat, odpověděl jsem mu a drtil dál rulík v hmoždíři.
Zjistil jsem, že husita se jmenuje Rulvo a hledá do tábora šikovného alchymistu. Slovo dalo slovo a za několik měsíců jsem byl adeptem v husitském táboře, kde jsem našel spoustu mých dobrých kamarádů...
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Celý můj život se točí okolo Andoru, to město pro mě vždycky bylo na prvním místě. Jako malý jsem vyrůstal v domě, kde zároveň byla dílna mého otce.