Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Annabella Šmátralka

-> Charakterník

obrázek postavy Tu noc se snad ženili všichni čerti. Prudký déšť vytrvale bubnoval na měděnou střechu domu. Madlen, jak tady říkali té, která vedla tento podivný spolek, se neklidně převalovala na posteli. V duchu si promítala tváře návštěvníků i váhu měšců, které nosili za svými pasy.
Od příjemných myšlenek ji vyrušilo vytrvalé bušení do brány. Přehodila přes sebe lehký župan a rychlým tichým krokem sešla schody až do haly. „ Vždyť už jdu!“ Zavrčela, jako by chtěla utišit nepřestávající bušení. „Vzbudíte mi schovanky…“ Zastavila se v polovině věty, zbytek slov vyzněl do prázdna. „Není to nějak moc brzo?“ Prohlédla si malý uzlíček pečlivě zabalený do přikrývek. „Je.“ , odpověděl sluha zahalený do černého pláště. „A co madam?“ Sluha jen sklopil zrak, zavrtěl hlavou, otočil se a odešel.

…. Po 18 – ti letech…

Paprsky světla ji donutily otevřít oči. Velmi opatrně, tak aby muže spícího vedle sebe nevzbudila, se vykroutila z jeho obětí. Nadechla se, ze zápachu v místnosti se jí zvedl žaludek. Vstala z pelesti postele. Se zadrženým dechem došla k oknu, co nejtišeji jej otevřela a nasála čerstvý vzduch. Přivřela oči a nechala se rozmazlovat slunečními paprsky. Po chvíli přešla k malému toaletnímu stolku poblíž postele. Zadívala se do zrcadla a pokusila se na sebe usmát. Na tváři jí lehce vystupoval tmavý flek. „Sakra!“ zaklela „Hrubián jeden zatracenej.“ Z postele se ozvalo opilé zachrápání. Ohlédla se za zvukem. Podívala se na zjizveného muže rozvaleného na její posteli. Tiše si povzdechla. Přetřela si obličej pudrem, obtáhla oči malým uhlíkem rozdrceným v troše sádla a po rtech přejela prstem namočeným v rudé masti. Spokojeně se usmála se do zrcadla. Cítila se zase krásná, věděla, že je. Přivřela oči a zasnila se, jaké by to bylo kdyby…
Vyrušilo ji šustění prostěradla. Sáhla k dýce ukryté za podvazkem a zaostřila na postel. Ležel a díval se na ni. Donutila se na něj usmát. Natáhl se pro kabát pohozený u postele. Zalovil v něm a hodil na zem měšec. Zvuk cinkajících mincí se rozzvonil po místnosti. „Co si ještě trochu užít krásko?!“ Sjela pohledem k měšci, tiše kývla a pohnula se směrem k posteli.

… O několik měsíců později…

Do domu s červenou lampou nad vchodem vstoupil muž. Vypadal docela pěkně. Pokud to můžete se zdravým rozumem říct o starším kouzelníkovi. Rozhlédl se po přítomných dívkách. Bela se snažila přikrčit ke zdi. Na stůl vysypal hromádku mincí. „Tebe chci!“ bez velkého rozmýšlení zamířil jejím směrem. Vzal ji za ruku. „Dem se projet po moři koťátko“. „A máš loď starý pane?“ Drze mu odsekla. „Mám, jen pojď, dáme si do nosu“. Vzal pár lahví nejlepšího vína a chystal se k odchodu. U dveří málem srazil Madlen. „Ne že se jí něco stane.“ vážně se na něj podívala. Jen mávl rukou a vyšel ven, Bela šla za ním.
Nervózně si sedla na palubu lodi. Slunce stálo vysoko na obloze a naplňoval duši klidem. Vánek jí čechral vlasy. Podal jí sklenici vína. „Dej si!“ prohodil s úsměvem. Ochutnala víno a pozorovala obzor. Čas příjemně ubíhal. Sedl si vedle ní a přehodil ruku přes rameno. Podívala se na něj a nechala se políbit na tvář. Najednou se ozvalo burácení hromů a z jasného nebe se valily proudy vody. Okolí pomalu zahalila tma. Prokletý kouzla.
Probrala se v roztrhaných šatech v cizím městě. Zkontrolovala dýku upevněnou na podvazku a ulehčeně si oddechla. Není sama.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Sylar - 4

Moooc pěkný
Aishlyn - 4

Hodně povedené, jen tak dál
Vesi - 3

"jeho obětí", "Slunce naplňoval duši"...nelze dát víc než za tři, příště by to chtělo aspoň jedno proof-reading.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x
známka 4: 2x
známka 5: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist