Noční temnota začala pomalu ustupovat zářivému světlu nového dne. Sluneční paprsky konečně přelezly vysoké vrcholky zasněžených hor a osvítily malé údolí. Na jeho západní straně u paty hory Gabrain stojí vězeňský tábor. V půlkruhu obehnaný palisádou s příkopem plným bahna a ostrých kůlů a s masivním skalním útvarem za zády.
Cely jsou vytesané uvnitř hory a trestem je práce pro královskou pokladnici. Většina vězňů přežije rok, proto jsou královští vojáci neustále na lovu nových pracovních sil. Je jedno zda tu skončí ork zajatý při nájezdu na jejich osady nebo elf který neuváženě cestoval těmito horami sám. Pokud se sem jednou dostanete není cesty ven.V malé cele přeplněné vězni není až tak nesnesitelná zima, jako odporný zápach. Podlaha je pokrytá výkaly a močí zbídačených vězňů. V jednom rohu dokonce „sedí“ mrtvý muž a pomalu se rozkládá. V protilehlém rohu stojí opřený vysoký muž a zamračeným pohledem sleduje dveře.
Není jedním z těch, kteří se sem dostali náhodou nebo nešťastnou hrou osudu. On si to zaloužil. Nebo si to aspoň sám myslel. Jako mladík se přidal k žoldéřům a posledních sedm let s nimi páchal neodpustitelné činy. Avšak nemyslel si, že je to nějaký druh trestu vyšší moci. Jeho jedinou myšlenkou bylo jak se dostat ven. Každý den se opakovala stejná rutina. Ráno – ačkoliv to nemohli vězni poznat – je nahnali z cel do důlních šachet. Práce trvala kolem šestnácti hodin denně. Večer je zase odvedli zpět do cel a když měli dozorci dobrou náladu, dostali vězni i něco k jídlu.
Vysoký muž zde pobýval jen pár dní, takže ze své síly mnoho neztratil. Věřil, že jeho šance je právě nyní největší. Když se otevřeli dveře, odrazil se od zdi a vyrazil proti strážnému. Srazil ho na záda a vpadl s ním do uličky před celou. Druhý strážný, který kolegu doprovázel vykulil oči a natahoval se po meči na svém boku. Ostatní vězni jen nevěříčně žasli a nezmohli se k pomoci. Muž udeřil strážného pod sebou ranou do obličeje a když se napřáhl k druhé ráně, zatmělo se mu před očima.
Probudil se připoutaný ke kůlu na prostranství tábora vně hory. Byla zima a ostrý severský vítr ho řezal do odhalené kůže jako žiletky. Bosé nohy na zmrzlé půdě měl již namodralé. Odplivl si krve a rozhlédl se kolem. Kolem něj stálo několik plátěných stanů. Vévodila jim dřevěná budova pro správce tábora s královskou standartou na střeše. Mezi stany plály ohně a většina vojáků postávala kolem nich snažic se zahřát studené ruce. Starší voják k němu přistoupil. „Dělej dál problémy a na tohle budeš vzpomínat jako na nejpříjemnější den tady s náma!“ pronesl k němu s odporem. Dal mu pěstí na žebra, plivl do tváře a odešel.
…...............
Po měsící stráveném prací v dole muž značně strádal. Neustále měl hlad, žízeň a svaly mu ochabovaly čím dál rychleji. Dozorci otevřeli celu jako každé ráno. Místo toho aby vězně vedli do dolu jako vždy je vedli na opčanou stranu. Otevřela se obrovská železná brána a vězni vycházely ven. Většina měla zakryté oči jak pro ně byly sluneční paprsky něčím, co už dlouho neviděli. Jeden z dozorců se postavil před skupinu ustrašených vězňů. „Dnes budete stavět nová kasárna pro naší posádku. Budete dělat co se vám řekne!“ prásknul bičem a odcházel směrem k dřevěné budově.
Utekl další měsíc a kasárna byla hotova. Stany z prostor zmizely a vojáci spokojeně připíjeli pivem, které k oslavě poskytnul moudrý správce. Nechal dovézt také zásob vepřů aby se mohlo hodovat.
…..............
Utekl týden od oslavy nových kasarén a službyschopných dozorců byla polovina. Druhá půlka ležela na cimrách skučíce bolestí. Všichni měli horečku a problémy s příjmem a udržením tekutin a jídla. Táboroý felčar vyděšeně běhal z pokoje do pokoje a snažil se tišit jejich strádání bylinkami, které pěstoval. Avšak nic z toho co za celých šest dní nákazy vyzkoušel nepomohlo. Naopak se stav nemocných dále zhoršoval a nových přibývalo.
…............
Po dvaceti dnech od oslavy dohořívaly poslední trosky tábora. Ohnivou scenérii pozoroval pluk královkých vojáků. Ještě než všichni dozorci onemocněli poslal správce zprávu o stavu pevnosti do hlavního města. V hlavním městě věděli v čem je problém. Celé oblasti byly zamořené neznámou nemocí, která si nevybírala a brala životy ze dne na den. Většina míst byla izolvána a vypálena i s obyvateli. Král vyslal proto pluk mužů s úkolem zbavit se tábora a všech nakažených i nenakažených v něm. Když pluk dorazil k táboru bylo tu posledních šest můžu stráže včetně správce. O stavu v celách je nedokázali informovat, protože od snížení počtu uzamkli vchod do hory a nikdo dovnitř nevsotupil. Velící kapitán pokynul a všech šest mužů bylo okamžitě popraveno. Vojáci potom vstoupili do hory. V celách byla již spousta mrtvých hlady, někteří také nakažení. Některé cely byly otevřené jak se dozorci již o nic nestarali a uzamkli hlavní vchod. Vojáci je všechny masakrovali tak jak se jim dostali pod ruku.
Muž kterého známe se jako jediný nesnažil dostat k východu. Místo toho se prodral na druhou stranu a schoval se hluboko do důlní šachty. Vojáci hledali v celách a dolech celý den. Nakonec mrtvé navršili ve středu tábora a celý ho zápalili. Když plameny opadly, zem vychladla a vojáci odpochodovali pryč z dolu vylezl náš známý. Na nic neváhal a vydal se směrem na západ. Nejbližší cestou z hor k pobřeží. Na pokraji sil se dopotácel do malérybářské vsi. Jako neznámý cizinec v nouzi byl oštřen, nakrmen a oblečen. Po dvou dnech, když se probudil ihned zjišťoval jak se může dostat pryč, ale kam sám nevěděl.Byla noc když muž vzal vak potravin a vodu v domě svých zachránců a vydal se na molo, k ukotvené rybářské lodi. Vše naložil, loď odvázal a pomalu opustil pobřeží. Vesnice zakrátko zmizela a on mířil na širé moře. Protože, se ale v mapách nevyznal tak dobře jak myslel. Nemířil k ostrovu který se nacházel daleko jižněji, ale do míst která nebyla probádána.......
…..............
Po týdnu bez vody s duší na odchodu a v lodi se zlomeným stěžněm se na něj zase usmálo štěstí. V mdlobách nevěděl co jsou zač ani nepoznal odkud mohou být. Vzali ho na palubu a uložili do podpalubí. Po dalším měsíci plavby vystoupil na břehu a rozhlédl se kolem sebe. „Hmm...tak Andaria řikali“ pronesl a s mapou v ruce a pár měďáky od námořníků v kapse se vydal do nejližšího hostince.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Noční temnota začala pomalu ustupovat zářivému světlu nového dne. Sluneční paprsky konečně přelezly vysoké vrcholky zasněžených hor a osvítily malé údolí. Na jeho západní straně u paty hory Gabrain stojí vězeňský tábor. V půlkruhu obehnaný palisádou s příkopem plným bahna a ostrých kůlů a s masivním skalním útvarem za zády. 