Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Netis

-> Charakterník

obrázek postavyNetis srdcem i duší Praetorian

„Hele, mladej! Nezapomeň pak vzít tu truhlu a vyhodit ji, aby tu nezavázela!“ Malý chlapec uchopil dřevěnou truhlu a zamířil s ní ke dveřím, ale když se blížil ke schodům, dno povolilo a obsah se vysypal na zem. Mezi ním i kniha, která měla na své čelní straně znak jakéhosi štíra. Hned ho upoutala, proto ji uchopil a schoval pod košili. Ostatní věci naházel do beden poblíž, vynesl je ven z budovy a vysypal na hromadu k ostatním věcem, která čněla mezi jakýmisi hrobkami. Na jedné z největších stálo C risti n d’Ru h vní Ko ul. Chlapec přeskočil zídku, která místo obklopovala, probrodil se luční trávou, která zde rostla od jeho nepaměti, a usedl k vodě. Tady na tomto místě sedával vždy, když se chtěl vyhnout práci. Vytáhl zpod košile knihu a otevřel ji. Prvních několik stránek chybělo, vypadalo to, že je sežraly myši. „Sakra, kde se ten pacholek zase fláká!“ ozývalo se. Chlapec si toho však nevšímal, pomalu přestal vnímat okolí a začetl se do knihy…


Sražen na kolena…

Mladý muž zaklepal na obrovské kovové dveře, ve kterých se po nějaké době objevila osoba oblečená v medvědí kožené zbroji. V ruce držela hůl, ale nebyla to žádná normální hůl, něco na ní bylo zvláštního. „Zdravím vás, co potřebujete?“ „Dobrý den, pane, jsem tu správně? Jsou toto kasárna Ppraetoriánske gardy?“ Muž přikývl. „Pane, slyšel jsem o Praetoriánech hodně příběhů a mé srdce mě sem přivedlo. Cítím, že se mám stát jedním z vás.“ Praetorián se usmál. „Jaké je tvé jméno?“ „Jmenuji se Netis.“ „Dobře Netisi, já jsem Kentril, pojď za mnou.“ Vydali se před městskou bránu, kde narazili na válečníka v plátové zbroji. „Kasusi, můžu tě poprosit - dáš si tady souboj s Netisem?“ ukázal za sebe. „A ty ukaž, co svedeš, Netisi.“ Následoval souboj, na který by nejraději Netis zapomněl. Válečník ho zasypal několika silnými ranami, které ho srazily na zem. Už se napřahoval k dalšímu útoku, ale ozvalo se: „To stačí, Kasusi!“ zavelel Praetorián. Poté se otočil na mě. „ Nevedl sis špatně, něco v tobě možná je.“ lehce se pousmál. „Řeknu to ostatním a budeme tě sledovat, teď můžeš jít.“ Netis se zvedl ze země a hleděl, jak Praetorian odchází…


Setkání s rudým dráčetem…

Někde hluboko v lese se ozývaly zvuky sekery dopadající na kmen stromu, který se po několika ranách pomalu sesunul na zem. Netis začal odsekávat větve od kmenu, když uslyšel divný zvuk, který neměl k čemu přirovnat, snad k máchání křídel obrovského ptáka. „Co to bylo?“ zamumlal si sám pro sebe, aniž by čekal odpověď. „To byl drak, chlapče, tedy spíše dráče, rudé dráče. Brzy tu bude horko,“ pronesl muž s lehkým úsměvem. „Drak? Oni vážně existují?“ vykulil oči na muže. „Jistě, taky jsem jich pár už skolil, jsou to celkem pěkné, ale nebezpečné potvůrky. Myslím, že letělo do Havantu nebo jeho okolí, měli bychom ho sledovat, aby někoho nezabilo.“ Netis neváhal a kvapným krokem se vydal za válečníkem v ocelové zbroji. V předměstí Havantu narazili na nemrtvé potvory, se kterými se dali do boje, po několika minutách se k nim přidali další lidé. „Zdravím tě Kiwi“, zahlaholil jakýsi kouzelník a pohlédl na válečníka, s nímž se Netis potkal hluboko v lese. Společně postupně porazili všechny nemrtvé a vydali se zatočit s rudým dráčetem. „Všichni si dávejte pozor, aby vás nespálilo ohněm.“ Boj nevypadal dobře, i když bylo dráče zasypáno snůškou silných kouzel a ran, nic ho ani nezranilo. To se nedalo říct o jeho protivnících, ale přesto se dráče vzneslo do vzduchu a odletělo. „Zdá se, že letí k Lewanu. Vytvořte někdo portál, ať můžeme Lewan varovat a pomoci mu.“ Kouzelník vyvolal portál a všichni kromě Netise jím postupně prošli. Netis se vydal varovat Praetoriánskou Gardu a celý Thyris. „Haló“, zvolal do krystalu před kasárnami Praetoriánské Gardy. „Ano, co potřebujete?“ ozvalo se ze zeleného krystalu. „Dobrý den, tady je Netis. Přišel jsem vás varovat, možná se tu objeví rudé dráče a zaútočí na město, už napadlo Havant a Lewan. Předpokládám, že se objeví i zde.“ „Dobře hned jsme tam.“ Než stačili Praetoriáni vyjet ven z kasáren, objevil se ve městě obrovský stín, který mířil k jižní části Thyrisu, a všude se začali objevovat nemrtví. „Tady máš, ty potvoro!“ zaklel Netis a usekl hlavu nejbližší zombí. Po vyčištění Perly Jihu se vydal s Praetoriány a hrstkou dalších dobrovolníků za jižní bránu Thyrisu, kde se nacházelo dráče. „Proti tomu dráčeti nemáme šanci, vůbec nic mu neděláme.“ „Musíme ho zabít!“ „Pojďme, zničíme ho.“ Všichni přítomní se pustili do neúčinného boje s nestvůrou, kterou nijak nezraňovali. „Podívejte, támhle letí další!“ válečník ukázal na oblohu. Po chvíli už u nich přistál obrovský šedý drak. „To je Xilanth, ten je hodný,“ oznámila nějaká žena. Dráče se po pohledu na Xilantha vzneslo do vzduchu a odletělo. „Rudé dráče nejde zabít normálními zbraněmi, ale je možnost jak se ho zbavit. Musíte najít jeho srdce, jež je ukryto v nějaké jeskyni, a také dávné kladivo, kterým toto srdce zničíte. Potom můžete jít a zničit i dráče. Víc vám k tomu říct nemohu, musím se vrátit. Jediná věc, kterou teď musíte udělat je najít ty dvě věci,“ Xilanth zamával křídly a byl pryč. „Pane, půjdeme hledat to kladivo?“ „Ne, Netisi tohle není naše starost, Gladie říkala, že se o to postará, nebudeme se jim do toho plést.“ Netis se ještě jednou zadíval na oblohu, kde viděl odlétat draky a uvědomil si, že tenhle den poprvé spatřil něco tak mystického a krásného…


Z dřevorubce Praetoriánem…

O několik dní později, kdy se ukázalo rudé dráče, oznámil Kentril Netisovi, že bylo odhlasováno, že se může stát kadetem Praetoriánské Gardy a když splní zadané úkoly a zkoušky, kterými musí projít může se stát Paetoriánem. „První tvůj úkol bude nasekat pro město polena, další úkoly ti zadám po splnění předchozího.“ „Ano pane!“ „Nejprve ti vysvětlím, jak se máš jako kadet chovat a co musíš dodržovat,“ mírně zdůraznil poslední slovo. Netis si vyslechl, jak se má chovat a další věci týkající se kadeta. „Náš pozdrav je: Síla a čest! Na příkazy budeš odpovídat - Ano pane! Chápeš to?“ „Ano pane!“ Ketril přikývl: „Dobře teď běž plnit svůj první úkol.“ Se splněním prvních dvou úkolů neměl Netis velké potíže, protože se dříve živil jako dřevorubec a lovec. „Pane, jsem připraven na splnění třetího úkolu.“ „Dobrá tvůj další úkol bude cvičení s ostatními Praetoriány.“ „Dnešní cvičení povedu já. Vidím zde i našeho kadeta,“ pohlédl na mužíka před sebou. „Kdybys mě neznal, tak mé jméno je Markus Diego a oslovuj mně Legate.“ „Ano pane!“ „Takže nejdříve mi každý z vás ukáže svojí zbraň.“ Všichni Praetoriáni vytáhli z pochvy meče, Netis ovšem pečenou kýtu. „To mi chceš říct, že tohle je tvoje zbraň?!“ rozkřikl se Markus na kadeta. „Ano pane, já jaksi s sebou teď žádnou jinou nemám.“ „Hmmm, tak to si uděláš deset kliků! Jeden, dva, tři, jedu, jedu, neflákám to, devět, devět, deset. Tak teď se postavte do formace Testudo!“ zavelel Legat. „Kadete, kde to zase stojíš?! Maš stát vedle Kallala!“ Po nacvičování formací následovaly běhy, ve kterých Netis býval mezi prvními. „No vidíš, kadete, že to jde. Pro dnešek cvičení končí a ty kadete, si zapamatuj, že odkládat zbraň se nevyplácí! Udělej si ještě dvacet kliků a můžeš jít, ostatní máte pohov.“ Čtvrtý úkol byl uspořádat pro město Thyris nějakou akci. „Síla a Čest! Pane, chtěl bych uspořádat thyriský lov pane.“ „To by mohlo být zajímavé,“ přikyvoval Kentril. Thyriského lovu se zúčastnilo pět soutěžících, kteří měli za úkol nalovit a přinést několik surovin. Jako nejtěžší se ukázaly být upečená masa. Po akci pro město následoval asi nejtěžší úkol, a to porazit jednoho z Praetoriánů. „Den souboje nadešel a teď se ukáže, jestli jsi hoden stát se jedním z nás. Tvůj protivník bude nováček v našich řadách - Alkin de Serevin. Jste připraveni?“ „Ano pane!“ „Já taká pane.“ Souboj byl velice vyrovnaný a dlouhý. Alkin se po Netisovi ohnal halapartnou, ten jí však vykryl štítem a jílcem meče udeřil protivníka do obličeje, ze kterého se spustila krev. Netis neváhal a využil Alkinovy dezorientace a uhodil ho hranou štítu do nohy. Alkin zařval a sesunul se k zemi, celé promočené kapkami padajícího deště. „Prokázal jsi, že se můžeš stát Praetoriánem Netisi. Ty sis také nevedl špatně, Alkine. Zítra večer bude společné přijetí Lysandera, Ilvetha a tebe Netisi. Budete skládat přísahu, která vás zaváže k věrnosti Praetoriánské Gardě.“ Další večer se stalo to co Kentirl řekl. Netis pronášel přísahu, kterou stvrzoval své přijetí k Praetorii. „Přísahám věrnost Praetoriánské Gardě, vždy budu hájit její čest a šířit její slávu. Svůj osud vkládám do rukou konzula Malagara a pro obranu cti a zájmu gardy jsem připraven položit i svůj život. Tak přísahám!“
„Teď ses stal Praetoriánem. Tady máš plášť s naší barvou, nos ho se ctí, všichni vytáhněte své rohy a na počest novým členům zahrajte, ať se zvuk praetoriánských rohů nese celým Thyrisem“, rozkázal Konzul Malagar. Netisovi se při mocné melodii rozechvělo radostí celé tělo. Konečně se stal tím, čím toužil být celým svým srdcem - konečně z něj byl Praetorian…


Pomsta Legatu Quandilovi…

„Hej, Netisi, pojď sem! Vyčistíš tady ten koberec v předsíni.“ „Dle rozkazu, pane.“ Netis sroloval koberec a vynesl ho před kasárna, kde se pustil do čištění, až zmizela i ta nejmenší skvrna, vrátil koberec na své místo. „Pane, hotovo pane!“ Legatus se podíval na koberec a otřel do něj své boty zašpiněné od hlíny. „Tomu říkáš vyčištěný?! Tak to si dej deset kliků a můžeš začít znovu!“ „Však já ti to vrátím,“ mumlal si Netis jen tak pro sebe. Když se přiblížila půlnoc a celá kasárna už spala, vydal se Netis do přízemí kasáren kde nabral do batohu lahve od piva a od barové skříně udělal cestičku až do Quandilova pokoje, kde dal nejvíce lahví a dokonce i prázdné soudky od piva. „Doufám, že jsem to dobře naaranžoval, aby to vypadalo jako by šel Legatus do svého pokoje a postupně odhazoval láhve od piva,“ špital si pro sebe s lehkým úsměvem Netis. Další ráno se ozýval celými kasárnami hromový řev. „Co je to tu proboha za bordel!“ Markus Diego šel po cestičce lahví od piva, která ho dovedla před pokoj Legata Quandila. „Legate žádám vysvětlení!“ zabušil na dveře pokoje. „Co se děje Markusi?“ ozval se ospalý hlas zpoza dveří. „Ten nepořádek, ty lahve, které vedou k vám do pokoje!“ Quandil vylezl z pokoje s nechápavým výrazem ve tváři. „Nevím, o čem mluvíš.“ „Jó, tak ty nevíš a co tamty lahve s tím sudem v tvém pokoji?“ ukázal za něj. Quandil se otočil. „Nevím, co to má znamenat, to není moje.“ „Je mi jedno, že nevíš, co to znamená, ale budeš to muset uklidit,“ řekl Markus již s klidem v hlase. Poté co to Legatus Quandil uklidil, svolal si ostatní Praetoriány před kasárna na kobereček. „Chci vědět, co to mělo znamenat!“ „Pane, co pane?“ „Ten bordel v kasárnách, který vedl ke mně do pokoje.“ Přelétal pohledem z jednoho na druhého. „Nechcete mi to vysvětlit?“ spočinul zrakem na Lysanderovi. Postavy před ním kroutily hlavou. „Takže nevíte?! Však já si to zjistím a nepřejte si mně, až najdu toho, kdo to udělal.“ „To ještě neví, že tohle není konec, ten koberec mu neprojde tak snadno.“ Po vyprázdnění kasáren se vydal Netis po schodišti nahoru, kde narazil na Tribuna Maxwela. „Síla a Čest! Pane, mohl byste mi s něčím pomoci?“ „Jistě, o co jde?“ Legatus Quandil říkal, že má pod postelí myš, a já ji mám odchytit a vynést ven. Pomůžete mi, prosím, odsunout tu obrovskou postel?“ „Dobrá, pojďme.“ Vešli do Quandilova pokoje a odsunuli postel. „Až ji chytneš, tak mi dej vědět, a dáme postel na své místo.“ Maxwel vyšel z pokoje, Netis vytáhl zpod pláště káď s barvou a začal do ní namáčet povlečení z postele. „Tribune, můžeme ji vrátit na místo.“ Tribun vešel do pokoje a rozesmál se po pohledu na postel, která byla přebarvena na růžovo. „Nikomu neříkej, že jsem o tom věděl.“ „Ano pane!“ Když se na to přišlo, začaly v kasárnách opravdové galeje. Ale Netis je překonal lehce a s úsměvem- stačilo, aby si vzpomněl na Legatovu postel…


Začátek konce, či konec začátku?

Nebe nad zemí Andarie se zatáhlo, temní znovu načerpali sil a chystají se převzít moc. Už započalo několik menších útoků na města, ale ve vzduchu visí něco mnohem většího. Zdá se, jakoby se blížily špatné časy. „Praetorie, nástup!“ ozývalo se celými kasárnami. „Co se děje pane?“ ptal se jeden ze seřazených Praetoriánů. „Temní zase zaútočili, zdá se ale, že tentokrát to není jen zkušební útok pár jednotek, ale něco horšího. Proto jdeme na pomoc Lewanu. Vjedeme z jižní strany, tam by nás neměli čekat a zkusíme se probít. Na koně!“ Netis nasedl na svého hnědáka a postavil se vedle Pragmeona a Markuse, podíval se na Ilvetha, kterému začaly jiskřit oči, nikdy nepřišel na to, jestli se to opravdu stalo nebo se mu to jen zdálo. Ilveth vytvořil portál k husitskému opevnění, od kterého jeli tryskem až k prvním temným u Lewanu. „Musíme po jednom a nezapomeňte, že i jejich koně jsou hodně silní.“ Po zabití jezdce se pustili všichni do koně, uštědřili mu hodně ran, ale pořád stál na nohou. „Ustupte!“ Rozkřikl se Ilveth a pronesl nějaké mocné kouzlo, protože se kolem nich zvedla vlna prachu a vzduchu. Nikdo nic neviděl. Jen, co prach opadl, spatřili černé tělo mrtvého koně před nimi. „Jedeme dál.“ Praetoriáni postupovali a probili si cestu až k Lewanskému portálu, kde probíhaly nejtěžší boje. „Pozor na ty střelce! Musíme se jim dostat do zad.“ Několik koní Praetoriánů pod salvou střel se sesunulo k zemi. „Tady pane, vy ho využijete lépe.“ „Děkuji ti Pragmeone,“ pronesl Ilveth a nasedl na koně. „Pragu musíme sundat toho střelce na schodech!“ Netis a Pragmeon se vydali směrem ke střelci, který je ovšem zpozoroval a vyslal na ně své nebezpečné střely. „Áááá ty bastarde!“ Zařval Netis a upustil z ruky štít, protože ho zasáhla jedna z šipek přímo do paže. Rozběhl se ještě rychleji a skočil na střelce. Netis pěstí udeřil temného do krku, který ho začal škrtit. Pomalu začínal ztrácet dech, když ho obstříkla krev a temnému upadla hlava, kterou mu usekl Pragmeon. Netis se nadechl z plných plic a s úlevou se postavil na nohy. Bitva pomalu utichala a začalo se oslavovat odražení temných. Praetoriáni se vrátili do Thyrisu a dávali pozor na město. „Pane, nezdálo se vám to divné, že jsme je nemohli porazit a pak najednou byli odraženi?“ „Mohla to být lest, ale mohla to být prostá pravda, třeba jsme je opravdu odrazili, ani jedním si však nemůžeme být jisti. Sagi zůstane na hlídce a ostatní si můžete jít ošetřit rány a odpočinout.“ „Ano pane!“ Další den následovaly další útoky, ovšem Malagarův rozkaz byl jasný. Ať se stane cokoli zůstat a hlídat Thyris. Praetoriáni seděli na koních seřazeni u palisády před městskou bránou, která byla postavena na obranu města. „Praefecte, myslíte, že nás budou chtít dobýt? Přece by to bylo šílenství, Thyris je dobře opevněn.“ „Máš pravdu, Alkine, ale jak víme, temných je mnoho a nedbají na ztráty.“ Za zády Praetoriánů se objevila jakási osoba v kápi, vytvořila portál a s chichotáním zmizela. „Co to je pane?!“ „Pozor!“ Z portálu začaly vylézat potvory, které lze spatřit v podsvětí. „Na ně, zabte je!“ „Ano pane!“ Pustili se do boje s nestvůrami, jichž stále přibývalo. „Pozor na toho kostěného démona!“ Obklopili démona vylézajícího z portálu. „Tento byl asi poslední, pane!“ V dáli se ozval dusot koní, který s postupem času sílil. „Síla a Čest!“ zasalutoval Netis Malagarovi, který se k nim blížil od portálu. „Jak to tu vypadá Arkantosi?“ „Zdá se, že se blíží útok, pane. Soudím tak z dusotu koní, který se k nám blíží, a u jižní brány prý hlídky zahlédly loď.“ „Ano, tohle jsem předpokládal. Stáhneme se za palisádu a připravíme se na obranu. Amundsene, budeš velet jednotce, která bude dohlížet na děla. Válečníci do první řady, za ně kopiníci, střelci, mágové a knězi.“ Netrvalo dlouho a temní zaútočili takovou silou, že palisáda před branami padla a ochránci byli nuceni stáhnout se do města. „Útočí moc velkou silou, musíme je rozdělit!“ „Proto jsou po celém městě palisády.“ Bojovalo se o každou píď země, o každou palisádu. Temní padali pod ranami obránců. Přesto se zdálo, jako by jich neubývalo. Postupně tlačili barbary, elfy i lidi ke kasárnám Praetoriánské Gardy. Všichni si uvědomovali, že zde nebojují pouze za Thyris ,ale také za ostatní města, rasy a hlavně to nejdůležitější – za svobodu. „Maxwele, otevři dveře na náš ostrov, musíme se tam stáhnout!“ „Ano pane!“ Všichni se stáhli před temnými na ostrov Praetoriánů. „Musíme ubránit bránu i tento ostrov, jestli to zde dobyjí, bude to pro nás znamenat konec. Musíme se za každou cenu ubránit!“ S blížící se nocí boje utichaly, zdálo se, že i temní potřebují odpočinek. Čaroděj Syracus zřídil průchod mezi Thyrisem a Andorem. Druhý den opět bitva propukla v plné síle. Na hrstku ochránců se z nebe začaly snášet harpyje a ohnivé harpyje. Část lidí musela být po těchto útocích ošetřena, aby se zase mohli pustit do boje. „Praetoriáni, první řada u schodů, ostatní za ně. Nikdo nechoďte na hradby, je to nebezpečné! Vypadá to, že se chystají na útok.“ Horda skřetů a trolů vypáčila kovové dveře a začala se probíjet na ostrov. „Nikdo neustoupí ani o krok! “ Skřetů bylo hodně, ale přesto nikdo neustoupil. Podařilo se nepřátele na chvíli odrazit. Následovaly další útoky, které byly postupně odraženy. „Co to sakra…!“ Přes hradby přelétly vnitřnosti a hlavy padlých. „Mají katapulty, kryjte se za hradby!“ „Pane, měli bychom se je pokusit zničit.“ Malá skupinka se přes mostek začala probíjet ke katapultu. Mágové vyčarovali magické zdi. Střelci vyslali na skřety salvu šípů. Válečníci čistili cestu ke katapultům. Temní na to zareagovali tvrdě. Jejich jezdci najeli na skupinku, která byla nucena ustoupit. „Takhle to nepůjde! Mají nás tam přímo na ráně a…“ zbytek Ilvethovy věty zanikl v hluku kamenů dopadajících na zem. „Pozor, zase něco přilétá.“ „To jsou ďáblové. Do nich!“ Boje přetrvávaly celý den. Skřeti a temní se snažili probít dovnitř, což se jim naštěstí nepodařilo. Obránci města se zase snažili zničit katapulty, které je ohrožovaly. Syracus se objevil na ostrově, aby zjistil, jak to vypadá. Nedlouho po něm dorazily ještě tři další osoby v kápích. Dva byli Quanzirové a třetí záhadný mág. Po krátké výměně názorů se pustili do sebe. Netis se pokusil Syracusovi pomoct, ale jen co vytasil meč z pochvy, srazilo ho na zem a omráčilo nějaké tajemné kouzlo. Nic takového předtím nezažil. Čtyři postavy se vznesly vysoko do vzduchu, kde jejich souboj pokračoval celou noc. Netis byl ošetřen a šel si odpočinout do stanu, ze kterého vyposlechl rozhovor, který ho zklamal. Eliška za jejich zády rozvracela morálku. „Syracus proti nim stál sám a nikdo kromě mne mu nepomohl. Nechají našeho silného spojence napospas přesile.“ Po nějaké chvíli se Netis střetl s Eliškou před dveřmi do kasáren. „Tak už dost, Eliško, tohle už jsi přehnala! Rozšiřuješ o nás špatné řeči a říkáš, že jsme jim nechali Syracuse napospas. Ale co jsem měl dělat, KDYŽ MNE HNED NA ZAČÁTKU SOUBOJE OMRÁČILO SILNÉ KOUZLO?! A jestli jde o ten tvůj plán, počkáme na Malagara, který má větší zkušenosti než nějaká řemeslnice!“ Netis vrhl na Elišku naštvaný pohled, otočil se a vešel do kasáren. Příští den, když vyšlo slunce, portál, který spojoval města, už neexistoval. Jeden člověk přišel s nápadem prokopat štolu za záda temných, a to ke cvičišti. „Dobře, můžeš se pustit do práce. My ostatní se pokusíme udržet skřety za branou.“ Všechny útoky skřetů byly odraženy, i když některé jen se štěstím. Přišlo něco horšího, další těžká rána. Na ostrov přiletěl černý drak. Nebýt toho, že přiletěl na pomoc Xilanth, asi by všichni padli. Netis ani nevěděl, co se stalo. Přišlo to hodně rychle. Jediné, co věděl jistě, bylo, že Xilanth padl a on sám je stále ještě naživu. „Netisi, Markusi pojďte s námi, zkusíme projít štolou“. Půltuctu Praetoriánů se vydalo do štoly. Čekalo na ně ale nemilé překvapení. Několik temných objevilo štolu. „Do nich!“ Praetoriani se probíjeli kupředu, ale před střelci se museli stáhnout. Netis si odtud odnesl nepěknou ránu. Uprostřed dne se u brány na ostrov ukázal sám Drak'karim. Malagar na něj použil kameny vědění, což ho velice vyčerpalo a musel být odveden do kasáren, kde si mohl odpočinout. Zdálo se, jako by Drak'karimovi vypálil oči. Bojovníci povzbuzeni tímto dílčím úspěchem se pokoušeli prorazit cestu ke katapultům. Další skupinka se pokoušela projit štolou. Nebylo to lehké, ale povedlo se. Skupinka Praetoriánů se dostala na konec štoly, kde potkali spojence, kteří vyčistili okolí východu. „Tak teď opatrně k portálu! Netisi, Alkine zkuste se opatrně podívat, jak to u portálu vypadá.“ „Ano pane!“ Řekli svorně. „Pane, je tam jen pár temných, ty zvládneme.“ Lehce se probili na náměstí, kde narazili na mrtvoly temných a jejich koní. „Pane, zdá se, že je něco pobilo.“ Zanedlouho na to se objevili na náměstí lidé z ostrova, kteří si probili cestu. „Legate podívejte.“ Ukázal Netis na blížící se postavy. Byli to Syracusovi rytíři Scathok, Dagonfel a jejich vojáci. „Kde je Syracus?“ Chtěli vědět. „Není, zde. Bojoval se třemi kouzelníky v oblacích celou noc a pak to najednou přestalo.“ Po krátkém rozhovoru rytíři odjeli. Nikdo jim nedokázal říct, co je se Syracusem. Někdo se domníval, že je mrtvý, ale nikdo si tím nemohl být jistý. Syracus byl přece jen silný kouzelník. Temní byli zatlačeni do jížní části města, kde se drželi nějaký čas. Nakonec byli přeci jen poraženi a Drak'karim zabit. Říkalo se, že Drak'karimovu moc mu vzal nějaký silný démon, který se spojil s tímto světem a pak předhodil Drak'karima jisté smrti. Povedlo se, Thyris byl osvobozen a hrozba zažehnána. Netis si uvědomil, že mezi životem a smrtí je tenká hranice, a proto si začal vážit více svého života, který mu daroval Athon…


Hoch dočetl poslední stránku knihy. Prolistoval ji, jestli v ní není ještě něco, ale nic víc už nenašel. Zaměřil se na znak štíra, kterého už někde viděl, ale nemohl si vybavit kde. „Tak tady jsi ty pacholku!“ Klučinovi vypadla kniha z ruky a polekaně se otočil. „Tak ty si myslíš, že se budeš ulívat?!“ „Strýčku, nevíš kdo to byli Praetoriáni?“ „Praetoriáni?“ Hošík přikývl. „Jo, tak to už je hrozně dávno. To bylo ještě za dob krále Malagara, Gebethora krotitele koní. Praetoriáni se starali o toto město, které v té době vzkvétalo. Jestli se o nich chceš dozvědět něco víc, tak bys měl vyhledat staříka, který si myslím říkává Ilveth. Ten o nich ví tolik jako nikdo jiný. Mám dojem, že někdo říkal, že byl Praetorian a žije dodnes. Teď ale do práce! Přines ten zašedlý prapor, který visí nad vchodem na tento ostrůvek, a dej ho na hromadu. Pak to všechno spal.“


návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Enari nom - 4

Palec nahoru, hodne vydarene.
Mrakoplas - 5

skvělý nápad, paráda
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x
známka 5: 2x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist